Pan Jan si do bytu koupil novou televizi. Už po pár dnech mu přestala fungovat. Chtěl ji proto reklamovat u prodejce. Jenže ten vytáhl kupní smlouvu, kterou předtím Jan podepsal. A podle ní lze televizi reklamovatjedině v původním obalu. A ten už bohužel neměl.
Jeho manželka, paní Jana, pro změnu koupila výhodný zájezd k moři. Ve smlouvě si ale nevšimla, že cestovní kancelář může kdykoliv jednostranně změnit smlouvu, a to i bez uvedení důvodu. Cestovka toho využila a poslala Janu na mnohem horší dovolenou, než si přála. A "musela" souhlasit - v původní dohodě se totiž vzdala práva na odstoupení od smlouvy.
Podobná ujednání jsou už několik let přinejmenším od roku 2000 zakázána a občanský zákoník je považuje za neplatné. Obrana ale - alespoň na první pohled - nemusí být jednoduchá ani rychlá, zvláště pro právní laiky. Od poloviny letošního roku dostanou spotřebitelé v podobných případech silnější zbraně. Může za to nenápadná novela občanského zákoníku, kterou v pátek schválili poslanci - paradoxně v rámci „balíčku" na snížení administrativní zátěže podnikatelů.
Do občanského zákoníku totiž poslanci nově vložili ustanovení, že jestliže některé ujednání ve spotřebitelské smlouvě zjevně poškozuje spotřebitele, je neplatné. Podobnou formulaci sice obsahuje i nynější znění občanského zákoníku, přesto jde v praxi o výraznou změnu.
Už nyní platí, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která "v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran". Jinými slovy: Smlouva nesmí zhoršit postavení spotřebitele oproti zákonné úpravě a nemůže jej připravit o zákonem stanovená práva, ani kdyby s tím souhlasil. (Dodejme, že spotřebitelskými smlouvami se rozumí prakticky všechny, kde je na jedné straně podnikatel a na druhé běžný zákazník.)
Zákoník výslovně zmiňuje i několik takových nepřípustných případů. Smlouva například nemůže vyloučit nebo omezit právo na reklamacivad nebo škod. Zakázána je i zjevná nerovnováha, kdy dodavatel může od smlouvy kdykoliv odstoupit nebo ji změnit, zatímco spotřebitel nikoliv. Nebo jednostranně určit cenu až při dodání, nebo ji zvýšit, aniž by spotřebitel mohl od smlouvy odstoupit. To všechno bude platit i nadále. V čem je tedy ona změna?
Dosud platí, že zmíněná ustanovení jsou neplatná jen relativně, nikoliv absolutně. Přeloženo z právnického jazyka: Stanou se neplatnými jen v případě, že se spotřebitel jejich neplatnosti výslovně dovolá - tedy když je oficiálně napadne. Nemusí to být nutně u soudu, postačit by mělo například písemné sdělení (prodejci, dodavateli) s odkazem na občanský zákoník.
Napadená smlouva pak v zásadě platí i nadále, avšak nepřípustné ustanovení automaticky přestává platit. Pouze když toto ustanovení přímo ovlivňuje i zbytek smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Problém je ale v tom, že pokud se spotřebitel o této možnosti nedozví, nebo ji neuplatní do tří let od uzavření smlouvy, prakticky nemá možnost domoci se svých práv. Neplatnosti se navíc může dovolat jen ten, kdo jí byl sám dotčen - tedy spotřebitel. Ale už to třeba nemůže učinit soudce, pokud by jej o to spotřebitel výslovně nepožádal.
V praxi se tak může stát, že spotřebitel odmítne zaplatit za zboží čí službu nebo jiným způsobem přestane plnit své "povinnosti" ze smlouvy. Podnikatel (dodavatel) jej kvůli tomu zažaluje u soudu. A pokud se spotřebitel výslovně nedovolá neplatnosti sporného ustanovení, soud jej sám zrušit nemůže (kvůli nestrannosti mu nesmí radit, co má dělat) a v krajním případě tak paradoxně může rozhodnout ve prospěch podnikatele. A právě to nyní přijatá novela změní.
Zhruba od poloviny letošního roku má ohledně spotřebitelských smluv platit, že zákonem zakázaná ustanovení jsou neplatná automaticky, tedy bez jakéhokoliv aktivního kroku spotřebitele. Navíc dovolat se toho může kdokoliv, nejen sám spotřebitel. Pokud se smlouva dostane před soud, musí sporné ustanovení automaticky zrušit i bez návrhu, tedy povinně ze zákona. Tato novinka by měla výrazně omezit chuť dodavatelů soudit se o zjevně nevýhodné podmínky, naopak spotřebitele by měla zbavit strachu z nejistého výsledku sporu.
Takzvaná absolutní neplatnost má oproti dosavadní úpravě (relativní neplatnosti) ještě jednu výhodu. Působí od začátku právního úkonu - takže na neplatné ustanovení se automaticky hledí tak, jako by nikdy nebylo uzavřeno. To je výhodnější oproti dosavadní úpravě, kdy (relativní) neplatnost působí až od okamžiku, kdy se jí spotřebitel aktivně dovolá.
"Z příslušné unijní směrnice i rozhodování Evropského soudního dvora vyplývá, že neplatnost podobných ustanovení by měla být automatická, tedy absolutní. Dosavadní česká úprava tedy zbytečně komplikovala přístup běžných zákazníků k právu," říká právník Martin Dvořák, spolupracující s několika spotřebitelskými poradnami.
Celý článek naleznete na aktuálně.cz na adrese:Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
