Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Gerard Casey: Prestiž? Ta je Irům ukradená

| rubrika: Rozhovor | 18. 5. 2013
Gerard Casey, irský filozof, expolitik a libertariánský ekonom, říká: „Irové jsou v souhrnu zřejmě více proevropští než kterýkoli jiný národ. I když i jejich nadšení poslední dobou poněkud polevuje.“
Gerard Casey: Prestiž? Ta je Irům ukradená

Irsko nyní sice titulky médií neplní tak houževnatě jako Řecko, Kypr či Španělsko, ale přesto zjevně neprožívá ekonomicky radostné období.

To tedy ne. Irská ekonomika stagnuje. Mimochodem, tíživá situace dopadla i na mě osobně. Plat mi [na dublinské univerzitě, pozn. red.] zkrouhli o 27 procent, při započtení inflace mám kvůli krizi už o nějakých čtyřicet procent méně.

Kde jsou ty doby, kdy se o Irsku mluvilo jako o „keltském tygrovi Evropy“…

Problém byl v tom, že zatímco my začátkem tisíciletí prožívali konjunkturu, Německo a Francie nikoli. Potřebovaly tedy nízké úrokové sazby. Irsko naopak potřebovalo vyšší úroky – na úrovni šesti sedmi procent.

Gerard Casey

gerard casey

Gerard Casey (*1951)

Profesor filozofie dublinské University College, kterou v letech 2001 až 2006 řídil, a člen alabamského Ludwig von Mises Institute. V devadesátých letech byl aktivním politikem – od roku 1993 do roku 1999 šéfoval straně Christian Solidarity Party. Je autorem několika knih o předních libertariánech (např. o Murraym Rothbardovi) a filozofii libertariánského anarchismu.

… jenže irský hlas nezněl ve Frankfurtu, sídle Evropské centrální banky, tak silně. Úroky zůstaly dole.

Přesně tak. Levné hypoteční úvěry přispěly k přifouknutí nemovitostní bubliny. V té době jsem svůj dům - není to žádná hacienda – mohl s klidem prodat za milion až milion dvě stě tisíc eur. Nyní bych byl rád, kdybych za něj viděl něco mezi 350 až 390 tisíci eur. Bydlím přitom v dublinské oblasti, která je v rámci celého Irska ještě tak hospodářsky nejstabilnější. V jiných částech země byl podle mě propad strmější.

To je ale jen chabá útěcha.

Zas tak mě to nemrzí. Na dům, v němž bydlíte, nelze hledět jako na aktivum. Pokud bych ho pořídil jako investici, k pronajímání, budu si asi trhat vlasy na hlavě.

Náhle zlevněné nemovitosti na úsvitu krize pochopitelně nepotěšily ani banky. Ty s nimi počítaly jako se zástavou, a musely je tudíž přecenit.

Jak známo, ztráty bank zatáhla vláda. Sanovala je. To všechno už v době, kdy bylo jasné, že její rozpočtové příjmy nebudou takové, jaké očekávala. Počítala totiž s mnohem velkorysejšími daňovými příjmy ze stavebnictví. To se ale s příchodem krize pochopitelně položilo. Krize tedy vládní kasu zasáhla dvěma obzvláště citelnými ranami: přišla o podstatnou část příjmů a zároveň raketové narostly výdaje nutné na sanace. Takže nyní čelíme problémům s deficitem a vláda musí sahat k úsporným opatřením a škrtům. Třeba ke snížení mého platu. Zajímavé přitom je, že navzdory tomu nebyly téměř seškrtány sociální výdaje. Vláda na ně stále vydává asi tak o miliardu eur víc, než kolik je s to v příslušné oblasti získat.

To je opravdu zajímavé. Jinak, jak se zdá, jsou totiž irské úsporné kroky poměrně razantní.

Ano. Jejich razance plyne třeba ze srovnání se situací v sousední Británii. Tam mají za úsporné opatření to, že stanovili limit růstu platů státních zaměstnanců. Platy tedy rostou, jen nemohou růst nijak rychle. Naopak Iry placené z veřejných peněz postihl ten zmíněný 27procentní pokles.

Co se úsporných opatření týče, jdeme příkladem celé Evropě. Je to ale právě razance škrtů, která dává dobrou naději, že se brzy oklepeme a krize v Irsku bude definitivně minulostí. 

Viníte z irské krize euro?

Jsme velmi otevřenou ekonomikou. Dění ve světě a globální finanční krizi bychom tak jako tak neunikli. Ale její neblahý dopad by byl o poznání slabší, ekonomický šok by nebyl tak citelný. A naše schopnost ozdravit se by byla silnější. Od poloviny osmdesátých let jsme si prošli dvěma či třemi menšími recesemi, ale po roce či dvou se situace vždy dostala zpátky do normálu. Nyní je to úplně jiné.

Narážíte zřejmě hlavně na nemožnost provozování autonomní měnové politiky…

Jistě. Když jsem v roce 1986 kupoval svůj zmíněný dům, moje banka mi nabídla hypotéku s osmi- či devítiprocentním úročením. V době, kdy jsem hradil její závěrečné splátky, činily úroky třináct procent. Mladší generace, lidé, kteří kupovali nemovitosti v prvních letech tohoto století, když byly sazby velmi nízko, měli naopak úroky kolem dvou tří procent za běžné. Nehleděli na ně jako na cosi nenormálního. Jejich poptávka přitom zásadně přifoukla bublinu. Dnes mnozí z nich nemají zaměstnání, a nemohou tak ani svoji hypotéku splácet. Ocitáme se v začarovaném kruhu: banka nedostává peníze ze splátek, lidé nesplácejí a nemají práci, vláda zase postrádá potřebný objem daňového výběru – přitom však vyplácí dávky v nezaměstnanosti.

Jak tedy celkově hodnotíte eurozónu a irské angažmá v ní?

Poprvé, když jsem volil v referendu, hlasoval jsem pro vstup do Evropského hospodářského společenství [Irsko do něj vstoupilo v roce 1973, pozn. red.]. A nikdy jsem nezměnil svůj názor, že jsem učinil správně. Je ale třeba si uvědomit právě to klíčové slovo hospodářského – Irsko vstupovalo do ekonomicky jednotícího a vzájemně se provazujícího prostoru, v němž dostávaly své slovo liberalizace obchodu a další pozitivní aspekty.

Evropská unie je evidentně odlišná – a nejen názvem.

Současný evropský politický projekt je prostě katastrofální. V prvé řadě proto, že neexistuje nic jako evropský lid, evropský démos. I v rámci zemí, jako je Francie, Německo a další, existují odlišné regiony s odlišnými tradicemi, zvyky, normami. Taková Itálie v tomto smyslu vlastně nebyla nikdy zcela sjednocena. Jediný jednotící prvek, o němž lze možná na evropské úrovni uvažovat, je křesťanství. A to je málo. Bylo proto omylem zavést jednotnou měnu v takto historicky i kulturně nejednotném prostoru, jenž navíc není – nemůže být – efektivně politicky spravován.

Co teď?

To je těžká otázka. Pokud by však nějak mohlo být zajištěno, že přechod zpět na národní měny bude relativně bezproblémový a bez vážnějších otřesů, byl bych jednoznačně pro jeho uskutečnění. Také proto, že jestliže někdy v budoucnu budou vzniku společné měny nakloněny objektivní okolnosti napříč Evropou, jednotná měna vznikne přirozeně a spontánně, bez jakéhokoli zásahu „shora“.  

Anketa

Vy a Evropa? Kým se cítíte být?

Sdílí váš kritický pohled na Evropskou unii krajané, nebo jste v Irsku spíše výjimkou?

To druhé. Irové jsou v souhrnu zřejmě více proevropští než kterýkoli jiný národ. I když i jejich nadšení poslední dobou poněkud polevuje. Dříve zapojení do evropských struktur viděli jako pozitivní ideu samu o sobě i jako výhodný krok z finančního hlediska. Irsko se totiž stalo příjemcem poměrně štědrých transferových plateb. Nebylo to ovšem zadarmo – se zapojením do eurostruktur totiž v podstatě skonalo irské rybářství. Čert to vem’, řekli si ale Irové, ryby nejsou hotovost.

Odkud se bere ten propastný rozdíl ve smýšlení Irů a Britů, kteří jsou naopak pověstní svým euroskepticismem?

Zřejmě jde o jakýsi relikt britského imperialismu. Britové mají silně zakořeněný smysl pro národní hrdost a nezávislost. A pocit nezastupitelnosti. Proslulý titulek jedněch britských novin, ještě za imperiálních časů, hlásal Fog in Channel; Continent Cut OffMlha v Lamanšském průlivu, kontinentální Evropa zůstává odříznuta; a Britové mají stále pocit, že jsou středobodem vesmíru. (smích) Naproti tomu Irové to tak neberou. Nemají tedy ani pocit, že je členství v Evropské unii či eurozóně může o něco připravit. Naopak, jak jsem řekl, kladně přijímají finanční aspekt členství. A objektivně je třeba říci, že Britové zdaleka takové ekonomické výnosy z členství nezaznamenávají. Jsem proto dokonce přesvědčen, že kdyby se zítra v Británii konalo referendum, zda setrvat v Unii, nebo ji opustit, většina by volila druhou variantu. Kdyby ten samý den proběhlo stejné hlasování v Irsku, verdikt většiny bude setrvání.

Není takový stav do jisté míry důsledkem určité rivality mezi Iry a Brity? Irové mohli při přijímání jednotné měny poukazovat na to, že jsou v jakémsi prestižním klubu, čímž se konečně vymaňují ze stínu svého odvěkého bratra – bratra tedy alespoň v geografickém smyslu slova.

Ne, to určitě ne. Irové jsou ve své podstatě velmi praktičtí. Konají pragmaticky, střízlivě zvažují, co je pro ně nejpřínosnější. Realisticky poměřují podle výnosů a nákladů, otázka nějaké prestiže je jim vlastně ukradená. 

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+18
Ano
Ne

Diskuze

Žádný komentář nebyl vložen.

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Averze, Ebit, Auditing, o2, česká spořitelna, daň z příjmů, eet, neveřejná nabídka, sociální postavení, Jihomoravský kraj, Car Price Report, správní řízení, daň z převodu nemovitosti, hospodářská krize v USA, MSCI Frontier Markets, procesy, pojistné, Jiří Hos

1Z37459, 3S50220, 3S50220, 4H11215, 8X888888

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK