Učitelé mají učit finanční gramotnost, ale často neznají ani základní pojmy

„Zákonem nelze ochránit nikoho před vlastní pošetilostí,“ zakončila členka Bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová svůj příspěvek na semináři o lichvě. Regulace je sice pro ochranu spotřebitele na finančním trhu důležitá, nicméně nemůže nahradit alespoň základní znalosti a obezřetnost klientů. „Proto je tak důležitá podpora finanční, ekonomické a právní gramotnosti,“ dodala Zamrazilová.

Typickým příkladem jsou spotřebitelské úvěry , zejména od pochybných nebankovních poskytovatelů, které dostanou dlužníky do finančních problémů. Pokud by se klienti ptali na podmínky úvěru nebo si přečetli smlouvu a řídili se alespoň selským rozumem, na první pohled nevýhodný úvěr by si pravděpodobně nevzali. Odborníci na dluhové poradenství se nicméně shodují, že tento typ finanční gramotnosti v Česku stále chybí.

Sama Česká národní banka (ČNB) se angažuje zejména ve školení učitelů základních a středních škol. Loni s její pomocí vyšla učebnice Finanční a ekonomická gramotnost , jejíž autoři, Michal Skořepa, poradce viceguvernéra Mojmíra Hampla, a jeho manželka, učitelka, stihli zatím uskutečnit třicet seminářů, kterých se zúčastnilo na šest set učitelů z pěti set škol.

Důraz na učitele je logický. Už letos by podle rámcových vzdělávacích programů, na jejichž základě si každá škola vytváří vlastní výukové plány, měly střední školy zařadit do vyučování výuku finanční gramotnosti. „Na všech školách by se tato látka měla učit do dvou let,“ říká Klára Hájková, náměstkyně ministra financí.

Potíž je v tom, že ani sami učitelé toho často neznají o moc víc než jejich svěřenci. „Velké rozdíly ve znalostech učitelů nás překvapily,“ říká Skořepa. „Učitelé většinou mají nějaké základní znalosti, protože v životě se s některými produkty setkali. Většinou ale neví, co znamenají speciální pojmy jako fixace úrokové sazby, refinancování úvěru či RPSN ,“ dodává Skořepa.

Mezi učiteli, kteří se seminářů pořádaných ve spolupráci s ČNB, zúčastnili, někteří dříve zkoušeli profesi finančního poradce. Na jeden seminář jich v průměru přišli jeden až dva ze zhruba dvacítky účastníků. „Byli tam ale i takoví, kteří vůbec nevěděli, o čem je řeč. Ti většinou mlčeli a na nic se neptali,“ vypráví Skořepa.

Učitelé se liší i v tom, jak chtějí finanční gramotnost učit. Ti ze základních škol se často na seminářích zajímali o formu, jakou dětem ekonomickou a finanční problematiku vysvětlit, aby je to bavilo. „Naopak učitelé ze středních škol chtěli co nejvíc faktických informací. Hráli jsme s nimi třeba hru na pravěké tržiště, při které žáci snadno pochopí výhody peněz oproti naturální směně zboží. Po hře za mnou přišla jedna z učitelek a řekla: „Ale nebudeme si tady jen hrát, že ne.“,“ říká Skořepa.

Kniha, podle které Skořepa učitelům finanční gramotnost vysvětluje a která slouží i pro výuku dětí, přitom obsahuje řadu podobných her a aktivit. Právě sázka na aktivitu dětí se vyplatila, soudí Skořepa z ohlasu učitelů. Děti musí samy vyhledávat informace na internetu či zjišťovat, jak daný problém či finanční rozhodnutí řešili jejich známí, rodiče či kamarádi. „To je připraví pro praxi nejlépe,“ myslí si Skořepa.

Školy sice musí začít finanční gramotnost učit, je ovšem jen na nich, jakou formu zvolí a kolik hodin tématu věnují. Některé základní školy vyčlenily pro finanční vzdělávání jen deset hodin za celé čtyři roky, které žáci stráví na druhém stupni. „Jsou ovšem i takové, které na to věnovaly hodinu týdně v deváté třídě,“ tlumočí zkušenosti učitelů Skořepa. Často záleží přímo na učitelích, kolik hodin si pro finanční vzdělávání vydupou.

Nic, kromě vlastní touhy vychovat děti pro praktický život, je k aktivitě nenutí. Školní inspekce výuku finanční gramotnosti zatím nesleduje. „Neexistuje jednotná metodika, jak to učit. Není stanovena ani doporučená časová dotace pro finanční vzdělávání. Takže v podstatě ani nemáme co kontrolovat,“ vysvětluje Libor Vacek, tiskový mluvčí České školní inspekce.

Samy školy si mohou vybrat z řady způsobů jak finanční vzdělávání učit. Ať už jde o formu, kterou nabízí Skořepa z ČNB ve své učebnici, či projekt Rozumíme penězům, který sází na simulace a diskuse žáků s učitelem, nebo různé deskové hry a další školení, které pořádají neziskové organizace či některé poradenské firmy.

ČNB chce šíření finanční gramotnosti do škol dál rozvíjet. Letos v říjnu vznikl i speciální tým pro finanční gramotnost. Na školení učitelů by tak mohlo být vyčleněno více lidí než jen manželé Skořepovi. Připravuje se také spuštění edukativních internetových stránek, uvádí Eva Zamrazilová.

Zájem učitelů o toto téma určitě nepoleví. V Česku je přes čtyři tisíce základních škol. Na každé z nich by měl být schopen učit finanční problematiku minimálně jeden až dva učitelé. Ve srovnání s tímto počtem ale zatím nejrůznějšími kurzy prošel jen zlomek z nich.

Na jaké téma by se především měla soustředit výuka finanční gramotnosti? Podělte se o názor.