Revoluce v dědění a odkazování majetku

Návrh nového občanského zákoníku zachovává základní rys dnešní konstrukce dědění : dědic nabývá dědictví smrtí zůstavitele a pozůstalostní soud dědicům nabytí dědictví pouze potvrzuje. Návrh však zavádí celou řadu právních institutů, které dosud platné dědické právo nezná. Obvykle se jedná o návrat k tomu, co bylo součástí českého právního řádu až do roku 1950 (během účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811) a lze je najít i v občanských zákonících evropských zemí. Některé obnovené instituty lze pokládat za jednoznačně prospěšné (např. zřeknutí se dědického práva, dědická smlouva, nový způsob ochrany práv nepominutelných dědiců), existují však i takové novinky, které jsou vnímány jako diskutabilní (zejména vedlejší doložky v závěti, tj. závaznost příkazů a podmínek, jež zůstavitel vyslovil v závěti, pro dědice), znovuzavedené rozlišování dědění a odkazů, přísnější konstrukce odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy aj.).

Změny celkově posilují postavení zůstavitele a ponechávají mu širší prostor k tomu, aby určil osud svého majetku i pro dobu po smrti. Dnes se jeho pořizovací svoboda do značné míry omezuje pouze na to, aby v závěti určil, kdo jeho majetek zdědí. Napříště bude zůstavitel schopen ovlivnit i způsob, jakým má dědic s jeho majetkem nakládat. Nový občanský zákoník tudíž směřuje k větší závaznosti zůstavitelovy poslední vůle (pro soudy i pro dědice samotné). Tomu odpovídá i výkladové pravidlo zdůrazněné v § 1295 odst. 2 návrhu: „Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.“

Přinášíme přehled jednotlivých novinek

Jak chcete naložit se svým majetkem po smrti? Podělte se o názor.