Zatímco likérky instalovaly do svých stáčíren kamerové systémy pro celní správu už loni, jiné podnikatele jejich premiéra před úřední čočkou zdá se čeká. Po dvouleté pauze se na Ministerstvo dopravy vrátila myšlenka podobné kontroly stanic technické kontroly. A novela zákona o ochraně spotřebitele, která jde z vlády do parlamentu, povoluje obchodní inspekci pořizovat audiovizuální záznamy.
Na první dobrou lze tradičně postrašit Velkým bratrem. Takové přirovnání ale hapruje: v Orwellově knize se lidem lezlo do nejintimnějšího soukromí, a to kvůli vymýcení nežádoucích názorů. To teď stát nedělá. Kontroluje firmy, aby zabránil podvodům a tragickým následkům. Hardcore libertariáni budou pořád proti: i firmy nakonec zase patří lidem a soukromé vlastnictví je nedotknutelné, tečka. My ostatní ale přiměřenou kontrolu podnikání opatrně vítáme, protože díky ní nemusíme být totálně podezřívaví ke všemu neznámému. Problém je v té přiměřenosti.
Natočit na mobil nepoctivého stánkaře nebo „šmejda“ řádícího na předváděčce přiměřené je. Nestojí to moc a obchodník musí počítat s tím, že každý nový zákazník může být inspektor, vyzbrojený silnějšími zbraněmi než doteď. Tu a tam by to snad mohlo pomoci odstranit z trhu podvodníka, a to s poměrně malými náklady.
Instalovat kamerové systémy naproti tomu přiměřené není. Za prvé, je to opatření drahé. Nejde jen o kamery samotné: potřebujete k nim síť, média a někoho technicky zdatného, kdo obstará zálohování. Tím výdaje nekončí, protože lidé, kteří budou hlídat záznamy, nepracují zadarmo. A zatímco majitel večerky vždycky zváží, jestli se mu spíš vyplatí pořídit pár kamer, anebo tu a tam odepsat ukradenou flašku, úředníci, kteří kamerové systémy prosazují, náklady nenesou. Ty leží na podnikatelích, jejich zákaznících a daňových poplatnících.
Za druhé, trvalý dohled nekalosti sice komplikuje, ale neznemožňuje. Kamery ve stanicích technické kontroly by dávaly záruku, že auto na prohlídku přijelo a že ho mechanik prohlédl, ale ne, že bylo v předepsaném stavu. Dokonce by to zaručovaly ještě méně než jejich alternativa, která se do zákona naposledy dostala místo nich, totiž povinné fotogalerie z prohlídky. To sice taky není neporazitelná zbraň, stahující z provozu nebezpečné vraky, ale aspoň se bavíme o řádově nižších nákladech.
Za třetí a především: kamerový dohled může být jen tak spolehlivý, jak spolehliví jsou lidé u obrazovky, ať už mají preventivně sledovat přímé přenosy, anebo zkoumat záznamy tam, kde se stal problém. Kamera sama totiž nic neohlídá, hlídají úředníci, což jsou přesně ti lidé, kteří už tolikrát selhali. Problém přece není, že by silniční provoz nebo výroba lihovin nebyly doteď regulované; problém je, že jejich regulátoři někdy nedělají všechno, co můžou. Než se povolá do práce drahá a dotěrná sledovací technika, bylo by fajn vědět, že nebude jediná, kdo bude pracovat.
Jak to udělat? Třeba vzít technické řešení společenských problémů důsledně a nainstalovat kamery i do pracoven kontrolujících úředníků.
Jistěže bylo by to nákladné, arogantní a ne moc účinné. Ale aspoň fér, protože tohle všechno se dá říct i o kamerách přivrtaných kamkoliv jinam.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
