Lukáš Kovanda: Jak jsem dostal Kiyosakiho

Martin Vlnas | rubrika: Rozhovor | 30. 4. 2011 | 24 komentářů
Lukáš Kovanda: Jak jsem dostal Kiyosakiho
„Když už nevěděl, ukázal na své dva poradce. Tom a John, tak nějak se jmenovali, ale vypadali jako lidé, kterým bych nesvěřil ani korunu. Působili spíš jako vyhazovači z diskotéky v Horní Dolní.“ Právě tak popisuje Lukáš Kovanda, novinář, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty, své setkání s Robertem Kiyosakim.

S Lukášem Kovandou jsme se sešli v elegantním sídle nadace Prague Twenty na Starém Městě. Nebyla to náhoda. Lukáš je jejím ředitelem. Kromě toho přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické a bádá ve sféře filozofie a metodologie ekonomické vědy. Široká veřejnost ho ale zná především jako novináře zpovídajícího legendy světové ekonomie. Rozhovory psané pro časopis Týden, kde Lukáš působí jako ekonomický analytik, najdete také na jeho blogu a na sesterském webu Peníze.cz v magazínu Finmag. Ty nejzajímavější pak vyšly pod názvy Příběh dokonalé bouřePříběh dluhové smršti knižně. V první části exkluzivního rozhovoru se dozvíte třeba to, jak se zpovídají nobelisté nebo proč bylo tak těžké pořízení s Robertem Kiyosakim.

Jaký to je pocit ocitnout se na chvíli na druhé straně barikády? Dostat se z obvyklé role tazatele do pozice zpovídaného?

Zvláštní. Je to nezvyk. Jde o první rozhovor po dlouhé době. Kolegové novináři se mě občas vyptávají, ale vždy spíš neformálně. Jsou zvědaví, jak rozhovory dělám, jestli jezdím za každým ekonomem zvlášť…

I pro mě jste v českém mediálním prostředí tak trochu „zjev“. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Jak jste vlastně ke zpovídání držitelů Nobelových cen dostal?

Byl to vlastně docela přirozený vývoj. Vzhledem k tomu, že působím na Vysoké škole ekonomické a ekonomická teorie mě velmi zajímá, měl jsem mezi kolegy novináři výhodnou startovní pozici. Takže když do Čech přijel ekonom Daniel Hamermesh, který skvěle píše o ekonomii krásy, vlivu lidského vzhledu na úspěch v práci a podobných sexy tématech, nikdo kromě mě to nezaregistroval. Já jsem ale věděl, že ačkoliv není ověnčen cenami, jeho názory jsou nesmírně zajímavé. Proto jsem ho oslovil a byl z toho parádní rozhovor. Podobné to bylo se švýcarským „ekonomem štěstí“ Bruno Freyem, bádajícím na pomezí ekonomie a psychologie. Rozhovor s ním vznikl na půdě VŠE bez zájmu ostatních médií. Tak takhle nějak jsem začínal. Rozhovory měly velký ohlas u ekonomů, ale překvapivě se líbily i kolegům novinářům a hlavně čtenářům. Právě to byl výchozí impulz udělat z rozhovorů samostatný projekt.

Odtud už byl asi jen malý krůček k první „služební cestě“… Kdy jste na ni poprvé vyrazil?

Ještě před krizí v roce 2008. Již tehdy se ale v Americe začaly objevovat první indicie, že něco není v pořádku. Do Ameriky jsem vyrazil v rámci letní školy. Zároveň jsem ale zkusil navrhnout tehdejšímu šéfredaktorovi Týdne Daliboru Balšínkovi, že bych si, když už tam budu, zkusil také pár rozhovorů. Nejdříve se tvářil zvláštně. Neměl jsem reputaci. Byl to pro něj risk. Nakonec jsem se ale těsně před odletem dozvěděl, že mě podpoří.

Koho jste během první cesty ulovil?

Třeba držitele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze, známého kritika Václava Klause. Rozhovor měl velký ohlas. Pak už bylo všechno mnohem snazší.

Takže se vám už ekonomové ozývají sami? (smích)

Vy si děláte legraci, ale někteří ekonomové se mi opravdu ozvali sami. Byli to ale samozřejmě ti čeští. I s nimi se občas potkávám, ale primárně se zaměřuji na zahraniční ekonomy. Mým cílem není zpovídat lidi, s nimiž už jsem četl deset dvacet rozhovorů, ale představovat nové neokoukané, a hlavně zajímavé tváře. Žádný držitel Nobelovy ceny si mě ale rozhodně neobjednal.

Rozhovory Lukáše Kovandy na Finmag.cz:

Necháváte si rozhovory autorizovat? Překládáte je zpátky do angličtiny, nebo vám ekonomové věří?

Je zajímavé, že čím větší jméno ve světě ekonomie, tím zpovídaným záleží na autorizaci méně a méně. Pro nobelisty jsou rozhovory se mnou pod jejich rozlišovací schopností. Asi si řeknou, že jde o nějaké české médium… Kdyby dávali rozhovor Bloombergu nebo CNN, myslím, že by to bylo s autorizací jiné. Někteří si ale samozřejmě rozhovor vyžádali, pak pořizuji překlad českého textu a posílám jim ho.

Přepisujete si rozhovory sám?

Určitě sám, i když je to část, kterou mám na celém procesu rád nejméně. Je to velká práce. Ale já bych v tomhle nikomu jinému nedůvěřoval. Často jde o docela odborné věci. I proto se snažím s lidmi vidět osobně. Dělat rozhovor přes telefon, nebo dokonce po e-mailu, to je barbarství. Osobní setkání mi navíc umožňuje do člověka nahlédnout, pochopit styl jeho mluvy. A právě to se pak snažím prodat v textu.

Jak vlastně ekonomy a ekonomky uháníte? Není to tak trochu logistické peklo?

Je. (smích) Plánování rozhovorů, které vzniknou během několika týdnů v Americe, tak, aby vše klaplo, vždy zabere měsíce. I to už je ale nyní, kdy mám za sebou seznam desítek referencí, mnohem jednodušší. Jakmile ekonomové vidí, že už jsem zpovídal tolik jejich kolegů, jsou mnohem otevřenější dohodě. Jednoznačně nejnáročnější bylo plánování setkání s Ronaldem Coasem, dnes již stoletým ekonomem. Rozhovor jsme měli dohodnutý už před rokem, ale pan Coase těsně před ním upadl na schodech a poranil si záda. Další rok jsem to zkusil opět. Jeho asistent se opět vykrucoval, ale když jsem se s ním potkal osobně, nakonec jsem ho přemluvil. Společně jsme pak ještě týž den jeli do rezidence pro seniory u Michiganského jezera, kde jsem si Ronaldem Coasem hodinu povídal během oběda. Bylo to náročné, ale za setkání jsem nesmírně rád. Coase mi třeba vyprávěl, jak se setkal osobně s Keynesem. Kdo to dneska může tvrdit? Jasně, jeho názory na aktuální vývoj už nejsou tak progresivní, ale jeho zkušenosti byly jedinečné.

Většina ekonomů, které jste zpovídal, patří spíše do starší generace. Neplánujete se vrhnout i na ty mladší? Právě oni podlé mého ovládají dnešní názorový mainstream…

Přemýšlel jsem o tom. Mezi generací nobelistů už mi navíc zbývá jen pár jmen. Největší jména už jsem skoro vyčerpal. Kromě mladých ekonomů bych rád zpovídal i investory a bankéře. Posun k mládí je tak vlastně nutný krok. (smích)

S kým byste vlastně ještě chtěl udělat rozhovor?

Určitě s Alanem Greenspanem, bývalým šéfem americké centrální banky. Už jsem s ním byl v e-mailovém kontaktu, ale jeho vytížení je obrovské. Pak třeba s Charlesem Mungerem, což je vlastně pravá ruka Warrena Buffetta. Nejsem idealista, takže v rozhovor přímo s Buffettem moc nedoufám… I proto bych se rád setkal právě s jeho rádcem. Určitě bych se také chtěl potkat s Johnem Nashem. Ten se stal předlohou pro film Čistá duše (Beautiful Mind) – který prý nesnáší. Na to bych se chtěl zeptat určitě. (smích)

Když vaše rozhovory přebírám na Finmag, vždycky si je rád přečtu. U jednoho jsem ale měl pocit, že jste si s dotazovaným vyloženě nesedl. Tipl byste si, o kom mluvím?

Robert Kiyosaki.

Přesně tak!

Ono to tak ale skutečně bylo a já jsem rád, že to je z rozhovoru vidět. Mohl jsem to udělat tak, aby to vyznělo jinak, chtěl jsem ale dát najevo, že rozhovor byl plný negativních emocí.

Čím to bylo?

Určitě v tom hrálo roli víc faktorů. Mluvil jsem s ním těsně po příletu, byl v jet-lagu… Asi i proto byl hodně podrážděný. Svou roli ale hrálo i to, že jsem se ho ptal na otázky, na které není zvyklý. Snažil jsem totiž jít pod povrch, k podstatě věci, což se mu asi často nestává. Obvykle asi novináře odpálkuje něčím jako „žiju z dluhů a je to dobře“ a oni jsou spokojení. Já jsem se ale ptal, co to znamená konkrétně? Jak vy z toho dluhu žijete? V tu chvíli mě překvapilo, jak snadno se dostal do úzkých. Když už nevěděl, vždycky ukázal na své dva poradce, které si k rozhovoru přivedl. Tom a John, tak nějak se jmenovali, ale vypadali jako lidé, kterým bych nesvěřil ani korunu. Působili spíš jako vyhazovači někde z diskotéky v Horní Dolní. A na tyhle lidi Kiyosaki spoléhal. To bylo velmi podivné… Bylo vidět, že je to zkrátka pop-mudrc. Ve spojení s tím jet-lagem to pak dopadlo, jak to dopadlo.

Nemáte pocit, že podobným lidem schází, na rozdíl od držitelů Nobelových cen, pokora?

Mám. Občas mi připadá, že pod tou slupkou – perfektní obleky, krásné manželky a precizní účesy – už mnoho není. Tyhle lidi baví klouzat po povrchu. Rozhodně nechci Kiyosakiho urážet, ale myslím si, že mu chybí hluboké znalosti. Je pro něj důležitější forma než obsah. Takoví lidé, pokud se dostanou na tenký led, útočí. Bojí se, že pokud by novináři objevili tu nepřipravenost, přišli by o svou pracně vydřenou pozici na výsluní, kterou musejí neustále přiživovat. Kiyosaki ale bude vždycky úspěšný! Vždycky se najde spousta lidí, kteří ho budou číst… U ekonomických vědců je to zase obráceně. Povrchní otázky je nudí. Ožijí, až když se jich zeptáte na něco hlubšího.

Mimochodem, Kiyosaki se teď opět, tuším v červnu, chystá do Česka…

… tak to ho možná zase oslovím. (smích)

Pojďme raději od Kiyosakiho pryč. Schválně. Tipnete si, jaký rozhovor byl nejčtenější?

Asi rozhovor s Karlem Janečkem a pak Gerald Celente?

Přesně tak! Trefil jste první dvě místa. Zvlášť Celente lámal rekordy. Zmínky o něm se objevily dokonce na webech jako www.osud.cz...

On byl rozhovor s Celentem velmi čtený i na mém blogu, kde rozhovory publikuji také. Nobelisté zkrátka s podobnými střelci prohrávají na plné čáře. Ale je to logické. Tihle respektovaní páni nemohou být tak konfliktní. Navíc jsou často svázáni s institucemi, kde působí. Nemohou říkat, co jim právě přijde na jazyk. Lidé jako Celente naopak těží katastrofických vizí a pozornosti médií. S Celentem jsem si ale na rozdíl od Kiyosakiho velice sedl. Je to nesmírně charizmatický člověk. Moc se mi líbilo, jak zuřil nad poměry panujícími v americké politice.

Druhou část rozhovoru s Lukášem Kovandou najdete zde

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+18
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 24 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

30. 4. 2011 3:24, Jaroslav 608 978 999

Lukáš Kovanda je bezesporu profesionál, ale uniká mi , na co si to hraje, když má potřebu se vytahovat, jak dostal Kiyosakiho. Jaký to má pro lidstvo užitek? Proč by si díky jeho neužitečnému šťourání teď měl kdejaký ňouma myslet, že je v pořádku kritizovat člověka, jehož nejznámější dílo by mělo být povinnou četbou na základní škole. Pokud pan Kovanda dokáže konstruktivně zkritizovat Kiyosakiho knihy a zpochybnit mé tvrzení, budu s ním souhlasit, v opačném případě bych mohl říkat jak jsem dostal Kovandu, který mi neuměl odpovědět stejně jako R.K. jemu. Je mi jasné, že Kiyosaki není dokonalý, že si někdy něco přikrášlil, aby vypadal zajímavěji, ale jeho přínos je nezpochybnitelný a drby, i když pravdivé, jsou bez užitku. Podobně ujeté mi přišlo, když blbější polovina našeho národa neměla týden nic důležitejšího na práci než řešit propisku Václava Klause. I když udělal chyby a občas bych ho nakopnul, je to pan prezident a když všichni troubové v Bruselu na všechno tupě přikyvovali, dokázal, že je vlastenec, který stojí za zájmy našeho národa. Dokonce pro něj organizovali sbírku propisek. Kdyby tak raději věnovali svou pozornost skutečným problémům a šmejdům v naší zemi a uměli se ozvat, když je třeba místo každodenního anonymního remcání v koutě a rozesílání hromadných emailů, u kterých veškerá nespokojenost skončí, protože na víc se podělánci nezmohou.

+95
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

2. 5. 2011 21:46, mary

Díky Kyiosakiho knížkám už jsem také vydělala a naspořila nějaké penízky a jeho první knihu Bohatý táta ... jsem přečetla jedním dechem popravdě řečeno, články pana Kovandy naopak nečtu moc ráda. Čiší z nich egoismus a chybí mi v nich právě ta pokora, o které zde někdo už napsal.

-2
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (24 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Kiyosaki: Finanční krize byla cílený plán, aby lidé zchudli

8. 6. 2010 | Věra Tůmová | 30 komentářů

Kiyosaki: Finanční krize byla cílený plán, aby lidé zchudli

Kvalitní finanční vzdělání je třeba neustále rozšiřovat. Je nutné se stále vzdělávat, pokud chcete něčeho dosáhnout a chcete být finančně zcela nezávislí, domnívá se Robert Kiyosaki,... celý článek

Bohatý táta Kiyosaki říká: nešetřete, investujte

4. 11. 2005 | Zdeněk Mitáček | 1 komentář

Bohatý táta Kiyosaki říká: nešetřete, investujte

Vládní ekonomové USA sledují přes rychle rostoucí ceny nemovitostí, ropy či zlata téměř výhradně ceny spotřebního zboží, a zůstávají klidní. Nebezpečí znehodnocení úspor se přitom v... celý článek

Partners Financial Services