Už zase je tu ten Valentýn...
Přitom to celé začalo tak nevině... Za starého Říma byl 14. únor svátkem bohyně Juno a také předvečerem slavnosti Lupercalia. Během něj si mladí muži vylosovali z osudí dívku s níž strávili následující den (o tom co přesně se mezi nimi dělo historické prameny nemluví). V době okolo roku 270, v době vlády Claudia II patřil kněz Valentýn (později svatý) ke křesťanům, kteří ilegálně oddávali. Důvodem ilegality byla skutečnost, že Claudius, aby získal více mužů do armády, manželství a sňatky zakázal. Náš hrdina Valentýn byl jednoho dne při takovém obřadu chycen (oddávaným se prý podařilo utéci) a právě 14. února za trest umučen. Před svou smrtí prý napsal dopis dceři vězeňského dozorce, který podepsal slovy "od tvého Valentýna". Nikdo neví, jestli to byl začátek dnešního šílenství, to spíše začalo až o mnoho století později. Historické prameny říkají, že první pohlednice vydané přímo k Valentýnu bylo možné běžně zakoupit ve Spojených státech už v polovině 19. století. Kam to dospělo po více než sto letech můžeme vidět právě dnes i v ulicích českých měst...
MDŽ z dovozu
U nás se Valentýn objevil počátkem devadesátých let. Díky své již velmi pokročilé komercionalizaci ve vyspělých zemích se velmi rychle, především svou "povinností", zvrhnul na styl někdějšího Mezinárodního dne žen (MDŽ, konal se každoročně 8. března, komunisté jej slaví dodnes). Tehdejší propaganda velela, že každá žena by měla být svými nejbližšími obdarována alespoň květinou. Děti tak kupovaly maminkám květiny a přáníčka, tatínci také kupovali květiny, zaměstnavatelé pořádali večírky a to vše na počest žen... ačkoliv byl autor této stati v oné době relativně mlád, historek o opilých mužích (ač, podle názvu svátku by se měly opíjet spíše ženy) a jejich neurvalém chování na těchto večírcích kolovalo neuvěřitelné množství. Je pak otázkou, zda-li takový opilec nebyl největším "dárkem" pro ženu k MDŽ. Nedostatek podobných extempore patří asi k hlavním rozdílům Valentýna a MDŽ, dalším bude asi i skutečnost, že obdarovaným na Valentýna může být i muž. Jinak je zde ale i mnoho podobností. Například budeme-li srovnávat komerčnost obou svátků, tak po "započtení" faktu, že něco takového v komunismu nebylo zrovna na pořadu dne, je možné tvrdit, že ozdobené výlohy, nástěnky ve školách a v práci a další upoutávky lze jejich výrazností (oproti ostatní šedi) srovnávat s dnešní reklamní masáží k Valentýnu. Celé to tak zavání skoro nucením někomu něco koupit, jinak si člověk připadá až nemožný (stejně si asi připadal na MDŽ muž bez květiny). Jako by láska (a ženy) musely mít svůj svátek, kdy si zamilovaní dávají dárky, jako by něco takového nebylo přirozené...
| Co stojí (muže) takový Valentýn? |
|
PS: A aby si o mně čtenářky a čtenáři z tónu předchozího textu nemysleli, že jsem držgrešle, tak vězte, že hodně (no možná bych měl raději říci "něco"... hmm, "něco málo" by asi bylo přesnější...) z výše popsaného rád zaplatím a zařídím, ale pocit, že jsem se k tomu odhodlal jen proto, že je "nějaký Valentýn" by mi byl ze srdce protivný a raději si podobnou romantiku užiju někdy jindy, když vím, že je to spontánní a ne proto, že by se to tak mělo... |
PPS: Nakonec jsem stejně neodolal obchodnické "masáži" a koupil své ex-přítelkyni sůl do koupele slisovanou do tvaru mušle (cenu nenapíšu, mohla by se urazit, že na ní šetřím)... jak jste dopadli vy? Co jste koupili svým přítelkyním, kamarádkám, přítelům a kamarádům? Co si vůbec o Valentýnu myslíte? Podělte se o své názory, zkušenosti a další zážitky s ostatními.
