Co pokulhává na rovné dani?

Jednoduše vypočitatelné a nízké daně jsou přáním nejednoho poplatníka. Proto není divu, že koncept rovné daně se setkává s kladnými ohlasy daleko častěji než s těmi zápornými. Nejinak tomu bylo i u nás v článku "Proč říct ano rovné dani". Konstruktivní kritika je ale nezbytná pro každé kvalitní řešení, a tak se pokusme ukázat na některá negativa, která navrhovaná koncepce může přinést. Vydejme se znovu po stopách textu a doplňme, co chybí nebo mělo zaznít.

Míra zdanění a výkonnost

Opírat se o koncept Lafferovy křivky je na jednu stranu správné a na druhou velmi diskutabilní. Empirická data potvrzují, že vazba mezi mírou ekonomické aktivity a mírou zdanění skutečně existuje. Pakliže dojde ke klasickému "lafferovskému" efektu, tedy růstu daňových výnosů díky vyšší aktivitě hospodářských subjektů při nižších sazbách daní, bude vše v nejlepším pořádku. Avšak konkrétní tvar ani vrchol Lafferovy křivky v české ekonomice neznáme. Můžeme jej odhadovat a na základě toho se domnívat, že snížení sazeb posílí ekonomickou aktivitu. Nejsme však schopni říci, zda pokles daňového zatížení přinese nárůst aktivity takový, že by postačil pro minimálně vyrovnání ztráty vzniklé poklesem sazby daně. Takový fakt se dá přesně zjistit pouze empiricky, tedy ověřit v praxi.
Z uvedeného plyne následující. Je možné (nikoliv však nevyhnutelné), že poklesnou sazby, ekonomická aktivita vzroste jen málo a celkový daňový výnos bude nižší. Až potud by bylo vše v pořádku, neboť stát by neměl být stále hladovější. Ale jak bude ODS zastavovat tempo růstu deficitu veřejných rozpočtů, čímž se neustále ohání? Asi jediným řešením bude omezení státních výdajů, ale pak by mělo jasně zaznít kolik a kde. Že hodně, to si představit dovedeme, vždyť jde řádově o 100 miliard Kč. Pokud ODS sází na to, že při nižších sazbách stát vybere více, nebylo by asi příjemné, kdyby se to náhodou nepovedlo.

"Jednoduše" automaticky neznamená lépe

Jak populistické je uvést "1. Jednoduchost", lidé radujte se, již žádné komplikace. Je to pravda, ale jen napůl. Odečitatelné položky, výjimky a úlevy jsou sice velmi složité, ale mají jeden téměř božský efekt: snižují daně.

Jednoduchost a odčitatelné položky

Zatím ne zcela známým problémem je koncepce zrušení odčitatelných položek. Budou se rušit i sociálně kritické, jako odčitatelná položka na dítě? O tom si budete moci přečíst někdy příště.

Pak už záleží na každém jednotlivci, zda si tu práci dá, bude mít spoustu obtíží, ale zaplatí méně než ten, kdo vše jednoduše sečte, odečte a vynásobí. Zkrátka složitost je nepříjemná, ale platit vyšší daně je ještě horší.
Pozitiva jsou však neoddiskutovatelná. Jednodušší způsob zdanění zmenšuje prostor pro daňové úniky a rozpory ve výkladu předpisů. Zároveň skutečně zůstává menší prostor pro zvýhodňování některých hráčů na trhu.

Pracovitost a poctivost prý nejsou trestány…

Jak to, že nejsou trestány, když někdo, kdo vydělá více, musí na daních zaplatit rovněž více? Daň je určitým postihem za pracovitost, šikovnost nebo další výjimečné schopnosti. Nemá smysl diskutovat o tom, že je to výdobytek sociální soudržnosti mezi majetnějšími a slabšími. Faktem však zůstává, že daň by nebyla určitou formou trestu za pracovitost jen v případě stejné (a snad tedy rovné) daňové povinnosti nikoliv v procentním, ale absolutním vyjádření bez ohledu na příjem. K tomu má zatím návrh velmi daleko a i společnost nebo politika k tomu nikterak nesměřují. Ovšem férové je podotknout, že to není problémem rovné daně, ale definičním znakem každého zdanění, které se odvozuje od výše příjmu. Samotná rovná daň je v tomhle spíše krokem kupředu. Jen pánové nehlásejte něco, co prostě není pravda.

Systém se má zavádět postupně

Česká pravice již na začátku transformace ekonomiky udělala vážnou chybu, že nevyužila politický kapitál a ve svých reformách byla málo radikální. Pokud by existovala dostatečná politická síla k prosazení rovné daně, což se dá předpokládat pouze při významném zisku ODS v parlamentních volbách, bylo by nezbytné udělat reformu daní kompletně a rychle. Vždy totiž existuje hrozba změny rozvržení politických sil a místo systému by pak mohl vzniknout hybrid.
Cílem jsou prý nízké daně, srozumitelný systém, jednoduché daňové přiznání, stejné podmínky pro všechny a jasná pravidla. Nejlepší podpora rozvoje ekonomiky a konkurenceschopnosti našich firem. To je ale jenom pověstné "a". Kde je ono "b", které by kompletně uzavřelo celý kruh a přesvědčilo voliče o tom, že systém bude opravdu stabilní a funkční?

Věříte konceptu rovné daně, nebo je podle vás prozatím spíše nedotažený do konce? Myslíte, že by se republika s deficitními rozpočty měla vydat cestou snižování daní? Je podle vás lepší jednoduchý daňový systém nebo složitosti, které mohou přinést nižší daňovou povinnost?