Krize Evropy, nikoliv eura

Tomáš Prouza | rubrika: Komentář | 8. 12. 2011 | 10 komentářů
Krize Evropy, nikoliv eura
Tvrdohlavé trvání na principech za každou cenu už stálo Evropskou unii příliš mnoho. Nastal čas na pragmatické řešení – anebo na rozpad.

Principy jsou bezpochyby krásná věc, zejména když cenu za jejich prosazování zaplatí někdo jiný než ten, kdo se jimi ohání. Zhruba takto by šlo popsat roli Angely Merkelové během evropské krize. Ano, správně, evropské krize a nikoliv krize eurozóny, jak by někteří rádi předstírali. I když je na první pohled problémem posledních měsíců ekonomická situace v některých zemích eurozóny a ekonomická nevyváženost zemí platících eurem, skutečným problémem je osud Evropské unie jako celku.

Konec eurozóny = konec důvěry = konec Unie

Jedním z výsledků „kauzy euro“ totiž může být užší integrace zemí eurozóny (a přitom není podstatné, jestli včetně Řecka nebo bez něj) a vytlačování nečlenských zemí z důležitých rozhodnutí a reforem. To může být přijatelným výsledkem pro Velkou Británii, kde se vládnoucí konzervativci dostávají pod stále větší tlak části svých poslanců, toužících po návratu ke splendid isolation, ale nikoliv pro země, jako je Česká republika nebo Polsko, ekonomicky zcela závislé na zemích platících eurem.

Tomáš Prouza on-line

Tomáš Prouza

Články Tomáše Prouzy najdete také na webu www.prouza.cz. Jeho postřehy a tipy můžete sledovat na Twitteru @prouzatomas.

Nejčerstvější tweety:

  • Takhle má vypadat ochrana spotřebitele: HSBC dostala v Anglii pokutu 10,5 mil. liber za prodej nevhodných investic.
  • Také si myslíte, že Angela Merkelová je nerozhodná? Tak to se vám bude líbit kreslený komentář z Guardianu.
  • Generální prokurátorka Massachusets žaluje pět největších US bank kvůli nekalým praktikám při zabavování nemovitostí.

Co je Twitter

Někteří čeští pragmatici tvrdí, že i když se eurozóna rozpadne, Evropská unie zůstane zónou volného obchodu a volný trh jako hlavní benefit, který jsme členstvím v Evropské unii získali, by nám zůstal zachován. Bohužel ale není naivnější představy: celý evropský projekt je založen na vzájemné důvěře a ochotě spolupracovat. A jak by si mohly evropské státy věřit v jedné věci, když se zklamaly v druhé? Před pár měsíci jsme viděli snahy o omezování volného pohybu v schengenském prostoru. Jak si můžeme být jisti, že by se radikalizace politické scény, ke které by po rozpadu eurozóny ve většině zemí bezpochyby došlo, neprojevila budováním nových bariér volnému obchodu a tlakem na obhajobu „národních zájmů“?

Ani Němci nejsou zodpovědní

Základním problémem evropské krize je krize zodpovědnosti a krize solidarity. Krizi zodpovědnosti vidíme všude, kam se podíváme. Nejde jen o krizi řecké zodpovědnosti za účinný výběr daní a poctivou statistiku, krizi španělské zodpovědnosti za reformy trhu práce tak, aby si většina mladých lidí mohla najít zaměstnání, nebo krizi italské zodpovědnosti za to, že za slovy musí následovat činy.

Jde také o krizi německé zodpovědnosti za férovou hru. Německý tlak na větší fiskální odpovědnost eurozóny vypadá jako velmi rozumná věc a dlouhodobě je to samozřejmě jediné vhodné řešení. Jen je třeba připomenout, že ekonomická pravidla Paktu stability a růstu eurozóny byla v roce 2005 rozvolněna právě na základě tlaku Německa a Francie, nemluvě o tom, že Německo má vládní dluh nad hranicí 60 procent HDP už od roku 2003.

Zodpovědnost bohužel vždycky něco stojí a je lidskou přirozeností snažit se této platbě vyhnout, případně za ni nenést důsledky v nejbližších volbách. Jenže celý evropský projekt byl vedle zodpovědnosti za osud Evropy postaven právě na principu solidarity. Na jednu stranu je potřeba přiznat, že o solidaritě se mluví lépe z Athén, Madridu nebo Prahy než z Berlína, jenže taková je bohužel realita. Bez solidarity ze strany nejsilnějšího, bez ochoty pomoci těm méně šťastným a schopnosti dobrovolně na sebe vzít větší břemeno, než „je fér“, nemá Evropská unie budoucnost.

Učit se skromnosti bolí

Finmag

Kdo píše o evropské krizi se světovým nadhledem? Sesterský magazín serveru Peníze.cz: Finmag.

Končí krátká historie eura? Jaká byla? Čtěte na Finmagu v seriálu Tikající eurobomba z dílny reportérů Der Spiegel:

A mnoho dalších textů v rubrice Ekonomika

Budoucnosti Evropské unie nepomohou ani radikální návrhy na nová přísná pravidla zemí eurozóny, pokud se Evropa nejprve nezaměří na posílení důvěry. Dokument, který v úterý unikl (nebo možná lépe řečeno „byl uniknut“) z dílny prezidenta Evropské rady Hermana van Rompuye, navrhuje, aby Evropská komise získala pravomoci přímo prosazovat úsporná opatření v zemích eurozóny, které porušují rozpočtovou disciplínu. Spolu s návrhem na právo schvalovat ekonomické reformní plány (a uplatňovat sankce, pokud si členské státy vyberou jinou reformní cestu než tu, kterou jim doporučí Evropská komise) jde o brutální zásah do národní suverenity, který vyvolá silný odpor. Návrhy na harmonizaci penzijních reforem, systému sociálních dávek a politiky trhu práce už jsou jen detailem navíc.

To samozřejmě neznamená, že by se pravidla neměla prosazovat s větší přísností, právě naopak. Jen pro zajímavost – pravidla Paktu stability a růstu o maximální velikosti deficitu a dluhu nikdy neporušilo pouhých pět zemí z evropské sedmadvacítky: vedle členů eurozóny Estonska, Finska a Lucemburska disciplínu dodržují už jen Dánsko a Švédsko. Jenže měnit chování zemí, které si zvykly žít na dluh a jejichž občané vnímají život nad poměry jako normu, a ne jako výjimku, bude trvat velmi dlouho. Ne každý se totiž poučí tak rychle jako Irové, kteří pro záchranu své ekonomiky dělají vše, co je v jejich silách (a zdá se, že budou za svou ochotu k dobrovolným obětem odměněni).

Rozpad Evropy: konec klidu na kontinentu

Ostatní státy se musely poučit pod tlakem zvenčí – a je jen dobře, že trhy dotlačily nezodpovědné politiky k rezignaci. Nové vlády ve Španělsku, Itálii i Řecku po irském vzoru pochopily, že změny nemohou být pouze povrchní, a snaží se prosazovat reformy, které skutečně řeší dlouho zanedbávané problémy. Pro jejich úspěšnou implementaci by ale nyní tyto země potřebovaly spíše silnou podporu než neustále stupňovaný tlak a vyhrožování ztrátou suverenity. Většina voličů v problémových zemích totiž chápe, že změny jsou potřeba, a když dojde na lámání chleba, bude ochotna je podpořit (možná s výjimkou Řecka, které je ale systémově nevýznamné a na další osud eurozóny nemá v podstatě žádný vliv).

Anketa

Pokud skončí Evropská unie, co podle vás přijde?

Jen menšina voličů ale bude chápat, proč mají být neustále trestáni za hříchy minulosti, a stejně negativní reakci je možno očekávat i v zemích, které se chovaly rozumněji, ale které musí především kvůli německé neochotě důrazně a včas zasáhnout platit výrazně vyšší úroky a nechat si vyhrožovat snížením ratingu – jen proto, že jsou členy eurozóny, a nikoliv proto, že se zhoršila jejich makroekonomická situace.

Do Evropy se totiž – i když jen pod masivním tlakem a nerada – vrací schopnost chovat se zodpovědně. Pokud se ale rychle nevrátí i ochota chovat se solidárně, bude to mít velmi negativní důsledky. Nepůjde přitom „pouze“ o negativní ekonomické důsledky s ohledem na rostoucí náklady na státní dluh, zpomalení evropských ekonomik (včetně zemí mimo eurozónu) či přibrzdění rozvoje jednotného evropského trhu. Půjde také – a možná především – o negativní politické důsledky. V řadě evropských zemí se v posledních letech dostávají ke slovu čím dál hlasitěji různé extremistické politické strany. A právě rozpad evropské politické kultury a klidného soužití může stát na konci procesu, který nastartuje neochota zachránit eurozónu dostatečně rychle a jednoznačně.

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+8
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 10 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

8. 12. 2011 21:33

omyl. to nema se solidaritou nic spolecnyho. evropa rozdava penize, ktery nema, a rozdava je lidem, ktery si je nezaslouzej. flakaci, povaleci a levicaci prozrali budoucnost nasich deti. a prouza byl jeden z tech, kterej jim pritom radil jak na to...

Zobrazit celé vlákno

+7
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

8. 12. 2011 8:22, neugebauer

V EU je právě solidarita po celou dobu. Zatímco v Číně nebo v USA je solidarita zaštítěná mocá centrálního státu, spolupráce v EU probíhá víceméně dobrovolně.
I uvnitř jednotlivých zemí se děje řada věcí nedobrovolně, tak už to prostě v lidské společnosti bývá. Nikdo neplatí rád daně a každý by chtěl raději dálnici u svého města než v sousedním kraji.
Problémem oponentů EU typu Klause je, že jako alternativu nadnárodního společenství nabízejí národní demokratickou kontrolu. Ta ale také nefunguje. Kontrola daňového systému funguje mnohem efektivněji pod hlavičkou nezávislých sdružení (jako Bund der deutschen Steuerzahler) a medií

-2
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Principy, nebo chleba? Nastal čas, aby Němci slevili ze svých zásad?

29. 11. 2011 | Tomáš Prouza | 2 komentáře

Principy, nebo chleba? Nastal čas, aby Němci slevili ze svých zásad?

Poslední měsíce střídá jedna špatná ekonomická zpráva druhou. Všichni navíc sice teoreticky znají řešení, ale praktické kroky osud eurozóny spíš ohrožují. Vyplatí se investice do principu?... celý článek

Konec společenské smlouvy?

15. 11. 2011 | Tomáš Prouza | 10 komentářů

Konec společenské smlouvy?

Poslední dvě desetiletí byla ve vyspělých zemích velmi poklidná, od podzimu je ale všechno jinak. A zdá se, že protesty na Wall Streetu jsou jen špičkou ledovce.

Krize. Zažehnána, nebo odložena?

1. 11. 2011 | Tomáš Prouza | 2 komentáře

Krize. Zažehnána, nebo odložena?

Minulý týden všichni slavili konec eurokrize. Byl to však opravdu její konec, nebo jsme ji jen odložili?

Wall Street, Atény, Praha: proč bychom měli vyrazit do ulic?

4. 10. 2011 | Tomáš Prouza | 11 komentářů

Wall Street, Atény, Praha: proč bychom měli vyrazit do ulic?

Řecké demonstrace i protesty ve Španělsku nás nechaly klidnými. Nepokoje v arabském světě byly ještě vzdálenější. Obyčejní Američané zabírají Wall Street – ani to s námi nehnulo. Popravdě,... celý článek

Nepanikařte, bude líp. Možná...

30. 8. 2011 | Tomáš Prouza | 11 komentářů

Nepanikařte, bude líp. Možná...

Politici stvořili systém, na který nestačí. Jejich neschopnost může přivodit další vážnou krizi.

Partners Financial Services