Daňový systém založený na jednoduché a relativně nízké sazbě daně z příjmu (zaměstnance i firmy) existoval více než jedno století a zavedla ho řada světových zemí (nejznámější byl případ Hong Kongu v roce 1948). Nicméně obzvláště silnou oporu získal tento systém ve střední a východní Evropě. V roce 1994 ho poprvé zavedlo Estonsko, Makedonie se letos stala devátou zemí v regionu
Byly tu 2 hlavní důvody vyvolávající náklonnost k rovné dani: posiluje daňový výnos a podporuje investice – domácí ale především zahraniční – díky zjednodušení daňových pravidel. Ačkoli se země středovýchodní Evropy v uplynulém období těšily silnému ekonomickému růstu, hojně podporovanému přílivem přímých zahraničních investic, je obtížné empiricky vyčíslit dopad daňových reforem – včetně zavedení rovné daně.
Některé studie naznačují, že rostoucí ochota platit daně, daňové výnosy a nabídka na trhu práce, které zastánci rovné daně zmiňují jako hlavní výhody, buď jednoduše neexistují nebo byly stejně tak výsledkem působení jiných reforem (jako je např. intenzivnější vymáhání daňových zákonů).
Následkem toho, že nová slovenská vláda zpochybnila daňovou reformu svých předchůdců, a také jasného odmítnutí radikální daňové reformy na Slovinsku, může být brzké zastavení rostoucí tendence zavádění rovné daně ve středovýchodní Evropě. Trend se může nakonec obrátit zároveň s tím, jak ekonomiky a společnosti středovýchodní Evropy dospějí. Pak převezmou pohled na způsob uspořádání daňového systému převažující v západní Evropě.
Ne tak jednotná
Vychází to s rovnou daní lépe? Za konceptem rovné daně se skrývá
široké rozpětí daňových systémů. Samotný termín "rovná daň" je nesprávné označení, protože většina zemí, které reformovaly svůj daňový systém tímto způsobem, vlastně
zavedly systém dvojí sazby zdanění příjmů. V jeho rámci všechny příjmy, které nepřesáhnou určitou hranici (nezdanitelné minimum), nepodléhají zdanění, zatímco všechny příjmy nad touto hranicí jsou zdaněny jednotnou sazbou.
Jediná země, která nezvýšila nezdanitelné minimum jako součást své komplexní daňové reformy, byla Gruzie, která tuto hranici zrušila úplně. Nicméně, představitelé země zároveň zvolili nejnižší sazbu pro daň z příjmu fyzických osob v regionu (12 %; i když Makedonie má nyní stejnou sazbu).
Zákonem stanovené daňové sazby, jak z příjmů fyzických osob tak z korporátních, se v jednotlivých státech významně odlišují, některé země po spuštění reformy pak ještě více korporátní daň snížily. Estonsko, Slovensko, Makedonie a Rumunsko zvolily – v některých případech na přechodnou dobu – pro obě daně stejnou sazbu.
Existuje zde nicméně rovněž řada podobných prvků. Jeden z hlavních znaků daňových reforem napříč regionem bylo omezenéči odstraněné osvobození osobních i koroporátních příjmů. Byl to pohyb směrem k rozšíření daňového základu se záměrem vyvážit přinejmenším některé ztracené příjmy vyplývající z nižších daňových sazeb. Dalším nástrojem, jehož cílem bylo zachovat neutrální dopad na daňové příjmy, byl značný rozšířený nárůst nepřímých daní, zejména spotřebních, v některých případech pak daň z přidané hodnoty.
Propad ve výnosech z příjmových daní
Zastánci připisují rovné dani hlavní roli při vytváření ekonomického růstu a přílivu zahraničních investic do středovýchodní Evropy. Je nicméně obtížné poskytnout empirický důkaz (nesporně limitovaný) týkající se jak tohoto, tak faktu, zda zavedení systému rovné daně dosáhlo cílů, které její zastánci nabízeli.
Těmi mělo být na jedné straně především zvýšení stimulu pro osoby výdělečně činné s nejvyššími příjmy, v důsledku tedy ty nejproduktivnější, k tomu, aby více pracovaly. (Kritickou podmínkou ovšem bylo, že sazba rovné daně bude významně nižší než nejvyšší předreformní mezní sazba). Na straně druhé měla rovná daň zvýšit daňové výnosy, protože by se zvýšila ochota platit daně (tzv. Lafferova křivka).
Výzkum MMF (Mezinárodní měnový fond) zaměřený na efekty ruské daňové reformy z roku 2001 naznačuje, že nabídka práce na straně těch, kteří byli reformami nejvíce dotčeni, významně nevzrostla. A že ačkoli zde byl značný nárůst ochoty platit daně, souviselo to s průvodním úsilím posílit daňovou administrativu. A podobně, daňové výnosy v Gruzii významně rostly jako následky daňové reformy v roce 2004, ovšem bylo to spíše díky drakonickým opatřením zavedeným vládou, jejichž účelem mělo být redukce neefektivity a korupce daňových administrativních orgánů.
Ať tak či onak, nedávný výzkum MMF naznačuje, že - mezi zeměmi, které zavedly systém rovné daně po Rusku (tzv. druhá vlna) - reformy obecně způsobily propad ve výnosech z daně z příjmů fyzických osob, který nebyl kompenzován ani změnami chování daňových poplatníků ani zvýšením jiných druhů daní.
Pozitiva jsou, ale co je způsobilo?
Pozitivní je, jak se ukazuje, díky často významnému zvýšení nezdanitelného minima a omezenému či odstraněnému osvobození od daně, že strach z podstatného snížení progresivity u daně z příjmů fyzických osob v důsledku daňové reformy (tedy názor, podle kterého by ekonomické subjekty měly platit tím vyšší efektivní daňovou sazbu čím více vydělávají) byl zveličený.
Dále, bylo naznačeno, že automatické stabilizátory (tedy mechanizmy vestavěné do veřejných financí s cílem vyrovnávat ekonomické cykly) dotčených zemí vlastně mohou být posíleny přeorientováním na "rovné" zdanění. A v neposlední řadě byly rovné daně zavedeny jako součásti rozsáhlejších balíků reforem, jako pokus dát signál směrem k volnému trhu ekonomik bývalých komunistických zemí, s hlavním cílem podpořit svou atraktivitu pro zahraniční investory.
Ačkoli tyto reformní balíky mohou být charakterizovány jako velmi úspěšné – obzvláště v případě zemí jako Estonsko či Slovensko – je neobyčejně obtížné rozpoznat efekty daňových reforem od dalších reforem podnikatelského prostředí. Proto polemika mezi zastánci a odpůrci rovného zdanění bude pokračovat přinejmenším dokud se neobjeví přesvědčivější důkazy.
Nejistá budoucnost
Vyhlídky pro další rozšíření systému rovné daně jsou stejně nejisté jako jeho výkonnost. Makedonie se stala členem klubu začátkem roku 2007, ale na Slovensku si populisticko-nacionalistická koalice, která převzala moc v polovině roku 2006, z opětovného zavedení progresivního zdanění udělala jeden z hlavních předvolebních slibů. Doposud nicméně provedla pouze mírnější úpravu systému rovné daně, který zavedl její protržní předchůdce.
Mimoto, nelítostná domácí opozice donutila slovinský vládní kabinet upustit od plánu zavést rovnou daň; místo toho vláda zvolila mírnější reformu, která v podstatě zachovává progresivitu daňového systému. Ačkoli je Slovinsko jeden z nejmenších států z nedávné vlny nově přistupivších zemí do EU, je zdaleka nejblíže životní úrovni, které se těší zavedenější členové EU. Reakce širších vrstev společnosti na původní vládní reformní balík naznačuje rozšíření averze vůči rovnému zdanění, nyní viditelné v EU15. Proto možná bude zvěstovatelem událostí či směrů, které přijdou i do jiných zemí ve středovýchodní Evropě.
Pokud má být nedávný vývoj na Slovensku a Slovinsku určitým návodem, pak se zdá, že současně s tím, jak se budou ekonomiky středovýchodní Evropy sbližovat se zeměmi EU15, stejně tak se bude sbližovat i postoj reformujícího se regionu k rovné dani. Systém rovné daně ovšem může v průběhu času ještě více zakořenit. V každém případě pro ty, kteří rovnou daň dosud nezavedli, motivace to udělat z důvodu lákání atraktivních investorů do země klesá s tím, jak se "klub" zemí s rovnou daní v čase rozrůstá.
Samozřejmě, popularita rovné daně už donutila některé ze zemí, které ji zavedly mezi prvními, snížit sazby, zejména u korporátních příjmů. Region možná nebude daleko od potenciálně zhoubného zápasu o daňovou konkurenceschopnost, která bez vší pochyby vyvolá hněv zavedenějších zemí EU jako je Německo či Francie. Po pečlivém zvážení by se zdálo, že tlaky směrem k zavedení rovného zdanění se budou zmenšovat, a dokonce možná obracet proti, současně s tím, jak se budou vyrovnávat příjmové rozdíly mezi západními a středovýchodními zeměmi.
Článek vyšel 18. ledna v týdeníku The Economist pod návzem Flat taxes.
Co si o budoucnosti rovné daně myslíte vy? Jste jejími zastánci, nebo odpůrci? Z jakých důvodů?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 2. 2007 19:23, P.C.
Daň z příjmů je jen státem posvěcená loupež. Pracuješ? Tak zaplať výpalné, jinak jdeš do chládku! A vůbec nezávisí na tom, zda je rovná nebo křivá.
Proč musíme platit za to, že pracujeme? Copak bohatě nestačí platit za to, že spotřebováváme nebo přidáváme hodnotu atd?
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
8. 2. 2007 7:32
A jak vite, ze ti nejkvalitnejsi a nejlepsi v tom JuEsEj uz nejsou? A ted ze se tam nepohrnout i ti min kvalitni a schopni, az tady zustou jen ti nejmin kvalitni a schopni...
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (35 komentářů) příspěvků.