Panímámo, vstaňte, koledu nám dejte, dědečku, dědečku, dejte oříšek nebo dva, předvánoční atmosféra vám naklepe dušičku jak maso na vídeňský řízek – a najednou vám ruka šátrá po šrajtofli nebo třeba telefonu. Že přispějete k vánoční atmosféře dobrým skutkem. A funguje to jak na ty, kteří na dobročinnost celý rok nevzpomenou, tak na ty, kteří na potřebné myslí celý rok, pravidelně i nárazově. Včera jsme vám přinesli návod, jak přistupovat k pouličním sbírkám.
A dneska máme pár tipů na zajímavé charitativní projekty, třeba vás některý inspiruje. A samozřejmě tím neříkáme, že nemáte poslat dárcovskou esemesku kuřeti nebo přestat nosit staré šatstvo na místní charitu.
Dobrá, tip pro ty, kteří vládnou angličtinou. Ale jádro sdělení dobře vystihuje Kašpárkova recenze na Finmagu. Peter Singer: The Most Good You Can Do.
„Na máloco je tak trýznivý pohled jako na dobrého člověka, který se snaží pomoct ostatním, stojí ho to obrovskou námahu a výdaje, a přitom by byl užitečnější, kdyby poslal pár stovek na správný účet.“
Když uvažujete o charitě jako o investici – máte nějakou sumu peněz a chcete, aby byla využita co nejefektivněji, můžou pro vás být zajímavé projekty, které fungují v chudých zemích. Tisícovka v Česku nejsou žádné peníze. Tedy prosím o prominutí, já vím, že je to hodně peněz, jenže jinde je to jmění, částka, která může změnit život.
Skutečný dárek je projekt Člověka v tísni. Dá se na něm pěkně ilustrovat právě řečené. Tak například můžete za devět stovek koupit kozu chudé rodině v Asii nebo Africe: Je to investice na dlouhé roky. Nebo vlastně na celý život, když se uváží, že z jedné kozy je za pár let stádo, které může uživit celou rodinu. Za dvě stovky můžete věnovat kanystry na vodu, což je v oblasti s nedostatkem vody zase dárek na desetiletí. Možností je mnoho – dárky jsou rozdělené do kategorií obživa, školství, pitná voda, zdraví – a cenové rozpětí uspokojí jak ty, kteří mají hlouběji do kapsy, tak i ty, kteří si můžou dovolit víc.
Speciální vtip Skutečného dárku je v tom, že nemusíte obdarovat jen potřebné v dálce, ale můžete potěšit i své blízké. Totiž můžete si říct o dárkový certifikát, který říká „pomáhám tvým jménem“ – já to platím, ale radost z dobrého skutku je i tvoje.
Pro úplnost: Skutečný dárek pomáhá i doma v Česku, pokud například máte za to, že kořenem chudoby je nevzdělanost, možnost darovat první knížku děcku z vyloučené oblasti, je pro vás jako stvořená.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.
Petra Růčková: Finanční analýza – 5. aktualizované vydání. Metody, ukazatele, využití v praxi.
Naučte se pracovat se základními účetními výkazy – rozvaha, výkaz zisku a ztráty a cash flow – při zpracovávání finanční analýzy. Osvojte si metody výborně využitelné v podnikatelské praxi. Součástí je komplexní příklad, upozorňující i na možná úskalí při interpretaci výsledků.
Hledáme dobrého člověka. Volný seriál Peníze nejsou všechno na Peníze.cz:
Pokud máte rádi samorosty, lidi, kteří jdou čelem proti zdi, mohl by se vám líbit projekt Kedjom-Keku. Jeho silná stránka je v tom, že se snaží působit komplexně. Nejde mu o změnu jednotlivých osudů, ale o systémovou změnu, změnu prostředí. Nebo ještě přesněji: vlastně jde o to, aby se to prostředí až tak neměnilo. Na práci týmu v severním Kamerunu se můžete dívat z různých úhlů: jde o záchranu deštného pralesa, domova řady vzácných i zatím méně vzácných živočišných i rostlinných druhů (včetně nejohroženějšího poddruhu šimpanze). Je to tak. Zároveň je ale ten prales zásobárnou pitné vody pro tamější lidi. Jde tedy o projekt, který myslí na kvalitu života jejich příštích generací. Aby tamější lidé sami pod ekonomickým tlakem prales nezmenšovali, je potřeba naučit je jiné způsoby hospodaření, pomoci jim ke vzdělání. A tak lidé z Kedjom-keku postavili školu a vybírají peníze na vzdělávací centrum pro dospělé: pro představu, to co by u nás stálo miliony, má v Africe rozpočet 150 tisíc.
Přispět se dá různými způsoby. Můžete sobě či blízkým prostě vybrat drobnost z e-shopu, můžete zaplatit vysazení stromu, můžete přispět na stavbu vzdělávacího centra, můžete přispět na školu konkrétnímu dítěti…
A celé je to rámované silným příběhem o tvrdohlavosti podobné té, s jakou se kdysi vydával do Afriky pomáhat Albert Schweitzer. Ale to si musíte dohledat sami, já na to už nemám místo.
Teď to bude vypadat, že trochu protiřečím tomu, co jsem psal výš o tom, jak za málo pořídit hodně. Nejde ale o protimluv, spíš o jiný pohled. Řekněme, že se pořád budeme na charitu dívat jako na svého durhu investici. Proč z ní nemít taky něco sami? Pomoc na dálku má jednu psychologickou nevýhodu. Je blbě vidět. Z tohoto úhlu je pro dárce výhodné, když se mu podaří mít „výnos ze své investice“ poblíž, na očích. Nebo tou investicí vylepšit i svoje životní podmínky, čtvrť nebo město, kde žije. Nebo se líp poznat se sousedy…
Pro ilustraci budu psát o tom, o čem vím z vlastní zkušenosti, ale předpokládám, že podobné projekty či akce fungují i jinde. A navíc – ledacos z toho se dá dělat bez nějakého organizování zvenčí, stačí zvednout telefon nebo napsat mail.
Poněkud dryáčnický titulek, že? Ale vlastně jde právě o to: Farní charita v Holešovicích každý rok v polovičce listopadu zveřejní seznam toho, co by udělalo radost staříčkům z domova seniorů nebo chudým dětem. Jsou to konkrétní přání konkrétních lidí. Dědečkové a babičky si často přejou desku s mluveným slovem na poslouchání, knížku, něco od drogerie nebo na zub, děti panenku, stavebnici, knížku o koních – přesně to, co byste si asi tak představili. Dárce si předem zamluví obdarovaného a dárek sám pořídí nebo na něj pošle peníze. Letos je už všechno pryč, prošvihnul jsem to, tak ani nepřikládám odkaz.
Na celorepublikové úrovni funguje na stejném principu projekt Daruj hračku. Akce, kterou pořádají „manažeři na vozíčcích“, je zaměřená na děti z domovů a lidi s postižením v ústavech. Za devatenáct let s ní dobří lidé splnili už skoro čtyřicet tisíc vánočních přání. Nebo vlastně – s přičtením letos pořízených dárků už jsme za čtyřiceti tisíci, v databázi je ale ještě pořád pěkných pár přání, která možná čekají na vás.
Pokud u vás nikdo nic podobného neorganizuje, ale přesto se vám tahle myšlenka líbí, můžete podobnou věc zorganizovat – určitě vám pomůže vedení místního domova důchodců, děcáku, nebo co si vyberete, pomocnou ruku by mohla nabídnout místní charita, případně obec, ostatně i u nás je spoluorganizátorem městská část. Anebo prostě zavoláte a zeptáte se, čím můžete přispět nebo s čím můžete pomoct. Nebo je to příliš banální?
Že stačí chtít a že vlastně není potřeba nic speciálního, prokazují nejrůznější, zejména předvánoční charitativní bazary. V mém rodném okresním městě ho pár nadšenců pořádá už několik let. Úžasné je, že můžete pomoct nejen druhým, ale i sobě. Koupíte si podle vkusu šunt či užitečnou věc, která bude sloužit – a peníze jdou na dobrou věc. Nebo ještě lépe: zbavíte se přebytečných věcí, za které dá peníze na dobrou věc někdo jiný. A ještě se potkáte s milionem známých.
A tím přecházím k poslednímu typu charity jinak. Totiž k charitám, které vás nic nestojí. Tedy – samozřejmě vás něco stojí, ale vy za svoje peníze dostáváte zboží nebo službu, kterou byste beztak chtěli pořídit.
Minule jsme v rubrice Co si o tom myslíte? našli milion. A ptali jsme se, jestli si ho máme nechat, jestli ho máme odevzdat a chtít nálezné nebo jestli není nejlepší dělat že nic a jít dál.
Knížku pošleme Bohušce. Za to, že nemazala, ale podělila se s námi o tok myšlenek, tak, jak šly:
„Nejspíš bych peníze vrátila, několikrát mi ukradli peněženku, a tak vím, jaký je to pocit o peníze přijít. Ale zase na druhou stranu, kdybych věděla, kdo to je a že ty peníze nepotřebuje, věnovala bych je na dobročinné účely. Na ochranu zvířat, přírody. Z toho bych měla radost. No, když to tak čtu po sobě, vrátila bych je každopádně a nálezné bych požadovala.“
Klasickým příkladem jsou charitní obchody. Když jsem byl na vysoké škole, v jednom takovém jsme si pořizovali první kusy vlastního nádobí, ušlechtile zastaralé šatstvo a další a další. Samozřejmě, že nás v první řadě zajímalo, že je to všecko levné, pak jak je to pěkné – ale že kačky dostane někdo potřebný, to nás samozřejmě taky hřálo.
Princip je stejný jako u bazárků, jen trochu odpadá to jednorázové nadšení a sousedská pospolitost a podobně (ono by to taky nešlo vydržet celý rok, dva roky, pět let).
Příjemný bonus: stejně jako u bazárků vás můžou zbavit zahálejícího pracholapného vybavení domácnosti, šatstva, které je vám po odtučňovací kúře velké, šatstva, které je vám po atace jojo efektu malé…
Naše Praha 7 nabízí takových obchůdků několik, vím, že v jiných městech je provozuje církevní charita, ale je mi jasné, že v každém městě tahle možnost není. Narozdíl třeba od Británie, kde je tenhle způsob charity zatraceně rozšířený.
Mně to přijde fakt vtipné. A teď před Vánoci stojí GIVT za zkoušku, jestli tedy nakupujete po webu. O co jde? Podrobněji to vysvětluje v rozhovoru pro Peníze.cz zakladatel služby:
Tak tady jen stručně. Některé e-shopy jsou ochotné vzdát se části svého zisku a poslat ji neziskové organizaci. Od Člověka v tísni přes dobrovolné hasiče až po fotbalový klub pralesní ligy. Vy jenom musíte ohlásit, že si to přejete. A to je celé – cena pro vás je stejná, platíte stejně jako vždycky, máte stejná reklamační práva, nemusíte už zkrátka vůbec nic.
Tedy kromě toho, že musíte vědět, který obchod je ochotný se rozdělit, a musíte si rozmyslet, komu peníze poslat. Seznam obchodů i neziskovek, které se službou GIVT spolupracují je víc než úctyhodný. Můžete tedy postupovat tak, že si zajdete na stránku GIVTu a v seznamu si najdete obchody, které prodávají třeba tu ledničku, kterou sháníte. A pak stačí, když na web obchodu přijdete proklikem přes web GIVTu. Ještě jednodušší je nainstalovat si rozšíření prohlížeče, které vás upozorní vždycky, když vlezete do obchodu, který na tomhle projektu participuje. Jak jednoduché.
Co si o tom myslíte vy? Zaujal vás některý z našich tipů? Dáváte přednost charitě doma, nebo charitě ve světě? Promýšlíte svou dobročinnost aktivně, nebo ji pášete v náhlém hnutí mysli? Přispíváte i na rozvoj, nebo vás aktivuje teprve katastrofa? Nebo byste všechny ty charity nejraději zakázali, protože beztak půlku peněz sežere neziskovka, druhá půlka se ztratí a ta třetí půlka jenom kazí příjemce pomoci, neb je odnaučuje pracovat? Napište nám to. A nechejte na sebe e-mail, protože pro jednoho z vás máme v redakci připravenou knížku. Tak abychom věděli, kam ji poslat.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno