České stavební spoření čeká revoluce. Slováci od ní v minulosti raději upustili.

Už příští rok by se měla snížit státní podpora stavebního spořenína polovinu. Jenže o rok později plánuje ministr financí Miroslav Kalousek malou revoluci v celém systému stavebního spoření. Připisování státní podpory ke vkladům klientů by bylo možné jen v případě, že tito klienti použijí naspořené peníze na účely spojené s bydlením. A to i v případě, že nechtějí úvěr ze stavebního spoření, který se na bydlení musí použít už nyní.

Stavební spořitelny tvrdí, že takový krok bude znamenat výrazné omezení poskytování úvěrů ze stavebního spoření, a tím i ke zmenšení významu stavebního spoření v systému financování bydlení v Česku.

Osekání státní podpory sníží výnosnost stavebního spoření, ale pořád z něj bude díky státní podpoře relativně atraktivní spořící nástroj. Účelové vázání naspořených peněz z něj ovšem udělá produkt, který bude výhodný jen pro úzkou skupinu lidí. Těch, kteří už na začátku spoření budou přesně vědět, na co peníze použijí. Ostatní si při dvouprocentním úročení vkladů u stavebních spořitelen mohou peníze ukládat na stejně úročené spořicí účty. Efekt bude stejný a navíc si peníze budou moci kdykoliv vybrat.

Spočítejte si, jak se změní výnosnost vašeho stavebního spoření po snížení státní podpory

Výsledek by byl takový, že bez razantního zvýšení úročení vkladů ubude spořících klientů, čímž klesne množství peněz, které budou spořitelny moci použít na úvěry ze stavebního spoření a překlenovací úvěry.

Podobný scénář už zažilo Slovensko v letech 1997 a 1999. Tehdejší změna zákona o stavebním spoření podmínila čerpání státní podpory použitím našetřených peněz na bydlení. „Týkalo se to všech smluv bez výjimky, včetně dětských stavebních spoření,“ vzpomíná Irena Lokajová ze slovenské poradenské společnosti Salve Finance.

Propad počtu klientů, kteří si nově uzavírali smlouvy o stavebním spoření, byl masívní. Například u První stavební spořitelny klesl v roce 1997 počet nově uzavřených smluv ve srovnání s předchozím rokem o více než polovinu. Objem cílových částek klesl o čtyřicet procent.

„Toto období jsme nazývali „zrušení přátelských spořitelů“,“ říká Lokajová. Naráží na skutečnost, že systém stavebního spoření potřebuje pouze spořící klienty, kteří nechtějí v budoucnu úvěr ze stavebního spoření. Z jejich peněz může spořitelna půjčky poskytovat. V Česku nyní stavební spořitelny potřebují zhruba šest spořících „přátelských“ klientů na jednoho klienta s úvěrem.

Vázání státní podpory na účel použití naspořených peněz nemusí často vyhovovat ani těm, kteří by na začátku spoření počítali s tím, že peníze použijí na bydlení. „Šest let, po kterou si klient nemůže bez sankce peníze vybrat, je dlouhá doba, v níž se může jeho situace výrazně změnit. Místo bydlení by peníze mohl klient potřebovat na jiné účely než na bydlení, ale bez vrácení státní podpory by to nemohl udělat,“ vysvětluje Miloš Blanárik z První stavební spořitelny.

Lokajová dokládá nevýhody účelové vázanosti peněz i na naspořených částkách. „Více než 90 procent klientů si spoří jen tolik, aby dosáhlo na maximální státní podporu. To je v poslední době 500 eur. Vyšší sumy skoro nikdo nespoří,“ říká slovenská poradkyně. Po šesti letech má klient naspořeno maximálně 3500 eur, za které si bytové potřeby nevyřeší. Na to se používají úvěry, jejichž hodnota se pohybuje v průměru od 10 do 20 tisíc eur. Jinými slovy, aby si Slováci našetřili rozumnou sumu na řešení bydlení, museli by spořit zhruba čtyřikrát až pětkrát vyšší částky. Podobné počty platí i v Česku.

Pro klienty na Slovensku mělo účelové vázání naspořených peněz jedinou výhodu: stavební spořitelnyzatraktivnily podmínky stavebního spoření. „Snížili jsme úrokové sazby na překlenovací úvěry na financování nových bytů a domů ze sedmi na pět procent ročně. Klienti, kteří zkolaudovali stavbu v roce 1997, dostali na úvěry úrokový bonus ve výši dva procentní body. Takže se sazba snížila na tři procenta,“ dodává Blanárik.

Klientům, kteří v roce 1998 spořili více než šest let, a mohli si tedy peníze kdykoliv vybrat, První stavební spořitelna připisovala úrokový bonus ve výši 30, 40 či 50 procent z do té doby připsaných úroků. Cíl byl jediný, zabránit odlivu peněz, aby spořitelna nemusela výrazně omezit půjčování.

V září 1999 slovenský parlament opatření zrušil. Po šesti letech spoření bylo zase možné peníze včetně státní podpory použít na cokoliv. "Zrušení mělo umožnit spoření i těm, kteří neuvažovali o investici do bydlení, ale svými úsporami by pomohli financovat úvěry lidem, kteří spořili pouze na bydlení," vysvětluje Mikuláš Gera ze slovenského ministerstva financí. O rok později už se počet nově uzavřených smluv opět přiblížil stavu z roku 1996.

Omezení zůstalo pouze u smluv, které by klienti předčasně vypověděli mezi druhým a šestým rokem. V takovém případě platí, že státní podporu nemusí vracet, pouze pokud prostředky použijí na bydlení.

Je účelové vázání státní podpory ke stavebnímu spoření i u naspořených peněz krok správným směrem? Podělte se o názor.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem