Afričani jsou hloupí a líní, muslimové krvelační a teplouši by se měli teplit někde z dohledu. – Sotva se člověk po třicítce smíří s tím, že vždycky bude někdo, kdo si to bude myslet, přichází nová rána: v hlavním politickém proudu už nezůstal nikdo, kdo by proti stereotypům a hejtům viditelně vystupoval. Naopak, i mezi údajnými demokraty je najednou normální tolerovat nebo rovnou šířit názory, které by před lety obstály jen v SPR-RSČ nebo Úsvitu.
Poslankyně za ODS a starostka Prahy 2 Jana Černochová nejdřív zopakuje pseudofakt, že 90 procent uprchlíků putuje do Evropy za sociálními výhodami, a ještě přisadí: „[O]pravdu není fér srovnávat československého inženýra se subsaharským pastevcem.“ Černochová tím podsouvá dvě věci: že sem míří jakési hloupé opičky a že odtud odcházeli výhradně kulturní vysokoškoláci. Pro obojí má oporu jen ve svých předsudcích. Před válkami v Sýrii a Afghánistánu a tyranií v Eritreji samozřejmě utíkají i lidé vzdělaní a donedávna úspěšní, stejně jako z Československa odcházeli i bačové a hašašíni. A jak ilustruje román Konec velkých prázdnin nebo ještě syrověji film Chladný ráj, pestrá skupina našich čelila na Západě úplně stejným předsudkům vůči pologramotnému póvlu z Východu, jaké teď šíří Černochová. V tomhle ohledu je tedy srovnání naprosto namístě.
Podobnost obou exodů odmítá i pravdoláskařská naděje pro Hrad, Jiří Pospíšil. A přidává úvahu, že jsou levicoví politici k přistěhovalcům shovívavější, protože „druhá či třetí generace imigrantů má politická práva a volí spíše levici“. Sám říká, že je to jen teorie. Dodejme: konspirační, aspoň pokud jde o ten úmysl. Imigranti stejně jako kdokoli jiný volí toho, kdo jim nabídne lepší podmínky k životu a kdo proti nim nešíří nenávist. Může to být levice, ale nemusí: britští sikhové a hinduisté letos preferovali Davida Camerona. A v Česku před pěti lety přemlouvala bábu k volbě pravice (tedy i Pospíšila) syrská imigrantka druhé generace Martha Issová.
Čeští levicoví politici navíc k imigrantům moc shovívaví nejsou. Podle Bohuslava Sobotky (a dřív Jana Kellera) ohrožuje příliv přistěhovalců sociální stát. Trčí z toho předsudek, že tu nebudou pracovat ani podnikat, ale natahovat ruce. Český sociální stát přitom neohrozilo sto pět tisíc ukrajinských ani padesát sedm tisíc vietnamských občanů, neohrozilo ho půldruhého tisíce Indů ani stejné množství Turků nebo Uzbeků – a neohrozí ho ani případné jednotky tisíc imigrantů z aktuální vlny.
Aby to ale nebylo jen o imigrantech, Petr Mach vyrazil minulý týden do boje s dotacemi. To je u pravičáka v pořádku. Z tisíců věcí, na které pražský magistrát přispívá (autobus č. 297, chov leguánů v ZOO…) si předseda Svobodných vybral Prague Pride. Tu magistrát podpoří, uzřete ten tunel, poskytnutím reklamních ploch. Třeba vás napadne: Mach je zásadový frajer, odmítá sebeskromnější veřejnou pomoc i pro akci, kterou osobně podporuje. Vždyť homofobie v Česku dusí statisíce teplých a proti Pride teď rozjeli kampaň fašisté, kterých se přece musí libertarián štítit. Hop na špek: „Sexualita by měla být privátní věcí lidí,“ vyzývá Mach. Většina účastníků Pride přitom nestojí o veřejnější demonstrování své sexuality, než jakého se Mach dopouští, když na veřejnosti políbí svou ženu – beze strachu, že ho za to někdo pomluví nebo hůř.
Výsledkem bezbřehé tolerance k sebeblbějším stereotypům je největší porevoluční vlna nenávistných projevů. Lidé se nestydí pod vlastním jménem a tváří vyzývat na internetu k vraždění, muslimové čelí napadání, agresivní anonymy dostávají i pracovníci neziskovek – a politici mlčí. Buď ze strachu, že jim voliči i docela prostou výzvu ke slušnosti a toleranci spočítají ještě za dva a půl roku, anebo proto, že jsou s tím spokojení. Osamělé tichounké hlasy proti xenofobii zní jen od zelených, z vedení odborů a z rektorátů.
Zmíněný David Cameron každý rok přeje všechno nejlepší účastníkům londýnského pochodu Pride a taky vystupuje s poselstvím na začátku ramadánu („připomínáme si, co je drahé muslimům a co je drahé Británii: komunita, rodina, milosrdenství“). U nás by se tím šéf britských konzervativců zařadil mezi nejnenáviděnější neomarxistické multikulti sluníčkáře. Ničím takovým samozřejmě není. Jenom na rozdíl od svých neumělých českých imitátorů pamatuje na banální pravidlo: demokratický politik nesmí přikládat pod kotel davové psychózy. Bývá jedním z prvních, kdo se v něm uvaří.
Úvodní foto neomarxistického sluníčkáře: Marco Aprile / Shutterstock.com
Michal Kašpárek
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 6. 2015 9:21, onli
Pane Kašpárku, zajímalo by mne, zda tento druh článků píšete z přesvědčení nebo se vyhraňujete proti většině jen z důvodu potvrzení vlastní výjimečnosti. To, co jste smíchal do koktejlu (který tímto komentuji) a následně ho vylil na hlavu celé české společnosti, je s prominutím snůška nesmyslů. Obviňujete Čechy, Moravany, Slezany z nesnášenlivosti, tam kde je ve skutečnosti jen obezřetnost a vláda rozumu. Nechci zde tvrdit, že Češi jsou ten nejmilosrdnější národ na světě, ale rozhodně se nedomnívám, že bysme byli národem sobeckých, zlých a nemilosrdných lidí. Zajděte někdy do kostela mišto sezení u počítače.
Poznámka a citát na závěr - solidarita by neměla být nenárokovatelná a měla by být také cílená. A ještě slibovaný citát - Ezop - bajky - O muži a hadu: "Zlému kdo pomoc činí, vědětiť má, že dosti zle činí. Nebo za své dobré činy zlou odplatu od něho míti bude"
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
26. 6. 2015 16:32, Pavel Borák
SUPER...jen tak dále, přece není možné, aby nevzdělaný řvoucí dav, určoval budoucnost v 21. století...děkuji Vám pane Kašpárek
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.