Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jan Kalvoda: Václav Klaus by měl senátorům za žalobu poděkovat!

| rubrika: Rozhovor | 16. 3. 2013 | 5 komentářů
V druhé části rozhovoru pro server Peníze.cz bude bývalý předseda ODA vzpomínat na politické dění v devadesátých letech. Dozvíte se například o tom, jak probíhala jednání s Václavem Klausem, jaký život tehdy měly malé politické strany a jak se dnešní politická scéna odlišuje od té „polistopadové“.
Jan Kalvoda: Václav Klaus by měl senátorům za žalobu poděkovat!

Než se ale dostaneme k politice, podíváme se pod pokličku jednoho sporu, který se táhne už dlouhá léta. Přesněji: od polovičky devadesátých let (teď píšeme rok 2013!).

Kořeny sporu vězí na počátku devadesátých let, kdy český stát odstoupil od smluvené zakázky na dodávání krevní plazmy s firmou Josefa Šťávy. Tehdejší ministr zdravotnictví dokonce napsal dopis dalšímu potenciálnímu zákazníkovi z Dánska, že pochybuje o solidnost firmy. Od roku 1996 čelí Česká republika řetězu arbitráží, Diag Human požaduje odškodnění za ztrátu zakázek s poškození dobrého jména. Své požadavky vyčíslila na miliardy korun.

Na základě jistých úspěchů v arbitrážích již firma žádala o exekuční zabavení obrazů zapůjčených od zahraničí Národní galerií nebo loni žádala o peníze zmrazené ve Švýcarsku v souvislosti s vyšetřováním Mostecké uhelné...

Jan Kalvoda je právním zástupcem Diag Human.

První díl rozhovoru a reakce šéfa Asociace cestovních kanceláří ČR Jana Papeže

V prvním díle rozhovoru jsme se věnovali zejména sporu pojišťovny Generali (zastupované Janem Kalvodou) a státu o pojištění cestovních kanceláří. Ministerstvo pro místní rozvoj (a Asociace cestovních kanceláří ČR) tvrdí, že pojišťovna musí vyplácet klientům zkrachovalých cestovek zpátky plnou cenu zájezdů, pojišťovna trvá na tom, že bude vyplácet jen do výše plnění sjednaného s cestovní kanceláří.

Pojišťovna Generali zažalovala stát za poškození dobrého jména. A vyzývá k témuž i klienty zkrachovalých cestovek s tím, že neutěšeným stavem kolem pojištění cestovek je vinen stát. 

V rozhovoru pro Peníze.cz Jan Kalvoda zmínil, že žalobu pro poškození dobrého jména hodlá pojišťovna podat i na Jana Papeže z Asociace českých cestovních kanceláří. Jeho reakci najdete pod článkem.

Jak je to teď s penězi z kauzy Mostecká uhelná společnost, na které si začal činit nárok Josef Šťáva z Diag Human?

Tahle konta byla zamrazena už zhruba před rokem. Ministerstvo zdravotnictví jen tajilo české vládě, že to tak je. Proto taky ten rozruch přišel až v posledních týdnech. Ve Švýcarsku komplikovala situaci společnosti Diag Human právní doktrína, která říká, že aby bylo možné ve prospěch nějakého věřitele zajistit majetek jiného subjektu, v tomto případě českého státu, tak je nutné, aby měl věřitel, nebo alespoň samotná pohledávka, domicil ve Švýcarsku. To však není případ firmy Diag Human, která sídlí v Lichtenštejnsku. V loňském roce ale rozhodl švýcarský ústavní soud v Lausanne, že je tato podmínka v rozporu se všeobecnou evropskou úmluvou. Proto věřím, že budeme s Diag Human úspěšní i ve Švýcarsku.

Kdo je v tuto chvíli vlastníkem společnosti Diag Human?

Stoprocentním vlastníkem je i nadále Josef Štáva.

Takže informace o prodeji společnosti a postoupení pohledávky vůči státu nebyly pravdivé?

Tyhle zprávy byly jistou dobu oprávněné. Byla totiž uzavřena opční smlouva s jistou společností, ale ta byla nakonec zrušena.

Proč?

Z důvodu nepřesných informací, které tato firma podala společnosti Diag Human o své věrohodnosti. V současné době se ale jedná o majetkové účasti se dvěma významnými hedgeovými fondy, které se specializují na arbitráže a pohledávky vůči státům.

Jak dlouho se podle vás tento spor ještě potáhne?

Musím bohužel konstatovat, že o tomto sporu na straně státu už nikdo takřka nic neví. Stát v tomto ohledu zcela ztratil svou institucionální paměť. Já jsem do sporu vstoupil zhruba v jeho polovině během roku 2003 a za ta léta jsem se přesvědčil o tom, jak bídně to u nás funguje. Nejde totiž jen o samotný spor Josefa Štávy, ale v podstatě o celou likvidaci jednoho farmaceutického odvětví, tedy výroby a zpracování krevní plazmy. Pouze tím stát podle znaleckých posudků prodělal několik miliard korun. Smutné je, že vám dnes každý poví, jaká je to od Diag Human lumpárna, že je Josef Štáva gauner – a Jan Kalvoda jakbysmet. Nikdo ale není ochotný zabývat se fakty. Nikdo nechce vidět, jak je naše soudnictví náchylné k podivným rozhodnutím, jde li o, v uvozovkách, zájem státu. Ty uvozovky vyslovuji proto, že vrcholným zájmem státu musí být fair proces, ne alibizace korupce exekutivy.

Justice na dně

Nelitujete, že jste se do této kauzy vůbec pouštěl? Přece jen, když vás někdo léta označuje za gaunera, tak to jistě není nic příjemného.

Pro mě je to základní otázka advokátní etiky. Můžete se ptát i trestního obhájce, proč hájí vraha. A jestli nelituje negativních reakcí vůči své osobě. Nevidím důvod, proč bych měl litovat, že hájím neoblíbenou firmu, která není státu po chuti. Když navíc vidím pozadí celého případu, když vidím, kolik korupčních miliard tady odteklo stranou, tak jsem rád, že se toho boje účastním.

Hovoříte o nevěrohodném soudnictví. Kde ale hledat příčinu? V devadesátých letech minulého století?

Je to pro mě velká záhada. Už jen proto, že jsem se na jakési rekonstrukci českého soudnictví v raných devadesátých letech sám podílel. Řeknu to velmi nerad, ale pokud jde o odbornou úroveň soudů a předvídatelnost jejich rozhodování, obávám se, že je v současné době nižší než v totalitních osmdesátých letech.

Čím to je?

Dnešní systém je bohužel naprosto deformovaný a zvrácený. Věc, která je evidentní lumpárna, je například předsedou soudu označená za administrativní nedopatření. Míra manipulace v soudních sporech je v tuto chvíli nepřehlédnutelná. Justice je hodna samosprávy, kterou nemá. Já sám jsem v devadesátých letech chyboval, když jsem se domníval, že to tak být nutně nemusí. Dnes už jsem přesvědčený o tom, že se justice musí emancipovat od státu. Nejde však jen o vnější samosprávu, ale také o vnitřní nezávislost. Justici musejí dominovat osoby, jejichž osobní integrita je obecně známá, ne ti, kteří se přátelí s politiky.

Klaus může být rád, že si to může naposled rozdat s Ústavním soudem

Před lety jste ve spojení s ústavní stížností Miloše Melčáka tvrdil, že čeští politici rádi obcházejí ústavu. Jak se díváte na žalobu z velezrady, kterou proti Václavu Klausovi podali senátoři?

Já si myslím, že by Václav Klaus měl za tuto žalobu poděkovat. Po letech, kdy Ústavu ignoroval, kdy se jí posmíval a kňouravě ji snižoval, dostane nyní příležitost postavit se před Ústavní soud a obhájit všechny své postoje. Na druhou stranu si myslím, že nemůže uspět ústavní stížnost na amnestii jako takovou. Amnestie je věc, která je omezena pouze ústavními zvyklostmi a ochotou prezidenta podřídit se většinovému pravidlu střízlivosti při zacházení s tímto instrumentem. Václav Klaus této střízlivosti rozhodně nedbal, byla to ale jeho pravomoc. To samé platí i pro řadu dalších věcí, které se mu vytýkají. Vejdou se zkrátka do jeho pravomocí, což musím uznat i přes základní rozpor, který k Václavu Klausovi cítím po celou dobu, co se známe. Nicméně žaloba z velezrady, o které má popletený Miloš Zeman představu, že by měla být spojena jen s nějakým strašidelným trestným činem, je ve skutečnosti jediným možným a zcela legálním instrumentem proti chování naprosto nezodpovědného prezidenta. Václav Klaus a řada jeho hysterických zastánců by tedy měli být rádi, že si to teď může naposledy s Ústavním soudem rozdat.

Anketa

Dojde k souboji Václav Klaus versus Ústavní soud?

A myslíte si, že k tomuto souboji vůbec dojde? Nebude žaloba senátorů smetena ze stolu?

Myslím si, že by to byla škoda. Přece jen jde o zakládání určitých ústavních zvyklostí, které Václav Klaus vždy velmi rád popíral. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že on byl člověk, který mimořádně nerozuměl principu, že pravidla ve veřejném životě jsou sama o sobě velmi důležitou hodnotou. On naopak vždy poukazoval jen na pravidla, která mu byla výhodná, a nic jiného nerespektoval.

Státní správa – zaopatřovací ústav pro takzvané politiky

Jak vzpomínáte na své politické působení v devadesátých letech?

Musím se přiznat, že na tuto dobu moc nevzpomínám. Občas mi ji něco připomene, ale rozhodně nemám žádné nostalgické vzpomínky. Když už nad tím obdobím zpětně přemýšlím, tak spíš z toho pohledu, že jsme zmařili spoustu šancí, jak se mohla naše společnost posunout výrazně kupředu. Politická reprezentace tehdy neměla recyklovat sama sebe a upevňovat si své postavení, ale měla udělat spoustu věcí, které tehdy byl ještě schůdné. Kromě různých deregulací a privatizace bank, kterou později potupně, ale principiálně správně (k technickému provedení se radši nevyjadřuji) udělal Miloš Zeman, mělo dojít k reformě zdravotního a důchodového pojištění. Přestože se vědělo, že každý rok odkladu dramaticky zkomplikuje pozdější situaci, k žádné změně nedošlo.

A proč ne?

Je to velmi jednoduché. ODS to blokovala. Stejně tak jako zákon o státní službě, což byla další hanebnost. Tento zákon byl totiž už tehdy připraven včetně všech navazujících právních předpisů, včetně stanovení služebního úřadu a včetně vytčení určitých vedoucích funkcí ve státní správě, které by dostaly zkušební definitivu a byly depolitizovány. Neexistence tohoto zákona je hlavní příčinou toho, proč se občané nedokáží ztotožnit se svým státem. Uvědomují si tu vysokou míru korupce, vnímají, jak si politické strany po každých volbách rozdělují úřady s vidinou zajištění zisků.

Takže vládnoucí politická reprezentace tehdy nestála o zákon o státní službě stejně tak, jako o něj nestojí ta současná.

Je to tak. Tehdy se hodně argumentovalo tím, že je státní správa i nadále prorostlá bývalými komunisty. Šlo ale o hodně demagogický argument. Teď už je v tom jen jasná nechuť cokoliv měnit. Vidíme, jak velké politické strany zdegenerovaly. Každý poslanec si tady o sobě zvykl říkat, že je politik. Když pak přijde o nějakou funkci nebo ho voliči vyškrtnou, tak se bez skrupulí dožaduje, aby se o něj stát postaral. Pamatuji si na dřívějšího člena ODS Petra Skokana, který se poté, co neuspěl v nějaké krajské funkci, nechal jmenovat zmocněncem pro dálnice v kraji, kde se žádná dálnice neměla nikdy stavět. On za to ale bral dvě stě tisíc měsíčně a tvrdil, jak je to rozumné. Dnes v barvách Věcí veřejných pranýřuje staré struktury a „politické dinosaury“. Vždyť je to k smíchu. Tlustá kůže takzvaných politiků, kteří si ze státní správy dělají zaopatřovací ústav, je něco nechutného.

Jan Kalvoda

V letech 1990–1996 byl poslancem ČNR a Poslanecké sněmovny V letech 1992–1997 stál v čele Občanské demokratické aliance. V témže období byl místopředsedou vlády. Mezi roky 1996–1997 zastával funkci ministra spravedlnosti. Z vrcholných politických funkcí odstoupil, pro neoprávněné užívání titulu JUDr. Vrátil se k provozování advokátní praxe V roce 2009 úspěšně zastupoval poslance za ČSSD Miloše Melčáka s jeho ústavní stížností proti předčasným volbám Poslanecké sněmovny, které pak Ústavní soud skutečně odložil. V současnosti je právním zástupcem společnosti Diag Human.

Neprávém užívaný doktorát: snobská chyba

Sám jste v devadesátých letech vedl menší politickou stranu ODA, která se musela profilovat mezi většími a silnějšími partajemi. Jak vnímáte fungování dnešních menších politických stran, které po úspěšných parlamentních volbách většinou naprosto vyhoří?

Mám pocit, že by veřejnost politické straně odpustila skoro všechno, možná i ty „strejčky z Maďarska“. Nikdy ale politikům neodpustí, když vidí, že nedělají všechno pro svůj program. Politická strana by si měla umět stát za svými principy. Dnešní malé strany ale chtějí mít tak dlouho podíl na moci, že si jej pak začnou užívat úplně stejně jako ti, na jejichž úkor ho získali a které dřív kritizovali. Místo toho, aby do politiky vnesly nějaké kontroverze a nový vítr, se naopak malé strany konformizují. Vtipkování o tom, že stabilita vlády je daná především leasingy a hypotékami poslanců, navíc není zas tak daleko od pravdy.

Co bylo příčinou neslavného konce ODA?

Po volbách v roce 1996 jsme si v ODA udělali určitý souhrn změn, které se měly podle programu minulé vlády prosadit. Šlo například o deregulaci nájemného a energií, ale hlavně o reformy zdravotního a penzijního systému. Pokud bychom nedostali záruky, že k něčemu takovému dojde, tak jsme byli ochotni vystoupit z vlády, což by prakticky znamenalo její pád. Vzpomínám si na to, že na začátku prosince 1996 jsem předložil pánům Klausovi a Luxovi jednostránkový dokument, kterým se jejich strany zavazovaly, že bude zřízen oddělený penzijní účet a proběhnou i ty ostatní kroky, které jsem vám vyjmenoval. Oni to sice podepsali, ale dlouho se nic nedělo, takže se otázka našeho opuštění koalice stala zase aktuální. Pak jsem ale provedl jistý kousek, který znamenal moji rezignaci a odchod z politiky, a moji nástupci už bohužel za dodržením závazku ze strany ODS a KDU-ČSL nestáli. Možná se jim až moc zalíbilo v koalici. ODA se tím ale stala stranou, které voliči už nemohli důvěřovat, protože bylo vidět, že se není schopná rvát za principy, které zdánlivě hájí.

Ten váš „jistý kousek“, kvůli kterému jste nakonec rezignoval, se v médiích poměrně často připomíná. Málo kdo už ale přesně ví, jak to tehdy s vaším neexistujícím doktorským titulem z práv bylo.

Dnes už se o tom nijak pozitivně nemluví. Tehdy však měla určitá média tendenci moje odstoupení glorifikovat. S tím jsem ale nikdy nesouhlasil. Byla to snobská chyba, která pramenila z obecného klimatu v justici, kde bylo oslovení pane doktore běžné. Já jsem to připustil i přesto, že jsem tehdy doktorát ještě neměl, což je bezesporu chyba, za kterou je nutné se stydět. To jsem také učinil a následně jsem z toho dovodil politické důsledky. Veřejnost má právo na věrohodné politiky.

Dovedete si představit, že byste se do politiky ještě vrátil?

Občas si říkám, co bych dal za rok na ministerstvu spravedlnosti. Že bych asi věděl, jak s tímto časem naložit – a rozhodně nejde o žádné mírové plány. To jsou ale spíš jen takové úlevné chvilky. Mám pocit, že bych teď politice v jejím současném stavu nic nepřinesl, že by nebylo v mých silách prosadit nějaké změny.

Úvodní foto: isifa/Lidové noviny/Tomáš Hájek

V reakci na první část rozhovoru zaslal Peníze.cz rozhořčenou reakci Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří ČR. Snad příliš obsáhlou, s ohledem na to, že se ho v rozhovoru týkala jediná věta, přesto ji krátíme jen zcela nevýznamně. K jasnějšímu pochopení doporučujeme nahlédnout do minulého článku:

„Pan Kalvoda a pojišťovna Generali jsou zřejmě v argumentační nouzi. Máte-li jasně danou zákonnou povinnost platit, hledají se argumenty proč neplatit dost těžko. Proto útok na zákon, který tuto povinnost předepisuje. A proč celou situaci nedohnat do ještě absurdnější podoby a nenabídnout těm, které jsem ošidil tím, že jim nezaplatím, vějičku „velikého“ advokátského jména a vidinu mnohem snadnější kořisti, než je nejsilnější pojišťovna v zemi – neosobní stát? Stát, ve kterém zdánlivě nikdo nemůže za nic a tak se dá předpokládat, že se v jeho struktuře nenajde nikdo, kdo by se chtěl státu zastat a bránit se „velikému“ advokátskému jménu.

Reakce ministerských úředníků i samotného pana ministra dává bohužel tomuto kalkulu tak trochu za pravdu, ale věřím, že se najde i ve státní struktuře někdo, kdo najde odvahu pojmenovávat věci pravými jmény. Navíc když k tomu mají jednoznačnou podporu přímo v zákoně, jeho smyslu a jeho praktickém několikaletém používání.

Občan Papež se k tomu nachomýtl tak trochu nedopatřením. Jsem jedním z těch, kteří na základě tohoto zákona rok co rok platí svou spoluúčast za klid a ochranu klientů. Takovou spoluúčast platí všechny legální cestovní kanceláře. Jsou to desítky milionů korun, které končí u pojišťoven, ne proto, že bychom je chtěli platit, ale proto, že je platit musíme. Není to naše svobodné podnikatelské rozhodnutí, předepisuje nám to zákon. Ten samý zákon, který předepisuje pojišťovně Generali zaplatit klientům zkrachovalé cestovní kanceláře.

A občan Papež si dovolil veřejně mluvit o tom, že největší pojišťovna v zemi nedodržuje zákon. Kdo zná historii, ví dobře, že troubení na halasné trubky, bušení do bubnů a třískání do kovových štítů a hrdelní křik sloužil odjakživa k zastrašování soupeře. V mém případě je to od pojišťovny Generali a pana Kalvody hlahol zbytečný, protože občan Papež s nimi nesoupeří, občan Papež chce jen jediné, aby smysl zákona = ochrana spotřebitele = klid na trhu byl dodržen i ze strany pojišťovny, když už se na té ochraně spotřebitele občan Papež podílí svou spoluúčastí. Strašit občana Papeže „velikým“ advokátským jménem je celkem zbytečné a celkem kontraproduktivní.“

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+41
Ano
Ne

Diskuze

23. 3. 2013 | 6:27 | PETR jAROŠ

Zítám, komu jsem to před lety fandil.První podvodník polistopadové politické ety se vrací. více

22. 3. 2013 | 17:31 | Žák Ždimera

Oddělený penzijní účet nebyl v 90. letech vůbec zřízen. No, aspoň si můžeme udělat obrázek o pravdivosti slov páně Lemminga. více

17. 3. 2013 | 15:57

A teď si vyberte: politici devadesátejch let, nebo ty dnešní? Z bláta do louže? Nebo je snad dnes ještě hůř? více

16. 3. 2013 | 13:27

Vyjednávat něco s Klausem, to musí být za trest :-) více

16. 3. 2013 | 9:45 | Lemming

"...na začátku prosince 1996 jsem předložil pánům Klausovi a Luxovi jednostránkový dokument, kterým se jejich strany zavazovaly, že bude zřízen oddělený penzijní účet..." Ehm. V té době oddělený penzijní účet už skoro rok...více

Čtenáři také navštívili

9. 3. 2013 |  | 17 komentářů

Jan Kalvoda: Nemocná česká byrokracie lže v přímém přenosu

„Bohužel se tu rozvinula perverzní hra, kdy jakýkoliv přistižený politický delikvent či korupčník vždycky vytáhne nějaké stanovisko ‚nezávislé a renomované právní kanceláře‘ a tvrdí, že všechno bylo podle...

12. 10. 2012 |  | 3 komentáře

Lék na kraje? Přímá demokracie. Nebo žádná demokracie

Jen půlka lidí zná svého hejtmana. Zlomek z nich jeho práci a zlomek ze zlomku se podle ní rozhodne při volbě. Jak provětrat korupční prostředí? Radikálně. Přidat demokracii – nebo ji zrušit.

28. 10. 2011 |  | 1 komentář

Božský prezident

Ve státní svátek se nesluší brát státní symboly na lehkou váhu. Natož prezidenty!

15. 6. 2011 |  | 2 komentáře

Prezident slaví, Kohout bilancuje: Klaus fatálně selhal v oblasti kapitálových trhů

Ze všech českých politiků od dob první republiky je Václav Klaus jedním z mála, kteří snesou označení státník. Seznam jeho činů je impozantní, podobně i jejich význam. A jako většina velkých mužů, které...

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

nákupy po internetu, internetové obchody, svatba, přípravný kurz, KupNajisto, retailový trh, odměny advokátů, Richard Valenta, InterCity, hospodářské cykly, stagnace, školství, Prepared 4 Life, vstup, radikalizace

2S10794, 4AH3506, 2AF7173, 2S10794, 9A86036

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK