Na výměně peněz můžete vydělat i pěkně tratit

Před odjezdem na dovolenou si řada lidí v Česku pořizuje hotovost v cizí měně už doma. Podle výzkumu společnosti Mastercard tak činí před vycestováním do zahraničí až 94 procent respondentů. Každý z nich přitom musí řešit v takové situaci několik základních otázek. Rozhoduje se třeba, zda peníze směnit v bance či ve směnárně.

Kdo chce měnit zahraniční měnu, měl by se orientovat v tom, jaký kurz je relevantní pro jeho transakci, tedy zda prodej či nákup. Stejně tak by měl vědět, zda mu směnárník následně připočte i poplatek za transakci a jak je tento poplatek případně definovaný. Může se například jednat o procento z částky, o paušální částku od určité výše nebo o směnu bez poplatku.

Směnárenství je ovšem obchodování se vším všudy, včetně tvorby cen. Proto i poplatky v tomto odvětví mohou být nemalé. A samozřejmě se vše pak odvíjí od obchodní politiky jednotlivých bank či nebankovních směnáren, čímž se také určuje i následný vztah ke klientovi.

Jak již bylo předesláno, je možné si nakoupit cizí měnu u bank nebo u nebankovních směnáren. Když se někdo vypraví nakupovat cizí měnu, platí pro tento typ transakce kurz PRODEJ, neboli za kolik provozovna měnu prodává.

Informace o kurzech a poplatcích musí být dle zákona uvedeny na viditelném místě volně přístupném zákazníkovi, informace musí být čitelná. V tomto se ovšem přístup jednotlivých subjektů velmi liší. V Česku jsou už docela proslulé praktiky informování o poplatcích velmi malým písmem. Častou praxí je také uvedení výše poplatků v málo srozumitelných slovních spojeních jako například 9 hal. z každé koruny či poplatky schované za podmínky jako „do“ či „nad určitou částku“. Zavedením poplatku z transakce i ten na první pohled nejvýhodnější kurz však ztrácí svoje kouzlo. Do výpočtu celkové hodnoty zaplacené za nakupovanou měnu je totiž nutné zahrnout i tento poplatek.

Při směňování se proto určitě vyplatí být maximálně opatrní a pozorně číst všechny informace. Ve chvíli směny už pak žádný důvěryhodný poradce, který by poradil, na blízku nebývá. Po provedení směny se sice může zákazník dožadovat vrácení svých peněz. S největší pravděpodobností však neuspěje a směnárník ho odkáže na informace, které si měl přečíst před tím, než začal cokoli směňovat.

Přehlednější a výhodnější je nepochybně nakupování u obchodníků bez poplatků. U nich je jasné, že se jedná jen o násobek kurzu a počtu jednotek měny, a nikde se nevynoří dodatečný náklad ve formě poplatku.

Jednotlivé typy institucí, které směňují v Česku peníze, se od sebe liší. V nebankovním sektoru se jedná zpravidla o směnárny. Setkáme se s těmi, které poplatky neúčtují i s těmi, které je účtují. Záleží na obchodní politice majitelů směnáren. Jako i v jiných odvětvích najdeme obchody, které prodávají zboží značkové i neznačkové, existují i značkové a neznačkové směnárny. Ze značkových směnáren jmenujme například Chequepoint, kde si neúčtují žádné poplatky a to bez ohledu na výši směňované částky. Dále poskytují služby na dobré úrovni a neúčtují žádné poplatky také směnárny Aktiv Change, Exchange (zde je nevýhodou, že od určité výše si musíte směnné prostředky rezervovat dopředu).

Každý, kdo potřebuje na cestu zahraniční měnu, může kvůli směně zavítat i do některého z bankovních domů. Tam mají sice relativně výhodné kurzy avšak také i příslušné poplatky. Takže se to v součtu nevyplatí a směna už tedy nebude tak výhodná jako u výše zmíněných značkových směnáren.

Autor je provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com .