Finanční ztráty i bezpečnostní rizika působí zloději kovů především na železnici, ročně tam napáchají škody za víc než třicet milionů korun. Jinak se běžně se kradou měděné okapy, parapety, zahradní vany, dálniční svodidla, dekly od kanálů nebo třeba dopravní značky. Čas od času si však lapkové troufnou i na nesrovnatelně hodnotnější kousky. Loni například zloději zničili v Krnsku nedaleko Mladé Boleslavi renesanční kostelní zvon. Před pár dny zas ukradli dvoupatrové točité kovové schodiště v rozestavěné budově v Třemošné u Plzně. Jindy rozeberou součásti mostů nebo zaviní pád stožárů. Nezastaví se ani před hřbitovní zní – lákají je pohřební urny.
Celkem loni podle policejních statistik došlo téměř ke 12 tisícům krádeží kovových materiálů, škoda dosáhla 509 milionů korun. Započteny jsou přitom jen trestné činy, vedle toho došlo ještě k tisícům přestupků.
Moc nepřekvapí, že největší jsou problémy s kradením a následným pokoutním prodáváním a vykupováním kovů v chudých regionech s vysokou nezaměstnaností. Uhlídat, aby chudí lidé bez příjmů nebo třeba drogově závislí nekradli, nedokážeme. Takže si posvítíme na provozovatele sběren. Zhruba tak nějak nejspíš vypadají myšlenkové pochody skupiny senátorů, která předložila návrh zákona, jenž má dát obcím do rukou páky, jak sběrny kovů na svém území regulovat – a třeba i úplně zakázat. Dnes obce mají v podstatě svázané ruce. Sběrny totiž povoluje kraj.
Nejen okradení. Strádá i životní prostředí
Sběren kovů v Česku aktuálně fungují zhruba tři až čtyři tisíce. Přesná data k dispozici nejsou, část provozů navíc funguje nelegálně. Výkupny druhotných surovin mají podle zákona evidovat všechny zákazníky, nesmějí vykupovat například elektrozařízení ani věci, které jsou evidentně kradené – třeba dopravní značky. Jenže zákon porušují a nikdo je nedokáže uhlídat. Vykupují i části elektrických spotřebičů – které lidé mohou zdarma vyhodit do speciálních, k tomu určených kontejnerů, případně odvést do sběrného dvora zřízeného obcí nebo na jiné sběrné místo. V reálu to ovšem nezřídka chodí tak, že se z lednice vymontuje motor, prodá se ve sběrně a zbytek spotřebiče se kdesi pohodí. „Vypreparované“ a rozebrané spotřebiče se už totiž nepřijímají do zpětného odběru (výrobci spotřebičů musí podle zákona vybrat část spotřebičů zpět a zajistit ekologickou recyklaci). Po české republice je rozeseto zhruba dvanáct tisíc sběrných míst, kde lze spotřebiče odevzdat. Kromě toho je možné zařízení odevzdat ve vybraných prodejnách spotřebičů. Proti tomu však stojí lákadlo sběren, které za kovové součásti starých spotřebičů zaplatí.
Stejná regulace jako u hazardu?
Nově by obecní zastupitelé měli mít možnost rozhodnout, kde může na jejich území sběrna kovů být a kdy může mít otevřeno. Pravomoc chce obcím dát skupina senátorů vedená Jaroslavem Zemanem (ODS). Návrh zákona už v Senátu prošel prvním čtením. Původně je součástí balíčku zákonů, který k řešení problému „sociálně vyloučených“ chystala někdejší primátorka Chomutova a poslankyně Ivana Řápková.
„Sociální inženýrka“ Řápková měla plánů víc:
Tonoucí ODS: za dávky se neschováte! Na život dva tisíce, zbytek bere exekutor
„Výkup drahých kovů patří do podobné kategorie jako hazard – zastupitelé obcí dovedou nejlépe posoudit, jaký je u nich doma rozdíl mezi sběrnou otevřenou 24 hodin denně mezi domky a sběrnou, která funguje v běžných pracovních hodinách na okraji obce,“ vysvětluje Zbyněk Stanjura z ODS.
Provozovatelé výkupen jsou proti
Majitelům sběren se pochopitelně plány senátorů nelíbí. Tvrdí, že zdaleka všechny kradené kovy nekončí u nich a že bohatě postačí, když se bude líp kontrolovat dodržování současných zákonů. Vadí jim, že má nový zákon postihnout všechny sběrny – i ty poctivé. Tvrdí také, že se stát, respektive obce, jen snaží přebrat jejich byznys – chtějí prý přinutit lidi, aby kovy odevzdávali bezplatně, a pak je prodávat zpracovatelům.
Vedle obecní regulace výkupen kovů v debatách o řešení problému zaznívají i další návrhy. Podle Svazu měst a obcí by se měl výkup kovů od fyzických osob úplně zakázat. Lidé by sice mohli nadále kovy odevzdávat, ale výhradně bezplatně. Hovoří se také o možnosti zavést pro výkup kovů povinné bezhotovostní platby – návrh vychází z předpokladu, že typičtí zloději kovů nemají bankovní účty a že by se tak usnadnila i dodatečná identifikace pachatelů. Další skloňovanou variantou je zavést pro provozovatele sběren povinnou koncesovanou živnost (dnes stačí volná) nebo povinnou certifikaci, která by umožnila výkup kovů jen prověřeným sběrnám.
Jak se nabízená řešení líbí vám? Napadá vás účinnější? Měl by se byznys výkupců kovů vůbec regulovat? Nebo je to nepřiměřený zásah do svobody podnikání? Máte sběrnu ve své obci? Nebo hned několik? A chcete je tam? Své názory, postřehy a zkušenosti pište do diskuze. A nezapomeňte nám nechat mail. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno