Babiš není problém. Problém je systém, který plodí Babiše

Michal Kašpárek | rubrika: Komentář | 24. 4. 2015 | 22 komentářů
Majetek a moc mají tendenci se koncentrovat. Úlohou médií není jen žalovat, že se to děje, ale taky zkoumat, co se s tím dá dělat.
Babiš není problém. Problém je systém, který plodí Babiše

„Tak se nám drogy dostaly i do republiky,“ zoufá si major Zeman v Mimikrech nad pitevní zprávou dívky předávkované heroinem. Jak a proč si může někdo takhle zničit perspektivu krásného života v socialistickém Československu? Pro kovaného komunistu naprostá záhada. Zemana z jeho naivity vyvádí doktor Veselý: „Co sis myslel? To je jak rakovina, tohle svinstvo. Nezná hranice.“

Někteří vlivní publicisté projevují podobně půvabnou důvěru v český politický a ekonomický systém, když se podivují nad tím, kolik druhů moci zvládl uchvátit Andrej Babiš. Jak se něco takového u nás mohlo stát? Nejméně bolavé je dát to za vinu především samotnému Babišovi. „Babiš narušil ustálenou představu, společenský konsenzus, co se v demokratické společnosti má a co nemá,“ píše Erik Tabery ve své hojně komentované eseji Média v éře Andreje Babiše. Její ústřední myšlenkou je, že se média nemají nechat strhnout k aktivismu: „Nejúčinnější obranou proti zneužívání moci […] je kritická a nezávislá novinařina.“

Na jednotlivé nedokonalosti Taberyho argumentace dobře upozorňuje Adam Drda. Esej ale selhává i jako celek, protože pomíjí politické a ekonomické předpoklady Babišova triumfu – jako by byl nějakou neočekávatelnou chybou v systému. Kdyby ale velký byznys dělal jenom to, „co se má“, nikdy by se z něj přece nestal velký byznys. Ačkoliv s Taberym polemizuje kdekdo, podobná elementární připomínka se na mém radaru neobjevila nikde napravo od Jakuba Patočky. V debatě chybí doktor Veselý, který by si rýpl: „A co jste si mysleli? Koncentrování moci je jako rakovina. Nezná hranice.“

Nejsme první země, která má problém s oligarchy

Zatímco zásadní část českých komentátorů projevuje nad triumfem Babiše překvapení, článek ve Foreign Policy, který ministra financí minulý týden tolik rozzuřil, komentuje jeho nástup lakonicky už samotným titulkem: „Teď i Češi mají problém s oligarchy.I Češi. Koncentrace majetku a tedy i moci se totiž děla a děje leckde. Jenom se o tom v médiích, které zrovna teď tolik kritizují Babiše, nikdy moc nepsalo: to téma smrdělo levičáctvím, a bylo proto tabu.

Podobně není ničím novým ani tažení korporativismu, ideologie velící řídit stát jako firmu a zároveň všelijak ustupovat korporacím, protože když se prý mají dobře ony, budou se přece mít dobře všichni. Ta ideologie je v přímém rozporu s hodnotami, ke kterým se – papírově – hlásí porevoluční režim. Korporativismus nestojí o volnou soutěž myšlenek, zboží a služeb. Neřeší, zda mají všichni rovné šance, jestli pravidla platí pro všechny. Naopak odměňuje loajalitu a miluje malé domů.

Jak ukazuje slavná kniha Kapitál ve 21. století, anebo méně známé, ale zase čtivější Život s.r.o. anebo Plutocrats, své Babiše má mnoho zemí, ke kterým Česko po revoluci zálibně vzhlíželo. První zmíněná kniha poměrně přesvědčivě dokládá, že se majetek a moc koncentrují všude, kde chybí aktivní politika, která by tomu bránila. Druhá zase ukazuje, že Česko není jediná země, kde nejhlasitější části novinářů začala koncentrace majetku a moci vadit teprve v okamžiku, kdy se přímo dotkla jejich pracovního stolu.

Pomůže jen politická akce, ne fráze

Tabery ve své eseji přitakává německému deníku Die Zeit, který před několika lety napsal, že se „čtenáři, kteří dřív četli levicové nebo pravicové nebo liberální hlásné trouby, dnes nenechají odbýt těžkotonážní politickou ideologií, chtějí individualitu a originalitu“. Pokud to správně chápu jako strategii pro boj s Babišovou mocí, pak je zásadně chybná. Korporativismus totiž individualitu a originalitu miluje, protože právě nakoupením originálních individualit do své kampaně snadno zakryjete, že vám chybí obsah. Jsou to naopak ostře pravicoví libertariáni a s nimi levičáci různých konfesí, od marxistů po anarchisty, kteří dovedou rychle a spolehlivě odhalit systémová selhání, která pravidelně produkují nové Babiše.

Od libertariánů můžeme slyšet, že dotace na biopaliva a cokoliv jiného míří do klientských sítí, a že vinou takové podpory snáz dojde bohatství podnikatel, který se vyzná v úředních procesech, než ten, který odvážně inovuje a zkvalitňuje zboží a služby. Že opatření jako centrální evidence tržeb hůř dopadají na drobné živnostníky a jejich zaměstnance než na (dávno zbyrokratizované) korporace a jejich vlastníky. Že je práce příliš zdaněná – což je půlkou Pikettyho odhalení, že když zděděné majetky přerostou majetky nabyté prací, kapitál začne být extrémně koncentrovaný.

Zleva zase zaznívá volání po silnější regulaci především velkého byznysu, po zastropování nákladů na předvolební kampaně nebo po vyšším a progresivním zdanění majetku, kapitálu a vysokých příjmů. Levičáci taky vědí, že jednotliví redaktoři proti majitelům nakladatelství nemůžou nic, zato jednotné odbory dost.

Anketa

Jak dlouho vydrží Babiš v první politické lize?

Nemluvme o jménech, mluvme o systému, který je plodí

Tradiční pravice i levice tedy umí vysvětlit, proč se politická, ekonomická i mediální moc v České republice podobně jako jinde koncentruje v rukou oligarchů, a nabízejí nástroje, s pomocí kterých se dají Babišové, Bakalové a Křetínští krotit. Pokud jsem něco nepřehlédl, v polemice Taberyho s Ondřejem Štindlem a Pavlem Šafrem a jinými chybí zmínky o takových konkrétních politických opatřeních. Co nechybí, jsou osobní útoky na druhé a na zaměstnavatele druhých.

A tak je to s celou debatou o koncentraci moci v Česku: mluvíme hodně o jednotlivých jménech, málo o oligarchii jako celku s jednotným zájmem. Řešíme, která redakce se zaprodala nejvíc, ne jak z toho ven. Babiš, Bakala a Křetínský tím musí být nadšení. Individuální odpor jejich cíle neohrožuje, stejně jako jim nijak neškodí nové a nové webové projekty, které se opět zaměřují jen na kritiku jednotlivých jmen. Působí naopak komicky, když do takových redakcí teprve teď odcházejí s dramatickými řečmi o svobodě slova lidé, kteří se zapomněli ozvat dřív. Říkají „hrozba“, ale slyšet je „příležitost“.

Oligarchům by novináři mohli způsobit mrzení, jen pokud proti nim dokázali postupovat stejně jednotně, jak jednotní jsou ve svých zájmech oligarchové sami. Kdyby každý pokus o nákup mediálního domu někým se střetem zájmů vyústil ve stávku jeho zaměstnanců, kdyby se ze židlí dokázali zvednout všichni zároveň a okamžitě. Babiš, Bakala a spol. by sice bez zmíněných politických opatření tloustli dál, ale aspoň by tu zůstala jakžtakž nezávislá masová média jako tribuna, ze které by mohla zaznít odvážnější prohlášení, než že Babiš dělá něco, co „se nemá“. Tribuna, kde by se dalo vyhlásit, že koncentrace různých druhů moci není nahodilou chybou v polistopadovém systému, ale jeho zákonitým důsledkem – a kde by šlo zkoumat politická řešení tohoto politického problému.

Oligarchové očividně udělali skvělou investici. Z jejich mediálních domů sice občas zazní kritika některých jejich konkrétních kroků. To ale nakonec přidává na legitimitě Taberyho myšlence, že by nebylo moudré, kdyby média vystoupila z role přenašeče „informací“, projevila ideologickou fantazii a zahájila diskusi o úpravách politického a ekonomického uspořádání. Nebudeme přemýšlet nad tím, jak se dá zabránit koncentraci moci, ale budeme ji pro vás popisovat až do konce. Zůstaňte s námi.


Úvodní foto: Michal Šula / Mafra / Profimedia

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

-270
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 22 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

24. 4. 2015 7:35, BGG

Na příkladu pana Babiše je vidět, že lidé si zvolili volbu, která by nebyla nutná, kdyby se politická garnitura v dřívějších letech vůči státu a hlavně vůči lidem chovala zodpovědně a korektně. Panu Babišovi fandím už jen proto, že pojmenovává pravými jmény nejen politiky, kteří mohou za neuspokojivý stav české pokladny, ale i proto, že jeho působení na politické scéně bylo vynucenou činností, na jejímž počátku byla nespokojenost s vedením ekonomiky státu, rozkrádání majetku nás všech. Slušný člověk byl neustále obtěžován kroky Kalouska a dalších souputníků - rozkradačů. Nevidím ze strany pana Babiše tlak něco navíc získat. I kroky s bionaftou přece přispějí i jiným. Samozřejmě se musí jako vlastník mnoha firem otáčet, aby užívil zaměstnance, měl pro ně práci, než aby 30000 lidí zůstalo na úřadech práce. Vždyť státu také odvádí dosti vysoké odvody a daně. Čím více získává, tím více státu odvádí. Bylo by bláhové se domnívat, že své vybudované podnikání nebude rozvíjet i když je v politice. Pan Babiš je osobnost, která si nemusí zcela nechat platit zahraniční cesty na rozdíl od cestovky hradu. Mimochodem sprostého důchodce z vysočiny si také voliči zvolili v přímé volbě, ten sliboval, jak bude prezidentem všech deseti milionů obyvatel. A výsledek, na hradě je šašků více než v cirkusu. O lid jim nejde pouze o plat, který se nesnižuje ani když někdo má mít bezpečnostní prověrku a nemá ji. Chtěl bych pouze na závěr přát všem spoluobčanům, aby v dalších volbách ocenili, kdo skutečně je pro tento stát přínosem a kdo parazitem.

+40
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

24. 4. 2015 13:42, zane

Bohužel nevidím žádné hmatatelné důkazy že by vám to myslelo-- naopak

Zobrazit celé vlákno

-9
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (22 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Osobitost a liberalismus nestačí. Jak psát v Babišově éře?

28. 4. 2015 | Michal Kašpárek | 9 komentářů

Osobitost a liberalismus nestačí. Jak psát v Babišově éře?

Média by například mohla přestat přiživovat kulty expertů, chytrých řešení a úspěšných lidí, na kterých Babiš staví svou politiku bez politiky.

Vytři si živnostníkem

5. 2. 2015 | Gabriel Pleska | 56 komentářů

Vytři si živnostníkem

Novým národním sportem je vyvolávání diskuze. To se plácne nějaká strašná nehoráznost a čeká se, co bude. Hodnotí se velikost kráteru, který slovní bomba zanechá, hodnotí se doba ozvěny,... celý článek

Živnostníci jako terč? Nemá cenu cílit na zajíce, když tu běhají vypasení kanci

31. 1. 2015 | Ondřej Tůma | 34 komentářů

Živnostníci jako terč? Nemá cenu cílit na zajíce, když tu běhají vypasení kanci

„Nízká nezaměstnanost v Česku je daná i tím, že je tady 1,2 milionu podniků a živnostníků. Zajímalo by mě, jak by se politici tvářili, kdyby si třetina OSVČ šla stoupnout na úřad práce,“... celý článek

Očima expertů: Největší zklamání a největší pozitiva roku 2014

30. 12. 2014 | Ondřej Tůma | 15 komentářů

Očima expertů: Největší zklamání a největší pozitiva roku 2014

Přečtěte si, co letos v oblasti byznysu, ekonomiky a politiky nejvíc potěšilo a naopak rozzlobilo Tomáše Sokola, Lukáše Kovandu, Aleše Michla, Ilonu Švihlíkovou a další osobnosti ze... celý článek

Ne komunisti. Plutokrati jsou nebezpeční

7. 11. 2014 | Michal Kašpárek | 11 komentářů

Ne komunisti. Plutokrati jsou nebezpeční

Pětadvacáté výročí revoluce je dobrá příležitost přestat se připravovat na minulou válku a přepnout na tu, kterou právě prohráváme.

Partners Financial Services