Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Miliony pro Trošku. Takhle státní fond podporoval český film

| rubrika: Komentář | 23. 11. 2012 | 13 komentářů
Fráze o tom, že státní podpora filmu chrání diváka před záplavou braků, jsou pokrytecké. Fond kinematografie v posledních letech poslal miliony na komerční slátaniny, nejlépe hodnocenou komedii posledních let rada podpořit odmítla.
Miliony pro Trošku. Takhle státní fond podporoval český film

Minulý týden vrátil Václav Klaus sněmovně návrh zákona o audiovizi. To mimo jiné znamená, že až do přehlasování jeho veta nevznikne Státní fond kinematografie, který měl pod ministerstvem kultury nahradit Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie. Starší fond byl financovaný i výnosem z nedávno rapidně omezených reklam vysílaných na České televizi, proto téměř vyschnul. Do nového by opět povinně a výrazněji než dříve přispívaly komerční televize a nově mimo jiné i videoservery. Na natáčení snímků, ale i digitalizaci kin, propagaci českého filmu, pořádání festivalů a renovaci starých děl by mohlo jít až tři sta milionů korun.

Nehodlám přispívat do hašteření o tom, jestli má stát z odvodů soukromých firem „podporovat film“: nedokázal bych uspokojivě obhájit tvrzení ani jednoho z obou rozdílných světů, které se naposledy střetly v úterních Událostech a komentářích. Rozdráždilo mě ale skálopevné přesvědčení (některých) filmařů, umělců a úředníků o tom, že státní fond funguje jako hráz proti tupé komerci. Klausův bonmot, že českému filmu chybí invence, nikoliv peníze, si taky zasloužil kvalitnější reakci než urážky.

Propojeno

ČSFD.cz

„Na začátku nebyl žádný plán, že by se z toho stala jakási filmová databáze, navíc takhle masově rozšířená. Prostě to byly stránky pro desítky až stovky filmových nadšenců, kteří si na nich založili svůj profil a vložili pár filmů, o kterých pak diskutovali. Časem jsem si řekl, proč tam nepřidat taky fotogalerie a víc informací k jednotlivým snímkům... Pak už to šlo ráz na ráz a server začal rychle růst.“

Začínalo to jako koníček. A koníček to pořád je. Jenže dneska má Česko-slovenská filmová databáze miliony přístupů ročně... Nabízíme dvoudílný exkluzivní rozhovor s Martinem Pomothym, jejím zakladatelem.

iMovie vyměníme za Excel

S čísly je to ošemetné, když jde o umění – přesto nám teď ale pomůžou nabourat několik klišé.

Pracovat budu se seznamy dotací z let 2009, 2010 a 2011, vyvěšenými na webu ministerstva kultury. Třicítka excelovských souborů zrovna neoplývá přehledností a použitelností, pracovat tedy dál budeme se mnou vytvořenými tabulkami, které obsahují překontrolované původní hodnoty a snáze se s nimi počítá (2009, 2010, 2011). Do finálního souboru jsem vykopíroval ty filmy, které získaly z fondu v těchto třech letech peníze na tvorbu nebo výrobu, dostaly se již do distribuce a dočkaly se recenzí nebo aspoň diváckého hodnocení na Česko-slovenské filmové databázi. Ale nebojte, to pilířem mých argumentů nebude.

Zatímco výše příspěvků se čísly vyjadřuje snadno, s kvalitou je to ošemetnější. Za prvé, podpora filmu funguje trochu jako investiční fond: některé tvůrčí experimenty se zákonitě nemusí povést, od toho je tu diverzifikace. Pro kulturu je důležitější, když se párkrát za sezonu povede skvělý film, než kdyby z ateliérů lezly mcdonaldizované produkty stabilně na tři hvězdičky z pěti. (Libertariáni musí při čtení trpět, ale tenhle článek je určený hlavně pro zastánce navrženého modelu přerozdělování.) Za druhé: soudobá kritika nemusí pochopit hodnotu skutečně průlomového uměleckého díla – viz Máchův Máj. Alespoň jednomu ze čtyř recenzentů by se to ale podařit mohlo; proto tabulky obsahují sloupek s „nejlepším hodnocením“. (Jak uvidíme, radikálních experimentů se stejně točí pomálu.) A za třetí, i přes spojení tří ročníků pořád pracujeme s malým datasetem náchylnějším na odchylky: filmů je jen 76 a recenzí 93. U nízkorozpočtových snímků je možné, že si jich recenzenti všimnou spíše v případě, že jde o výjimečný sukces, což může způsobit odchylku směrem vzhůru – a tak dále.

Počty proto berme s lehčím odstupem; ne tak otázky, ke kterým prostřednictvím čísel hledám odpověď. Pohled do seznamu již hotových podporovaných projektů je totiž v lecčems znepokojující i bez matematiky a klišovité myšlení na nich záhy ztroskotá.

Sedm věcí ke zvážení, než budete bránit státní filmový fond

  • Na vrcholu tabulky ihned trknou do očí dvě pětimilionové dotace pro mimořádně nekvalitní filmy: Saxanu a lexikon kouzel a Ulovit miliardáře. Nejde o nezdařené umělecké produkty, ale o komerční braky, což mohlo být radě fondu jasné snad už z námětu. Přesto podpořila dotace poměrem hlasů 7 : 2 a 8 : 1. Příznivce „kvality“ zarazí i čtyři miliony pro film Zdeňka Trošky Čertova nevěsta a srovnatelné příspěvky pro Můj vysvlečenej deník, Kozí příběhy se sýrem nebo Dešťovou vílu.
  • Přestože fond v letech 2009 až 2011 rozdělil skoro tři čtvrtě miliardy korun a z toho šlo na tvorbu a výrobu 469 milionů, filmů mimořádných kvalit s jeho podporou vzniklo pomálu. Diváci a recenzenti se shodli pouze na výjimečnosti desetiminutového studentského filmu Graffitiger, z celovečerních získaly převážně kladný ohlas Poupata, Rodina je základ státu, Největší z Čechů, Kawasakiho růže a Cesta z lesa.
  • Nyní k číslům: Klausovo tvrzení, že českým filmům chybí spíš invence než peníze, najednou nepůsobí nijak nemístně. Průměr procentuálního hodnocení z nejpříznivějších recenzí filmů s více než dvoumilionovou dotací je totiž 64 %, u zbytku 69 %. Když počítáme všechny recenze, štědře dotované filmy dostaly dokonce v průměru jen 53 %, ostatní 67 %. Rozdíl je to markantní, přestože z něj kvůli výše uvedeným důvodům (málo dat) ještě nelze vyvodit, že by snad dotace vyloženě škodily.
  • Méně peněz neznamená méně kvality – spíš kratší metráž a skromnější žánry. U nízkorozpočtových krátkometrážních filmů a dokumentů by si teoreticky měli recenzenti všímat spíše povedených kousků a těmi nepovedenými ani neztrácet čas, zatímco Troškovi to možná „o to víc nandají“. Toto zkreslení můžeme obejít jinak položenou otázkou: kolik výjimečných děl, které získají u recenzentů a u diváků v průměru víc než 70 procent najdeme nad a pod čarou dvou milionů? U diváckých hodnocení je to 4 : 14 (tedy 13 % vs. 30 % z celkového počtu), u recenzentů je to plichta 4 : 7 (13 % vs. 15 %). Bulvárně položeno: víc peněz neznamená automaticky „víc kvality“. Znamená jen delší metráž a odlišné, výpravnější žánry.
  • Ač rada podpořila řadu masovek, v tabulce nenajdete nejlépe hodnocenou českou komedii posledních let. Dotaci na výrobu snímku Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka rada zamítla v roce 2011 poměrem hlasů 8 : 2. Film diváci na ČSFD hodnotí 75 %, recenze na iDnesu 80 %, v Aktuálně 70 %, FFFilm 90 % a Kinobox dává 75 %. Berme to jako příspěvek do diskuze o tom, nakolik rozhodování rady připomíná generátor náhodných čísel – a jestli i komerční televize a nedotovaná studia nedovedou vyprodukovat důstojný, řemeslně zvládnutý snímek. („Běžte prosímvás všichni na tenhle film několikrát, protože jeho tvůrci musí natočit něco dalšího, a řekněte o něm všem ostatním, protože lid potřebuje vědět, že byl klamán a že ostatní české komedie nejsou takhle dobré,“ píše František Fuka.)
  • Kde jsou rebelové? Silně levicově orientovaní čtenáři mě můžou snadno obvinit z toho, že vnímám podporu kinematografie a umění příliš „ekonomicky“, exaktně a měšťácky. Mají pravdu. Tabulka s podporovanými a do distribuce uvedenými filmy by ale měla znepokojit i je: kolik radikálně společenskykritických děl v něm najdou? Z kolika dýmá Molotovův koktejl a vyzařují myšlenky Slavoje Žižka? Dobře: Poupata, Drnovické catenaccio a snad i Auto(mat), který dostal příspěvek na distribuci, párají oponu dominantní ideologie, řečeno s francouzským marxistou Louisem Althusserem. Jinak je to výstavka šosácké reakční kultury, na kterou šla skoro půlmiliarda v zemi destruující kvůli úsporám svou záchrannou sociální síť. (A prosím, přestaňte omílat, že je fond mimorozpočtový: co do něj televizní společnosti a kina odvedou, to jim bude chybět k podnikání, a co jim bude chybět k podnikání, to neodvedou na dani ze zisku nebo sociálním pojištění zaměstnanců.)
  • Poslední postřeh vychází nikoliv z tabulky, ale z procesu jejího vzniku: starý fond rozhodně nehospodařil transparentně. V on-line dostupných materiálech najdete pouze adresáta dotace, název snímku (ten se často během příprav změní), částku a poměr hlasů pro a proti. Nelze přímo zjistit, kdo z rady jak hlasoval, a především proč. Na webu ministerstva chybí podklady od producentů, na základě kterých se o jednotlivých milionových dotacích z veřejných peněz rozhodlo. Zajímá-li vás víc, musíte si podat žádost o informace podle zákona sto šest a připravit si dvě stě korun za každou započatou hodinu úředních rešerší. Novela zákona o audiovizi prosvětluje nový Státní fond kinematografie jen o něco málo silnější žárovkou. Jeho rada bude muset sepsat a zveřejnit kritéria, podle kterých bude žádosti o dotace hodnotit. To ale neznamená, že neprojde případná Saxana III. – radní si totiž sami vytvoří pravidla, podle kterých pak budou hrát. Posunem k lepšímu je povinnost zveřejňovat expertní posudky, bohužel ovšem bez „obchodních tajemství, údajích o jiných osobách účastnících se projektu, než je příjemce podpory, uměleckých autorských děl přiložených k žádostem a údajů, o kterých to stanoví jiný právní předpis.“ Uvidíme, co všechno přes to půjde protlačit.

Moje data jsou otevřená, můžete tedy na jejich základě bádat dál: jít hlouběji do historie, započítat ceny z domácích soutěží i zahraničních festivalů, porovnat produkci podporovanou fondem s tou, kterou financují komerční televize a soukromá studia bez dotací. Kdo je doma se zlomenou nohou, může porovnat českou kinematografii s některou zahraniční. Budu rád za jakákoliv doplnění.

Anketa

Podporujete vznik Státního fondu kinematografie?

Dotovat filmy? Neřeknu. Dotovat je takhle? Raději ne

Tabulka sama o sobě není argumentem pro to, že stát nemá formou dotací podporovat film. Těžko ostatně říct, jestli by něco takového šlo vyčíst z dat, byť seberozsáhlejších – stejně oba názorové tábory upínají svou pozornost k různým cílovým veličinám. Jedním jde o svobodu nakládat s vlastními penězi, druhým o všeobecné kulturní bohatství. S odstupem se ale hranice rozmazávají a obě skupiny si jsou najednou podobné v tom, jak podléhají známému šálení toho, „co je vidět a co není vidět“. Libertarián rád přehlédne, že k jeho svobodě paradoxně přispěla i některá umělecká díla financovaná veřejnými prostředky – a také nedocení nerozbité okno od auta zachráněné tím, že potenciální vandalové zrovna seděli v kině zachráněném dotací na digitalizaci. Levičáci zas často ignorují skutečnost, že peníze přerozdělené zákonem chybí někde jinde, kde s nimi mohlo být naloženo účelněji – nebo že některé fondem podpořené scénáře končí v šuplíku, místo toho aby se k publiku dostaly „tržní cestou“ alespoň jako román.

Moje závěry jsou jiné: Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie opravdu podpořil v posledních třech letech několik kvalitních snímků. Nevíme přitom, jestli by vznikly i v liberálnějším prostředí, tedy bez podpory fondu a zároveň bez zatížení televizí a kin odvody a nejvyšším DPH v regionu. Srovnatelnou sumu jako do „kvality“ fond vložil i do projektů bez uměleckých ambicí, v několika případech rovnou do braků. Vedle nich je na špičce dotačního žebříčku ještě spousta děl přijatých s rozpaky jak kritikou, tak diváky – spíš než o odvážné experimenty jde přitom „jen“ o řemeslně nezvládnutá díla. Na opačném konci lze přitom nalézt krátkometrážní a studentské „perličky na dně“ se statisícovými rozpočty. To všechno by bylo fér zmínit pokaždé, když kdokoliv klade rovnítko mezi tučný státní fond a umělecky hodnotnou kinematografii. Rozhodování rady bylo navíc natolik netransparentní a nesystémové, až připomínalo generátor náhodných čísel.

Pokud měl nový zákon o audiovizi v podstatě zachovat výběrčí i rozhodovací mechanismy, ale zásadně navýšit přerozdělované prostředky nového Státního fondu kinematografie, je dobře, že se vrací k projednání do Sněmovny. Pokud je skutečnou prioritou vlády, poslanců i hlasitých odpůrců Klausova veta podporovat prostřednictvím státu tvorbu „kvalitních českých filmů“, musí navrhnout výrazně jinou, koncepčnější a transparentnější formu fungování fondu. Jinak to jsou pouze pokrytci schovávající se za frázemi o českém kulturním bohatství a jeho likvidaci, ale zároveň přehlížející vyhazování desítek milionů na braky, před jejichž údajným destruktivním vlivem má prý přitom diváka stát bránit.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+74
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

23. 11. 2012 8:24, Fredy

Pane Kašpárku, klobouk dolů, udělal jste slušnou práci. Tohle bych spíše očekával od nějakého investigativního novináře, ale ty aby hledal, jako pověstnou jehlu v kupce sena/mediálního balastu.

Osobně si myslím, že nějaký takový fond význam má, ale určitě za jiných podmínek, než nyní. Co by se týkalo běžných, komerčních, záležitostí, tak bych volil formu podmíněné garance úvěru. Jinak není problém, aby bylo komerční dílo, které by si mělo na sebe vydělat, financováno formou sponzorských darů.

Jediná oblast, kdy by měl fond význam, jsou díla, která mají nějakou historickou, vzdělávací, či regionální úroveň a nepředpokládá se, že by byla komerčně výdělečná. Pak by k tomu mohla patřit nějaká investigativní díla, která pojednávají o politických excesech, korupci apod. I když i tady si šikovní producenti své sponzory dokáží nalézt.

Reagovat

 

+29
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (13 komentářů)

26. 11. 2012 | 0:59 | Snehulak

Velice pekne zpracovany clanek. Velice poucne a informacni pro ty, co maji omezene znalosti z daneho tematu a i jinak je to velice pekne ctive. Proste lajk :) více

25. 11. 2012 | 11:44 | Johny

Fredy, já své peníze takto daruji každým rokem: místních hasičům, sportovcům, škole, školce aj. - jde o dar účelově neurčený, takže si s tím mohou dělat, co chtějí, ale oni sami mi řeknou, co s tím udělají, neb mají jasnou...více

25. 11. 2012 | 6:55 | Fredy

Johny, chápu Vaše představy o sponzoringu, ale není tomu tak doslova. Mecenáš je sice, podle definice, člověk, který podporuje osoby nebo instituce finančně nebo jinými způsoby bez odplaty či protislužby, ale to neznamená,...více

24. 11. 2012 | 20:00 | Johny

Sponzor se rozhoduje, co podpoří a jde do toho s nějakou představou. Pokud za své peníze nic neočekává a do ničeho nemluví, pak už se nejedná o sponzora, ale o mecenáše - asi takto to rozdělit? Já si především myslím, že...více

24. 11. 2012 | 18:11 | KarelT

Článek je podle mě velmi trefný. Co se týče komise přidělující peníze, její výběr se mi nelíbí, rozhodně tu velkou roli hrají známosti a konexe. To je problém většiny komisí a všichni to vědí. Jsem určitě pro podporu z veřejných...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Kooperace, Termín vypořádání, Devizový tuzemec, vodafone, petr brousil, odstoupení od smlouvy, mobilní operátoři, aleš poklop, institucionální, mimořádná splátka, hranice důchodového věku, pohotovostní režim, BERNARD, inkasní společnost, vinařský fond, firemní auto, daňový odpočet, hektar půdy

1A10000, 3AE3250, 7T95499, 7C10793, 7T95495

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK