Můžete být i dvakrát dražší než ostatní. Když lidem chutná

Michal Kašpárek | rubrika: Rozhovor | 9. 2. 2013 | 10 komentářů
Majitelé baru sídlícího v netradičních prostorách banky mluví o neštěstí cenových válek, o štěstí s prohibicí i o tom, jestli někdy na place potřebovali baseballku.
Můžete být i dvakrát dražší než ostatní. Když lidem chutná

Jeden studuje ekonomii, druhý psychologii. Zatímco někteří jejich spolužáci sní o práci v bance, oni už ji mají. V bývalých prostorách jedné z nich totiž v září v centru Brna otevřeli bar. S atmosférou třicátých let, výtahem přes tři podlaží a chytlavým názvem: Bar, který neexistuje. Od prvních týdnů je problém dostat se sem bez rezervace, a to Jan Vlachynský (na fotce vlevo) ani Andrej Vališ (vpravo) nenahánějí hosty na slevy. Je toho víc, co dělají jinak: blogují ze zákulisí a nezavírají, dokud v podniku sedí lidi. I kdyby to bylo do půl osmé ráno.

Je vám dvacet čtyři a dvacet pět. Jak na takový bar můžou tak mladí kluci sehnat peníze? Vy jste buď nějak zázračně zbohatli, nebo to bylo od rodiny…

Andrej: Něco málo jsme si vydělali na brigádách na Aljašce. Ale myšlenka baru nám přišla tak dobrá, že se nám podařilo přesvědčit pár kamarádů, aby nám napůjčovali prachy.

Propojeno

Restaurátor českého pohostinství

Když už jsme v té restauraci... Doporučujeme vaší pozornosti dvojdílný exkluzivní rozhovor s Tomášem Karpíškem. Pokud by vám náhodou něco neříkalo jeho jméno, nejspíš vám něco řeknou jména jeho restaurací: první byla Ambiente (dnes jde přímo o značku franšízové sítě), nejnovější je Čestr, postavený na propagaci českého hovězího, před ním úspěšné retro Lokál. Nejprestižnější podnik jeho stáje je pak La Degustation Bohême Bourgeoise, které šéfkuchař Oldřich Sahajdák vyvařil michelinskou hvězdu.

Kolik?

Andrej: Ke třem milionům.

A už po těch čtyřech měsících tušíte, jestli máte šanci to splatit a začít vydělávat?

Andrej: Tváří se to tak.

V oboru jste začali mícháním moštu s kalvádosem na brněnských vánočních trzích. Dalo vám to něco?

Andrej: Devadesát procent toho, co tady zúročujeme, jsme se naučili právě na vánočních trzích.

Honza: Jednu věc obzvlášť: naučili jsme se tam nacenit svoje věci. Turbomošt byla obrovská haluz. Začali jsme nad stánkem přemýšlet asi měsíc před otevřením trhů a museli jsme rychle vymyslet nějaký horký drink. Až později jsme zjistili, že jsme měli mnohem vyšší výrobní náklady než konkurence. Tím pádem jsme ho museli prodávat dráž. Turbomošt doteď stojí 35 korun, jenže dvě deci svařáku tehdy stály dvacku. Na tom jsme zjistili, že nevadí, když jsme skoro dvakrát dražší. Lidi přijdou, protože jim to chutná.

Nedávno jsme se bavili s majitelem jiného brněnského baru, který musel zlevnit drinky o dvacet korun, aby dorovnal konkurenci. To jsme nikdy nedělali. Věřili jsme tomu, že když to bude dobré, tak si můžeme říct, kolik chceme.

Tenhle styl přemýšlení se mi líbí. Mám pocit, že se tu lidi úplně stydí říct si o peníze.

Andrej: Ono to teď vypadá, že jsme strašně drazí, to tak zase taky není.

Honza: Tak konkrétně manhattan: v levných barech tady stojí 90 korun, my ho máme za 110. Teď jsme dělali manhattan stařený dubovými pilinami, v lahvích nám dlouho leželo hodně peněz. Byl to risk, ale vyšel. Prodávali jsme to za 150 korun a do dvou dnů se všechno vypilo. S nikým nebudeme soupeřit cenou, ale zároveň potřebujeme vědět, že si za svým zbožím můžeme stát.

Manhattan

Koktejl manhattan prý vznikl někdy na začátku poslední čtvrtiny devatenáctého století v newyorském baru stejného jména, na party na počest tehdejšího guvernéra státu New York (a prezidentského kandidáta) Samuela Tildena. Legenda zní, že party pořádala budoucí matka Winstona Churchilla.

Klasická receptura praví, že základem manhattanu je whiskey, nejlépe režná, případně bourbon, doplněná sladkým vermutem, kapkou hořkého likéru Angostura. Přidejte led a koktejlovou třešni a máte všechny ingredience.

Anketa

Sto deset za manhattan. Hodně, nebo málo?

Máte tu slušný výběr lahví. Jak jste mohli do pětadvaceti ochutnat tolik věcí?

Honza: Bude to znít blbě, ale nemáme nachutnané všechno. Když jsem sestavoval list flašek, co chceme, tak jsem nadrzo vzal nápojový lístek nejlepší českého baru Black Angel’s a podíval se, co mají. Na spoustu věcí jsme se přeptali konzultantů z oboru a seznam doplnili nějakými špeky podle žebříčků. Minimum vycházelo z našich zkušeností, skoro všechny lahve jsme ochutnali až tady.

Jak se vám shání personál, když to vyžaduje větší schopnosti než nalít rum do koly?

Honza: Nevyžaduje. Většina lidí, co tu dělá, neměla žádné zkušenosti z oboru. Líp se nám s nimi pracuje, protože je sami nemáme. Vycházeli jsme z principu, že to v českých službách stojí za hovno, a tím pádem je lepší někoho znova naučit, jak to chceme dělat my, než někoho jiného přeučovat. V lidech zůstávají špatné zkušenosti. Když děláte v blbém podniku, chodí tam naštvaní hosti, kteří se nechovají hezky k obsluze, ta se nechová hezky k nim a zacyklí se to. Když uděláme krásný podnik, kde se budeme všichni od začátku chovat hezky, tak se do takové smyčky snad nedostaneme.

Říkáte krásný podnik… to jste od začátku chtěli mít bar v bance?

Honza: To úplně ne. V roce 2010 jsme měli na vánočních trzích zimní bar jen s pitím, kde to hodně šlapalo. Tak jsme si řekli: baví nás to, udělejme kamenný podnik. Na tohle místo jsme pak loni narazili náhodou.

Souvisí ten název nějak s tím, že to tu nevypadá jak v baru?

Honza: Je to úplně trapné. Rádi říkáme, že takový bar tady prostě nikdy neexistoval… ale je to jinak. Měsíc a půl jsme řešili, jestli to tu vůbec mít, bylo to totiž větší, než jsme původně chtěli…

Andrej: …vyžadovalo to obrovské investice…

Honza: …a mnohem víc času, než jsme si mysleli. Řekli jsme si, že do toho tedy půjdeme. Ale nechtěli jsme tři čtyři měsíce stavět, pak otevřít a čekat, jestli někdo přijde. Museli jsme lidem dát vědět dopředu, co se tu bude dít. Neměli jsme název, tak jsme si pomohli Barem, který neexistuje, jenom na kampaň. Po pár týdnech jsme ale věděli, že to necháme, protože jsme s tím měli obrovský ohlas.

Jak se vám spalo, když jste měli otvírat tak nákladný podnik a ministr zdravotnictví do toho najednou vyhlásil prohibici?

Andrej: To byly velké stresy, ale řekli jsme si: super. Inspirovali jsme se prohibičními bary v Americe, takže aspoň máme ten správný název.

Teď je to legrace, ale nevědělo se, jak dlouho zákaz prodeje potrvá, jestli lahve nezůstanou zavřené půl roku…

Andrej: A taky se všechno otevřené muselo vylít.

Honza: Měli jsme bar původně rozjet na začátku září, a že se to protáhlo, to bylo nakonec obrovské štěstí. Do začátku bychom tím dostali obrovskou sekeru. Vlastně nám to možná nakonec hrálo do noty, nechtěli jsme prodávat tuzemák a českou vodku. Třeba se lidi přiklonili k lepším věcem, ale nevím to jistě. Nemám čas chodit po jiných barech a porovnávat to.

Vedle dotazů na název musíte být ještě nadšení z narážek na dýškovou aféru, kdy jste na blogu sprdli zákazníky, že někteří dávají malé spropitné, a pěkně si to od nich vyžrali.

Honza: Díky za radu, mimochodem.

Na vysvětlenou: v komentářích na Facebooku jsem vám tehdy radil, abyste zkusili vášně uklidnit třeba tím, že budete týden dorovnávat dýška. K mému překvapení jste to tak udělali. Zajímalo by mě, jestli jste si z toho odnesli nějakou univerzální radu pro krizovou komunikaci.

Honza: Reagovat rychle, upřímně a za nic se neschovávat. Nemůžeme ale zevnitř posoudit, jaký to mělo vliv, možná že by sem chodilo mnohem víc lidí, kteří nechodí.

Dávají lidi aspoň větší dýška?

Honza: Nedávají menší. Ale že by se to závratně zvedlo, to ne.

Jakým klíčem se vlastně spropitné dělí? Mám platit osmdesát, nechám sto, co se stane s tou dvackou?

Honza: Odkoukali jsme náš systém v Americe. Každý na place jede na svůj flek a má svoje dýška. O ty se dělí s lidmi, co se nedostanou do styku s penězi. Barmani mají dvacet procent od placmenů, myčka deset procent od všech. Můžou dostat i míň nebo víc, podle toho, jak kdo dělá chyby.

Co máte v plánu dál?

Andrej: Potřebujeme to tady nejdřív stabilizovat…

Honza: …ale máme plány… (mrká)

Andrej: …máme… (váhá)

Honza: …chceme udělat další bar v Brně. Malej. Tajnej. Skutečný bar, který neexistuje. Hodně nás baví představa místa, kde si ještě víc vybíráme, kdo tam je. V Americe jsme často viděli něco, co tady skoro není: bary si tam diktovaly chování a atmosféru. My to tedy děláme, máme doormana, lidi na stání pouštíme jen výjimečně, ale občas si při té velikosti prostě nemůžete vybírat.

Takže dress code a tak?

Honza: Třeba. Je to jedna z věcí, které k tomu můžou patřit.

Když jsme u toho chování. Porval se tu někdy někdo?

Honza: Pokud vím, tak jen první den při neoficiální otvíračce.

Andrej: To letěla židle.

Honza: Pak nám kamarád dal baseballku a od té doby je to v pohodě. Nemuseli jsme ji použít.

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+20
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 10 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

9. 2. 2013 10:24, Fredy

Citace - Fousek / 09.02.2013 09:04

Bohužel, co jsem se ptal... klientela je v česku jen na levné sýry "tatranského typu", které nejsou moc chutné a dělají se ve velkém. Škoda, lidi sežerou cokoli... jenom aby to bylo levné.

No jo, když ono je to přece levné, tudíž dobrý kauf. Někteří slevo-letákovci stačí objet více super-hyper a přitom si vyměňuji poznatky, komu se co podařilo koupit levně....

K tomu mám jeden zajímavý poznatek. Ve vsi, co mám chalupu, je malý vesnický obchod se základními potravinami a sem tam něco z průmyslového zboží. Majitelku a prodavačku v jedné osobě dobře znám, neboť tam občas nakupuji. Zastávám názor, že je dobré nechat vydělat místnímu podnikateli, aby se udržel. Má tam vše, co normální člověk, žijící na vesnici, potřebuje. Ale místních starousedlíků tam mnoho nechodí. Jednak proto, že jí tak trochu závidí, ale hlavně z důvodu slevo-letákového šílenství. Ona to má často dražší, což je normální, ale ne zase o tolik, aby to vyrovnalo dopravní náklady slevomaníků. Říkala mi, že nebýt rekreantů a v sezoně turistů, tak by to mohla zavřít. Turisté si to pochvalují. Jednak jsou to vesměs tací, co nelítají s letáky v ruce a pak uznávají, že je to pro ně vlastně levnější, neboť je neláká kupovat další zbytečná lákadla.
Jo a ty super-hyper sýry jakoby Tatranské, jsou často vyráběné v Polsku ...

Zobrazit celé vlákno

+5
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Proč nepodnikat

4. 2. 2013 | Jan Frýdek | 7 komentářů

Proč nepodnikat

Už je to nějaký pátek, co Peníze.cz publikovaly seriál Začínáme podnikat z pera aktivního podnikatele Michala Chlebouna. Někteří možná naše tipy využili a podle praktických instrukcí... celý článek

Jan Prušák: Jméno mojí firmy bude synonymem pro počítač

10. 11. 2012 | Ondřej Tůma | 21 komentářů

Jan Prušák: Jméno mojí firmy bude synonymem pro počítač

S pražským živnostníkem roku jsme si povídali o tom, jaké to je začít s podnikáním v devatenácti letech, proč si u něj herní počítače objednávají hlavně bohatí manažeři a kolik počítačů... celý článek

Tomáš Čupr: Slevomat je miliardová firma!

13. 10. 2012 | Ondřej Tůma | 5 komentářů

Tomáš Čupr: Slevomat je miliardová firma!

Tomáš Čupr už není výkonným ředitelem Slevomatu. Proč? Jaká byla nejvyšší nabídka k prodeji, kterou odmítnul? A co mu nejvíc vadí na českém podnikatelském prostředí? Přečtěte si exkluzivní... celý článek

Tomáš Karpíšek: Potravinářský průmysl nás všechny šidí

17. 9. 2011 | Ondřej Tůma | 3 komentáře

Tomáš Karpíšek: Potravinářský průmysl nás všechny šidí

„Možná pomůže, až se pan Babiš a podobní podnikatelé rozhodnou pro nějakou dobrou věc. Až si řeknou, že je čas, aby si vylepšili jméno investicí do něčeho poctivého, tradičního a opravdu... celý článek

Český restauratér dobývá Ameriku. Exkluzivní rozhovor s Tomášem Karpíškem

10. 9. 2011 | Ondřej Tůma | 4 komentáře

Český restauratér dobývá Ameriku. Exkluzivní rozhovor s Tomášem Karpíškem

V rozhovoru s majitelem sítě restaurací Ambiente se dozvíte, jak těžké je otevírat podnik v New Yorku, že v Americe jsou taky složitá pravidla, ale nikdo se je nepokouší obcházet, ale... celý článek

Partners Financial Services