Pavel Kohout: Co se stalo Portugalsku?

Kořenem řeckých problémů byl nedostatek hospodárnosti ve veřejných financích. Voliči toužili po lepší životní úrovni a politici byli ochotni vycházet této touze velkoryse vstříc. Druhým kořenem bylo přijetí eura, které vzhledem k nižším úrokovým sazbám a konstrukci evropského finančního trhu umožnilo zadlužovat stát s opičí lehkostí.

Za normálního fungování finančních trhů vede zhoršování veřejných financí k růstu rizikových přirážek dluhopisů, což obvykle brání nárůstu zadlužení nad kritickou mez. V rámci eurozóny tento bezpečnostní mechanismus chyběl.

Veřejné finance Irska byly v pořádku. Extrémně levné finance v neomezeném množství ale vedly ke vzniku úvěrové bubliny v bankách. Ta nakonec explodovala. Jelikož vláda na podzim 2008 vyhlásila absolutní garanci nad všemi závazky bank, automaticky to znamenalo platební neschopnost vlády.

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Poradního expertního sboru (PES) a je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners For Life Planning, v níž působí jako ředitel pro strategii.

Pavel Kohout na Peníze.cz

Diagnóza: akutní ztráta konkurenceschopnosti

Ale co Portugalsko? Jeho státní dluh byl v roce 2007 jen na úrovni 62,7 % hrubého domácího produktu. Zvládnutelné číslo. Během let 1999–2009 rostl objem portugalských bankovních úvěrů nepříliš impozantním tempem čtyř procent ročně, tedy žádná exploze jako v Irsku.

Anketa

Očekáváte pád eura a návrat ke starým měnám?

Ano, je to nevyhnutelné Ne, asi by to bylo lepší, ale cesta zpátky není Ne, je to dobrý projekt, jen je třeba umravnit nezodpovědné státy

Stará dobrá Fünf Deutsche Mark z Muzea bankovek na Peníze.cz

Na co tedy chřadne Portugalsko? Diagnóza je snadná. Deficit zahraničního obchodu dosáhl v roce 2010 hodnoty 8 % HDP. V roce 2009 to bylo dokonce téměř 15 % HDP. To svědčí o akutní ztrátě konkurenceschopnosti. Neschopnost vyvážet má za následek pokles zisků podniků a vysokou nezaměstnanost. Příjmy veřejných rozpočtů klesají a následuje platební neschopnost.

Tři případy úvěrového selhání v eurozóně jsou zároveň třemi exemplárními příklady nevhodnosti eura. Uměle levné státní úvěry v Řecku, uměle levné soukromé úvěry v Irsku a uměle drahá měna v Portugalsku mají společného jmenovatele – společnou měnu.

Co bude následovat, nikdo neví. Když se v USA (což je rovněž velká zóna společné měny) nedaří určité průmyslové oblasti, pomoc neexistuje. Města jako Detroit, Buffalo nebo Rochester stojí, chátrají a utíkají z nich produktivnější lidé. Pokud bude trvat nerozborná politická jednota eurozóny za každou cenu, pak budou celé evropské státy hrát roli Detroitů, Buffal nebo Rochesterů po řadu let a desetiletí. Budou zvolna chátrat a produktivnější evropské země je budou permanentně dotovat v rámci transferové unie. Samozřejmě, jen do té doby, dokud nedojdou peníze Němcům, Holanďanům, Finům, Slovákům a dalším relativně lépe hospodařícím ekonomikám eurozóny.

Neexistuje řešení, zvláště pak ne ve formě společné evropské fiskální politiky.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners