Základní pravidlo při sjednávání každé půjčky je jasné jako facka – pořádně si prostudujte úvěrovou smlouvu. Přesto většina Čechů si smlouvy vůbec nečte. „Bohužel je to tak. Pak jsou lidé překvapeni, co vlastně podepsali,“ krčí rameny Lucie Drásalová, když si spolu povídáme o tom, do jakých problémů se dostávají dlužníci. Kámen úrazu je prý zejména v tom, že se lidé zadlužují kvůli věcem, které v podstatě nepotřebují. Když jim pak začínají dluhy přerůstat přes hlavu, situaci řeší s dalším poskytovatelem úvěru místo toho, aby se obrátili na odbornou pomoc. Cesta k exekuci pak může být hodně rychlá a exekuce bolestivá.
Jaký je váš pohled na předvánoční půjčky?
Vánoční půjčky nedávají smysl. Rozumnější je spořit během celého roku, i kdyby to mělo být třeba jen pár stovek měsíčně. Před Vánocemi pak máte našetřeno několik tisíc korun a na dárky si nemusíte půjčovat. Pravidelně odkládat peníze se ale vyplatí třeba i na letní dovolenou. A vůbec nejdůležitější finanční rezerva je takzvaně na horší časy, tedy kdyby člověk přišel o práci nebo byl déle nemocný.
Jsou tu předvánoční půjčky opravdu tak populární, nebo je to spíš jen mediálně vděčné téma, které se trochu zveličuje?
Když se podíváme na čísla, jak se Češi během roku zadlužují, tak je jasně vidět, k jak enormnímu nárůstu vždy dochází v posledních měsících roku. Banky, ale i nebankovní poskytovatelé úvěrů přicházejí v téhle době s velkým počtem kampaní, které cílí právě na lidi, co chtějí kvůli Vánocům víc utrácet. Na některé takové kampaně můžeme narazit dokonce už koncem září a v říjnu.
Pro koho jsou půjčky na dárky nejnebezpečnější?
Většinou jde o lidi, kteří už mají nějaké další dluhy. Stejně si to ale neodpustí a před Vánocemi si vezmou opět půjčku. Pak jen vytloukají klín klínem a dostávají se v dluhové spirále stále níž. Takových případů je bohužel spousta.
Když se přece jen člověk rozhodne nějakou předvánoční půjčku sjednat, na co by si měl dávat největší pozor?
Měl by si uvědomit, o kolik vlastně vypůjčenou částku přeplatí, a zamyslet se nad tím, jestli to má opravdu smysl. Když už si bere půjčku, tak by měl sledovat především roční procentní sazbu nákladů (RPSN), kterou musí úvěrové společnosti podle zákona uvádět. Ta zahrnuje nejen úrokovou sazbu, ale i všechny přidružené poplatky a také pojištění, pokud je tedy sjednané. V souvislosti s pojištěním schopnosti splácet je dobré zmínit, že se často stává, že ho už má klient sjednané jako součást nějakého jiného soukromého pojištění. Zbytečně se pak platí dvakrát. Vždy si tedy zjistěte, jak to s pojištěním je. A pokud si člověk půjčuje přes kreditní kartu, tak by si měl hlídat především to, aby nepřekročil bezúročné období. Úroky jsou totiž potom hodně vysoké.
Lidé si pro půjčky chodí většinou do banky. Z některých nezávislých studií ale vychází, že největší nebankovní společnosti mají často srovnatelné a někdy i lepší podmínky, dokonce i co se sankcí týče. Jak by měl tedy člověk vybírat, kam si půjde půjčit?
Je pravda, že známější nebankovní společnosti jsou už z hlediska klienta často srovnatelné s bankovními domy. Hodně se to sjednotilo díky zákonu o spotřebitelském úvěru, který stanovil jasná pravidla. K nebankovním poskytovatelům úvěrů chodí zpravidla lidé, kteří mají nějaký záznam v registrech dlužníků. Nebankovní společnosti totiž do registrů vždycky nenahlíží a případné riziko si kompenzují vyššími sazbami. Klient by si ale měl samozřejmě ze všeho nejdřív zjistit, jestli jde o seriózního poskytovatele.
Jaké jsou nejčastější finty nepoctivých poskytovatelů půjček?
Mají například vysoký vstupní poplatek za vyřízení půjčky nebo vysoké průběžné náklady za vedení úvěru. Rozhodně je dobré hlídat, jestli v úvěrové smlouvě nejsou instrumenty jako třeba notářský zápis s přímou vykonatelností. Pro poskytovatele půjčky je to sice dobrý prostředek zajištění, ale pro klienta to může být hodně nevýhodné. V momentě, kdy by přestal splácet, se totiž celá věc neřeší klasickým kolečkem přes soud, ale může dojít k přímé vykonatelnosti a rychlé exekuci. Každý by si měl také uvědomit, že i po uzavření smlouvy od ní může do čtrnácti dnů bez jakýchkoli sankcí odstoupit.
Ukázkovým příkladem neseriózních poskytovatelů půjček jsou ti, kteří nalepují amatérsky zpracované reklamní papíry na sloupy veřejného osvětlení nebo autobusové zastávky. Kdo si u takových poskytovatelů vlastně půjčuje? Vždyť už jen při pohledu na ten vytištěný papír musí být každému jasné, že to zavání průšvihem.
Jde většinou o lidi, kteří jsou už zoufalí, protože jim nikde jinde nepůjčí. Mají několik dluhů a nezvládají splácet. Často to řeší právě prostřednictvím podobných pochybných půjček. Potom to ale končí tak, že se třeba o měsíc či dva podaří odvrátit exekuci, ale později do ní stejně spadnou s ještě větším dluhem. A pak je to hodně smutné.
Jaký je váš pohled na segment rychlých krátkodobých půjček, které mají sice pekelně vysokou RPSN, ale i někteří odborníci tvrdí, že jde pro dlužníka o relativně bezpečný nástroj?
Pokud si tímhle způsobem půjčí člověk, který je uvědomělý, ale došlo u něj k nějakému neočekávanému výdaji, na který mu nestačí finanční rezervy, tak to nemusí být nic tragického. Problém je v tom, že si takto většinou půjčují lidé, kteří už nestíhají splácet ani kreditky, úvěry a kontokorenty. Pak je mikropůjčka zkrátka nemůže zachránit, spíš jen prohloubí jejich problémy.
Jakým způsobem by tedy měl postupovat zadlužený člověk, který už není schopný zvládnout svou finanční situaci?
Určitě by se měl obrátit na nějakého odborníka. Pokud ještě nejde o velké dluhy, ale spíš jen o restrukturalizaci výdajů a tvorbu finanční rezervy, tak bych rozhodně doporučila zkušeného finančního poradce. Ten samozřejmě dokáže pomoci i s konsolidací úvěrů. Jestliže nechcete řešit problém se splácením s poradcem, tak co nejrychleji komunikujte s věřiteli. Požádejte je o možnost odložení splátky nebo vytvoření nového splátkového kalendáře. Hlavně s nimi ale komunikujte. Největší chyba je strkat před dluhy hlavu do písku. Pokud vám hrozí exekuce, tak se určitě zkuste obrátit na Člověka v tísni, který dokáže pomoci při hledání řešení, například s přípravou návrhu na osobní bankrot.
Problémy s dluhy jdou ruku v ruce s nedostatečnou finanční gramotností. Jak jsou na tom Češi v tomhle ohledu?
V posledních letech můžeme sledovat určité zlepšení. Mnohem víc lidí se zajímá o to, jak správně nakládat se svými penězi, jakým způsobem si vytvořit finanční rezervy a kde zhodnocovat svoje úspory. Obecně to ale pořád není žádná sláva. Za vyspělou Evropou a Spojenými státy hodně zaostáváme.
Jak to zlepšit?
Prostor pro zvyšování finanční gramotnosti je tu opravdu velký. Začít se musí na školách, ale angažovat by se měly i úřady práce a potřeba jsou i kurzy zaměřené na důchodce.
Předpokládám tedy, že byste byla pro, aby na školách existoval povinný předmět finanční gramotnost.
Rozhodně. Začít se má už na základní škole. Nesmí jít ale o strohý předmět, který nikoho nebaví. Mělo by to probíhat formou hry, kdy si děti prakticky vyzkouší, jak s penězi zacházet.
Sdílejte článek, než ho smažem