Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Daňové ráje: zločin (?) a trest

Proč je tak těžké zamezit únikům peněz do daňových rájů a kolik daňové ráje stojí řádné poplatníky? Globalizace nahrává bohatým v ukrývání majetku před finančními úřady a prohlubuje tak rostoucí majetkovou nerovnost. Lze ale proti daňovým rájům účinně bojovat? A jaké jsou naopak jejich zbraně?
Daňové ráje: zločin (?) a trest

V souvislosti s kyperskou krizí se opět vynořilo téma daňových rájů. Důvod – ač přímo nevyslovený – proč Evropská unie neposkytla Kypru bezpodmínečnou pomoc a požadovala škrty na bankovních účtech, je právě kyperský status offshorového bankovního centra. Přestože lokální korporátní daň ve výši desíti procent má na první pohled ke kultu daňového ráje daleko, zemi se podařilo svými zákony přilákat také celou řadu evropských firem, jejichž úmysly směřují k obcházení daňových zákonů zemí, v nichž podnikají.

Proč Unie něco nepodnikla dřív? Proč je tak těžké zamezit únikům peněz do daňových rájů? Kolik nás daňové ráje vlastně stojí? Jak je možné, že daňové ráje mezinárodní společenství toleruje a neuvalí na ně sankce?

Stovky miliard dolarů

Začněme tou nejzajímavější otázkou: Kolik peněz stojí rozpočty vyspělých ekonomik existence daňových rájů? Odpověď: Nikdo neví. Zkuste si jenom vyjmenovat všechny neznámé: výše prostředků v bankách, výše zisků společností z daňových rájů, počet boháčů skrývajících své úspory a další... A motivace k jejich utajení? Pro všechny zúčastněné velmi vysoká. Jsme tak odkázáni na odhady.

Britský účetní Richard Murphy, člen skupiny Tax Justice Network, se domnívá, že celková roční ztráta národních rozpočtů způsobená úniky do daňových rájů činí 255 miliard dolarů. Podle jiného odhadu amerického senátora Carla Levina, který se problematikou zabývá, stojí rozpočet USA odliv aktiv do daňových rájů 40 až 70 miliard dolarů ročně, tedy 3,23 procenta amerického rozpočtu (počítáno k roku 2011). Údaj bude zcela jistě nepřesný, v každé zemi se bude lišit v závislosti na velikosti, vyspělosti a povaze ekonomiky, výši jejích daní, úrovni bohatství, vymahatelnosti práva a dalších faktorech. Nicméně počítáme-li, že HDP Spojených států tvoří přibližně jednu šestinu globálního výstupu, pak se obě cifry nápadně blíží.

Je rozpočtová ztráta ve výši jednotek procent hodně, nebo málo? Celkem dost. Pro srovnání: přes tři procenta českého rozpočtu tvoří kapitoly ministerstva dopravy nebo zemědělství. Navíc taková ztráta asymetricky postihuje chudší: dani se tímto způsobem vyhýbají ti nejbohatší, zatímco peníze v rozpočtu pak chybějící všem. Stojíme před dvěma otázkami: Jak lze únikům zabránit? A neutratí se na takový boj víc, než bude možné získat?

Citát

Donald Rumsfeld

Jsou známé známé, tedy věci, o kterých víme, že je známe. Jsou známé neznámé: věci, o kterých víme, že je neznáme. A pak jsou také neznámé neznámé: věci, o nichž nevíme, že o nich nevíme.

- Donald Rumsfeld

Anketa

Chtěli byste, aby Česko bylo daňový ráj?

Jedni z nás

Výše jsme se dotkli znaku daňových rájů – netransparentnosti. Řečeno s bývalým americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem, mluvíme o „známé neznámé“ – víme, že kdesi v Karibiku pravděpodobně leží zaparkované triliony, ale nevíme kolik přesně, čí jsou a jak je zdanit. Ovšem nejde jen o tradiční oázy s palmami. Daňových rájů je celá řada přímo v Evropě za našimi dveřmi.

Švýcarsko se na počátku dvacátého století zasloužilo o zavedení bankovního tajemství, jež uplatňuje trestněprávní postih za vyzrazení jakékoli informace vztahující se k domácímu bankovnímu účtu. Bankovní tajemství je standardním právním institutem a v běžné zemi má i své limity: ochrana soukromí ustupuje do pozadí například v trestním řízení, a policie proto může v odůvodněných případech získat informaci o zůstatku podezřelého, popřípadě podezřelému omezit dispoziční právo.

Ne tak ve Švýcarsku, kde je zjevně jediným účelem široce pojatého bankovního tajemství přilákat do země peníze. Na okraj: rozšířený mýtus tvrdí, že Švýcaři zavedli bankovní tajemství ve snaze ochránit židovská konta před nacisty. Ve skutečnosti bylo zavedeno již v roce 1934 po skandálu, kdy vyšlo najevo, že množství francouzských veřejných činitelů se vyhýbá domácím daňovým odvodům skrze švýcarské účty. Bankovní tajemství tak mělo posílit „integritu“ švýcaského systému a zabránit opakování „problémů“.

Analogický je případ Lichtenštejnska. Vynalézaví Lichtejštejni vymysleli zvláštní právní jednotku Anstalt, která evropským boháčům ukrývání bohatství maximálně zjednodušila. Známý případ z roku 2008 poukázal na rozsah problému, když bývalý zaměstnanec národní banky LGT Heinrich Kieber prodal CD s citlivými daty německým úřadům, které se chopily vyšetřování. Žaloby za daňové úniky následovaly.

Postihovat daňové ráje je těžké, protože některé z nich patří k nejvyspělejším západním státům. Dovedeno do extrému, i Spojené státy a Velká Británie slouží jako daňový ráj, neboť umožňují v určitých případech nerezidentům danit nižší sazbou. O to pikantnější je členství těchto států v OECD, organizaci pranýřující daňové ráje cestou „blacklistování“ negativně vyhodnocených států. A co teprve nizozemské holdingové společnosti? Kdo je tedy lupič a kdo oloupený?

Jakýkoli koordinovaný postup (EU, OECD) proti daňovým rájům v tomto světle postrádá přesvědčivost. Souzený nemůže být zároveň arbitrem. Nástroje boje proti daňovým únikům jsou proto stále omezené na uplatňování srážkových daní, podepisování dohod o výměně informací (TIEA) a dohod o dvojím zdanění.

Navíc je tu ještě jeden problém: nemá snad každý suverénní stát právo na vlastní zákony, včetně daňových, podle své vůle?

Na druhou stranu – kyperský příběh ukazuje, že když se objeví příležitost, bude oslabený „hříšník“ bez velkých rozpaků „potrestán“. Arciže se tomu tak nebude říkat.

Přehled daňových rájů

Zabodněte prst do globusu, vždycky nějaký poblíž najdete... Leží nejen na ostrovech uprostřed oceánu, jako jsou Maledivy, Seychely, Bermudy, ale také v Evropě (Monako, Lichtenštejnsko nebo Gibraltar) či Střední Americe (Belize, Panama). 

Mezi daňové ráje, kam přichází relativně nejvíc dušiček, patří ale také Delaware, jeden z padesáti Spojených států – a adresa v USA vypadá na vizitce jistě líp než nějaké Kajmanské ostrovy. Víc zjistíte v naší interaktivní grafice.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+4
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

22. 4. 2013 15:18, tomasnajman.blog.idnes.cz

Ono by to opravdu chtělo, aby už někdo vydal novinářům překladový slovník, a přestaly se tak komolit fakta.
Malý úvod zde:

"je tak těžké zamezit únikům peněz do daňových rájů" = "je tak těžké okrádat lidi zvláště, když se snaží bránit"

"Globalizace nahrává bohatým v ukrývání majetku před finančními úřady" = "Globalizace umožňuje lidem lépe se bránit před okrádáním státními úředníky ve vlastní zemi. Protože to ale není snadné a levné, obvykle to dělají ti bohatší".

"Lze ale proti daňovým rájům účinně bojovat?" = "Lze lidi okrádat ještě efektivněji, než to stát dělá dosud? A jaké ještě další zbraně použít kromě násilí a omezování osobních svobod?"

Tak jsem se pokusil o překlad pouze prvního odstavce tohoto článku do srozumitelné češtiny. Na více dneska asi nemám sílu...

A teď to hlavní. Autor se ptá:
Kolik nás daňové ráje vlastně stojí?
Odpověď je úplně jednoduchá:

Nejen, že nás nic nestojí, ale naopak na tom všichni vyděláváme!!

Když si totiž bohatec ulije peníze do daňového ráje (čti: odmítne se nechat vlastním státem okrádat), tak se ty peníze ani neutopí v moři, ani nerozfrcají na provoz zbytečného státního aparátu. Prostě je jejich majitel použije (považte ta hrůza!) podle vlastního uvážení. Jeden si koupí Ferrari (a dá vydělat automobilce a jejím zaměstnancům). Jiný se pojede s rodinou válet do wellness centra (a dá vydělat vlastníkovi a jeho zaměstnancům). A další třeba postaví továrnu na dětské pleny (a tím umožní uživit se desítkám lidí, kteří jsou dnes na pracáku).
Prostě a jednoduše. Peníze v daňových rájích se nesypou do sopky, ale vracejí se do ekonomiky. Ale protože se jich velká část "neztrácí po cestě" průtokem státními rozpočty, prospívá to nám všem.
Abych byl korektní. Všem to opravdu neprospívá. Ti, kteří jsou na státních rozpočtech přisátí formou dodavatelů nebo státních zaměstnanců, mají trošku problém. Podaří se jim totiž na příjmech z daní vybrat (čti: nakrást od ostatních pod pohrůžkou násilí) o něco méně, než kdyby daňové ráje neexistovaly.
A to si pište, že jim to vadí...

Reagovat

 

+27
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

1. 5. 2013 | 19:51

on je vlastně i v titulku zlocin s otaznikem... více

26. 4. 2013 | 1:32 | Jan

Proč je vlastně neodvedení daně státu zločin? Protože námi zvolené pijavice ve státním aparátu by neměli na výplatu nebo nemůžou tolik hýřit z našich peněz na různě stupidní nápady které se realizují napříč republikou. Proč...více

24. 4. 2013 | 21:44

Ještě více to vadí přisátým "chudinkám, co nemají co žrat, protože to prohrálo v automatech" a "chudinkám nezodpovědným rodičům, co si naflákali v brzkém mládí hejno křičících potomků, které teď nemožou uživit" - tož sakra...více

22. 4. 2013 | 16:14

Můžete upřesnit o jaký se jedná zločin? Děkuji více

22. 4. 2013 | 15:18 | tomasnajman.blog.idnes.cz

Ono by to opravdu chtělo, aby už někdo vydal novinářům překladový slovník, a přestaly se tak komolit fakta. Malý úvod zde:
"je tak těžké zamezit únikům peněz do daňových rájů" = "je tak těžké okrádat lidi zvláště,...
více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Výpočet ceny podílového listu, OTC trh, Racionální očekávání, psd2, bankovnictví, start-up, miroslav uďan, lukáš kovanda, Úsvit, zpravodajský server, swapy, porotce, střední délka života, hatchback, Bezriziková výnosová míra, přestupky, Kreditní karty, cílový fond

2SA1086, 1SR2404, KIJ6339, 2J19393, 6A50011

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK