Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Další krize?

Další krize?
Kam nás dovedli nakopávači růstu a rozpouštěči dluhu? Co se to vlastně v těchto dnech v Evropě děje? Proč se hovoří o dalším kole ekonomické krize? Každých pár měsíců nový záchranný balíček a – nic. Jak z toho ven?

Globální akciové trhy prudce padají, protože investoři se bojí eskalace dluhové krize v eurozóně a nové recese americké ekonomiky. Chmurnou náladu na trzích ještě prohloubilo snížení amerického ratingu z nejvyššího stupně AAA.

Současná evropská krize má hluboké kořeny. Nejde zdaleka jen o řecký život na dluh a čachry se statistikami veřejných financí. Historie krize sahá až do 50. let, kdy poválečná Evropa zavedla sociálně-tržní hospodářství. Fungovalo velmi dobře zhruba až do konce let šedesátých. Sociální stát však tehdy znamenal něco docela jiného než dnes: střídmou podporu v nezaměstnanosti, důchodový věk vyšší než průměrný věk dožití, lékařskou péči na úrovni tehdejší doby.

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Poradního expertního sboru (PES) a je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners For Life Planning, v níž působí jako ředitel pro strategii.

Pavel Kohout na Peníze.cz

V pasti nárokové mentality

Kdybychom dnes chtěli v Evropě zavést sociální stát, jaký fungoval v éře hospodářského zázraku, byli bychom osočováni z asociálnosti. Neboť s jídlem roste chuť a jedna sociální výhoda plodí poptávku po další. Vzniká nároková mentalita. Občan začne věřit, že je povinností státu, aby se o něj postaral, ne?

Ne. Ale vysvětlujte to politikům – ti rádi pokryjí poptávku po výhodách nabídkou volebních slibů. Sliby je nutno financovat. Jak? Druhá světová válka byla financována dluhem. Namísto nepřítele budeme nyní bojovat proti chudobě. Dluh není problém, protože růst spotřeby „nakopne“ hospodářský růst a dluh se v něm nakonec „rozpustí“. A kdyby něco, lze přece zvýšit daně. Anebo inflaci. Nakopávači a rozpouštěči si tak vytvořili vlastní ekonomickou teorii, která se skládala částečně z ukradených a z kontextu vytržených myšlenek geniálního Johna Maynarda Keynese; částečně pak z pusté demagogie. Fungovala báječně – na papíře.

Jakpak je teď u nás doma?

Český hrubý domácí produkt

Víte, jaký je náš hrubý domácí produkt? Tušíte, co vyváděl státní dluh, když jste se zrovna nedívali? Víte, jestli víc dovezeme nebo vyvezeme?
Opovědi najdete v nové sekci Makroekonomika na Peníze.cz.

Ve skutečném světě stačilo necelé desetiletí (zhruba 1972 až 1979), aby byl omyl zřejmý. S růstem sociálních výdajů rostla nezaměstnanost. S růstem daní klesalo tempo růstu ekonomiky. Ale hlavně, dramaticky vzrostl státní dluh. Vezměme si jako příklad Francii. V roce 1979 činil poměr veřejného dluhu ke hrubému domácímu produktu 31,4 procenta. V roce 1999 vzrostl veřejný dluh na 67,2 procenta HDP. Nyní je francouzský veřejný dluh na 84,7 procenta HDP. Ale nepředbíhejme.

Škrtat sociální výdaje? Kdepak!

Koncem 80. let bylo zřejmé, že takhle to dál nejde. Výše státních dluhů začala budit strach. Daně byly tak vysoké, že zvyšovat nebylo už kam. Lidé reptali kvůli inflaci. Co teď?

Politici museli připustit, že je třeba dát státní finance trochu do pořádku. O kousek snížili daně, docela úspěšně zkrotili inflaci – ale zásadně seškrtat sociální výdaje, to prosím nikoli. Na rozsáhlé škrty si netroufla ani „železná lady“ Margaret Thatcherová. Mezitím v Evropě klesala porodnost. Proč se trápit s dětmi, když se stát na stará kolena postará? Máme přece nárok na pořádnou péči, když si platíme tak drahé sociální pojištění a tak vysoké daně, ne?

Politikové však našli způsob, jak ekonomiku ještě jednou „nakopnout“, aniž by to státní rozpočet cokoli stálo.

Výhodné daňové prostředí pro hypotéky a úvěry všeho druhu, podnikatelské i spotřebitelské, udělalo druhý hospodářský zázrak. Zhruba od roku 2000 se po Evropě začaly ozývat zvuky bagrů, míchaček, sbíječek a jiných stavebních strojů. Nízké úrokové sazby společné evropské měny měly efekt. Zvláště Irsko a Španělsko vynikaly ve stavební aktivitě. Ale i v jiných zemích rostl objem bankovních úvěrů dramaticky.

Bankovní úvěry mají tu výhodu, že se jim na rozdíl od státních dluhů ekonomičtí analytici tolik nevěnují. A tak si třeba zmíněné Irsko vybudovalo dluhovou zátěž o velikosti 215 procent HDP, aniž to vzbudilo pozornost (jen málo analytiků varovalo včas). Bankovní úvěry také velmi slušně stimulují ekonomiku, čímž zvyšují i daňové příjmy státu.

Sociální tužka

Anketa

Považujete evropský model sociálního státu za nadále udržitelný?

Jenže i bankovní úvěry musí někdo někdy zaplatit. Přijde čas, a máme tu bankovní krizi. Banky se hroutí, státy je musí podpořit, neboť zhroutí-li se banky, zhroutí se úplně všechno. Ekonomika bez bank by byla jako země bez silnic, železnic a letišť. Záchraně bank je nutno podřídit i stabilitu státního rozpočtu.

Kde udělali soudruzi z Unie chybu

Což se stalo a Evropa už neví, jak dál. Státy jsou předlužené, banky přeúvěrované, nároky na sociální stát vysoké. Nezbývá než připustit, že i soudruzi z Evropské unie mohli někde udělat chybu, a vrátit sociální stát zhruba do kolejí, po kterých hladce jezdil kolem roku 1960. Jistě, bude to nepříjemné, voliči se neradi vzdávají výhod, na které mají domnělý nárok.

Anebo je tu ještě jiné řešení. Nic nerozpouští dluhy tak účinně jako inflace. Nákup italských a španělských dluhopisů Evropskou centrální bankou v pondělí 8. srpna mohl být signálem pro budoucnost. Signálem, že historie se opakuje a že staré dluhy se nejlépe platí novými inflačními penězi. Slib dodržovat nízkou inflaci je asi posledním slibem v eurozóně, který zatím zůstal neporušený. Je tedy možná načase.

Psáno pro MF Dnes

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

0
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

10. 8. 2011 7:55, Vodník Česílko

Co se to vlastně děje? To je nesmyslná otázka. Když se někde v Africe splaší stádo pakoňů, kteří pak z ničeho nic vyrazí určitým směrem, bude někdo pátrat po tom, co je k tomu vedlo? Asi tak je to se současnou vlnou výprodejů na finančních trzích...

Reagovat

 

+4
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

12. 8. 2011 15:37, Vladimíra Lokšová

Ti, co volají po co nejslabší roli státu v životě občanů, mají buď nějaký plán, jak by toho využili, nebo hlásají něco, čehož důsledky nejsou schopni domyslet. K čemu vede nezájem státu o lepší život jednotlivých občanů? Například nedostatek slušně placené práce je jeden z důvodů, proč lidé pracují načerno, nebo se zabývají nelegálními činnostmi, proč podléhají nabídkám nebo nátlakům různých sekt, gangů a v rámci takových pochybných skupin si nějak shání peníze na živobytí. Často se do těchto kriminálních struktur zaplétají i slušní lidé. Jestli jsou potom v takových zaměstnáních úspěšní, nic je nemotivuje k tomu, aby toho zanechali a snažili se žít v souladu se zákonem, protože svědomí už udusili.

ČR a země EU by měly hledat nový model sociálního státu. Nejdřív je zapotřebí vymyslet mechanismus a pojistku proti zkorumpovatelnosti policie, justice a státní správy. Dál je zapotřebí vymyslet způsob, jak by stát mohl zaměstnávat lidi před důchodem nebo i v důchodovém věku, o které soukromý sektor nemá zájem. Nemělo by jít o taková dotovaná pracovní místa, kde by se investice nevrátily. Jestli populace stárne a není na důchody, státy by měly hledat možnosti, jak starší lidi zaměstnat tak, jak jim to jejich zdravotní stav dovoluje. Odměna za takovou práci by měla být motivující. Stát by měl podporovat zaměstnanost a celoživotní vzdělávání svých občanů. Tím by zároveň podporoval spotřebu a tedy ekonomiku. Důchod by měl být jen pro ty, co skutečně nemůžou a podobně i jakékoli sociální dávky. Nakonec nutno dodat, že například opuštěný starý člověk relativně zdravý by mohl být za nabídku práce i vděčný.

Myšlenka, že někdo má mít děti, aby se jednou ve stáří o něj postaraly, je sobecká, omezuje svobodu člověka a brzdí pokrok. Často je pro děti mnohem lepší, když se co nejdříve osamostatní od rodiny, ve které vyrůstaly a snaží se vést svůj vlastní zodpovědný život.

Stěží budou peníze na důchody nebo na zdravotní péči, jestli se většina z nás nebude cítit zodpovědná za svůj život i spolu-zodpovědná za život společnosti a jestli bude hodně těch, kteří budou poptávat a konzumovat produkty, které poškozují fyzické nebo psychické zdraví. „Užívat si život“ by se mělo dostat do vědomí lidí v novém důstojném ošacení. Nyní to znamená hlavně ukořistit co nejvíce, je jedno jak a z čeho, a potom si bezstarostně užívat včetně konzumace věcí, které poškozují zdraví. Je zapotřebí měnit atmosféru ve společnosti a postoj k životu, což je výzva především pro seriózní sdělovací prostředky a školy.

Reagovat

 

-1
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

12. 8. 2011 | 15:37 | Vladimíra Lokšová

Ti, co volají po co nejslabší roli státu v životě občanů, mají buď nějaký plán, jak by toho využili, nebo hlásají něco, čehož důsledky nejsou schopni domyslet. K čemu vede nezájem státu o lepší život jednotlivých občanů?...více

10. 8. 2011 | 18:21 | Fany

Snížením mandatorních výdajů neříkám přímo o snížení sociálních dávek. I když i to si dovedu představit. Ostatně ministr Drábek něco takového má v plánu, neboť chce v této kapitole, příští rok, ušetřit 2,5 miliardy korun....více

10. 8. 2011 | 16:44 | Karel

Jenže jenom snížením soc. dávek nebo daní tenhle problém nevyřešíte. Můžete třeba ve výrobě snížít mzdy na úroveň rozvojového světa, který nám prací konkuruje, což se těžko realizuje protože máme vyšší životní náklady. Pro...více

10. 8. 2011 | 15:18 | Fany

Hezky napsané, jako vždy. Osobně se mi líbí výraz: "Nároková mentalita" a na to víra, že je povinností státu, aby se o každého postaral. Myslím si, že se tady prolíná více krizí najednou. Jednak finanční, spojená s tou...více

10. 8. 2011 | 10:46 | Karel

No, a jak chcete dosáhnout úrovně průmyslu a výroby na západě řekněme v 60tých letech ? Když se dnes většina zboží díky globálnímu obchodu vyrábí v číně a dalších asijských státech. Snížením platů na úroveň rozvojového světa...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Kapitálové trhy, Riziko, Fondy národní, česká spořitelna, fintech, eet, elektronická evidence tržeb, lime, hrubý příjem, Michal Nebeský, odpracovaná doba, krása, Sparta, portfolio turnover rate, pracovní tábor, exekutor, kancelářské prostory, zdeněk holeček

2AI4917, 2B70026, 4AI0297, 2SK4714, 2SK4714

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK