České potraviny míří do nenasytné Číny
7. 8. 2007 | Jana Albertová
Poprask kolem budoucího růstu cen potravin v Česku a v Evropě možná byl zbytečně velký, nicméně na dražší jídlo a pití by se čeští spotřebitelé měli připravit.
Potravin pro hladovějící je málo
Ceny potravin prý v Česku porostou kvůli vysokým cenám zemědělských surovin na světových trzích, hrozí tuzemští zemědělci. Ve světě jsou ovšem miliony těch, kteří by se měli růstu cen bát mnohem víc.
Až milion lidí bude mít hlad. Tisíce se mohou ocitnout úplně bez potravin. Světový potravinový fond (WFP), který řídí část světové potravinové pomoci, bije na poplach. Pokud do konce letošního roku nezíská 19,5 milonu dolarů, za které koupí 26 500 tun potravin, hrozí jižnímu Somálsku hladomor. Přes léto tam nepršelo a úroda bude nejspíše mizerná. Pokud WFP potřebné peníze od dárců nedostane, vyšplhá se potřeba dodatečné potravinové pomoci pro hladovějící Somálce do příštího května na 50 tisíc tun, za které bude třeba zaplatit 53 milionu dolarů.
Jenže to je v dnešních cenách. Ceny zemědělských komodit, které se také kupují jako potravinová pomoc pro hladovějící, v poslední době prudce rostou. To je zejména případ obilí a kukuřice. Důvodem je vysoká poptávka Číny a Indie, špatná úroda a zpracování těchto obilovin na bioetanol, který se přidává do motorového benzínu.
Právě kvůli rostoucím cenám, klesl objem potravinové pomoci na nejnižší úroveň od roku 1973. Státy a mezinárodní organizace mají předem stanovené rozpočty, za které nyní koupí méně potravin než dřív. Organizace spojených národů (OSN) už podle agentury Reuters musela snížit příděly potravin v zemích jako Uganda či Kambodža. Celosvětově ovšem počet hladovějících roste od poloviny devadesátých let každým rokem o čtyři miliony.
Nejvíce se růst cen dotýká dodávek, které poskytují hladovějícím Spojené státy. Ty se podílejí na mezinárodní potravinové pomoci z 56 procent. V roce 2004 pořídila americká vláda tunu potravin a dopravila je k potřebným za 363 dolarů. Letos stojí tuna 611 dolarů. Problém je, že skoro polovinu z této částky spolkne doprava. A tu zajišťují americké společnosti.
Americká vláda musí podle zákona kupovat potraviny od amerických farmářů. Přepraví je na amerických lodích do cílových zemí, kde je předá humanitárním organizacím. Ty je na místním trhu prodají a za utržené peníze provádí rozvojové projekty. Příkladem může být americká humanitární organizace CARE, která dostala od americké vlády sojový olej, který prodala v Keni místnímu zpracovateli. Z vydělaných peněz financuje program, v němž učí keňské farmáře pěstovat slunečnice na výrobu slunečnicového oleje.
Pracovníci CARE si nyní stěžují, že kvůli dražším surovinám, dostanou od americké vlády méně potravin, než kolik jim úředníci dříve slíbili. Navíc za ně dostanou jen 70 až 80 procent peněz, které do jejich pořízení dala vláda. Takové plýtvání kritizuje například bývalý americký prezident Jimmy Carter, který založil nadaci na podporu afrických zemědělců. Podle něj však nelze očekávat změnu, protože nynější systém hájí silná lobby zemědělských podniků a dopravců.
Některé mezinárodní organizace se už dříve vydaly jiným směrem. Například Evropská unie a WFP potraviny do hladovějících regionů nedováží z jiných kontinentů, ale nakupují je přímo na místě nebo v okolních státech. Světový potravinový program tak v minulých pěti letech nakoupil v jihoafrických zemích dva miliony tun potravin pro potřebné v jiných částech černého kontinentu. Potraviny pocházely především z Jihoafrické republiky, Zambie, Malawi a Mozambiku.
Tento způsob potravinové pomoci pomáhá rozvíjet místní zemědělství. Nicméně může je podle některých analýz i vážně poškodit. Například v Etiopii nakupoval WFP až dvacet procent potravinové pomoci pro okolní země na tamním trhu. Jenže tak učinil až několik měsíců po sklizni. Tedy v době, kdy ceny potravin přirozeně stoupají. Kvůli nárazovému nákupu WFP cena potravin v Etiopii vyskočila rychle vzhůru. Podle expertů Organizace pro potraviny a zemědělství OSN (FAO) je tedy nutné dbát na správné načasování takových nákupů.
FAO proto navrhuje reformu celého systému potravinové pomoci. Místo přímých dodávek potravin ať už z Ameriky či z místních trhů, by bylo lepší dát hladovějícím peníze nebo potravinové poukázky. Ruku v ruce s tím by se humanitární organizace měly zaměřit na opravu silnic a zlepšování venkovské infrastruktury, aby se lidé mohli snadno dostat k potravinám v místech, kde je jich dostatek. Klasická potravinová pomoc by se měla omezit pouze na případy nouze jako přírodní katastrofy, kdy se ocitne mnoho lidí náhle bez přístupu k základním potravinám. V takovém případě je žádoucí, aby se potraviny koupily přímo v daném regionu.
Taková podpora zemědělské produkce v rozvojových zemích by podle některých expertů mohla utlumit celosvětový růst cen zemědělských komodit. Na trhu by se zvýšila nabídka, která by začala ceny tlačit dolů.
Jak by měl svět pomoci hladovějícím lidem v rozvojových zemích?
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 9. 2007 12:31, Jahoda Frantisek
Nějak vám nerozumím. Má poznámka byla o tom, že peníze se do rozvíjejících zemí lijí už několik set let a vždy se jednalo o nákladný a většinou prodělečný byznys. Některé soukromé firmy z toho profitovaly, stát však (zejména díky velkým vojenským a policejním výdajům) na tom hrubě prodělával.
Současný stav se Vám může či nemusí líbit, ale je lacinější, než když se tam vrátíme a půjdeme jim ukázat, jak si myslíme, že se to má dělat správně.
Bráno ruskou optikou (ale ve větších či menších obměnách tohle proběhlo všude) - po stáhnutí vojsk z Afghanistánu a východní Evropy, snížení početního stavu armád i válečného námořnictva a dokonce i díky rozpadu Sovětského svazu (a zbavení se břemene financovat hůře fungující státy) jsou ruské státní finance určitě v lepším stavu než třeba před dvaceti lety. Totéž platí i o ruské ekonomice.
Z hlediska kolonializovaných zemí většinou nedošlo k výrazným změnám. Celky, které nefungovaly před kolonializací, většinou nefungovaly ani během ní a nefungují ani teď. Představa, že africké státy, které pohromadě držela jen vůle a potoky peněz kolonizátorů, budou s méně prostředky excelovat, je mírně řečeno naivní.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
6. 9. 2007 12:18, jezevec
Pomoc by se měla omezit pouze na živelné a jinak neředvídatelné katastrofy. Jinak si somálci i jiní hladovějící budou muset zvyknout, že pokud se neuživí, nejpozději v příští generaci vymřou a problém zmizí. Není možné donekonečna podporovat černoušky, kteří po nakrmení, namísto píle k vlastní obživě - jen nadělají další dětičky, a kde byl vloni jeden chudák s nataženou rukou, je jich letos pět s nataženou rukou. Že si z toho kdedko pak taky dělá super busines na státní útraty, je jen důsledek, nikoliv příčina tohoto nesmyslu.
V diskuzi je celkem (28 komentářů) příspěvků.