Airbnb, Uber a rande za peníze

Prvně psal na Peníze.cz o sdílené ekonomice Michal Kašpárek před pěti lety.

• Co je moje, je i tvoje aneb o spoluspotřebitelství

Upozorňoval tenkrát na projekty, které umožní lidem, kteří jednou za tři roky potřebujou přidělat poličku, najít mezi sousedy z čtvrti někoho s vrtačkou. Lepší než si ji jet půjčit do OBI, a určitě lacinější než si ji tam kupovat. Kvůli jedné poličce. Nebo o projektu, který propojí ty, kteří by si rádi zazahrádkařili, ale nemají kde, s těmi, kteří mají kus nevyužívané půdy. A sám jsem zrovna někdy v té době použil na cestu do Berlína některý ze spolujezdeckých webů, o kterých se Michal také zmiňoval – než jet drahým vlakem, vyplatilo se najít někoho, kdo má právě cestu, domluvit se, kdy a kde k němu bude možné naskočit a kolik přispět na benzin…

Byla to pěkná doba.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.

Z jeho produkce vybíráme:

Petr Syrový: Investování pro začátečníky

Po přečtení této knihy budete mít dost informací a odvahy, abyste udělali první investorské krůčky.

Jan Januš a Kristián Léko: Kurz právní sebeobrany

Kniha nabízí ve 30 lekcích právní vodítka ke každodenním situacím. Využívá zkušeností právníků; vychází tedy vysloveně z praktického pohledu na věc. 

Nové rozměry. Mamutí

Princip toho, čemu se dnes říká sdílená ekonomika, je jednoduchý: Někdo něco má – v našich příkladech nějaké nářadí, půdu, místo v autě – nevyužije to ale na sto procent. A tak rád tenhle svůj přebytek přenechá někomu jinému, za dohodnutou odměnu nebo třeba jen za závazek k nějaké protislužbě někdy v budoucnosti. Nic nového pod sluncem, tak to na světě chodilo vždycky, vždycky si sousedky posílaly děcko o patro níž k Novákům vypůjčit dvě vajíčka. Za nic. Až bude potřebovat, pošle zas na oplátku ta druhá k první děcko pro půl kila polohrubé.

Internet a později aplikace v mobilních telefonech ale tuhle důvěrně známou věc vzaly a posunuly do úplně jiné dimenze. Síť vztahů omezenou vaší rodinou, známými a sousedy najednou rozšířily o mnoho řádů. Najednou jste se mohli zeptat ne desíti, ne padesáti lidí, ale stovek, tisíců, desetiti–. Ok, konec hloupých řečí. Kromě webů na vyhledávání možnosti svézt se někam, u nás v roce 2011 prakticky nic nefungovalo. Michal Kašpárek to připisoval i tomu, že po čtyřiceti letech vedoucí úlohy KSČ se nám moc nechce spoluvlastnit, spolusdílet a že slovo kolektivní nám smrdí.

Uplynulo pár roků a sdílená ekonomika vítězně táhne světem. V čele toho tažení jsou především služby Uber a Airbnb. První propojuje ty, kteří se potřebují někam dostat, s těmi, kteří mají auto a čas a za úplatu rádi někoho svezou. Druhá slouží cestujícím, kteří shánějí krátkodobé ubytování, a těm, kteří jim ho rádi poskytnou. Ve srovnání s pionýrskými lety teď ovšem jasně vidíte, že jde o byznys. Žádný entuziasmus a řeči o vzájemné bratské pomoci, žádná hipízárna, nic, co smrdí komunou. Dnes se mluví řečí peněz a profesionálního marketingu.

Ohlala, platit za rande?

Zcela nový rozměr přináší sdílená ekonomika i do mezilidských vztahů. Jistěže jste slyšeli o internetových seznamkách, možná jste nějakou použili nebo používáte. Původně německá služba Ohlala je ale něco nového. Inzerují tu muži, kteří nechtějí být večer sami. A nabízejí peníze tomu, kdo je samoty zbaví. Pozor! Sex není nutně v ceně, záleží na domluvě a vzájemných sympatiích. Evidentně se ale najde dost mužů, kteří rádi dají pár stovek dolarů za večer v zábavné společnosti i bez závěrečných tělesných cvičení. Opět nic nového, placené společnice – ať už mají jen dělat společnost nebo doprovázet člověka na společenskou akci – existovaly už dřív. Ovšem rozdíl je znovu v rozsahu a dosahu.

Služby sdílené ekonomiky ovšem za těch pět let doznaly ještě jedné změny. Kdysi šlo pro poskytovatele služeb maximálně o přivýdělek, případně o snížení vlastních nákladů – můj řidič beztak do Berlína jel, tak si na cestu aspoň nechal přispět. Dneska jde ale často o obyčejné podnikání nebo – jak by řekl úřad – o hlavní činnost. Aplikace, které dřív sloužily k odbytu nějakých přebytků, nadbytečných kapacit, dnes slouží k hledání práce: Pokud má člověk jako hlavní a jediný zdroj příjmů Uber nebo Airbnb, je už to prostě obyčejné podnikání. Jiná věc pak ještě je, jestli je provozované legálně a jestli při tom člověk vyhoví všem předpisům – viz spory taxikářů v nejrůznějších městech s Uberem: taxikáři většinou musí skládat zkoušky, platit za licence, mít speciální pojištění… ubertaxikáři nemusí nic víc než obyčejný řidič.

Za dobré slovo knížku

Psali jsme posledně v rubrice Co si o tom myslíte? o tom, že brzy nebude možné naúčtovat zákazníkovi zvlášť poplatek za placení kartou. I když s tím jako obchodník máte proti placení hotovostí spojené výdaje navíc. Psali jsme, že je to nadržování elektronickým penězům a že má jasný důvod: elektronické peníze se státu líp hlídají.

Plaťte kartou víc, ať je vás líp vidět!

V debatě pod článkem nás pobavilo dohadování lesní zvěře, rozvážného medvěda kodiaka a tentokráte poněkud podrážděného jezevce. Kodiakovi bychom rádi poslali knížku za komentáře, nenechal nám ovšem adresu na svůj brloh.

Od kolika rajčat jsi rolník, od kolika kilometrů taxikář

Bude velice zajímavé sledovat, jak se ke službám nového typu budou stavět regulátoři a výběrčí daní. Dlouho si peníze, o kterých jsou jistě už teď přesvědčeni, že na ně mají nárok, unikat nenechají. Zatím velmi často sahají k represi – leckde se zakazuje Uber, jakožto nekalá konkurence taxikářů. Berlín zakazuje dokonce i ubytovací službu Airbnb, protože výnosnější krátkodobé pronájmy zvyšují cenu nájmů v celém městě a radnice se bojí, že by se Berlín mohl stát městem bez Berlíňanů. S nejvyšší pravděpodobností ale brzy státní aparát začne spíš vymýšlet, jak z byznysu, který nemůže zastavit, získat svůj díl.

I česká vláda se prý teď zabývá analýzou toho, co vlastně sdílená ekonomika je. Jak říká v rozhovoru státní tajemník Tomáš Prouza: „Měli bychom si definovat, co je občasná činnost, kterou není potřeba danit – například vypěstovat maximálně x kilo rajčat nebo pronajmout pokoj maximálně xkrát za rok. Zkrátka stanovit nějakou základní měřitelnou hranici.“ Hodně štěstí při volbě, kolik je větší než malé množství rajčat nebo po kolika kilometrech s Uberem jste taxikářem. To se nedá udělat správně, neexistuje objektivní měřítko. Ale pořád to ještě bude brnkačka proti rozhodování o tom, jak případně danit výdělky ze služeb typu Ohlala. Nemusela by se napřed legalizovat prostituce? A jaký je vlastně rozdíl mezi děvčetem, které si nechá zaplatit za rande a jiným děvčetem, které se nechá dlouhodobě vydržovat? A oblíbený libertinský argument z doby někdy před sto lety: není náhodou řada manželství ekonomickým vztahem, ve kterém jeden platí za své hmotné zabezpečení svým časem a tělem?

Co si o tom myslíte vy? Poznali jste na vlastní kůži některou ze služeb nové sdílené ekonomiky? Nebo dokonce nějakou takovou službu poskytujete, jezdíte za Uber, pronajímáte přes Airbnb? A jak to vidíte s rande za úplatu? Je v pořádku, když žena vezme peníze jen za to, že dělá muži společnost? A je v pořádku, když vezme peníze za to, že mu dělá víc než společnost? Dají se takové služby férově danit? Napište do diskuze, pro jednoho z vás máme tradičně připravenou knížku z nakladatelství Grada.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem