Státní rozpočet: jak díky škrtům nevylít s vaničkou dítě

Parlament by měl v říjnu začít projednávat státní rozpočetna příští rok. Snad nikdy ale nebyly diskuse, které se vedou na toto téma tak bouřlivé, jako letos. Schválit a hlavně udržet příští rok deficit ve výši 135 miliard korun, tedy 4,6 procenta rozpočtových výdajů, nebude lehké. Všude se šetří. Kde tedy hledat rezervy a kde by se naopak škrtat nemělo?, zeptali jsme se vybraných celebrit.

Hlavní ekonom Patria Finance David Marek:

Plošné škrty považuji za provizorium pro letošní rozpočeta pro příští rok. Ideální to ani zdaleka není. Státní finance mají plnit dva cíle: financovat priority vládní politiky a neohrožovat stabilitu ekonomiky nadměrnými deficity. Správné je tedy stanovit priority, podle toho selektivně přizpůsobit výdaje a adekvátně tomu nastavit daňový systém. Některé resorty se mohou ukázat jako podfinancované, jiné mohou výrazně škrtat, vše záleží na volbě priorit, což je hlavně politická volba.

Úvaha nad budoucí podobou veřejných financí by měla zahrnovat i nezbytné změny v oblasti financování penzía zdravotní péče. Ekonom se k ní může vyjádřit z pohledu vlivu výše a struktury daní a systému sociálních dávek na ekonomickou aktivitu a konkurenceschopnost země, případně z pohledu dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.

Dlouhodobě by bylo žádoucí věnovat více pozornosti školství. U daňového systému jde hlavně o volbu mezi přímými a nepřímými daněmi, u zdanění příjmů fyzických osob o nastavení progrese. Seškrtání výjimek je také důležité, a čím více tím lépe.

Luděk Nidermayer, ředitel oddělení Consulting poradenské firmy Deloitte:

Plošné škrty považuji za užitečné, ale jen v určitém rozsahu. Minimálně stejně důležité je trvale snížit náklady státu na provoz. Některé činnosti a organizace by měly být zrušeny, a nikoliv jen kráceny jejich výdaje. Měl by se také trvale snížit počet lidí, placených státem. K úsporám může přispět centrální nákup a stanovení standardu pro vybavení, ale i centralizace správy nemovitostí, standard, optimalizace využití, eventuálně jejich prodeje.

Petr Robejšek, nezávislý analytik:

Provádět plošné rozpočtové škrty je pro každou vládu nejpohodlnější cesta k úsporám. Politici se tak zříkají možnosti použít promyšleně růstové impulzy. Zmíněné škrty navíc vyvolají na trzích i u veřejnosti dojem panické reakce. To poškozuje hospodářský růst, protože strach snižuje ochotu konzumovat a investovat. Česko ale není Řecko. Vláda nemá jen sanovat rozpočet, ale i podpořit ekonomický rozvoj.

Milan Zelený, profesor působící na univerzitách v USA, Číně a v ČR:

Plošné škrty během krize jsou obecně nelogické, protože zřetelně omezují růst a tak prohlubují krizi. Ve spojení se spíše rafinovaným zvýšením daní dostaneme toxickou protirůstovou kombinaci, navíc v době krize. V podmínkách ČR je ale „polštář zadlužení“ tak načechraný, že i živelně plošné škrty mohou mít dočasný politický „smysl“. Správné by ale bylo nejdříve provést reformu a po ní strukturovanou (neplošnou) škrtformou. Volby jsou ale volby a špatně pochopený mandát je nabíledni.

Deficity způsobili jen politici, nikdo jiný. V době růstu je třeba vytvářet rezervy, ne dluhy. V době krize je nutné stimulovat růst pomocí strukturovaných investic do malých a středních podniků, aplikovaného výzkumu, ekologických technologií a opuštění monokulturního zaměření české ekonomiky. Deficity plošně vyrovnávají zase jen politici, v neutuchající honbě za hlasy. Deficity jsou tedy následek politického a ne ekonomického chování.

Politicky oportunistický rozpočet je následkem (nikdy ne příčinou) neekonomického chování. Arbitrární škrtforma tak účetně vyrovnává následek, bez vlivu na příčinu.

Dlouhodobě je záměna příčiny a následku neúnosná, bez ohledu na to, zda „ostatní“ v EU dělají totéž. Masové chování (často mylné) je příčinou krizí. Nechat se unášet krátkodobou bublinou státně intervenčního (dočasného) růstu v Německu oddaluje nutné reformní kroky, utlumuje růst a zvyšuje nezaměstnanost, která představuje zdaleka největší ohrožení pro evropské ekonomiky. Pakliže se v jakékoliv zemi snaží politici udělat z ekonomů účetní, je to začátek konce; když ekonomové na profesi účetních dobrovolně přistoupí, tak konec již byl.

Jen politici, v honbě za hlasy, způsobili přebujelý nárůst neproduktivního státního sektoru: ten jediný je třeba výrazně a efektivně tlumit jako jediný sektor, který funguje jen z daní, tj. z přidané hodnoty vytvářené ve třech produktivních sektorech (zemědělství, průmysl, služby). Tvorba pracovních příležitostí ve státním sektoru není vyvážena tvorbou přidané hodnoty; jde spíše o formu spotřeby než o žádoucí růst zaměstnanosti.

Ani financování rozvoje školství a vědy a techniky není bez hluboké reformy efektivní. Tyto kritické oblasti musí být nejdříve transformovány do 21. století, až pak mohou sloužit jako investiční cíle, obzvláště pro tržně orientované, přidanou hodnotu tvořící, soukromé instituce.

České hospodářství již přes 20 let „jede“ bez jakékoliv strategieči dlouhodobé ekonomické vize: bez strategie nelze určovat, co je a není důležité, kde lze nebo nelze škrtat, a jak rozpočet vyrovnávat správně či nesprávně; nemluvě o optimalizaci. Česká ekonomika tak zůstává otevřená světu a současně uzavřená vnitřně, národním podnikatelům zkomírajícím pod živelně bující byrokracií. Živelná ekonomika tak stimuluje živelnou politiku; živelná politika pak zpětně utužuje a rozvíjí živelnou ekonomiku. (Živelnou politikou není potřebná politika tržní, ale dusivá politika státně intervenční, deformující tržní signály a vztahy).

Co si o tom myslíte vy? Kde případně jak by se v rozpočtu škrtat mělo a kde je to naopak protismyslné? Napište nám o tom!

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem