Deset věcí, které jste chtěli vědět o sportu (ale báli jste se zeptat)

Ema Novotná | rubrika: Publicistika | 25. 9. 2016 | 1 komentář
Sport je samozřejmě i dnes zdrojem zábavy a fyzické odolnosti. Zároveň se ale také stal specifickým průmyslovým odvětvím, kterým protéká každým rokem víc a víc peněz. Zveme vás na krátkou cestu do jeho minulosti, samozřejmě s jistým zřetelem také na finanční stránku věci. Víte například, že jen třikrát byly na olympiádě zlaté medaile celé ze zlata?
Deset věcí, které jste chtěli vědět o sportu (ale báli jste se zeptat)

1. Jak to všechno začalo?

Začneme-li pátrat po kolébce sportu, tedy cíleného zušlechťování a zocelování našich tělesných schránek, pak zjistíme – že není, respektive že jí nejde dohlédnout. V naší tradici se počátky sportu nejčastěji kladou do antiky, ale už před ní se ve výcviku armád uplatňovaly všemožné hry a soutěže, z nichž se většina zaměřovala na bojové dovednosti a fyzickou zdatnost (např. zápas, jízdu na koni, či lukostřelbu).

Navíc je docela pravděpodobné, že taková kolébka není jen jedna. Historikové upozorňují například na zcela jiný kulturní okruh, s evropskou tradicí nepropojený – na Latinskou Ameriku, kde třeba už staří Mayové vykonávali náboženský rituál, při kterém vzájemně poměřovali síly týmovou míčovou hrou pok-a-tok. Že hru považovali za jistou formu sportu, dokazuje i fakt, že před ní uzavírali sázky na vítěze.

Polemika

Když se prý kdysi ptali Winstona Churchilla na recept na dlouhověkost, odpověděl lakonicky: First of all: No sports! Dnes už je trochu jiná doba, rekreačnímu sportu jsme ochotni přiznat i blahodárné účinky a vřele ho doporučujeme  k veřejné podpoře. Ovšem veřejně podporovat vrcholový sport? Ať si ho živí soukromí sponzoři!

Ani halíř vrcholovým sportovcům. Podpořte něco zdravého

2. Malá technická sportovní revoluce

Počátky sportu, jak ho známe dnes, bývají nejčastěji spojovány s technickou revolucí, zejména pak s Anglií. Fyzická námaha jako kratochvíle a forma zábavy se v 19. století rozšířila z aristokratických kruhů mezi nižší vrstvy. Ve druhé polovině předminulého století také vznikla většina dnes provozovaných nejoblíbenějších sportovních hnutí a sportů.

3. Odkud k přišel sport a faul?

Samotné slovo sport je anglosaského původu a vzniklo z francouzského slovesa disport, které v překladu znamená obveselit se, rozptýlit se či oddávat se zábavě. Řada moderních sportovních aktivit vznikla za hranicemi naší země, většina opět v Anglii, případně v anglicky mluvících zemích. Tenis, fotbal, golf, box či lední hokej stejně jako sportovní termíny (např. gól, bekhend, atlet, faul, ofsajd, buly, puk atp.) proto z angličtiny nebo přes angličtinu vděčně přejímáme.

Mimochodem víte, že se předchůdce dnešního fotbalu hrál na anglických loukách už za dob Tudorovců? Nebo že za vlády Stuartovců se rozšířil mezi lidmi kriket, o něco později i koňské dostihy?

4. Panathénské hry mohly sledovat tisíce diváků

Posvátná řecká Olympie na západě Peloponésu pravidelně hostila festival kultu tělesné zdatnosti. Každé čtyři roky se sem na konci července při příležitosti narozenin Pallas Athény sjížděli fyzicky nejzdatnější soupeři z celého Řecka, aby se utkali o titul olympionika. Komfortní sezení divákům, kteří sportovce původně sledovali ze zatravněných úbočí, zajistil athénský státník Hérodés Attikos, který nechal zhruba v letech 140–144 našeho letopočtu postavit 47 řad mramorových sedadel, na která mohlo usednout až 60 tisíc (!) diváků.

Stadion vidíte na úvodní fotce, první obnovené olympijské hry se v roce 1896 konaly právě tady.

Název stadion ovšem původně značil délkovou míru – a běžecké závody se pořádaly na trati o délce jednoho stadia, tedy 177,6 metru. Později se název přenesl na běžeckou trať a pak na celé sportoviště.

Pierre de Coubertin

5. Jak baron olympismus vzkřísil

Barona Pierra de Coubertina jistě nemusíme detailně představovat, víte ale, že jeho cesta k založení novodobých olympijských her rozhodně nevedla přímo? Coby hrdý Francouz těžce nesl prohru v bitvě u Sedanu (1. září 1870), kterou země galského kohouta v rámci prusko-francouzské války považovala za národní tragédii. De Coubertin začal cítit silnou potřebu národní obrody prostřednictvím zlepšením výchovy mládeže. Studium problematiky ho dovedlo až k řeckému ideálu kalokagathie a olympijským hrám. Jejich moderní verze tak vznikla jako vedlejší produkt Coubertinových pedagogických reforem. Baron zorganizoval v červnu 1894 mezinárodní Kongres pro obnovení olympijských her na půdě pařížské Sorbonny, kde 79 delegátů ze 49 svazů a klubů 12 zemí obnovu her jednohlasně přijalo. De Coubertin tak mohl svůj sen přetavit ve skutečnost. Kromě založení Mezinárodního olympijského výboru, v jehož čele na začátku stál, vytvořil i olympijský protokol, zahajovací i zakončovací ceremoniály a je i autorem první olympijské vlajky, symbolu a hesla.

6. Když soutěžili i umělci

Prvních moderních olympijských her, které se konaly v roce 1896 symbolicky v Athénách, se zúčastnilo celkem 311 sportovců z 13 zemí. Své zastoupení zde měli nejen Řekové nebo Francouzi, ale byli tu i účastníci ze zámoří (USA, Austrálie, Chile), kteří soutěžili v devíti sportech a 43 disciplínách. To v roce 1912, na pátých letních olympijských hrách ve Stockholmu, poprvé nešlo jen o sportovce! Baron de Coubertin chtěl spojením sportu a umění navázat na tradici antických olympijských her, ve Švédsku se tak soutěžilo i v architektuře, literatuře, hudbě, malířství a sochařství. Podmínkou přihlášení uměleckých děl do soutěže byl sportovní námět. Umělci se mohli olympiád naposledy zúčastnit v roce 1948.

7. Kdo to všechno platí

O tom, že olympijské hry dnes přitahují pozornost valné části světové populace, není pochyb. Každá pořadatelská země bere organizaci tohoto mezinárodního svátku jako poctu. Podrobnosti o tom, o jak nákladnou položku ve státním rozpočtu se jedná, se ale málokdo svěřuje. Kdo se tedy podílí na hrazení výsledného účtu? Jsou tu samozřejmě sponzoři, vysílací práva…, ale nakonec jsou to především daňoví poplatníci, kdo nese tíhu pořádání her na svých bedrech. Kromě finanční podpory ze strany státu, pořadatelského města či sponzorů jsou to hlavně daňoví poplatníci, kteří útratu „zatáhnou“. Před čtyřmi lety v Londýně se například občané Velké Británie podíleli na nákladech částkou 4,4 miliardy amerických dolarů. Není proto divu, že se řada pořadatelských měst hodně zadluží. Řecké Athény například naposledy svůj původní rozpočet překročily skoro o 50 procent a tyto výdaje přispěly k beznadějnému zadlužení řecké ekonomiky.

8. Ženy ve sportu

Stejně jako v ostatních odvětvích a sociálních sférách získávaly ženy právo účastnit se sportovních aktivit postupně a musely u toho překonávat řadu úskalí. Ještě v 19. století totiž panoval obecný názor, že sport „ženské biologii“ škodí. Tak či tak se sport nakonec podařilo emancipovat, nejprve přes elegantní a nekontaktní disciplíny jako krasobruslení, lyžování, tenis či golf. Dnes se ženám daří uplatňovat i v tradičně mužských sportech – například ve vzpírání, boxu nebo řecko-římském zápase. Tam ženy poprvé na olympiádě startovaly v roce 2004.

V průběhu posledních dvou století se sport stal fenoménem. Jeho vrcholová forma přitahuje po celém světě masy lidí, ale také firem, které mezinárodní sportovní události a jednotlivé sportovce sponzorují. Fond Contribute Partners ČSOB Šampioni sportu 3 obsahuje portfolio dvacíti právě takových firem. Patří mezi ně třeba japonská automobilka Nissan, jeden z oficiálních sponzorů LOH v Riu de Janeiru, finanční skupina Credit Suisse, která podporuje tenisového krále Rogera Federera, nebo nadnárodní francouzská společnost TOTAL, která je přes čtvrt století oficiálním partnerem Rallye Dakar.

9. Místo věnců cenné kovy

Konečně se dostáváme i ke komoditám, konkrétně k cenným kovům, které se na olympijských hrách dnes běžně udělují. Nebylo tomu tak ale vždycky. Až letní olympijské hry v St. Louis v roce 1904 (mimochodem první hry na severoamerickém kontinentu) se do dějin zapsaly tím, že vítězové jednotlivých sportovních disciplín získali namísto olivových věnců medaile. Medaile byly tehdy dokonce celé ze zlata, což se v historii her opakovalo už jen dvakrát – v Londýně (1908) a ve Stockholmu (1912). Od té doby získávají ti nejúspěšnější trofeje „pouze“ pozlacené. Pravidla Mezinárodního olympijského výboru požadují, aby zlaté medaile obsahovaly minimálně šest gramů zlata, zbylých 90 procent má tvořit stříbro. Pro zajímavost dodejme, že hodnota zlatých medailí z Ria se v době konání letních olympijských her pohybovala v okolí 590 amerických dolarů.

10. Už jste někdy hráli šachbox?

Že dnes existují hráči, kteří provozují sporty jako lakros, hokejbal, nebo dokonce potterovský famfrpál, asi jen tak někoho nepřekvapí. Znáte ale třeba šachbox, v němž hráči v 11 kolech střídají šachy s boxem a vyhrát můžou buď knokautem, šachmatem, nebo rozhodnutím rozhodčích? Sloní pólo zase rádi hrají v Nepálu, Mongolsku či v Thajsku. Na slonovi sedí dva hráči, z nichž ten přední (tzv. mahút) slona ovládá, zatímco ten druhý mu říká, kam a jak má jít, aby pomocí pólové paličky na bambusové tyči míč trefil a dal gól. Na středozápadě USA je třeba populární jízda na horské jednokolce (tzv. unicycle), na kterou sportovci vyrážejí namísto horských kol.


Autorka je specialistka marketingu a komunikace ČSOB Asset Management

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+4
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 1 komentářů

Oblíbená témata

sport, životní styl

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Kateřina Neumannová: Dopingového komisaře jsem se nikdy bát nemusela

23. 4. 2016 | Monika Veselíková, Martin Vlnas | 9 komentářů

Kateřina Neumannová: Dopingového komisaře jsem se nikdy bát nemusela

„Když v letech 2001 a 2002 propukla řada dopingových skandálů a ukázalo se, že jde o velký problém, došlo mi, že jsem mnohdy bojovala proti monstrům, která šlo těžko porazit,“ říká... celý článek

Petr Pála: Vést fedcupový tým? Velká pocta

26. 3. 2016 | Monika Veselíková, Martin Vlnas

Petr Pála: Vést fedcupový tým? Velká pocta

Kapitánem českého fedcupového týmu se stal už ve dvaatřiceti letech, v době, kdy sám aktivně hrál. Pod jeho vedením získaly české tenistky titul celkem čtyřikrát. „Na začátku mě nenapadlo,... celý článek

Už žádné prachy vrcholovým sportovcům. Podpořte radši něco zdravého

12. 11. 2015 | Gabriel Pleska | 19 komentářů

Už žádné prachy vrcholovým sportovcům. Podpořte radši něco zdravého

Tedy přesněji: jestli nějaké peníze na vrcholový sport chcete dát, dejte. Ale stát by na něj neměl vyhazovat peníze. Rozhodně ne tehdy, pokud se chce tvářit, že jeho základem jsou nějaké... celý článek

Pojištění odpovědnosti: Když sport škodí zdraví

23. 2. 2015 | Česká asociace pojišťoven

Pojištění odpovědnosti: Když sport škodí zdraví

Když po pravidelném volejbálku přijdeme do práce se zafixovanou rukou, vítají nás heslem Sportem k trvalé invaliditě. Když to končí jen bandáží, navíc na vlastní končetině, je to legrace.... celý článek

Pavel Turek: Muž, který chtěl vystřelit pilota formule 1 do vesmíru

10. 8. 2013 | Ondřej Tůma | 1 komentář

Pavel Turek: Muž, který chtěl vystřelit pilota formule 1 do vesmíru

Čeští fanoušci formulí 1 si Pavla Turka spojují s tímto sportem skoro stejně jako Michaela Schumachera. V exkluzivním rozhovoru s bývalým marketingovým manažerem McLarenu bude řeč o... celý článek

Partners Financial Services