A hlavně hladký výkon moci
23. 12. 2015 | Michal Kašpárek | 8 komentářů
Z úřednictva se brzy může stát nedotknutelná kasta. Arogance bude v Česku legální, jen pokud bude namířená dolů.
Když se úředník prodává
Když se státní úřady snaží propagovat svoji práci, dokazovat svoji důležitost a velebit své šéfy a nadšéfy pomocí brožur a videí, je to v nejlepším případě nuda. Buďme za ni rádi. Pokusy o nadlehčení a humor totiž bolí. A nejhorší varianta jsou předvolební klipy za státní peníze.
Správný úředník je šedivá myš. Projevovat příliš svou osobnost není v byró žádoucí, v úřadě má vládnout nuda a tak trochu komisní přístup. Já prosím neříkám, že by úředník třeba neměl být empatický nebo že by musel postrádat smysl pro humor. Domnívá-li se však, že ho má, ať ho krotí. Třeba proto, že by to taky mohl být špatný smysl pro humor. Nebo proto, že by smysl pro humor nebo náladu na žertování nemusel mít jeho klient.
Když se takový nesoulad mezi klientem a tím, kdo poskytuje službu, vyskytne jinde, mimo úřad, dobrá – pivo, do kterého vám číšník pro legraci hodil umělé oko, neplatíte, holiče, který má zrcadlo oplácané rajským protlakem, opustíte, než stačí sáhnout pro břitvu, a podobně. Auto si ovšem jinde než na příslušném úřadě neregistrujete, navíc už jste za službu minimálně částečně (ale možná taky několikanásobně) zaplatili prostřednictvím daní.
Partner rubriky
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.
Z jeho produkce vybíráme:
Petr Syrový: Investování pro začátečníky
Po přečtení této knihy budete mít dost informací a odvahy, abyste udělali první investorské krůčky.
Jan Januš a Kristián Léko: Kurz právní sebeobrany
Kniha nabízí ve 30 lekcích právní vodítka ke každodenním situacím. Využívá zkušeností právníků; vychází tedy vysloveně z praktického pohledu na věc.
Uděláme to barevné, kreslené…
V úřadě tedy má vládnout ticho a šeď. Jak se ale má úřad prezentovat navenek? Člověk by myslel, že především důstojně. Pokud se tedy prezentovat nějak musí; většině jistě stačí umytá okna, čistá fasáda a přiměřené označení. Některé úřady ale mají přímo v popisu práce třeba i osvětu. A některé k ní přistupují, protože bez ní náplň jejich práce málokdo pochopí. (Nechejme stranou ty, kterým takové nepochopení vyhovuje.) A pak jsou tu politické úřady typu ministerstvo, které svou práci potřebují nejen vysvětlovat, ale především obhajovat. Přesněji: velmi často potřebují obhajovat a propagovat politickou figuru ve svém čele.
A tady najednou stojíme před rozporem: když se má osvěta (natož propaganda!) dělat masově, nudná a šedivá bude pramálo fungovat.
Takže si úřad zaplatí někoho, aby jeho šedivé a nudné sdělení patřičně aromatizoval a přibarvil. Jenže úřad ale obchodní firma. Nemá prostě zkušenost s prodejem a neumí aromatizátorům a přibarvovačům dát dobré zadání.
Výsledkem pak může být třeba takováhle reklama na sKartu (pamatujete?):
Vymyšlená učitelka nám prozrazuje, že až sKarta ji naučila pracovat s bankovním účtem. Pak mají mít učitelé prestiž.
Ale OK. sKarta byl obrovský projekt, který by býval měl dopad na spoustu lidí. Nechat udělat video může být rozumný způsob, jak o ní informovat. I když emoce v tomhle klípku převažují nad informacemi. Prsty na nohou se z toho snad ještě nekroutí, muzika funguje, kameraman ví, co dělá, a herci jakžtakž hrajou. (Mimochodem reklamu na neexistující kartu dodnes najdete na jednom ze dvou zanedbaných profilů Ministerstva práce a sociálních věcí. Dva jsou zřejmě proto, že od prvního někdo zapomněl heslo. Od druhého už nejspíš taky. Skanzen ovšem připomínají i další profily ministerstev na největší síti pro sdílení videí, takové Ministerstvo školství ho používalo jen za ministra Chládka, šíbra, který se umění sebeprezentace učil od mistra v oboru Davida Ratha. Že tenhle koš ještě nikdo nevynesl k popelnicím, je s podivem.)
Ještě jednou: Šedivá je lepší
Pokud jde čistě o sdělení, pokud je cílem předat v podstatě návod, jak něco dělat, je možná nejlepší jenom to ukázat a o nic víc se nesnažit. Příklad:
Před dvěma lety třeba dělala Finanční správa ČR Video k daňovým přiznáním k dani z příjmů. Bylo amatérské, nudné – a bylo v něm všechno. Paní u přepážky na finančním úřadě, ukázka, kde hledat elektronické podání na webu a další. Dodívat se to nedá, pokud nemusíte, stupeň úmornosti je nad kritickou hladinou.
Nespíte?
Tak letošní kousek na totéž téma už vznikal v dílně nějakého amatérského kreativce. Je animovaný a je vám trapně za tu dívčinu, která se nechala umluvit, aby ho namluvila. Mluvit totiž neumí. Je to aspoň krátké, ale suma sumárum jste se – byť kreslenou, odlehčenou formou dozvěděli – nula nula nic.
Ze stejné dílny a stejně rozpačitý je i kousek (spíš propagační) Kontrolní hlášení.
Za dobré slovo knížku
Posledně jsme v rubrice Co si o tom myslíte? kroutili hlavou nad nápadem, se kterým přišly stravenkové firmy: že prý by bylo dobré, aby se stravenkou nedalo platit v obchodě, ale jen v restauraci.
Knížku posíláme chuděrovi Jindrovi, který neví co se stravenkami, platit s nimi v hospodě se stydí, připadá si jako sociální případ. Je nám ho líto.
Hledání třídního nepřítele
Abych se ale vrátil ke smyslu pro humor, o kterém byla řeč na začátku.
Zůstaňme tedy ještě u Finanční správy. Jejím úkolem je vybírat daně. A řádný výběr daní je mantrou nejvyššího šéfa nad úřadem, Andreje Babiše. Za zbraň proti daňovým únikům si zvolil elektronickou evidenci tržeb. A abyste pochopili, komu jde Babiš po krku, nechala Finanční správa vyrobit brožurku s kresleným jakože humorem, jejímž hlavním hrdinou je olysalý keťas ve fialovém saku jménem Daněk Krátil.
Pokud jste se narodili někdy po roce 1980, můžete poděkovat autorům za krásnou ukázku toho, jak za bolševika probíhal ideový boj proti nepřátelům našeho socialistického zřízení na stránkách „satirického“ plátku jménem Dikobraz.
Jako humor to má jednu vadu: nikdo se nesměje. Bylo by prostě lépe, kdyby úřad zůstal úřadem.
Z příběhů Daňka Krátila
Z materiálů Finanční správy ČR. Autorem kreseb je Miloslav Martenek. Autorům děkujeme za připomenutí krásného staročeského jména Daněk, jehož poslední nositel žije na Litoměřicku. Krátilů žije v Česku sedm, na Litoměřicku ale ani jeden. A za tyhle informace děkujeme webu Kde jsme.
Ale aspoň to nestálo moc peněz, utěšoval jsem se nad Daňkem Krátilem, když spatřil světlo světa. Jenže teď jsou na propagaci elektronické evidence tržeb nachystané stamiliony. A první vlaštovka toho, co nás čeká je na světě. Opět video.
Myšlenkový základ má stejný jako příběhy Daňka Krátila: nechce vás přesvědčit, že máte platit řádně daně, natož vás poučit, jak to dělat. Chce vám vysvětlit, že ten, kdo to nedělá, je svině. Jde na to ovšem chytřeji, neukazuje nepřítele jako plešatou karikaturu. Vypočítává, co všechno by se dalo například pořídit, kdyby nás všechny ti syčáci neokrádali. A kdo by nechtěl novou nemocnici plnou důchodců a učitelů po infarktu, že jim bylo přidáno. Jen necita.
Poznámka: U videa je na YouTube napsáno, že je neveřejné a že si jeho publikaci máme rozmyslet. Stalo se. Ale jinak je veřejně dostupné na webu věnovaném „etržbám“.
Propojeno!
Uprostřed Vysočiny najdete billboard lákající na „Východní Moravu“. Až pojedete pod D1, položte k němu květiny – tady totiž skončily peníze z vašich daní a umřel zdravý rozum.
Stát reklamu nepotřebuje. I když to může vypadat cool
A teď mi povězte co si o tom myslíte. Když se řekne elektronická evidence tržeb, mně automaticky naskočí jméno a tvář Andreje Babiše. A ať dělám co dělám, nemůžu se ubránit dojmu, že Finanční správa tu dělá to, co běžně dělají tiskové odbory ministerstev: propagují šéfa. Nebo ještě jinak – že si tu šéf dělá předvolební kampaň, tentokrát ne na půdě vlastního úřadu, jak je zvykem, ale na půdě úřadu podřízeného. A dávám klobouk dolů, protože normálně se v kampaních dávají sliby: postavíme nemocnici, přidáme důchodcům, zařídíme. Tenhle klip ale rafinovaně pouze říká: mohlo by se postavit, mohlo by se přidat…
Tak tedy soubor dnešních otázek:
Znáte příklady povedené prezentace úřadu, zdařilého informování o novinkách i změnách? Mají úřady pro tyhle účely zkoušet hledat recepty na odlehčené, dobře stravitelné formy sdělení, nebo bude lepší, když spolehnou na staré dobré odrážky a čitelné písmo? Připadá vám taky poslední klip „citovaný“ v článku spíš jako předvolební šot, nebo je podle vás docela košer publikovat něco takového pod hlavičkou berňáku? Pamatujete Dikobraz?
Pište do diskuze pod článek. A jako u každého článku z rubriky Co si o tom myslíte? čeká i tentokrát na debatujícího, jehož příspěvek nás nejvíc zaujme, knížka od Grady. Tak nám nechejte e-mail, ať se domluvíme, kam ji poslat.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno