Reforma penzí podle ČSSD: je to pokrok, ale pomalý

Článkem ČSSD sází na virtuální účty jsme odstartovali seriál. Chceme vás v něm seznámit s tím, jak hlavní politické strany hodlají řešit stále závažnější problém penzijního systému České republiky. Každou v článku představenou koncepci bude následovat její zhodnocení, které provedli námi oslovení odborníci. Těmi jsou Ondřej Schneider, Kateřina Havlíčková a Pavel Kohout. Pokud se o nich chcete dozvědět více, můžete si přečíst jejich profily.
Co si tedy myslí o koncepci důchodového systému z dílny ČSSD?

Ondřej Schneider

Na začátek to nejpozitivnější: je skvělé, že sociální demokracie již připouští, že důchodový systém je v dnešní podobě neudržitelný a že je třeba ho zreformovat ve smyslu úspory výdajů. Ještě před takovými třemi lety odmítala tato strana zcela kategoricky, že by bylo třeba cokoliv s důchodovým systémem dělat.
Pokrok v návrzích ČSSD je však bolestivě pomalý. Návrh "reformy" v režii ČSSD spoléhá na přenastavení parametrů uvnitř stávajícího systému, místo aby se snažil vystoupit mimo dlouhodobě neudržitelný koncept průběžného financování důchodů. ČSSD chce důchodový systém vyléčit krátkodobě úspornými opatřeními typu pomalejší indexace důchodů, zrušení předčasných odchodů do důchodu, zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu na 63 let. Všechna tato opatření jsou nutná a je paradoxní slyšet je od sociálních demokratů.
Nicméně, dlouhodobé řešení vidí návrh ČSSD v aplikaci tří kouzelných písmenek NDC, tj. systému "zdánlivě definovaných příspěvků". Již samo slovo "zdánlivě" (v angličtině "notionally") budí oprávněné podezření. Proč jen zdánlivě, proč ne doopravdy?

Systém NDC ve své nejčistší podobě funguje velmi jednoduše: každý účastník systému odvádí své příspěvky úplně stejně jako dnes, do státního rozpočtu. Stát tyto odvody úplně stejně jako dnes okamžitě utratí a zaplatí jimi důchody pro stávající důchodce. Nic se nešetří, nic se neinvestuje. Na konci roku však pověřený úřad napíše každému účastníkovi systému dopis, v kterém jej informuje, kolik mu vede na účtu "zdánlivých" příspěvků, jak je za poslední rok "zdánlivě" zhodnotil a na jaký důchod by mu tyto "zdánlivé" úspory stačily, kdyby ze rozhodl odejít do důchodu okamžitě. Teoreticky každý, ale v praxi jen lidé nad šedesát let, se může rozhodnout, že důchod je již dostatečný, a požádat si o výplatu důchodu.
Doposud vše vypadá výborně: do důchodů bude vnesen pořádek, lidé budou vědět kolik, proč a kam odvádějí, a budou mít proto zájem pracovat co nejvíce, neboť jen tak dosáhnou slušného důchodu. V čem je tedy problém? V tom, o čem sociální demokracie tak nerada mluví, v penězích, resp. v daních. Na vyšší důchody systém NDC nikdy nebude mít. Celá hra na účet, připisování a zasloužený důchod je jen hra. Nikde nejsou žádné reálné zdroje, které by "zdánlivý" nárok jakkoliv garantovaly. Všechny důchody jsou stále financovány stále jen z příspěvků vybíraných od zaměstnanců. A těch bude ve srovnání s dneškem málo, velmi málo.

Není jasné, zda se z návrhu na zavedení systému NDC radovat, či plakat. Na jedné straně je nebezpečí ještě vyšších schodků a pravděpodobně zhoršení nízkých důchodů, neboť systém nijak neřeší, co s lidmi, kteří pracovat nebudou či budou pracovat tak málo, že si nevytvoří dostatečné "zdánlivé úspory". Na druhé straně je třeba ocenit, že ČSSD opustila své dogmatické stanovisko z přelomu století a je ochotná bavit se o reformě. Je také možné, že zavedení "zdánlivých" účtů a informování lidí o tom, jak moc odvádějí a jak málo dostávají zpět, zviditelní zoufalou neefektivnost důchodového systému.

Kateřina Havlíčková

A) Parametrické změny
Parametrické změny jsou nutné v každém případě, otázkou je, jestli toto jsou ty pravé.

Výhrady:
1) K bodu 1: Platby z rozpočtu za náhradní doby - to znamená zvýšené nároky na rozpočet,
2) K bodu 2: "...zpomalit indexaci příjmů" - překlad: nižší nové důchody,
3) K bodu 4: "... pravidelně přehodnocovat procentní sazbu za rok pojištění" - to znamená, že nikdo nebude předem vědět, jaký bude mít vlastně důchod, vyvolá to nejistotu,
4) K bodu 4: "... omezit nárok po jednom zemřelém" - znamená to, že pokud zemře bohatý otec jedináčka (dá se předpokládat životní pojistka, dědictví) - bude mít sirotek vysoký sirotčí důchod, pokud zemře otec s průměrným příjmem a zůstane po něm několik dětí, budou živořit? Vskutku zvláštní sociální přístup. Nebylo by lepší sirotkům vyplácet paušál podle věku?,
5) K bodu 6: Zdaňovat důchod - co to znamená? Budou stejné důchody a z nich se bude platit daň nebo mají být po zdanění stejné jako dnes? To je dost rozdíl, ne?

B) Systémová změna
Důchodový systém zůstane průběžný, bude disponovat stejným množstvím finančních prostředků, vybraných aktuálně od ekonomicky aktivních osob. Pojistné zůstane stejně vysoké. Nic se nevyřeší, pouze se budou peníze jinak rozdělovat.
Pokud budou plně zachovány dosud vzniklé nároky (již vyplácené důchody a podle dosavadních pravidel vyplácená část důchodu za již odpracovanou dobu), bude průměrný důchod o dost nižší než dnes. Výhodnější než současný systém to bude jen pro lidi s vysokými příjmy (odhad je cca 20 %), ostatní na tom více či méně prodělají. Nejméně 20 % lidí bude potřeba doplácet na minimální důchod, což znamená další nároky na státní rozpočet.

Ve skutečnosti není NDC výhodný pro nikoho, protože všechny okrádá o možné výnosy z vydělaných peněz. Návrh obsahuje zásadní rozpor, viz kapitolu Hlavní principy:
"To, co se v daném roce vybere na pojistném od pojištěnců, bude vyplaceno důchodcům."
"Z celoživotních úspor pak bude vypočítána výše důchodu – odvedené pojistné se vydělí pravděpodobnou dobou dožití, tedy dobou, po kterou bude pojištěnec žít a čerpat důchod."

Buď bude platit jedno, nebo druhé - zásady nejsou kompatibilní. Na vyplácení důchodů podle zásady druhé nebude dost peněz, vybraných na pojistném. Už vůbec ne, vezmeme-li v úvahu slibovanou valorizaci úspor na fiktivních účtech a vyplácených důchodů (podrobně v materiálu pro jednání vlády).
Materiál je velmi kvalitně zpracován a nutno říci, že rizika tohoto typu reformy netají. Těžko říci, proč se možností zavedení NDC vůbec někdo ještě zabývá.

Pavel Kohout

Pozitivní stránky návrhu

• - Systém NDC, v jehož rámci "bude mít každý člověk přehled, kolik do něj za celý svůj aktivní život vložil", lze považovat za pokrok ve srovnání se současným stavem, kdy finanční toky v důchodovém systému jsou z hlediska jednotlivce naprosto neprůhledné. Žádoucí by ovšem bylo, aby na účtech NDC byly zaznamenány i částky, které za účastníka systému zaplatil takzvaně zaměstnavatel,
• - Posílení zásluhovosti,
• - Systém počítá se zvýšením důchodového věku.

Negativní stránky návrhu

- Účty NDC jsou neproduktivní, nejde o skutečně investované a skutečně úročené peníze,
- Návrh nepočítá s individuálními penzijními účty (skutečnými),
- Návrh neřeší problematiku v současnosti existujících penzijních fondů, které jsou upraveny nevhodnou a zastaralou legislativou,
- Návrh počítá se vznikem "ztracené generace" lidí narozených v roce 1967 a později, kteří ponesou největší část břemene reformy.

Co si o komentářích Ondřeje Schneidera, Kateřiny Havlíčkové a Pavla Kohouta myslíte vy? Jaké je vaše hodnocení koncepce penzijního systému z dílny ČSSD?