Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů se nemohou spoléhat jen na údaje, které uvedou sami zájemci v žádosti o půjčku. Měli by je alespoň jednoduchým způsobem ověřovat, tedy například vyžadovat potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Vyplývá to z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Až k němu se dostal spor „splátkové společnosti“ Day To Day s Českou obchodní inspekcí. Firma se totiž nesmířila s pokutou za porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Podle inspekce nepostupovala společnost s „odbornou péčí“ při posuzování žadatele o úvěr, když jí k poskytnutí úvěru stačilo jen čestné prohlášení o výši příjmů.
Výklad pojmu „odborná péče“, jímž nyní Nejvyšší správní soud potvrdil názor České obchodní inspekce, může přinést komplikace dalším poskytovatelům úvěrů. Typicky jde o „neznačkové“ společnosti, které lákají potenciální klienty na „půjčku bez doložení příjmů“ a současně nevyužívají některý z „registrů dlužníků“. Současně tento výklad může ztížit dostupnost takových úvěrů.
Co je odborná péče
Podle zákona o spotřebitelském úvěru, účinného od roku 2011, je potenciální věřitel před uzavřením smlouvy „povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti“.
Společnosti Day To Day stačil k poskytnutí úvěru formulář prohlášení o příjmových a majetkových poměrech žadatele, obsahující údaj o čistém měsíčním příjmu, zdroji příjmů, celkových měsíčních výdajích a majetkové hodnotě ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví žadatele – vše ale pouze ve formě čestného prohlášení. Žadatel také uvedl, že neužije úvěr k řešení své platební neschopnosti tak, že by následně neměl peníze na splácení tohoto úvěru.
Česká obchodní inspekce, která mimo jiné kontroluje oblast nebankovních spotřebitelských úvěrů, uložila firmě pokutu deset tisíc korun, protože žádost neposoudila „s odbornou péčí“. Podle inspekce je k ní totiž potřeba i získání dostatečných podkladů, tedy ověřených a spolehlivých údajů. Účelem je zamezit nezodpovědnému úvěrování ze strany věřitelů, kteří při neschopnosti dlužníka splácet nezřídka značně profitují z dohodnutého zajištění.
Firma se bránila tím, že podrobnější ověřování takzvané bonity je namístě jen při pochybnostech o tvrzení dlužníka, nikoliv tedy vždy. Dlužníci jsou podle ní svéprávné osoby a není důvod, aby za ně věřitel fakticky rozhodl, zda mohou, či nemohou úvěr sjednat – lidé jsou si vědomi, co sjednávají a zda budou své závazky schopni plnit. Žadatel, který úmyslně uvede nepravdivé údaje, se navíc může dopustit trestného činu úvěrového podvodu.
Ničím nepodložená tvrzení nestačí
Česká obchodní inspekce ale namítala, že odpovědnost za posouzení nemá mít pouze spotřebitel. S inspekcí souhlasil i Krajský soud v Ostravě, k němuž se společnost Day To Day odvolala. Součástí odborné péče je podle soudu taková obezřetnost, která se nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale vede k jejich prověření, respektive požadavku na jejich doložení – například potvrzením od zaměstnavatele, telefonickým ověřením u zaměstnavatele, předložením výplatních pásek nebo výpisem z bankovního účtu žadatele. Odbornou péčí není spolehnutí se na domněnky vystavené na nepodložených sděleních, uvedl soud.
Společnost pak neuspěla ani u Nejvyššího správního soudu. Také podle něj se odbornou péčí rozumí aktivní vynaložení patřičného úsilí, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Smyslem je ochrana před rizikovými úvěry a rostoucím zadlužením domácností. Nejvyšší správní soud odkázal i na unijní směrnici, z níž tuzemský zákon vychází.
K podobnému závěru v prosinci loňského roku dospěl i Soudní dvůr Evropské unie. Poskytovatel úvěru by měl v každém jednotlivém případě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem zvážit, zda jsou informace o žadateli dostatečné. Nelze vyloučit, aby zohlednil dříve získané znalosti o jeho finanční situaci – například při opakovaném úvěru tedy nemusí znovu požadovat „důkazy“ přímo od žadatele. „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení potenciálního dlužníka nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady,“ zdůraznil Soudní dvůr EU.
Zákon už je přísnější
Od února 2013 platí zpřísněné znění zákona. Cílem je omezit právě praktiky některých firem, které lidem poskytují úvěry nikoli s cílem jejich splacení a přiměřeného zisku, ale už předem počítají s tím, že je spotřebitel nebude moci splácet a firmy tak vydělají na vysokých smluvních pokutách nebo na zpeněžení zástavy.
Do zákona přibyla věta, podle níž „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že bude schopen úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“
Celý článek si přečtete na Aktuálně.cz
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
18. 5. 2015 11:50, Pavel
Tedy to odúvodnění soudu je fakt dílo. Napřed se tam napíše, že klient doložil své příjmy ČESTNÝM PROHLÁŠENÍM, aby se poté argumentovalo, že poskytovaetl půjčky se nemůže spokojit s POUHÝM PROHLÁŠENÍM. Soud zcela ignoruje, že čestné prohlášení není pouhé prohlášení, že uvedení nepravdivých údajů v čestném prohlášení je trestné (pokud se nemýlím, nejvyšší sazba je pět let natrvdo), zatímco uvedení nepravdivých údajů v pouhém prohlášení je bez (právních) následků. Dále soud říká, že se nelze spokojit s pouhým prohlášením bez dalších dokladů, přitom institut čestného prohlášení byl zaveden právě proto, aby ty další doklady PLNOHODNOTNĚ nahradil.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
30. 12. 2015 16:55, dsf
ada
V diskuzi je celkem (15 komentářů) příspěvků.