Prezidentský dotazník č. 8: Tomio Okamura

Předchozí prezidentské dotazníky: 

• č. 1 Karel Schwarzenberg
• č. 2 Ladislav Jakl
• č. 3 Přemysl Sobotka
• č. 4 Táňa Fischerová
• č. 5 Jana Bobošíková
• č. 6 Miloš Zeman
• č. 7 Klára Samková

Ze všech zpovídaných prezidentských kandidátů (či kandidátů na kandidáty) byl Tomio Okamura zatím nejméně stručný. Jestli by to znamenalo novoroční projevy fidelovské délky, to si třeba vyzkoušíme – pokud podnikatel a novopečený politik sežene do zítřka potřebnou podporu a pokud si ho pak zvolíme.

Představovat Tomia Okamuru by asi bylo zbytečné, zvlášť představovat ho našim čtenářům – poměrně pravidelně se s jeho názory potkávají v páteční anketě Očima expertů. Jen doporučit lze také dvoudílný rozhovor, který s ním vedl redaktor Ondřej Tůma:

• Z popeláře milionářem
• Postrádám u nás dlouhodobé vize

Jak Tomio odpovídal v našem dotazníku budoucích prezidentů?

Podpořil byste zákon o vyrovnaném státním rozpočtu?

Nemám zatím vyhraněný názor – kdysi jsem byl ale silně pro. Paradoxně v čase krize poznávám, že pokud stát nebo třeba i firma rozumně a chytře investují půjčené peníze, může to přinést vyšší zisk a prosperitu. Problém přece není v rozpočtu a zadlužení, ale v tom, za co peníze utratím. Asi těžko pochválíme dělníka, který do hracího automatu nasype pouze svůj plat a ani korunu navíc, a stejně tak asi nemáme za blázna pekaře, který si půjčí na novou pec nebo na dům, ve kterém si pekárnu zřídí. U nás, a to hlavně u mnohých politiků stále převažují nacvičená dogmata nad zdravým rozumem. Pokud stát bude rozumně hospodařit a peníze nerozkrade a neprošustruje za zbytečnosti, pak na každém rohu vidím investice, které by státu přinesly zisk, a nejen to, i větší stabilitu. Nejde jen o infrastrukturu, ale jsem pro to, aby stát vlastnil a provozoval ziskové firmy. Od celoplošného operátora internetové telefonie po energetické celky a vodárny. Jde totiž také o strategické zdroje, které by měl mít v rukou stát.

Jaký je váš názor na církevní restituce?

Už jsem se vyjadřoval mnohokrát, proto stručně. Restituce ano, ale tím mám na mysli adresné vrácení majetku okradeným. Zákon ovšem neřeší primárně restituce, ale je spíš zákonem o financování církví. Takže přerozděluje například z majetku katolické církve církvím, které majetek nikdy neměly a nemají co restituovat. Takže k restituci adresné bych napsal nový zákon o financování církví. A to tak, že bych umožnil občanům, aby nějaké drobné procento své daně mohli adresovat své církvi nebo dobročinné organizaci. Tak by každou církev financovali její sympatizanti, nikoli lidé, kteří by raději dali peníze na domov důchodců nebo třeba na chudé. Stávající podoba zákona je nešťastná, a byť vím, že církve chtějí raději toto nutné zlo než nic, byl bych raději pro principiálně čisté řešení.

Jste pro zavedení školného na vysokých školách?

Ne u veřejných škol. Ale můžeme se zamyslet nad nějakou formou časově omezené progresivní daně u vysokoškoláků, a to když překročí nějaký platový strop. Tak by třeba deset let procentem platu průběžně přispívali na vysoké školy. Přístup na školy musí být maximálně otevřený právě těm nejchudším.

Měly by mít děti možnost spořit v rámci povinných sociálních odvodů na důchod svých rodičů?

My přece ze svých daní financujeme důchody už teď. A u toho bych zůstal. Jsem proti privatizaci důchodových příjmů. Jestliže to dovedou se ziskem dělat soukromé pojišťovny, musí se to naučit i stát. A důvod je jednoznačný – stát vždy bude ručit za důchody. Ať už to bude, nebo nebude deklarovat zákon – pokud pojišťovna zkrachuje nebo ji někdo vytuneluje, pak se stejně musí o okradené seniory postarat stát. Navíc, tak jak je to nastavené dnes, spořit v soukromých fondech bude pro pár set tisíc nejbohatších – průběžnému systému se nijak neuleví. Takže celá reforma je absolutní blbost, která nikam nevede – pokud tedy nepočítám, že pár pojišťovnám přihraje stát pár set milionů. To je jediný efekt této rádoby reformy.

Jste pro zavedení majetkové odpovědnosti úředníků?

Já to sám navrhuji už léta.

Jste pro zákonné omezení horní hranice RPSN u půjček? Pokud ano, v jaké výši?

Po celé dějiny byla lichva zakázaná téměř ve všech zemích planety. My ji naopak zákonem podporujeme – třeba u exekutorů. Je nemravné, a odporuje to i duchu našich zákonů, využít něčí zoufalé situace či neznalosti k vlastnímu obohacení. Úrok a poplatky by měly být omezeny. Například by neměly převýšit třeba o víc jak deset procent průměrnou úrokovou míru. Samozřejmě jsem pro, aby pokud věřitel čeká dlouho na peníze, měl nárok na kompenzaci – ale vše musí mít své hranice.

Jste pro zavedení účelovosti u stavebního spoření?

Vše jde vždy obejít. Spíš než pro podporu stavebního spoření bych byl pro jednorázový příspěvek spojený s bezúročnou půjčkou na bydlení – pro konkrétní částku za to, že postavím například dům nebo ho zrekonstruuji na bydlení. A spojil bych to s bonusem motivujícím porodnost – za každé dítě bych odpustil významnou částku, třeba dvacet tisíc. To by bylo najednou v ložnicích radosti!

Jste pro legalizaci a zdanění prostituce?

Jednoznačně ano – legalizace ovšem taky znamená velmi striktní regulaci.

Je vám bližší Václav Klaus, nebo Václav Havel?

Obou si pro mnohé vážím, s oběma v mnohém nesouhlasím nebo jim mnohé mám za zlé. Václav Klaus je takový „prezidentštější“, Václav Havel zase takový „monarcha“.

Kdo byl podle vás nejlepším polistopadovým premiérem?

Netuším! Jestliže se policie a státní zástupci nevrátí do letargie uplynulých let, čekají nás mnohá bolestivá odhalení. Vím, že premiéři nemohou prostě ohlídat každého ministra, natož úředníka, ale odpovědnost bude padat na ně. Samozřejmě bychom našli i takové, co asi nemají máslo na hlavě – například pana Tošovského – ti ale zase téměř nic nevykonali. Klaus i Zeman mají za sebou kus obrovské práce. A teprve budoucnost zjistí, kdo spáchal víc dobra než zla. Já osobně bych zatím víc ocenil Miloše Zemana. Je kontroverzní, ale zlodějny za jeho vlády nebyly tak okaté – sedět šel tenkrát i první ministr. Očistil a doprivatizoval definitivně banky – tím vymetl poslední černou špínu. Tudy totiž tekly peníze stranám.

Kdo má u vás doma pod palcem rodinné finance? Víte, kolik za měsíc průměrně utratíte?

Vzhledem k tomu, že žiji se synem sám, tak zatím já.

Jak si spoříte na stáří?

Nespořím – investuji. Spoření je nejdražší způsob, jak se zabezpečit. Reálná inflace je násobkem úrokových měr. Když to zjednoduším – je přece lepší koupit například každý půlrok za dva tisíce stowattový solární panel a hodit ho na střechu. Za pár let budete nejen energeticky soběstační, ale minimálně po dlouhých pětadvacet let budete mít rentu ve formě energie – to za předpokladu, že ani nepožádáte o žádnou dotaci. Se zeleným bonusem budete mít rentu královskou. A pokud máte peněz víc, kupte si byt ve větším městě. Vždycky se najde někdo, komu ho pronajmete a opět máte rentu. Nebo kupte dobrý obraz – Čapek či Warhol nikdy nebudou dlouhodobě levnější – v dlouhodobém horizontu umění prokazatelně roste. Také si můžete koupit louku. Vysaďte tam les – až budete v důchodu, tak ho pokácíte a jste milionář – vaše úroky vám porostou doslova před očima. Spoření v bance, ale i v penzijních fondech, je zoufalství.

Vstoupíte do II. pilíře penzijního systému?

Nikdy! Nejsem tu od toho, abych sponzoroval majitele penzijních fondů.

Kolik maximálně plánujete utratit za předvolební kampaň a z čeho náklady pokryjete?

Netuším. Shánění peněz mě teprve čeká.

Čtete Peníze.cz nebo Finmag?

Jistěže – a to pravidelně obojí. Píšu k vám téměř pravidelně přece už nějaký pátek.

Sdílejte článek, než ho smažem