Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kateřina Neumannová: Dopingového komisaře jsem se nikdy bát nemusela

„Když v letech 2001 a 2002 propukla řada dopingových skandálů a ukázalo se, že jde o velký problém, došlo mi, že jsem mnohdy bojovala proti monstrům, která šlo těžko porazit,“ říká v rozhovoru Kateřina Neumannová. Jak se vyrovnala s vědomím, že řada soupeřek podle pravidel nehrála a čemu se bývalá reprezentantka v klasickém lyžování a olympijská vítězka z Turína věnuje dnes?
Kateřina Neumannová: Dopingového komisaře jsem se nikdy bát nemusela

Od olympiády v Turíně uběhlo deset let, kde máte uloženou medaili?

V trezoru. Ne že bych se o ni tolik bála, ale protože hodně cestuju a na Šumavě ani v Praze nejsem pořád, je podle mě lepší mít ji schovanou. Přes Vánoce jsem ji ale třeba půjčila píseckému muzeu jako součást krátkodobé expozice.

Co se vám vybaví, když ji jednou za čas vyndáte?

Čím je člověk starší a má větší odstup od sportovní kariéry, tím víc ho takové věci těší. V době, kdy jsem závodila, jsem to pro medaile určitě nedělala. I dnes hrají pořád daleko větší roli emoce a pocity, medaile mi je ale připomínají a pomáhají znovu prožít. To, že jsem to dokázala, je důležitější než kus kovu.

Kde jste v sobě po třiceti kilometrech našla energii na závěrečný finiš, který vstoupil do dějin? Skvělá forma?

O skvělou formu určitě nešlo. Den před závodem se u mě začaly projevovat náznaky nemoci, které se díky lékařům, a hlavně genialitě Pavla Koláře podařilo oddálit. Den po závodě mi ale už museli nasadit antibiotika. Celý závod jsem se snažila jet spíš takticky a co nejvíc šetřit sílu. Finiš byl spojený s velkými emocemi a silným rozhodnutím. Věděla jsem, že jde o můj poslední olympijský závod v životě, a i když jsem celou dobu jela na třetím místě, vidina zlata tam pořád byla. Takže mi v tu chvíli hlava sepnula na abnormální režim a nakonec z toho zlatá opravdu byla.

Finiš závodu na 30 kilometrů ZOH Turín 2006

Finiš závodu na 30 kilometrů ZOH Turín 2006 

Kateřina Neumannová

Kateřina Neumannová

Bývalá česká běžkyně na lyžích, vícenásobná mistryně světa. Česko reprezentovala na pěti olympiádách, na té poslední v Turíně se roku 2006 konečně dočkala zlaté medaile. Po ukončení kariéry se věnovala lyžování nadále jako manažerka, Mistrovství světa v severském lyžování 2009, jehož organizačnímu výboru předsedala, ovšem skončilo velkým dluhem, za který se organizátoři dočkali silné veřejné kritiky. Dnes pracuje na Ministerstvu obrany.

O tréninku, vůli, dřině a odříkání mluvíte v rozhovorech často. Jak velkou roli ale hrál ve vaší kariéře talent?

Já mám obecně dobré předpoklady pro vytrvalostní sporty. Dobrá jsem tím pádem mohla být třeba ve veslování nebo cyklistice. Pokud chcete vyhrát olympiádu, bez pořádné porce talentu to nejde, stejně jako to nejde bez vůle a dřiny. Za svým úspěchem ale pořád vidím spíš pracovitost, cílevědomost a zodpovědnost. Už od dětství jsem byla velmi poctivá a důsledná v tréninku, což se nakonec zúročilo.

Bylo to tak opravdu odmalička? U dětí jsou to dost často spíš rodiče, kteří motivují, než vlastní vůle stát se úspěšným sportovcem.

Nade mnou nikdo nestál, nikdo mě necepoval. Po výsledcích jsem šla spíš já. Rodiče mi dali možnost sportovat a zajišťovali hlavně servis. Když se jelo na závody, maminka navařila, vozili mě nebo mi koupili kolo a lyže vždycky, když jsem potřebovala. Pro ně bylo důležité hlavně plnění školních povinností, sport brali spíš jako koníček.

Celou kariéru jste se setkávala s dopingem soupeřek. Několikrát jste naznačovala, že jste tušila, že některé vaše kolegyně „berou“. Jak jste se vyrovnávala s vědomím, že někdo vyhrává, protože nehraje fér?

Můj trenér to tušil, ale nechtěl mě tím zatěžovat. Já sama jsem nad tím příliš nepřemýšlela. Brala jsem to tak, že dokud někoho nechytnou, je čistý. Když ale v letech2001 a2002 propukla řada dopingových skandálů a ukázalo se, o jak velký jde problém, došlo mi, že jsem mnohdy bojovala proti monstrům, která šlo těžko porazit. Možná mě to víc mrzí až teď. Tenkrát jsem asi byla víc zahleděná do sebe, žila svým výkonem, chtěla je porazit a nepřemýšlela, jak se ke svým výsledkům dostávají. Když ale zpětně vidím některé výsledky v jiném kontextu, tak mě třeba olympijské hry v Naganu hrozně mrzí. Myslím, že jsem mohla přivést dvě zlaté medaile. Byla jsem druhá a třetí a porazily mě právě Rusky, které v dalších letech chytili. Věřím, že už tenkrát to nebylo čisté.

Měla jste někdy možnost si s nimi o tom promluvit?

Zrovna tyhle sportovkyně na závody nejezdí, jsou někde v Rusku, kde je o ně dobře postaráno. Díky své sportovní historii se dostaly do politiky a mají se dobře.

Propojeno!

„Komentátor Petr Honzejk vzpomíná, jak Barbora Špotáková překonala ruskou atletku, která své výkony zřejmě ylepšovala dopingem. Je to hezké, ale tenhle případ je spíš výjimečný. Kolik sezón kraloval Lance Armstrong na Tour de France? Měli čistí nějakou šanci? Pomohly řeči o čistotě a stále přísnější dopingové kontroly za ty desítky let?“

Žádné prachy vrcholovým sportovcům! Podpořte něco zdravého

Co vy a doping? Stála jste někdy před rozhodnutím vyzkoušet některé zakázané látky?

Dopingového komisaře jsme se opravdu nikdy bát nemusela. Tohle jsme si s trenérem vyřešili už před Naganem. Řekli jsme si, že je pro nás lepší být na šestém místě a mít čisté svědomí. Je mi sice líto, že jsem kvůli nečistým praktikám soupeřek o dost přišla, zároveň jde ale o jednu z věcí, pro které na sebe můžu být nejvíc pyšná.

Spousta sportovců se snaží bruslit někde kolem, dodržovat limity…

Pro mě je i tohle doping. Je určitě spousta odborníků, kteří jsou schopní ladit mikrodávky, a sportovec tak může balancovat na hraně. I tak jde o velké riziko, osobně ani nevím, jak se to dělá. Doping byl a bude a dopingoví komisaři budou muset pořád stíhat nové a nové snahy, jak různé látky využívat. Mrzí mě to, protože si pak řada obyčejných lidí může myslet, že je sport dost pokřivený a bez dopingu není vůbec možné stát se hvězdou. Já si to rozhodně nemyslím.

S aktivní sportovní kariérou jste skončila, čemu se vlastně věnujete dnes?

Pracuju na Ministerstvu obrany, v zimě mám pak navíc hodně aktivit, které jsou spojené se zimními sporty, to bývám vytížená víc, než bych si přála. Aktivně mě taky vytěžuje dcera. Hraje tenis a servis malého tenisty je časově a finančně velmi náročný.

Chce hrát dcera profesionálně, nebo jde zatím hlavně o koníček?

Na rozdíl ode mě má už teď vysněné velké turnaje. Já jsem šla krůček po krůčku, když mi bylo dvanáct jako teď jí, snila jsem možná o krajských přeborech a maximálně mistrovství republiky. Dál už moje fantazie nesahala. Dcera je ale od malička v kontaktu s vrcholovým sportem a velkými sportovními akcemi, takže má velké plány. Snít je samozřejmě skvělé, na druhou stranu je podle mě ještě dost malá, aby se upínala k takhle velkým soutěžím.

Trénujete společně?

V technice jí moc radit nemůžu, proto se snažím pomáhat spíš v oblasti kondiční přípravy. Je spousta věcí, které jsem si prožila a umím jí je předat. Problém je, že jen pomalu začíná chápat, že jí opravdu můžu pomoci, bere mě víc jako mámu, vůči které je potřeba se vymezovat.

Sledujete českou běžeckou scénu? Zdá se, že nové talenty jsou v nedohlednu. Čím to?

Je to určitě škoda – když se podíváte na české hory o víkendu, jsou plné lyžařů a běžců, takže lyžování je u nás populární. Samozřejmě vím, že jsme malý národ s relativně špatnými podmínkami pro lyžování a nemůžeme očekávat, že tady bude pořád Bauer, Koukal a Neumannová. Generace přicházejí a odcházejí, to je přirozené. Z mého pohledu se na tom ale výrazně promítla i „odborná“ práce Svazu lyžařů ČR. Bylo období, kdy bylo jasné, že nám nastupující talenti chybí a prošvihla se jedna nebo dvě generace mladých, se kterými se mělo pracovat.

Jak konkrétně?

Tradiční kluby děti mají, spíš tam mnohdy chybí odbornost nebo převáží jiné zájmy než dlouhodobě a systémově pracovat s mládeží. To je ale můj pohled zvenčí. Vidím spoustu trenérů, kteří za dvacet let nikoho dobrého nevychovali a jsou tam pořad. Snad se to postupně změní, ale nebude to hned.

Vás by nebavilo stát se trenérkou?

Je to pořád věc, které rozumím nejlíp, takže bavilo. Jenže když jsem skončila, chtěla jsem trošku něco jiného než být zase znova v Lahti a v Oslu. Po dvaceti letech závodění máte některých věcí tak trochu dost a nechcete je znovu zažívat jako trenér. Další věc, která mi to nedovoluje, je dcera. Potřebuje mámu, která je doma, a ne mámu, co jezdí po světě.

Jak to běhalo dřív

Jarmila Kratochvílová

„Pamatuju si, že za jednu z velkých medailí jsem si koupila televizi. A ještě jsem si musela připlatit. Ale kdyby mě tenkrát někdo vzbudil o půlnoci, stejně bych vyrazila závodit. A všichni ostatní taky. Mysleli jsme jinak.“

Rozhovor s Jarmilou Kratochvílovou

 

Dokázala jste si v době, kdy jste byla na vrcholu, vydělat dostatek peněz, abyste pracovat nemusela?

To ne. Byla jsem ale úspěšná natolik, abych si mohla pořídit byt bez hypotéky, auto bez leasingu a společně s tehdejším partnerem investovat do penzionu na Šumavě. Rozhodně jsem nebyla v situaci, že bych druhý den po ukončení kariéry musela hledat obživu. V tomhle směru jsem měla klid, nemusela umořovat žádné dluhy. Na celý život jsem se ale rozhodně nezaopatřila, spíš jsem měla usnadněný rozjezd nového života po ukončení kariéry.

Co vlastně přesně děláte na Ministerstvu obrany?

Pracuju v kanceláři náměstka ministra, který má v gesci armádní sport, tedy Duklu. Spolupracuji s Českým olympijským výborem nebo ve vztahu k Dukle komunikuji s Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Půl dne většinou trávím administrativou a zbytek mi zaberou schůzky. Potřebuju být v kontaktu se sportovním prostředím, takže se snažím vidět se se sportovci, jezdit na závody a seznámit se s problematikou daného sportu přímo v terénu.

Baví vás to?

Většinou ano. Samozřejmě mě víc baví práce v terénu a v kontaktu se sportem než sezení v kanceláři. Beru to ovšem tak, že člověk musí občas dělat i to, co zrovna nemiluje, ale patří to k věci. Je to jako trénování ve špatném počasí.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-3
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

24. 4. 2016 6:36, míra

Horší než doping je pro mne to jakým způsobem nepřímo zavinila ztrátu MS v klasickém lyžování v Liberci.Připravilo obyčejné lidi o peníze a už navždy pro mne bude nedůvěryhodný člověk.

Reagovat

 

+18
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

23. 4. 2016 18:12, Pep

Klobouk dolů, važme si čeho Katka dosáhla.
Sám jsem měl možnost poznat jak jede. "Šmikla" mne ve výjezdu na Černou horu na Šumavě. Na běžkách tréningově utíkala do ukrutného kopce rychleji než tam dám v létě na kole. A to jsem měl ten rok 5000km v nohách. Tak jsem zastavil a jen koukal. Pánové, ta by nás pokořila i teď všechny.
Vše nejlepší a spokojený život.

Reagovat

 

-10
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

13. 5. 2016 | 18:38 | denis

Vynikající sportovkyně bez kazu, gratuluji. Na druhé straně diletant co všemu rozumí (to si myslí o sobě každý nevzdělanec) a na všech postech nadělala víc škod než užitku. Za to by se měla stydět. více

25. 4. 2016 | 11:45 | pepa

nikdo jí nevěří více

25. 4. 2016 | 9:20 | josef

Da se verit cloveku, ktery dopustil financni kolaps MS a nasledne problemy rady lidi? Osobne ji neverim ani nos mezi ocima. A nechapu, proc takoveho cloveka zamestnava MO a proc ji musim platit z dani. více

25. 4. 2016 | 9:17 | josef

do velkeho kopce jsou i bezci rychlejsi nez kolo, tak proc ne bezkar? více

24. 4. 2016 | 11:26

Zlodějna se nezapomíná! více

Čtenáři také navštívili

26. 3. 2016 | ,

Petr Pála: Vést fedcupový tým? Velká pocta

Kapitánem českého fedcupového týmu se stal už ve dvaatřiceti letech, v době, kdy sám aktivně hrál. Pod jeho vedením získaly české tenistky titul celkem čtyřikrát. „Na začátku mě nenapadlo, že to bude taková...

12. 11. 2015 |  | 19 komentářů

Už žádné prachy vrcholovým sportovcům. Podpořte radši něco zdravého

Tedy přesněji: jestli nějaké peníze na vrcholový sport chcete dát, dejte. Ale stát by na něj neměl vyhazovat peníze. Rozhodně ne tehdy, pokud se chce tvářit, že jeho základem jsou nějaké ušlechtilé ideály.

14. 8. 2014 |  | 29 komentářů

Renta k důchodu pro olympijské medailisty: Dvacet tisíc měsíčně ze státního. Ano, či ne?

Reprezentovali nás ve světě, když jsme vězeli odříznuti za železnou oponou. Dávali nám zakusit pocit národní hrdosti v dobách nejtužšího marasmu. A teď, ve stáří, živoří na hraně chudoby. Přišel čas, abychom...

3. 11. 2012 |  | 3 komentáře

Jarmila Kratochvílová: Za jednu medaili televizi. Ale musela jsem si připlatit

„Ve sportu nikdy nemáte jistotu, že i když budete trénovat naplno, uživíte se,“ říká Jarmila Kratochvílová. Sama by se dnes se svými světovými rekordy – ten na 800 metrů ostatně nebyl překonán už devětadvacet...

Oblíbená témata

kateřina neumannová, sport

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

AÚV, Investiční strategie fondu, Exploatace, karel havlíček, forex, jiří horecký, zaměstnanecké benefity, kurzy měn, trh s ropou, balíčková konta, zpravodajství, zákon o státní statistické službě, Doporučuji též si nechat udělat finanční plán u fin.poradce České pojišťovny., registr leasingů a spotřebitelských úvěrů, neopominutelný dědic, vyjádření prodejce, Parworld QUAM 15, mýtné

3K87953, 4H47934, 3Z75939, 3Z65939, 5M52215

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK