Očima expertů: Zdanění vkladů byl trest za nízké kyperské daně. Takže u nás nehrozí

„Zachráníme vás před bankrotem, nebude to ale zadarmo! Dáme vám injekci deset miliard eur, ale sami musíte sehnat dalších šest miliard. Jednorázovým zdaněním všech vkladů v bankách. Do sta tisíc eur se bude danit necelými sedmi procenty, vyšších částek se bude týkat takřka desetiprocentní daň,“ takové poselství vyslali minulý víkend lídři eurozóny zástupcům Kypru. Zpráva záhy proletěla jako blesk všemi médii a pořádně postrašila finanční trhy. Bankovní klienti po celé Evropě si zase začali klást otázku, jestli něco takového může potkat i je. A jestli jsou jejich úspory v bankách skutečně v takovém bezpečí, jak jim jejích zástupci tvrdí. Od pondělka jsme ale mohli v této věci zaznamenat hned několik výrazných obratů. V úterý večer smetl kyperský parlament návrh ze stolu – pro nebyl ani jeden poslanec. Ve středu se zase začalo spekulovat o alternativním plánu pomoci, ve kterém by hrálo hlavní roli Rusko. Ve hře je prý také mírnější varianta zdanění, která by se netýkala drobných střadatelů. Času ale není nazbyt. Evropská centrální banka totiž pohrozila, že pokud se do pondělí problém nevyřeší, přestane kyperským bankám poskytovat nouzovou pomoc, která je teď drží nad vodou.

Mohl by české banky potkat podobný osud?

I když je v tuto chvíli situace bank v České republice (a Česka vůbec) na hony vzdálená tomu, co se odehrává na Kypru, jistě mnoha bankovním klientům vrtá hlavou, zda by jednou nemohli o část svých úspor v bankách podobným způsobem přece jen přijít.

Co si o „kyperské krizi“ myslí odborníci? Mohl by banky v České republice v dohledné době potkat podobný scénář, k jakému se schyluje na Kypru?

Lubomír Lízal

ekonom, člen bankovní rady ČNB

Situace v Česku je naprosto odlišná. V prvé řadě je náš bankovní sektor velmi stabilní, odolný v zátěžových testech a též ziskový, jak ostatně ukazuje i poslední zpráva o finanční stabilitě. Ovšem zásadní rozdíl je v proporcích. Kyperský bankovní sektor je relativně „veliký“ – bilanční suma bank je asi osminásobek HDP kyperské ekonomiky. Na jejich národní úrovni jde o problém, který se popisuje jako „too big to save“, sektor je příliš velký na záchranu; velikost potřebné finanční injekce je mimo současné možnosti, a proto se neobejde bez vnější pomoci. Takže jak z hlediska proporcí, tak z hlediska stability našeho bankovního sektoru si dost dobře nedokážu představit v dohledné době v Česku podobný scénář.

Radim Dohnal

analytik Saxo Bank

Velmi nepravděpodobně. Podle všech dostupných zpráv a měřítek patří významné banky na území Česka k těm nejstabilnějším v Evropě. Jsou dokonce případy, kdy zahraniční privátní bankéři doporučují klientům mimo Českou republiku k deponování vkladů právě naši zemi. Zdanění vkladů by v aktuální situaci nemělo žádný smysl. Run na banky, který na Kypru reálně hrozí po otevření poboček, tedy v České republice absolutně nehrozí.

Pavel Kohout

Ne. Není pro to sebemenší důvod. Zdraví českých poboček zahraničních bank je velmi dobré. Mimo jiné i z toho důvodu, že česká ekonomika je stále poměrně málo „proúvěrovaná“, takže nebezpečí bankovní krize ze špatných úvěrů je absolutně mimo diskusi v jakékoli dohledné době. Kromě toho, daň z bankovních transakcí byla Kypru vnucena jako pomsta za to, že má nízké daně. To se o Česku rozhodně nedá tvrdit.

Radek Urban

Ne.

Petr Mach

politik a ekonom

České banky mají své závazky vůči klientům (vklady) kryté zejména půjčkami podnikům a občanům a také českými státními dluhopisy. Kyperské vklady jsou většinou kryty bezcennými řeckými a kyperskými dluhopisy. Dokud bude česká vláda schopna své dluhopisy splácet, budou naše vklady v bankách bezpečné. I Českou republiku ale bohužel naše vlády zadlužují – tempem přes sto miliard korun ročně. I v případě masových výběrů z bank může ale Česká národní banka poskytnout bankám hotovostní půjčky na překonání nedostatku bankovek. Pokud bude u nás zavedeno euro, dostaneme se do stejné pasti jako Řecko, Kypr a další – naše měna nebude moci v případě potíží ekonomiky devalvovat a naše centrální banka nebude moci poskytovat nouzové půjčky. Braňme se hlavně zavedení eura!

Lukáš Kovanda

žurnalista a ekonom

Záleží to hlavně na tom, zda v „dohledné době“ bude Česko v eurozóně. A to, myslím, nebude. „Případ Kypr“ je zásadním a nepochopitelným přehmatem europolitiků. Jednak zadělali na paniku i v bankovní sféře těch periferních zemí, které jsou nyní jakžtakž „v klidu“, a jednak dále znevěrohodňují euro v očích těch, kteří jím – jako třeba my – dosud neplatí. Zdá se, že v Bruselu panuje značná panika – proto tyto zbrklé přehmaty. Otázka, proč bruselští tak panikaří, je přitom závažnější než celý „případ Kypr“. Protože kvůli Kypru samotnému, v podstatě nevýznamné ekonomice, to evidentně nebude.

Tomáš Prouza

ekonom

Ne, česká vláda není v takových problémech, aby se musela uchylovat k podobně agresivním řešením, jaké chtěli aplikovat na Kypru. Na zlepšení stavu veřejných financí má mnohem jednodušší nástroje typu zvyšování DPH. Bez ohledu na negativní dopady této podivné fiskální politiky.

Jaroslav Šura

makléř, investor, podnikatel

V dohledné době určitě ne, tak špatně jako Kypr na tom nejsme. Ještě musíme počkat několik volebních období… Ovšem je neuvěřitelné, co ministři financí Evropské unie dokážou navrhnout. Politici hospodařit neumí, a protože státní zadlužení téměř všech unijních zemí roste a i nadále poroste, budou šátrat svojí špinavou pracičkou v peněženkách daňových poplatníků čím dál tím hlouběji. Přitom výdajovou stránku veřejných financí příliš řešit nechtějí. Evropská unie by chtěla být sociální, environmentální a konkurenceschopná. Obávám se, že všechno najednou (dlouhodobě) není možné.

Petr Teplý

ekonom

Nikoliv. České banky jsou profitabilní, mají dostatečnou likviditu a kapitálový polštář, naproti tomu kyperské jsou dlouhodobě neprofitabilní, mají málo likvidity, a navíc dosti zainvestováno v Řecku. Pomoc Kypru je jako házení peněz do černé díry (další důkaz, že žijeme na planetě Ponzi). Jako schumpeteriánec jsem přítelem kreativní destrukce, tedy jsem pro bankrot Kypru a jeho odchod z eurozóny. V českém bankovním sektoru vidím jiné dva systémové problémy, respektive tikající bomby: spořicí účty (doporučoval bych přísnější regulaci tohoto produktu) a družstevní záložny (doporučoval bych přísnější dozor ČNB).

Aleš Michl

Vezměte si, jaké možnosti mají vlády pro řešení předlužení. Třeba na příkladu Kypru a vůbec všech jižanů:

1. Velký růst ekonomiky a rozpočtové přebytky: nejde – nejsou toho schopni.
2. Prodej majetku: jde – ne však do nekonečna. A území se jim asi nebude chtít prodávat.
3. Škrty v rozpočtu, důchody například na polovinu: nechce se jim.
4. Mezinárodní pomoc: jde – ale ne do nekonečna.
5. Odmítnutí dluhu: kdo by jim pak ale znovu půjčil?
6. Vytisknutí peněz, inflace: mají euro, nemohou si tisknout.
7. Obrání lidí, zdanění všeho, co ještě jde...

A tak vznikla myšlenka zdanit na Kypru bankovní vklady. Mozek politika jako by tohle uměl dokonale. Když byl problém, danily se i vousy (16. století, Anglie) nebo individuum nesouhlasící s panovníkem (Oliver Cromwell). Daň byla i z hlavy (14. století, Anglie). Existovala i daň za to, že jste cizinec (Kanada takto danila v 19. století Číňany). Danila se i sůl, klobouky, okna, komíny, hrací karty, hnůj, piercing či mužská přirození (antický Řím). Jak znám české politiky, tohle všechno jednou trumfnou – tipnul bych to tedy na hádku, zda stolici danit progresivní, nebo rovnou daní.

Sdílejte článek, než ho smažem