„Neumíme dobře hospodařit, tak si vezmeme peníze od soukromých firem, kterým se daří.“ I tak je možné si přeložit úmysly Ministerstva financí, které připravuje návrh sektorové daně pro pojišťovny. Ministerstvo nevylučuje, že v budoucnu by se vyšší zdanění mohlo dotknout i dalších finančních institucí, například bank. Zdanění pojišťoven bylo před dvěma týdny jedním z témat pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Mezi hosty byl i náměstek ministra financí Radek Urban, který připustil, že pokud by děravá státní kasa musela v budoucnu hledat další příjmy, mohla by přijít na řadu právě sektorová daň. „Vše je ale zatím ve stádiu úvah,“ řekl v České televizi Urban, který však zároveň upozornil, že pokud na toto opatření dojde, nepůjde o žádnou kosmetickou úpravu. „Hledáme řešení, aby to mělo pro státní rozpočet smysl, a na druhou stranu, aby ten zásah do hospodaření pojišťoven nebyl tak významný, že by se musely zamýšlet nad svým dalším fungováním.“
Na výběrové danění nejrůznějších částí finančního trhu jsou zvyklí v Maďarsku či na Slovensku. V Česku ale počínání pánů Orbána a Fica zatím sloužilo spíš jako odstrašující příklad toho, jak (ne)zachraňovat státní rozpočet.
Zjišťovali jsme, jak se na případné zavedení zvláštní sektorové daně pro pojišťovny dívají ekonomové, zástupci pojišťoven a bank. A zeptali jsme se i na ministerstvu, odkud návrh přichází.
ekonom, ředitel pro strategii Partners
Retro je zřejmě v módě. Sektorové daně fungovaly v dobách Státní plánovací komise v Československé socialistické republice. Pojišťovny byly tehdy zatíženy tak vysokou daní, že to raději ani nebudu říkat, aby se toho náhodou nechytila TOP 09, ČSSD nebo jiná levicová strana. Že s tímto nápadem přišel právě Miroslav Kalousek, mě nepřekvapuje. V poslední době směřuje velmi ostře doleva. S Janem Mládkem by si mohli podat ruce. Koneckonců, možná si je nakonec podají po volbách v roce 2014.
generální ředitel České pojišťovny
Téma sektorově specifického zdanění pojišťoven se nedávno objevilo jako blesk z čistého nebe a já pevně doufám, že stejně tak rychle i odezní a že zdravý rozum zvítězí. Když se podíváme na ziskovost například trhu povinného ručení – které představuje, pokud jde o objem předepsaného pojistného, téměř třetinu z celého neživotního pojištění – tak vidíme tzv. kombinovaný poměr nového obchodu za rok 2012 mezi 106 a 110 procenty. To zjednodušeně řečeno znamená, že pojišťovny na celém trhu vloni v průměru dotovaly povinné ručení přibližně stokorunou na každé vybrané tisícikoruně. S velkou dávkou nadsázky tak lze říci, že pokud by zde byla nějaká daň na zisk pojišťoven z povinného ručení, tak by stát mohl naopak ještě něco doplácet, protože na nově sjednaných smlouvách tuzemské pojišťovny už několik let generují záporný zisk a jediné, co jim umožňuje přežít, jsou pojistky uzavírané v minulosti. V žádném případě tedy nevidím ani ten nejmenší prostor pro jakékoli přímé či nepřímé zdanění pojišťoven. To by v konečném důsledku mělo velmi negativní dopad na rovnováhu trhu i klienty samotné.
náměstek ministra financí
Povinnost pracovat na návrhu zdanění pojišťoven vyplývá pro Ministerstvo financí z koaliční smlouvy, která počítá s účinností nové daně od 1. ledna 2015. Ministerstvo financí tedy na návrhu této daně pracuje, neboť to má uloženo koaliční smlouvou. Zda bude návrh předložen, záleží na aktuálním politickém rozhodnutí.
analytik Saxo Bank
Komerční pojišťovny jsou občasným objektem zájmu Ministerstva financí již nějakou dobu. Generují zajímavé zisky, ty velké platí i dividendy, přesto je odvedená daň z příjmů právnických osob spíš nízká. Je to dáno specifickou konstrukcí výpočtu základu daně, kdy se odečítá tvorba rezerv na budoucí pojistné události a podobně. Zvažovaná daň má fungovat jako sektorová, tedy spíš bez ohledu na hospodaření pojišťoven. Lze ji hodnotit jako další snahu získat prostředky do státního rozpočtu i za cenu růstu složitosti daňového systému. Nesnažme se spekulovat, proč se tento návrh dostal na veřejnost až po uzavření největšího pojišťovacího obchodu v regionu.
politik a ekonom
Jakákoliv daň uvalená speciálně na sektor pojišťovnictví zdraží pojištění, dopadne na lidi a pokřiví trh. Přibude lidí, kteří si nepojistí majetek, domy, auta, nepojistí se ve prospěch zabezpečení rodiny v případě úrazu či úmrtí. Kdyby stát opravdu uvalil daň na pojištění – ať už na objem pojistného vybraného pojišťovnami nebo na vyplacené pojistné plnění či jakkoliv jinak, zdaní tím de facto úspory domácností, protože pojištění není nic jiného než sdílení úspor pro případ nepříznivé životní události. Vláda už neví, kde brát, když vymýšlí takovéto zoufalé cesty k našim penězům.
výkonný ředitel České asociace pojišťoven
Podle legislativního plánu vlády pro rok 2013 má Ministerstvo financí za úkol připravit návrh na zavedení sektorové daně pro pojišťovnictví, což potvrdil i náměstek Radek Urban. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné detailnější informace. Obecně ale každé další daňové zatížení pro sektor vytváří nerovnováhu na trhu a bude mít negativní dopad jak na pojišťovnictví, tak na klienta samotného.
žurnalista a ekonom
Nazývejme věci pravými jmény. Sektorová daň pojišťovnám je ve svém důsledku v zásadě dodatečným zdaněním klientů pojišťoven, tedy řadových občanů. Jako každá daň, tak i tato trh pokřivuje. To znamená, že jistá skupina občanů bude nezaslouženě zvýhodněna na úkor jiné skupiny občanů. Jednoduchá úvaha říká, že se pojišťují spíš bohatší (mají víc majetku k pojištění atd.) než chudí, tudíž že přerozdělení se odehraje ve směru od bohatých k chudým. To je však pravda jen částečně. Dojde totiž také k dodatečnému přerozdělení od odpovědných (těch, co se optimálně pojišťují) k neodpovědným (těm, co na pojištění spíš „kašlou“). Stát tedy v nezanedbatelné míře řeší svoji vlastní neodpovědnost při správě státní kasy trestáním těch, co ke správě svých věcí vlastních přistupují zcela odpovědně. To je demotivující. To je špatně.
ekonom
K návrhu chybí více informací; velkou otázkou je, proč by mělo jít zrovna o pojišťovny. Pokud už by chtěl pan ministr vybrat solidární příspěvek od velkých a úspěšných firem, musel by záběr rozšířit i o velké banky, mobilní operátory, energetiky či plynárny. Ovšem pokud ten nápad pramení jen z toho, že by se daň dobře vybírala, jde o hodně zvláštní daňovou politiku.
generální ředitel Pojišťovny České spořitelny
Pro mě je oznámení takového záměru zklamáním. Finanční krize posledních let ukázala velké nadání evropských institucí (jak na východ, tak na západ od našich hranic) vzniklý problém svým řešením prohloubit... a pak rozšířit do oblastí, kterých se problém původně netýkal. A byl jsem docela rád, že se Česká republika do těchto aktivit nezapojila. Tímto záměrem sektorového zdanění pojišťoven se situace změnila. Ministerstvo financí se podle všeho rozhodlo řešit problém deficitu státního rozpočtu tím, že vezme prostředky tam, kde se mu jednoduše jeví, že jich je dost.
Jednou z příčin deficitu je finanční krize a její dopad na celé hospodářství – na tom se ale pojišťovny nepodílely. Ani nepotřebovaly od státu žádné prostředky na svoji následnou sanaci. Jaká je tedy ekonomická úvaha, která vedla Ministerstvo financí k takovému záměru? Zdá se, že má pocit, že pojišťovny mají peněz dost a mohly by nějaké postrádat. Ve skutečnosti je pojišťovnictví soukromý sektor, který plní svoji ekonomickou roli a ani nepatří k nejziskovějším sektorům (při porovnání například s telekomunikacemi, energetikou či bankovnictvím). Dokázal bych ještě pochopit, že pokud by stát zachraňoval pojišťovny za peníze daňových poplatníků, mohl by si tyto prostředky nárokovat zvláštní daní. To ale v žádném případě není případ českých pojišťoven. Vychází mi zatím tedy jen závěr, že naše pravicová vláda se může kdykoli rozhodnout sáhnout na peníze soukromému subjektu podle vlastního uvážení proto, že tyto peníze potřebuje. A to je porušení základních principů, podle kterých se má zodpovědný stát chovat.
makléř, investor, podnikatel
Když jsem o této myšlence slyšel poprvé, domníval jsem se, že je to další výplod stínového ministra financí. Od současného ministra financí či náměstka ministra financí byť pseudopravicové vlády, mě tento nápad překvapil. Možnost zavedení zvláštní sektorové daně pro pojišťovny (kohokoliv) není systémový krok ke snižování státního deficitu. Brát peníze někomu jen proto, že je má, je neuvěřitelná drzost.
Mimochodem, když jsem probíral s kolegou příští možné zdanění příjmu až 38 procenty (pro změnu z dílny sociálních demokratů), odpověděl mi, že 15 procent platil sice nerad, ale platil. A že kdo chce víc, nemá nic… Lafferova křivka zřejmě politikům nic neříká.
ekonom
Překvapuje mě, že Ministerstvo financí pod kontrolou rádobypravicové TOP 09 si chce došlápnout zrovna na pojišťovny, a ne na další finanční instituce. Na druhou stranu mě nepřekvapuje, že ČSSD má v plánu navrhnout vyšší daň pro pojišťovny a banky ve výši 30 procent. Že by se „pravicové“ Ministerstvo financí inspirovalo víkendovým sjezdem ČSSD? V této republice je opravdu možné všechno…
ekonom, analytik Raiffeisenbank
Každého, kdo zvedne daně nebo navrhne novou daň, bych zdanil. Kromě autora této myšlenky.
generální ředitel Citibank ČR
Když se podíváme, jaká se provádí hospodářská politika v Evropské unii (fiskální konsolidace) či jaký je přístup některých států Unie k zvláštním daním vůči finančnímu sektoru (například zdanění finančních transakcí), je možné, že se podobné hospodářské politiky dočkáme i v České republice. Zvláště pokud evropská, potažmo česká ekonomika nadále bude zůstávat slabá, a nebude tedy s to podpořit vládní finance. To společně se ztrátou politického kapitálu či neschopností politiků nabídnout další efektivní úspory může vést k výše zmíněné změně, tedy k zdanění finančního sektoru.
Takové zdanění může mít dvojí podobu. Můžeme se připojit k jedenácti státům Evropské unie, které podpořily zdanění finančních transakcí, nebo jít cestou Slovenska, které nepřímo zdaňuje vklady. Nepřímo znamená, že banka platí daň z objemu vkladů, kterými disponuje. To ji ovšem bolí více, jelikož je to zdanění nezávislé na jejím výkonu. Na druhou stranu je to kvůli konkurenci zdanění téměř skryté před daňovým poplatníkem, jelikož jej neplatí vkladatel. Je to tedy forma zdanění neporovnatelná s nedávnými úvahami o plošném zdanění vkladů v kyperských bankách. Pokud by se aplikovalo zdanění podobné slovenskému modelu, tedy například roční zdanění nevládních vkladů v bankovním sektoru sazbou 0,4 procenta ročně, byl by zde potenciál k získání desíti až jedenácti miliard korun do státního rozpočtu, což může pro některé politiky představovat celkem zajímavé lákadlo, možná silnější než negativní důsledky s tím spojené.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
