Nový chodník? To už ta Únie přehání!

„Evropské dotace je dostávají na pokraj krachu. Odškodní je někdo?“ – I tak se dá postavit zpráva o tom, že se ostravský magistrát pustil do rekonstrukce zanedbané Nádražní ulice. Cílem je udělat z ní trochu míň tankodrom a trochu víc korzo a vrátit tak do centra život a s ním i utrácení. Těžko zpochybnit, že než k tomu dojde, stavba bude podnikatelům a majitelům nemovitostí na Nádražní komplikovat život. Z těch komplikací se ale nedají vinit dotace: bez nich by rekonstrukce pravděpodobně přišla později, trvala déle, musela se odfláknout anebo ubrala z rozpočtu jiným městským investicím. Případně všechno dohromady.

„V Hradci roste nové infocentrum, pro turisty ale nebude. Kvůli dotacím.“ – Hradci se daří s přispěním peněz z evropských fondů zrekonstruovat chátrající budovu knihovny a vytvořit v ní prostory pro společenské akce, kterých se samozřejmě můžou účastnit i turisté. To už jako taková kafkárna nezní, že? Operační program, přes který hradecký magistrát čerpá dotace, by sice mohl být velkorysejší, když už jde papírově o infocentra – pamatujme ale při kritice podmínek na to, že jejich detailní podobu navrhla Evropské komisi česká vláda.

„Eskalátor v nové stanici metra chybí – jsme otroky evropských dotací a hlouposti.“ – S hloupostí by se dalo souhlasit, ale copak podmínky čerpání dotací zakazují stavbu eskalátorů? Omezují pouze množství úprav, které se dají na projektu po jeho schválení udělat, což je ochrana před tím, aby někdo nezačal stavět školku a neskončil s vepřínem. U nafouknuté kauzy Veleslavín se rádo takticky zamlčuje, že vestibul metra od chodníku dělí 32 schodů, což je jedno a půl patra, a že se dá opodál s těžkým kufrem, kočárkem nebo vozíkem vyjet výtahem. Kéž by takhle přístupné bylo všechno, co si „otroci hlouposti“ postavili bez dotací.

Ostravský rozpočet je dostal na pokraj krachu. Odškodní je někdo?

To máme referáty o zlých evropských dotacích jen za poslední měsíc. Všechny tři ostřelují projekty, které patří k tomu lepšímu, k čemu se fondy dají využít: k budování infrastruktury, která je ve všech případech ve veřejném vlastnictví a přístupná každému. Všechny tři zprávy na těch projektech vypichují buď podružný problém (Praha, Hradec) anebo nevyhnutelné komplikace jakékoliv rekonstrukce (Ostrava). Všechny taky postrádají širší analýzu toho, proč věci nemůžou fungovat líp. Byl například tlak na nejnižší cenu, kvůli kterému nemá Veleslavín jezdící schody, požadavkem bruselských úředníků, nebo tvůrců operačních programů, nebo českého zákona o veřejných zakázkách? A co se s tím případně dá dělat?

Především pak ve všech textech dotace vystupují jako vyšší síla, která sama chodí po Evropě a dělá si, co chce. Rozdělování evropských fondů se přitom v principu neliší od jiných situací, ve kterých úředníci rozhodují o penězích, které jim nepatří, často s pochopitelnou snahou vyčerpat co nejvíc. Kdyby ale v regionální příloze vyšel článek o tom, že podnikatele z rozkopané ulice dostává na pokraj krachu městský rozpočet anebo že jsme otroky ministerstva dopravy, byl by dobrý důvod pochybovat o příčetnosti redakce.

Dotace pochopitelně nejsou nezpochybnitelné Dobro. Můžeme a musíme přemýšlet nad tím, jestli je morální dotovat prosperující soukromé firmy, nebo zda je efektivní oslabovat ekonomicky úspěšné regiony a protežovat ty neúspěšné. Důležitých otázek je spousta, kvalifikovaných odpovědí málo. Oblíbené skuhrání nad tím, že se nám ani s přispěním bohatších zemí nedaří stavět tak, jak bychom si představovali, ale ze všeho nejvíc připomíná ryk děcka, které nad nepovedeným domečkem vyčítá rodičům, že mu dali stavebnici.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem