Očima expertů: Potřebujeme reformovat důchody?

Důchodová reforma vlády Petra Nečase dopadla neslavně. Druhý pilíř je v propadlišti dějin. O doplňkové penzijní spoření nebyl velký zájem, takže se poměrně záhy měnilo jeho nastavení, aby bylo přitažlivější. A brzy by se měl v Parlamentu schvalovat i nový mechanismus pro určování věku odchodu do důchodu. Skončí tak nynější nastavení, které počítá s neustálým zvyšováním hranice penzijního věku.

Novou důchodovou reformu měla připravit odborná komise v čele se sociologem Martinem Potůčkem. Alespoň tak to v roce 2014 vláda prezentovala. Jenže politici se nijak nemají k tomu, aby teoretické návrhy komise, kterou si sestavili, překlápěli do praxe. „I když si jako teoretik myslím, že by se zásadnější reforma důchodového systému měla připravovat, jako člověk obeznámený s tím, jak to v české politice chodí, nevidím velké předpoklady, aby se to zdárně podařilo,“ říká tak Martin Potůček v rozhovoru pro časopis Finmag. Bez vůle a ochoty přijmout politickou odpovědnost tedy v dohledné době penzijní systém čekají jen drobné, kosmetické úpravy.

Čeká nás velký důchodový průšvih? Co na náš penzijní systém říkají odborníci? Potřebujeme ho zásadně revidovat a proměnit? Pokud ano, jak by si hlavní úpravy představovali?

Jan Švejnar

ekonom, Kolumbijská univerzita a CERGE-EI

Současný systém není dlouhodobě udržitelný. Důchodová reforma opravdu vyžaduje zásadní inovaci. Potřebujeme penzijní systém, který diverzifikuje rizika důchodců a je stabilní. Nový systém by mohl stát na dvou pilířích. Ten první by vyšel z toho stávajícího: důchody by se v něm tvořily z příspěvků současných výdělečně činných občanů. Byl by tedy i nadále založen na principu solidarity, kdy mladší lidé přispívají na ty starší.

Jeden pilíř ale nestačí, je potřeba ho doplnit o druhý. Na rozdíl od toho v minulosti zrušeného ovšem musí být otevřený všem generacím, nikoliv pouze lidem do určitého věku, a musí diverzifikovat riziko tak, že bude vázán na celosvětové finanční produkty (akcie a dluhopisy), nikoliv pouze ty české. Tím zajistí vkladatelům jistotu v případě problémů české ekonomiky způsobených například přírodní katastrofou, válečným konfliktem nebo extrémně špatnou hospodářskou politikou.

Aleš Michl

ekonom, poradce ministra financí

Žádná převratná reforma penzí není potřeba. Je to jen klišé, které se vžilo. Stát by měl říct občanům, že jim garantuje jistý základní důchod, že nikdy nesníží odvody, protože jinak to neufinancuje, a ať si každý spoří vedle, kam chce. Dobré jsou třeba pravidelné investice do fondů nebo nějakého ETF. Nechápu ale, proč zvýhodňujeme pseudopenzijní fondy.

Vladimír Pikora

hlavní ekonom Next Finance

Důchodový účet letos skončí s deficitem kolem 11 miliard korun. Státní rozpočet má naopak rekordní přebytek. Ten nesoulad ukazuje, že i když se ekonomice daří, na důchody není a musí se brát jinde. A až se dařit nebude, to bude teprve mazec. Každým rokem to bude přitom horší. V roce 2030 má být lidí starších 80 let dvakrát více, než jich bylo v roce 2013. Lidé si v průměru moc nenaspoří. Příjmy mají tak malé, že není z čeho spořit.

Na skutečnou reformu nemají politici odvahu. Teď hrají hru, že se do důchodu bude chodit v 65 letech, a myslí, že jim to hodí politické body. Němci se ale už teď připravují na odchod v 69 a Britové v 75 letech. Navíc ti, co nebudou mít děti, nebudou mít také nikoho, kdo by na ně ze svých daní přispíval. Teď si falešně namlouvají, že se o ně někdo postará. Kdo? Proč by to dělal? Nebudou proto hlasovat ani daňoví poplatníci, ani důchodci, kterým budou děti na důchod přispívat. Důchody jsme nevyřešili v dobré době a teď bude špatná. Teď se ukáže nutnost zbrojit minimálně za dvě procenta HDP a už nebude kde brát. Svět bude krutý! Prostě ne každý se důchodu dožije, důchod bude velmi nízký a budeme na důchodce víc platit do státního rozpočtu.

Jitka Chalánková

místopředsedkyně TOP 09

Vláda ANO, ČSSD a KDU-ČSL v oblasti důchodů nekoná nic, když pominu nic neřešící a naprosto zbytečný návrh na zastropování věku do důchodu pro občany odcházející do důchodu po roce 2035. Je třeba průběžně reagovat na situaci důchodového účtu, tedy na oblast příjmů, a vývoj demografie, tedy věk dožití a počet aktivních lidí, kteří svými odvody plní důchodový účet. Naše vláda takový výhled – ne radostný, ale reálný, předložila a Parlament schválil. Nechceme snižovat důchody, i v nepříznivé situaci finanční krize jsme prosadili alespoň možnost odložené spotřeby. Tedy snížení odvodů a spoření části těch peněz, které stejně musejí být odvedeny, na účtech zaměstnanců i živnostníků. Tak se řešila takzvaná zásluhovost při zachování maximálně slušné míry solidarity. Deficit důchodového účtu se měl sanovat z výběru zvýšené sazby DPH, systém by se dostal do rovnováhy za dvacet let.

Současná vláda nevrátila zvýšenou hladinu DPH zpět a dívá se jen k horizontu svého volebního období. Osobně ještě doporučuji bedlivě sledovat intervence České národní banky vůči české koruně. S tak obrovskými makroekonomickými komoditami, jako je výplata důchodů, nepochybně souvisí.

Josef Středula

předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Český důchodový systém prochází od roku 1989 nepřetržitou reformou, skoro všechno zásadní se už stalo. Nyní je finančně udržitelný a poskytuje důchody, které jsou reálně vyšší, než byly před rokem 1989. To je ale pořád žalostně málo. Za zásadní proto považuji tlak odborů na zvyšování mezd v rámci kampaně Konec levné práce, protože růst mezd a platů, tím pádem i odvody z příjmů, jsou živou vodou pro růst důchodů. Naším cílem je, aby celkový důchod (z prvního a třetího pilíře) činil 60 procent mzdy, kterou důchodce pobíral před odchodem do penze.

Chybí také vyrovnání se s důsledky zrušení preferovaných pracovních kategorií v roce 1992, zajišťujících dřívější odchod do důchodu zaměstnancům, kteří byli nejvíc postiženi dlouhodobým výkonem namáhavých, popřípadě rizikových prací. Vláda avizuje připravenost řešit tento problém v doplňkovém penzijním spoření, kam by měli zaměstnavatelé zaměstnancům zařazeným do III. a IV. kategorie rizika povinně přispívat. Je však zřejmé, že bez přechodného řešení v průběžném důchodovém pojištění se neobejdeme.

Jaroslav Vostatek

ekonom a pedagog

České „důchodové pojištění“ je v průměru ze dvou třetin rovným důchodem pro seniory s dlouhou dobou pojištění a jen z jedné třetiny jde o pojištění. Důchody se skládají ze základní a procentní výměry, aniž by to mělo jakoukoliv logiku; víme jen, že základní výměra je pokračovatelem drahotního přídavku z roku 1990. Jediným srozumitelným parametrem „důchodového pojištění“ je důchodový věk; neví se už ale, že je poměrně výhodné odejít do důchodu předčasně. Hlavním problémem celého systému je jeho nesystémovost a nesrozumitelnost, viz též nález Ústavního soudu (2010). Jakékoliv funkční řešení předpokládá zrušení redukčních hranic a koeficientů při výpočtu procentní výměry starobního důchodu. Z dnešního „důchodového pojištění“ je nezbytné vyčlenit samostatný solidární starobní pilíř, například v podobě základní výměry důchodu, se sazbou třeba 30 procent průměrné celostátní mzdy. Účelem takové reformy není měnit míru solidarity či výši důchodů – jde „jen“ o racionalizaci, která učiní systém srozumitelným… a také podpoří zájem na pokračování pracovní činnosti. Za tím účelem lze zrušit předčasné odchody do důchodu a důchodový věk v novém pilíři důchodového pojištění zastropovat na 60 let.

Vladimír Dlouhý

prezident Hospodářské komory ČR

Před lety probíhala rozjitřená debata k důchodové reformě. Česko procházelo krizí a vývoj výdajů na důchody, největšího břemene našich veřejných financí, se jevil jako zásadní. Byl jsem u přípravy velké důchodové reformy jako člen Národní ekonomické rady vlády a nepopírám, že výsledný projekt, který navíc významně pokřivilo politické vyjednávání, měl řadu slabých míst. Stále jsem ale zastáncem druhého pilíře, bez kapitálové složky se dlouhodobě udržitelný důchodový systém neobejde.

Potřebnost reformy nelze posuzovat jen podle momentální bilance, která se v období mimořádně příznivého hospodářského růstu může jevit jako bezproblémová. Hlavní zdroj průběžného systému tvoří odvody zaměstnavatelů na důchodové pojištění a ty jsou tu jedny z nejvyšších na světě. Vysoké náklady práce pak brzdí konkurenceschopnost ekonomiky. To je třeba vnímat v kontextu probíhajícího zvyšování mezd. Pochopitelně není na škodu paralelně rozvíjet pobídky k individuální odpovědnosti. Seniorský věk není nečekanou nehodou a soukromé spoření nebo jiná forma materiálního zabezpečení na stáří se musí stát samozřejmostí.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Vlivný marxistický intelektuál Slavoj Žižek by zjevně rád přemosťoval ideje progresivní levice a islámu. „Muslimské tradice v sobě mají neuvěřitelně progresivistické prvky,“ míní. „Islám totiž není náboženství rodiny; je to sirotčí náboženství. Prorok Mohamed byl sirotek.“ Vida tedy, vlivný Žižkův hlas dává tušit, že brexit či zvolení Trumpa, zdánlivé debakly pokrokářů, levicový progresivismus nijak oslabit nemusí, naopak mohou podnítit jeho námluvy s islámskými tradicionalisty. Apologetiku pro takové – na první pohled těžko myslitelné – zásnuby Žižek právě zplichtil. O to více by se měla semknout pravice, klasičtí liberálové, konzervativci západního střihu, ale například i autentické křesťanskodemokratické síly. Třeba tak, že i v Česku prosadí novou podobu důchodového systému, který povede nejen k větší odpovědnosti za své vlastní zajištění na stáří, ale bude také daleko znatelněji zvýhodňovat rodiny s dětmi. Kdo nemá děti, bude si prostě o to více muset spořit kapitálově. Před pár týdny vystoupil na půdě českého parlamentu s takovým návrhem Hans-Werner Sinn, špičkový německý ekonom. Navrhuje ho pro zemi našeho západního souseda, ale prospěl by i nám. Je-li rodícím se ideálem progresivistů islámsky sirotčí osud, čili už zcela nepokryté rozbíjení rodiny, je nejvyšší čas, aby se právě i podoba důchodového systému stala hrází fatálnímu podvolení v režii nových marxistů. Efektivní důchodový systém má do budoucna význam nejen ekonomický, ba ryze sebezáchovný.

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Jak by řekla jistá legendární penzistka: Tyhlety reformy každého jenom otravují, já bych je zakázala. Reformu řeší různé odborné komise už víc než desetiletí, většinu jejich návrhů nakonec odnesly politické větry; teď se bude revidovat i růst důchodového věku.

Chodit do penze v sedmdesáti už by skutečně bylo poněkud brutální, každopádně kvadraturu kruhu udělat nejde. Pokud se o nás nepostarají osobní roboti, budeme mít na výběr mezi delší dobou pobírání nižší penze a vyšší penzí, ale od pozdějšího věku.

Kdysi bych tu napsal libertariánský výkřik: Privatizujte! Ale víme, jak dopadl poslední pokus o částečný opt-out. Je tedy potřeba se realisticky smířit s tím, že průběžný systém tu s námi je a bude. Ani se nihilisticky smiřovat s tím, že „na důchod nebude“, ani volit politiky předstírající, že problém neexistuje. Zavedl bych proto reformu reforem: Každý návrh úprav penzí by musela doprovodit detailní modelace jeho dopadů na výši důchodů, schodek systému atd. Tyto modelace by zastřešovala některá relativně nezávislá instituce. Politici by navíc měli povinnost předvolební sliby doplnit varováním jako na krabičkách cigaret. Tedy horní polovina billboardu by zněla např. „Vyšší penze pro všechny“ a dolní velkými černými písmeny: „Stejně to zaplatíte vy nebo vaše děti“. Zároveň by všichni poplatníci dostávali od správy sociálního zabzepečení každoročně poštou výpis obsahující tři informace: a) celkové odvody b) přibližnou modelaci budoucího důchodu c) dopad změn od minulého roku na body a+b. Třeba by ta debata potom byla o malý kousek racionálnější.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem