Zpráva o tom, že nový ministr dopravy Antonín Prachař (ANO) zvažuje zavedení mýtného i pro osobní auta, proletěla českými médii na začátku února. Ministr v rozhovoru pro Akuálně.cz řekl, že výkonové zpoplatnění dopravní infrastruktury by se nemělo týkat jen nákladních vozidel. Kdo využívá infrastrukturu víc, měl by nést větší břímě.
Mluvčí resortu rychle mírnil vášně – ministr prý neměl na mysli všechna osobní auta, nýbrž vozidla užitková. Spíš než na novinářskou dezinterpretaci to sice vypadá na dodatečnou korekci ministrova stanoviska, v rozhovoru evidentně mluvil o osobních autech obecně – ale na tom příliš nesejde.
Každopádně, mýto pro osobní auta rozhodně není mrtvý koncept. Už nějaký čas se jeho zavedení v Česku testuje. Pilotní projekt běží už rok a půl pod záštitou Centra dopravního výzkumu. Stát totiž nutně potřebuje vymyslet, jak získat na dopravní infrastrukturu víc peněz. České dálnice připomínají tankodrom a na opravy, dostavby a propojování nových úseků zoufale chybí prostředky.
NESPOLÉHEJTE NA NÁHODU!
Nechte si od nás zdarma zpracovat návrh havarijního pojištění a povinného ručení.
V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...
Josef Jílek: Finance v globální ekonomice I
Publikace představuje jedinečné dílo v oblasti peněz a platebního styku v České republice i ve světě.
Josef Jílek: Finance v globální ekonomice II
Publikace komplexně zpracovává oblast měnové a kurzové politiky v České republice i ve světě.
Za roční dálniční známku dnes zaplatíte patnáct set. Skoro nejvíc v Evropě. Řidiči, kteří auto používají k podnikání, navíc platí silniční daň. Všichni pak daň z přidané hodnoty a spotřební daň z pohonných hmot. Daně u nás tvoří zhruba polovinu z ceny benzinu i nafty. V Evropské unii se tak řadíme k zemím s největším zdaněním. Část vybraných peněz míří společně s poplatky za užívání dálnic a rychlostních komunikací přímo do Státního fondu dopravní infrastruktury.
Leckdo by si pomyslel, že řidiči odvádějí do státní kasy až hanebně moc. Pohled na stav českých komunikací však dává jasnou odpověď: nestačí to.
Řidiči osobních aut upozorňují, že silnice a dálnice ničí hlavně kamiony. Přejezdu jednoho těžkého nákladního vozidla o hmotnosti 40 tun se podle Autoklubu ČR vyrovná přejezd čtyřiceti tisíc osobáků.
Jenže jestli chceme být spravedliví, tak se vším všudy. Měli bychom odlišit také řidiče, který vyjede na dálnici párkrát do roka při cestě na dovolenou nebo třeba jednou za čtrnáct dní na nákup do většího města a řidiče, který po ní jezdí denně do práce a zpět. Pak dávají platby podle ujetých kilometrů jasný smysl. Jazýčkem na vahách, který by ve výsledku o postoji českých řidičů k mýtu rozhodl, je sazba za kilometr.
Řekněme, že by se za kilometr platilo třicet haléřů (což zhruba odpovídá cenám, o kterých se v souvislosti se zavedením mýtného pro osobní auta v posledních letech mluvilo). Za patnáct set korun – tedy částku, kterou dneska dáte za roční dálniční známku – byste mohli po dálnici najezdit pět tisíc kilometrů. Kdyby sazba dělala padesát haléřů na kilometr, mohli byste za dnešní cenu najet po dálnici tři tisíce kilometrů. Řidiči, kteří najezdí během roku míň, by ušetřili. Ti, kteří české dálnice brázdí víc, by si připlatili. Pořád však mnohonásobně míň než nákladní auta a kamiony. Jednoduchá logika. Vlastně o dost logičtější (a férovější) než ta dnešní. Možné však je, že by pravidla byla důmyslnější – což obvykle znamená složitější a méně průhledná. Hovoří se například o tarifech připomínajících ty u mobilních operátorů; kdo projezdí hodně, by prý mohl dostávat slevy.
Spravedlnost v rozložení plateb je jedna věc. Pokud je ale hlavním cílem vybrat víc na stavbu a opravu dálnic, měl by nový ministr měřit hodně dlouho, než řízne a ke změně zpoplatnění dálnic se odhodlá. Předpokládalo by to veřejnou zakázku na nový systém. A to je disciplína, ve které se nám historicky příliš nedaří. Vlastně, dosahujeme v ní přímo tragických výsledků. Stačí vzpomenout předražené mýtné brány od firmy Kapsch.
Maďaři mají zpoplatněno 6,5 tisíce kilometrů dálnic, silnic první třídy a hlavních silnic. Tedy zhruba čtyři a půl krát víc kilometrů než my. Systém HU-GO se podařilo v Maďarsku uvést do provozu do dvou let od vyhlášení soutěže. A osvědčil se. Na rozdíl od nás nevyužívají mýtné brány, ale mobilní kamerový systém a GPS lokalizaci. Kamiony, které jezdí po zpoplatněných komunikacích si buď koupí od některé z certifikovaných firem palubní jednotku s GPS lokalizací, nebo jednorázový lístek s údaji o velikosti, váze a emisní třídě vozu, jeho poznávací značce a trase. Náklady na provoz maďarského systému jsou obdobné jako u nás, jeho vybudování přišlo ovšem jen na necelé dvě miliardy. Zatímco my jsme za vybudování mýtného systému dali skoro dvacet osm miliard – i když pokrývá podstatně méně silnic. V Maďarsku navíc systém využívají i majitelé osobních aut, kteří už nemusejí lepit na čelní sklo dálniční známku – kamery automaticky kontrolují poznávací značky.
Dřív než se pustíme do vymýšlení a realizace nového systému (což je v Česku vždycky risk), bylo by možná užitečné říznout jinde – do zbytečných výdajů, které se ve stavbě českých dálnic každoročně utopí. Problém totiž dost možná nevězí v tom, že by se od řidičů vybíralo málo. Ale že se s tím, co se vybere, zatraceně špatně hospodaří.
Supermarket, ve kterém kradou všichni – tak komentoval na začátku svého působení v čele Ministerstva dopravy situaci na poli výstavby dálnic exministr Zdeněk Žák. Celý systém je podle něj nastaven tak, že se všichni účastníci řetězce chovají patologicky a uhlídat by je prý nedovedla ani vojenská diktatura. Výsledkem je, že stát prošustroval ve výstavbě dálnic už tolik, že nemá na jejich dokončení. Takže máme řadu předražených „cancourů“, které se ještě dlouho nepodaří propojit.
Vlastně to víme už dávno. Loni to však oštemploval i Nejvyšší kontrolní úřad. Výsledky jeho kontroly nepotěšily: České dálnice jsou předražené, kilometr stojí 416 milionů, mohl by být o pětinu levnější. Zatímco u nás dosahují stavební náklady na kilometr dálnice 355 milionů korun, v Německu jen 260 milionů. Státu chybí jakákoli koncepce, stavby na sebe smysluplně nenavazují a zbytečně se protahují – průměrně na dvanáct let. Ke kompletní dálniční síti se (dá-li bůh) dopracujeme za třicet jedna let. Podle původních plánů přitom měla být už dávno hotová.
Před týdnem se v rubrice Co si o tom myslíte? kradlo. Tedy – ne tak docela. Mluvili jsme o krádežích kovů a o sběrnách, které kradené vykupují. A co s tím. Jestli se mají sběrny vůbec zrušit, jestli se má jejich (ne)existence nechat na obcích. Jestli se dají kontrolovat.
Trefné vystižení situace ovšem bohužel zůstalo jediným přínosem Zdeňka Žáka české dopravě. Naposledy zaburácel své žoviální ahóóój a přenechal místo Antonínovi Prachařovi. A ten shrnul působení svého předchůdce lakonicky: „Já si myslím, že pan ministr Žák neudělal v čele svého resortu za celou dobu nic.“
Prachař stojí před nelehkým úkolem. Žádný z ministrů dopravy zatím problém předražených a mnohdy nekvalitních dálnic vyřešit nedokázal:
I když někteří přicházeli s poměrně neotřelými řešeními:
Poradí si Antonín Prachař? Jaké rady byste mu dali do začátku? A jak se díváte na možnost zavedení mýtného pro osobní auta? Nebylo by to spravedlivější? Prospělo by to státní kase? A nebojíte se další obří veřejné zakázky? Své názory a postřehy pište do diskuze. A nezapomeňte nám nechat mail. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno