Říká se, že Vánocejsou časem splněných přání. Občas dokonce ať to stojí, co to stojí. Řada lidí totiž ve snaze udělat radost sobě i svým blízkým neváhá využít některé z nepřeberného množství nabídek všemožných půjčeka úvěrů, bankovních i nebankovních. Koneckonců není to tak dávno, co se jeden z nebankovních poskytovatelů úvěrů ve své reklamní kampani označil za sponzora Vánoc. Vcelku výstižné.
Lidí, kteří nedokážou správně odhadnout své možnosti, a kvůli lehkomyslnému utrácení se zadluží nad rámec svých možností, není málo. Také proto nás v adventním čase média varují před spotřebitelskými půjčkami, upozorňují na nekalé praktiky „žraločích“ firem a občas také připomenou, že od Nového roku začne platit nový zákon o spotřebitelském úvěru. Zákon, který by měl spotřebitele ochránit před ním samým ještě lépe než doposud.
Ne že bych chtěl samoúčelně opakovat, co zaznívá ze všech stran, ale některé věci zkrátka stojí za to zdůraznit. Zadlužení českých domácností totiž překračuje 1,2 bilionu korun. Z této částky přitom celá jedna pětina (cca 240 miliardy korun) připadá právě na spotřební úvěry. To není zrovna malé číslo. Zadlužení spotřebitelé přitom velmi často své závazky nezvládají. Se splácením mělo podle nedávného průzkumu finanční gramotnosti problémy 15 % dlužníků. Necelé čtyři tisíce v loňském roce dokonce požádaly o osobní bankrot a nesrovnatelně více jich skončilo v exekuci.
To jsou ovšem poměrně známá a s oblibou často opakovaná data. Možná o trochu varovnější je skutečnost, že v roce 2006 byla v opavské psychiatrické léčebně jedna pětina pacientů hospitalizována s psychickými potížemi způsobenými zadlužením. V českobudějovické léčebně měla podobné problémy dokonce jedna třetina hospitalizovaných. Nelze se přitom domnívat, že by aktuální stav v tomto typu zařízení vykazoval oproti starším číslům výrazné zlepšení, spíše naopak.
Jak je to možné? Jednou z nejoblíbenějších půjček v ČR je půjčka 10 000 korun na 60 týdnů při splacení 18 000 korun. Jako spotřebitel se rozhodnu koupit například novou televizi za 25 000 korun – a podle zmíněného průzkumu finanční gramotnosti většina respondentů půjčku na koupi televizoru schvaluje, na rozdíl od půjčky na dovolenou. Mé rezervy ovšem stačí jen na něco více než polovinu. Zbývajících 10 000 si proto půjčím s tím, že je budu následující rok a čtvrt splácet po troškách, přesněji řečeno po třech stovkách týdně. To ovšem znamená, že jsem bez rezerv a bez možnosti si je následující více než rok vytvořit, a tedy i na cokoliv ušetřit.
Jenže radost z nové televize má životnost rozhodně kratší, než je splatnost takové půjčky, a tak je jisté, že brzy zatoužím po nové radosti, třeba v podobě DVD, aby se moje televize necítila tak sama. Za co si ho ale pořídím, když po 15 měsících usilovného vydělávání na splátky budu na nule? Nejspíš opět na dluh. Tlak na psychiku je samozřejmě obrovský. Na jedné straně touha vlastnit, na druhé obavy o budoucnost. Z toho by se člověk zbláznil. Asi netřeba zdůrazňovat, že odložením spotřeby bych deset tisíc, které mi chyběly na začátku, ušetřil po necelém roce. Měl bych tak televizi a na nule bych se octl podstatně dříve. Bez stresu.
Na počátku problémů s dluhy opravdu často stojí pouhá nerozvážnost a špatné zhodnocení vlastní situace. Právě proto v úvodu zmíněný zákon o spotřebitelském úvěru zavádí principy, které mají dlužníky k elementárnímu finančnímu plánování donutit. V prvé řadě věřitel musí uvést nejen RPSN (roční procentní sazbu nákladů, což mají být veškeré náklady na úvěr), ale také celkovou částku, kterou dlužník za půjčku zaplatí. Dále jej musí upozornit na podstatné prvky smluvního vztahu, včetně sankcí a jiných následků nesplácení. Věřitel by také neměl uzavřít se spotřebitelem smlouvu hned, ale nechat mu dostatečný prostor ke zvážení, zda je nabízená půjčka dobrý nápad. Pro případ, že by spotřebitel vykazoval mimořádnou rezistenci vůči zmíněným opatřením na jeho ochranu, ukládá zákon věřiteli povinnost nezávisle posoudit přiměřenost nabízeného úvěru situaci dlužníka.
V praxi to vše znamená jediné. Zákazník místo pětistránkové, drobným písmem popsané smlouvy dostane smlouvu desetistránkovou a k tomu ještě předsmluvní informaci. Co na tom, že dřív nečetl ani těch pět stran, a je tedy jen malá šance, že bude číst stran patnáct. Regulaci nezastavíš. A klienta, který chce peníze (resp. onu televizi), taky ne. Možná i proto se můžeme v kampani jednoho z významných poskytovatelů půjček prostřednictvím kreditních karet setkat s příznačným sloganem Půjčka není o vyplňování formulářů, ale o plnění přání.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 12. 2010 10:39, Lída
Myslím, že údaje o výši splátky a době po kterou budu platit jsou obsaženy i ve smlouvě od nejhoršího věřitele. Dlužník se tedy nemůže vymlouvat, že nevěděl, že bude měsíčně splácet tolik a tolik peněz. Dokonce to ani mnohým nevadilo - tedy až do doby, kdy zjistili, že na splátky nemají. A přesně v ten okamžik začali dlužníci zjišťovat že část (celou) smlouvu vůbec nečetli, že část byla napsána drobným písmem, že podepsali bianko směnku, že jim hrozí rozhodčí řízení,...... jenom to, že nemají na splátky jim vůbec nevadí. Lidé, kteří jdou do popisovaných půjček do nich půjdou nadále, protože z jejich pohledu jinou možnost nemají. Včera byli v televizi krotitelé dluhů, kteří řešili nezaměstnané individuum, které si vzalo mnohatisícovou půjčku, za kterou nakoupila obraz indiána, televizi, DVD a počítač. Celá rodina vyjma její sestry měla za to, že vinen je věřitel a také reklamní společnost, která tomuto věřiteli vydala reklamní leták. Domnívám se, že takovýmto lidem nepomůže žádná regulace úvěrových podmínek.
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.