Intelektuálové patent na pravdu nemají. Což není důvod je ignorovat

Michal Kašpárek | rubrika: Tip na knihu | 14. 2. 2013 | 4 komentáře
Jsou mezi nimi totiž i takoví, kteří nás učí skeptickému myšlení a nutí pochybovat. Na to filozof Thomas Sowell ve svém místy zábavném hanopisu zapomíná.
Intelektuálové patent na pravdu nemají. Což není důvod je ignorovat

Kdyby se tahle kniha jmenovala třeba Jak můžou sociální inženýři ublížit těm, jejichž ochranu si dali na prapor a měla poloviční rozsah, bude to jedovaté, naléhavé a doporučeníhodné čtení. Jenomže dvaaosmdesátiletý ekonom a filozof Thomas Sowell svoje předpředloni velmi vřele přijaté a loni v rozšířené verzi dotištěné dílo nazval ambiciozněji: Intellectuals and SocietyIntelektuálové a společnost.

Sowell vám poměrně zaručeně zlepší náladu po setkání s člověkem, který v prváku na vysoké zná řešení všech společenských problémů. Jako kuřecí polívka pro duši liberálního konzervativce, nedůvěřujícího velkým projektům, funguje Intellectuals and Society obstojně. Pokud ale od takové knihy čekáte taky naplnění žánrových požadavků, jako je férová práce s fakty, argumenty obstávající v testech záměny nebo dodržování pravidel, jejichž porušování autorovi vadí u druhých, část z těch 680 stran asi protrpíte.

Thomas Sowell: Intellectuals and Society: Revised and Expanded Edition

Vyšlo v nakladatelství Basic Books v březnu 2012, 680 stran, 12,39 dolarů (verze pro Kindle). Autor recenze je podle Sowellovy definice dva až tři dny v týdnu intelektuálem.

Dlaždiči cesty do pekel

Pohybovat se Sowell v českém prostředí, možná by si při své lásce k pojmosloví východního bloku – pro intelektuály důsledně používá výraz „intelligentsia“ – neodpustil řečnickou otázku: Kde udělali soudruzi chybu? Považte:

Chcete, aby chudí bydleli důstojněji, tak prolobujete přísnější stavební normy, minimální obytnou plochu nových bytů a tak dále – a chudí ve výsledku bydlí dráž.

Přejete si, aby ti nejhůř placení zaměstnanci dostávali víc, tak prolobujete minimální mzdu – a z blbě zaměstnaných se stanou nezaměstnaní.

Vadí vám používání nezdravého DDT, prolobujete jeho zákaz – a obyvatelé zemí třetího světa začnou opět umírat na ještě nezdravější malárii.

Soucítíte s chudými, a tak je i zbytek společnosti přesvědčujete o tom, že za svůj osud nenesou žádnou zodpovědnost – kterýmžto pádem jim všechno ještě ztížíte. „Intelektuálové dali lidem stiženým chudobou ještě jeden hendikep: syndrom oběti.“ Ten například u Afroameričanů prý není na místě: „Západoevropané po pádu Říma těžili z toho, že jejich předky Římané zajali a zotročili, ač se to tehdy neobešlo bez brutality a útlaku. Podobně mají černoši žijící v Americe mnohem vyšší životní standard než většina Afričanů žijících v Africe, a to právě následkem křivd a zneužívání, kterými trpěli jejich zotročení předci.“

Rozsudek si domyslíte: intelektuálové jsou vinni dlážděním cest do pekel dobrými úmysly. Vědí přitom, že kdyby to nevyšlo, nikdo je nikdy nepožene k zodpovědnosti. Trest na plná ústa Sowell nenavrhne, ale mezi řádky závěru lze tušit, že by si přál ten nejtvrdší: celospolečenskou ignoraci inteligence.

Redakce radí

Každý týden dva Kašpárky

Michal Kašpárek

Každý pátek pod pravidelným komentářem, radou či tipem Michala Kašpárka doporučujeme další komentáře, rady a tipy téhož autora. Dnes uděláme výjimku. Doporučíme ještě něco navíc. Kromě jiného proto, že je čtvrtek. A ve čtvrtek vycházejí Michalovi Kašpárkovi na sesterském webu Finmag knižní recenze.

Michal pro vás přečetl už dávno víc stovku knih. O ekonomice, o ekonomii, o financích, o motivaci. A podobně. Někdy to musela být radost, jindy utrpení. Každý ten zážitek najdete na Finmagu v uživatelsky příjemném, tedy čtivém a vtipném balení.

A kde jsou komentátoři Foxu?

Z výčtu hříchů inteligence vypíchněme ještě jeden: Paul Krugman a Peter Corning se prý „hádají s karikaturou, ne skutečnými argumenty“. Na kontextu teď nezáleží, důležité je, že žádná věta by Sowellovu práci nevystihla líp.

Autor definuje příslušníka inteligencije hned na začátku. Nejde jen o to, že takový člověk při práci myslí – to dělá i konstruktér nebo chirurg. Podstatné je, že práce inteligenta spočívá převážně v produkci myšlenek. A to takových, které nelze hodnotit objektivně, ale jen subjektivně, třeba „napsal to hezky“, „říká odvážné věci“ nebo „je příliš konzervativní“.

Podle téhle definice je jasné, že například Jiří Pehe intelektuál je, zatímco Tomáš Řepka intelektuál není. Co ale Tomio Okamura? Markéta Šichtařová? Stanislav Komárek? Všichni ti lidé, co inťouší po večerech, když se vrátí z kanclu? Jsou míň intelektuály než dejme tomu zaměstnanci Ústavu evropských teritoriálních studií Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích? Řekl bych, že jsou dokonce významnějšími intelektuály, ale do Sowellovy definice se vejdou jen tak tak. Možná je to tím, že takoví se mu do argumentace moc nehodí.

Jeho karikatura intelektuála coby liberálního pravdoláskařského vykuka především ignoruje pravicovou, nebo prostě ne-levicovou, konzervativní část inteligence. Ta je možná menší – ale není neviditelná a neslyšitelná. V Americe se koncentruje kolem stanice Fox, u nás je roztroušená mezi blogy. Tady i tam na ni platí vše, co Sowell paušálně vytýká levičákům. Někteří pravicoví myšlenkotvůrci bájí (jako Petr Hájek), někteří se vyjadřují hystericky (jako František Matějka), někteří pomáhají v lidech piplat paralyzující syndrom oběti (jako autor textu Proč nepodnikat nebo virálního Proč vás nezaměstnám). Skoro všichni si minulost malují příliš idealisticky. Řada rozdává knížecí rady – akcie v pětiletém horizontu vždycky rostou a co je dobré pro velké firmy, je dobré pro všechny – bez toho, že by nesla jakoukoliv zodpovědnost. A stejně jako ti darební levičáci propagují netradiční formy rodinného uspořádání – například manželství z lásky, ve kterém muž ženu nekoupil a nepatří mu jako další kus domácího zvířectva. Narušují tím tradiční hodnoty, které tu byly po většinu dějin lidstva.

Jak je Sowellova karikatura pitomá, to nám pomůžou odhalit čeští pravdoláskaři™. Autor píše o vyhnání sudetských Němců jako o důsledku nacionalismu českých prvorepublikových úřadů a intelektuálního handrkování se o historické křivdy; s tím by ale v Česku paradoxně souhlasila spíš „inteligence“ než „obyčejný lidi“. Dál intelektuálům vytýká chamberlainovský pacifismus a politiku ústupků. I tady argumentuje těmi nejlépe se hodícími kusými příklady – o Václavu Havlovi, který s řadou „havlistů“ podporoval bombardování Jugoslávie, se proto pochopitelně nezmiňuje.

Vedle uštěpačných rusismů pak na argumentační dno klesá Sowell ve chvílích, kdy bez adekvátního zdůvodnění strká do uvozovek slova jako „práva“, „rozum“ nebo „demokracie“ – a kdy svoje (pochopitelně legitimní) konzervativně-vlastenecké postoje hájí jako cosi přirozeného a ideologicky neutrálního, zatímco odpůrcům jde o „ideologickou indoktrinaci“. Stejnými argumenty by mohl král nebo biskup před pěti sty lety hájit absolutistický feudalismus a krutou teokracii proti šlechtě a měšťanstvu usilujícím o náboženskou a společenskou „reformaci“ a ekonomickou „liberalizaci“.

Anketa

Jste intelektuál či intelektuálka?

Proč intelektuály paušálně nezatracovat

Sowella jeho nenávist k sociálním inženýrům – neříkám, že nepochopitelná – zkrátka zbavila odstupu. Mnohem líp se s podobným tématem vypořádal ve své poslední knize Antifragile Nicolas Nassim Taleb. Namísto o intelektuálech v ní píše o fragilistech, tedy o lidech, kteří do věcí kecají a rozhodují o nich, ačkoliv „jejich vlastní kůž není ve hře“. Jejich přičiněním žijeme v křehkém (fragile) světě, kde se rozbíjí jeden kýbl splašků za druhým, ovšem vždycky až ve chvíli, kdy jsou tihle chytrolíni v bezpečné vzdálenosti. Talebova neutrální definice sedí nejen na Sowellovu specifickou inteligenciji, ale i na členy dozorčích rad, dietology, technofily, správce investičních fondů, armádní poradce, burzovní analytiky z televizní obrazovky a desítky dalších profesí, které se bez velké zodpovědnosti živí produkcí myšlenek.

Také přemnožené stavy fragilistů jsou důvodem, proč intelektuály paušálně nezatracovat. Jsou mezi nimi totiž i takoví, kteří čtenáře učí skeptickému myšlení, nutí jej pochybovat, dodávají mu odvahu přehodnocovat samozřejmé věci a nejít s davem. Taleb, Leonard Mlodinow, Amos Tversky, Nate Silver, Daniel Kahneman, Isiah Berlin… a ve svých světlých okamžicích i sám Sowell. Škoda, že ty zářné skeptické a mýtoborecké postřehy utopil v Intellectuals and Society v takovém moři balastu.

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+16
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 4 komentářů

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Kašpárkovy předvánoční knižní tipy, ročník 2016

1. 12. 2016 | Michal Kašpárek | 1 komentář

Kašpárkovy předvánoční knižní tipy, ročník 2016

Devítisetstránkové dějiny spotřební kultury, absurdní zážitky padesátníka v softwarové firmě, návody na efektivní konání dobra nebo na výběr bytu podle optimálního algoritmu: připravte... celý článek

Blanické rytíře? Česko potřebuje hackery, podnikatele a nepřizpůsobivé!

19. 10. 2012 | Michal Kašpárek | 2 komentáře

Blanické rytíře? Česko potřebuje hackery, podnikatele a nepřizpůsobivé!

Možná bychom je mohli začít doceňovat dřív, než budou bezpečně pod zemí.

Kompletní seznam škůdců českého exportu. Jsou na něm děti, hrdost i Vánoce

12. 9. 2012 | Michal Kašpárek | 11 komentářů

Kompletní seznam škůdců českého exportu. Jsou na něm děti, hrdost i Vánoce

Nemusíte jihnout nad tibetskou vlajkou ani soucítit s uvězněnými ruskými výtržnicemi. Nečasův projev „Export über alles“ by vás ale stejně měl vyplašit.

Promoční projev, na jaký váš děkan nemá odvahu

20. 7. 2012 | Michal Kašpárek | 6 komentářů

Promoční projev, na jaký váš děkan nemá odvahu

Pravda o školství, že vám z ní zvadnou pugety a u slavnostního oběda zaskočí v ústech.

Humanitní obory líhní nezaměstnaných nejsou! Spíš obecnou přípravkou „na cokoli“

22. 5. 2012 | Petra Dlouhá | 26 komentářů

Humanitní obory líhní nezaměstnaných nejsou! Spíš obecnou přípravkou „na cokoli“

Sezóna přijímacích zkoušek je v plném proudu. Čeští maturanti tradičně pořádají hony na humanitní obory. Mnozí rodiče se děsí, že jejich děti budou jako „humanitní vzdělanci“ živořit.... celý článek

Partners Financial Services