Na vlně populismu: Mela o poslanecké platy. Kolik byste jim dali?

Poslanecké platy jsou zmražené čtyři roky – kvůli ekonomické krizi. V lednu mají tát. Jestli se neschválí do konce měsíce nový zákon, bude to obleva, která do poslaneckých portmonek nalije o dvacet šest (!) procent měsíčně víc. Základní plat poslance dnes dělá necelých padesát šest tisíc. Od ledna by to tedy bylo zhruba sedmdesát tisíc korun. Kromě toho poslanci pobírají vcelku štědré náhrady, které jejich měsíční příjmy povyšují ještě o pár desítek tisíc výš. Zvláštní příplatky jsou také za funkce – například ve vedení Sněmovny, výborech, poslaneckých klubech a podobně.

Zvyšovat, nebo nezvyšovat?

Mydlí se tady dva základní principy, dvě rozhodující síly a tenze. Tak předně. Málokdo jiný v zemi má tu výsostnou možnost, tu lákavou šanci, sám rozhodovat, jaký dostane plat – ze státního. Sám sebe hodnotit. Udržet se na řetězu, podívat se na svou práci střízlivě „z balkonu“ a vyhodnotit, kolik si člověk zaslouží, to vyžaduje míru odstupu a sebeovládání téměř nedosažitelnou. Vžijte se do toho. Copak nemáte pocit, že byste měli brát víc? Že si zasloužíte víc? Že potřebujete víc? A teď si představte, že o tom máte sami hlasovat. Poslanci jsou jenom lidi. O nic moc lepší, ale ani horší než ostatní. Těžko jim vyčítat, že by většina z nich víc chtěla – ať už to říkají nahlas, nebo touhu po větším mamonu kryjí nátěrem skromnosti a šetrnosti.

Jenže pak je tu ještě druhé vnitřní puzení, druhá hybná síla a motivace, která poslance tlačí k opačnému postoji, ovšem v podstatě v zájmu téhož: potřeba a nutnost vyslyšet hlas lidu, vyjít vstříc náladám ve společnosti. Zkrátka šance se před voličem předvést ve lichotivém světle. Jak líp prokážete, že to s republikou myslíte dobře a upřímně, než když projevíte ochotu sám si z vlastního bochníku ukrojit, sám si ho umenšit nebo ho aspoň nenechat kynout, v zájmu většího blaha a prosperity všech, v zájmu plnější státní kasy.

A tak se z diskuze o poslaneckých platech stává (ovšemže ne prvně) téma, které má k věcnosti na míle daleko. Přitom už byla dohoda upečená. Poslanci napříč stranami se shodli, že si platy zvýší o čtrnáct procent. Jenže zatímco se peklo, cestoval premiér Sobotka po Spojených státech. Po návratu bouchnul do stolu. Dojednané zvýšení platů podle něj nepřipadá v úvahu – je to moc. Přisadil si taky prezident Zeman: pokud taková nenažranost projde, zákon vetuje. Platy ústavních činitelů by podle hlavy státu měly vzrůst jen o 3,5 procenta – tedy stejně jako státním zaměstnancům.

A tak v úterý plénum ve Sněmovně znovu horečně debatovalo. A z klobouku se tahal jeden zajímavější návrh než druhý.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zaujmout třeba...

Alice Rossi, Vlado Kníž: Ispirato da Italia

Autoři, totální blázni do italského jídla i stylu, objeli Itálii křížem a krážem, jedli u pouličních stánků i v luxusních restauracích a posbírali klasické a Itálií vonící recepty. Kuchařka je určena všem, kdo milují dobré, poctivé jídlo. Na italský způsob! Tutti a tavola – tedy všichni ke stolu! S předmluvou Pavla Maurera.

Za dobré slovo knížku

Minulý čtvrtek jsme se v rubrice Co si o tom myslíte věnovali crowdfundingu. Jde o zajímavý – v podstatě hromadný – způsob financování rozmanitých projektů a počinů, které by bez příspěvku ostatních často vůbec neměly šanci vzniknout. Nejsou to ovšem žádné milodary, příspěvek bývá spojen s odměnou:

• Komu dáš?

Diskuze se jaksi nekonala. A tak si knížku necháme na příště. 

Přebíjená ve Sněmovně

Poslanci ANO, a po nich i kolegové ze sociální demokracie, podpořili jednoprocentní nárůst. Andrej Babiš návrh ještě korunoval úvahou, že by platy zákonodárců měly být navázané na rychlost schvalování zákonů. A že by poslanci napříště o svých platech vůbec neměli rozhodovat – je to podle něj gigantický střet zájmů (což z jeho úst zní obzvlášť žertovně) – a do budoucna by to mělo být radši v kompetenci vlády. Stát je prostě firma, zažité demokratické principy prominou. A pominou. Jestli se tedy naopak nepominul minstr financí. Rychlost schvalování zákonů kvalitu jaksi nezaručuje.

Se svou trochou do mlýna přišli i lidovci – navrhli ponechat poslanecké platy, jaké jsou, ještě rok. A o svou chvíli slávy se zasadil také Úsvit Tomia Okamury, když vytáhl skutečný trumf – žádný malý růst, žádné roční zmražení, zmrazíme platy dokonce na čtyři roky!

Premiér ovšem toho času jednal s polskou premiérkou Kopaczovou, a tak se jednání Sněmovny přerušilo, dokud se ho nebude účastnit i ministerský předseda. Dohodnuto tedy není stále nic. Řada poslanců však neskrývá nelibost z toho, že mohlo být dávno vyřízeno – jen kdyby premiér nezbořil původní dohodu.

Jasné je, že čím déle se budou poslanci přebíjet v předkládání úsporných návrhů, tím pravděpodobněji se zákon schválit nestihne, a platy jim v lednu povyskočí o celých dvacet šest procent. I když Bohuslav Sobotka se dušuje, že tak daleko to dojít nenechá, i kdyby kvůli tomu měl podnítit mimořádnou schůzi Sněmovny.

Není to celé bouře ve sklenici vody? Je pro nás opravdu tak zásadní, jestli poslanci berou o pár tisíc míň nebo víc? Klademe jim na bedra velké úkoly, čekáme od nich výkony. Chceme, aby chodili dělat politiku ti nejlepší z nás. Chceme, aby odváděli svou práci, která je pro zem nesmírně důležitá, dobře. A za to je třeba člověka slušně zaplatit. Dopřát mu dostatečnou nezávislost, aby nehledal pokoutné přivýdělky.

A že se vám zdá, že si takhle vysoké platy ti naši tajtrlíci nezaslouží? Pak mezi sebou budeme muset najít lepší tajtrlíky. Nikdo jiný to za nás totiž neudělá.

Na vaše názory, postřehy a komentáře se těšíme v diskuzi. Jednoho z vás odměníme knížkou, tak nám na sebe nezapomeňte nechat mailový kontakt.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem