Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Martin Zach: Po úrazu jsem zůstal půl roku úplně bez peněz

| rubrika: Rozhovor | 16. 6. 2012 | 31 komentářů
Měl to být rozhovor s obyčejným vozíčkářem. A nebyl. V Centru Paraple jsem se potkala s Martinem Zachem, Mužem roku 2009, který den po výhře ochrnul. Jeho život tehdy neskončil. Jen nabral nový směr. Rozjel se do něj na vozíku se záviděníhodnou vervou. Jak sám říká – žije ještě aktivněji než kdy dřív.
Martin Zach: Po úrazu jsem zůstal půl roku úplně bez peněz

Martin právě obhájil diplomovou práci a chystá se na státnice. Závodí na kole, lyžuje, v létě vyráží k moři. Týden co týden pendluje mezi Vrchlabím, kde žije s rodiči, Prahou a Brnem. Jen za posledních pár dní měl v kolech přes tisíc kilometrů.

I když sám tvrdí opak, „obyčejný“ vozíčkář rozhodně není. To však neznamená, že se nemusel potýkat se spoustou zbytečných trablů a byrokratických bariér, které se v Česku lidem na vozíku staví do cesty.  Právě o nich i Martinových životních plánech jsme si povídali v první části našeho rozhovoru. V druhé části, na kterou se můžete těšit už příští týden, se dočtete, jak se Martinovi po úraze sportuje a cestuje. Představí vám také ojedinělý projekt Kolečka na cestách.

Představte si, že jste politik… Jaké opatření, které by mohlo vozíčkářům usnadnit nebo zpříjemnit život, byste přijal jako první?

Martin Zach

Martin Zach

Narodil se 13. listopadu 1985 ve Vrchlabí. Odmalička vrcholově sportoval. V běhu na lyžích dokonce reprezentoval a na mistrovství ČR získal několik medailí, včetně zlaté. Po gymnáziu pokračoval na Fakultě sportovních studií v Brně. Krátce po úspěšném dokončení bakalářského studia zvítězil v soutěži Muž roku 2009. Tragickou hrou osudu si pouhý den po soutěži přivodil vážné zranění, které ho upoutalo na invalidní vozík. Na rybníku Kačák ve Vrchlabí toho dne jeho přátelé pořádali závody ve skocích do vody. První skok na lyžích Martin zvládl na jedničku. Když se ale nechal přemluvit k druhému, jak sám říká nepromyšlenému skoku, zaváhal, dopadl na dno a nárazem do hlavy došlo k poranění míchy. Lékaři tvrdili, že bude hýbat jen hlavou. S tím se ale Martin nesmířil. Za tři roky udělal velké pokroky. Dnes říká: „Jsem zdravý, kvadruplegik.“ I když zůstává na vozíku, dokázal se naplno vrátit do života.

Kvadruplegie je poškození míchy, které způsobí ochrnutí všech čtyř končetin, paraplegie poškození míchy, které způsobí pouze ochrnutí nohou.

Určitě bych je ušetřil aspoň části nekonečného papírování. Byrokracie, kterou každý člověk po úraze musí absolvovat, je nepředstavitelná. Celý systém by měl být podstatně pružnější. Než si cokoli vyřídíte, vyplníte všechny dotazníky a formuláře, trvá to věčnost. Každý úřad pak má třicet dní na to, aby na vaši žádost zareagoval... Další problém jsou příspěvky na proplácení pomůcek. Kdybych mohl, určitě bych se zasadil o to, aby se proplácely i kvalitnější a lepší.

Jak vstřícný je náš stát k člověku, který skončí na vozíku? Je podpora dostatečná?

Svým způsobem jsem měl vlastně štěstí, že se mi stal úraz ještě před sociální reformou. Tehdy bylo možností mnohem víc. Proplácelo se víc kompenzačních pomůcek, byly vyšší přídavky na auto. Od letošního roku je situace podstatně horší.

Jak dlouho po úraze trvá, než od státu dostanete první peníze?

Neskutečně dlouho. Minimálně půl roku jsem byl naprosto bez příjmu. Kdybych neměl své peníze a rodiče, vůbec nevím, z čeho bych mohl žít. O invalidní důchod můžete požádat nejdřív tři měsíce po úrazu. První tři měsíce nikoho nezajímají. Nejdřív musejí uznat, že máte opravdu trvalé následky. Pak ještě dlouho trvá, než vám důchod vypočítají. Sice pak všechno zpětně doplatí, ale být půl roku bez peněz není legrace.

Ve vašem případě byl ale i problém s výpočtem výše důchodu…

Doložil jsem, že jsem studoval vysokou školu, ale vypočítali mi důchod ve výši necelých tří tisíc s tím, že jsem ukončil vzdělání maturitou. Dál je to nezajímalo. Takže jsem celý proces musel absolvovat znovu, znovu vyplňovat všechny dotazníky a žádosti. Pak mi teprve všechno doplatili. Dneska můj důchod dělá zhruba devět tisíc měsíčně.

Zkuste si spočítat, jak vysoký by mohl být váš invalidní důchod...

Spočítejte si výši invalidního důchodu 2013

let

Kromě toho máte ještě nárok na příspěvek na péči?

Ano, ten se vypočítává podle závažnosti úrazu a stupně soběstačnosti. Já dostávám nejvyšší možný – stejně jako většina kvadruplegiků. Dosahuje dvanácti tisíc korun. I když dám dohromady důchod a příspěvek na péči, musím se snažit, pracovat a hledat další zdroje příjmu, abych mohl žít normální plnohodnotný život. Splácím auto, důchod padne na leasing a na telefon. Kdybych si měl platit ještě asistenta a nájem, musel bych normálně vydělávat, jinak by se to nedalo utáhnout. Naštěstí mi ale pomáhají hlavně rodiče, se kterými žiji.

Jak stát přispěje na vozík?

Od státu dostanete na vozík maximálně dvacet čtyři tisíc. Jeho cena je však čtyřikrát vyšší. Pohybuje se okolo sta tisíc korun. Zbylé peníze si musíte sehnat sám.

Jak se vás konkrétně dotkla Drábkova reforma a změny platné od letošního roku?

Většinu věcí jsem si pořídil už dříve, takže mě osobně se dotkla pouze v tom, že mi snížili příspěvky na provoz auta a pohonné hmoty. Když se mi stal úraz, dosahoval přídavek víc než osmi tisíc, později klesnul zhruba na sedm. Od letoška dostáváme jen čtyři tisíce osm set korun na rok, takže čtyři sta korun na měsíc. Když potřebujete auto denně, nestačí státní roční příspěvek ani na měsíc.

Změnil se ale také příspěvek na pořízení auta…

Nově máte nárok jednou za deset let na dvě stě tisíc. Pokud ale autem jezdíte každý den, za deset let už je opravdu opotřebované. Neumím si představit, že mi auto tak dlouho vydrží.

Jak komplikované je vůbec pro vozíčkáře pořízení auta? Vyžaduje speciální úpravy…

Úpravu auta vám uhradí stát, což je fajn. Cena úpravy se pohybuje okolo sedmdesáti, osmdesáti tisíc. Existují specializované firmy, které vám auto upraví na míru. Autosalony navíc ledascos zařídí samy a ulehčí vám papírování. Řekl bych, že to funguje poměrně dobře.

Jak dobře u nás fungují asistenční služby? Jak jsou dostupné?

V Praze je to určitě jednodušší než v menších městech, ale fungují i tam. Nemám s tím ale osobní zkušenost, protože mi pomáhají jen rodiče a kamarádi. Asistenta jsem si zatím hledat nemusel. Navíc se samozřejmě snažím být co nejvíc soběstačný a nebýt na nikoho vázaný. Když člověk někoho potřebuje, obrátí se na sociálku, která vám asistenta doporučí. Pak už záleží, jak se s konkrétním asistentem dohodnete. Někdo má jednoho, jiný jich má víc a střídají se. Pokud vím, tak většina lidí, kteří se tomu samostatně věnují, si bere zhruba sto korun na hodinu. Je to ale opravdu fyzicky náročná práce, když máte pořád někoho někam přesouvat a tlačit.

Co když mi přidělí asistenta, se kterým nedokážu vyjít?

Pak ho musíte vyměnit. Ten člověk je s vámi ve vašem bytě, někdy tam dokonce i spí, trávíte spolu většinu času. Takže si samozřejmě musíte vyhovovat. Je důležité, aby vzájemná spolupráce fungovala. Jinak to nejde. Myslím, že ve výměně by snad neměl být problém.

Když potřebuji asistenta dvacet čtyři hodin denně, stačí mi dvanáct tisíc od státu na to, abych si ho zaplatila?

Stačí, ale znamená to, že mu dáte všechny peníze, které dostanete. I když.. Kdyby si bral asistent stovku na hodinu a člověk ho potřeboval dvacet čtyři hodin denně, peníze stačit nebudou, to si každý snadno spočítá.

Před úrazem jste studoval vysokou školu. Jak je to teď?

Škola je pořád aktuální. Vlastně teď zrovna víc než kdy jindy. Dokončuji magisterský obor tělovýchova a sport v Brně. Na konci června mě čekají státnice. Minulý týden jsem obhájil diplomovou práci. Ve škole mi vyšli vstříc, rozložili mi studium na víc semestrů. Musel jsem samozřejmě splnit všechny zkoušky a zápočty. Většinu praktických předmětů jsem zvládl už na bakaláři, ještě před úrazem. Pak jsem dodělával magisterské studium, které je hodně teoretické. Ale některé praktické předměty mi samozřejmě museli přizpůsobit, abych je mohl absolvovat jinak.

Anketa

Jste připraveni? Vydrželi byste půl roku bez příjmu?

Zvládáte k tomu i pracovat?

Snažím se, moderuji a účastním se akcí, na které mě pozvou. Klasickou práci na plný úvazek zatím nemám. Po škole budu muset něco vymyslet. Ale určitě nechci práci někde v kanceláři a celé dny prosedět u počítače. To by mě asi zabilo. Spíš bych se rád vrhnul do nějakého svého projektu.

Máte už nějaké konkrétnější plány?

Moc mě baví moderování, chtěl bych se mu věnovat dál. Ale mám i jiné nápady. Lákalo by mě otevřít si kavárnu, ve které by obsluhovali vozíčkáři. Nebo si otevřít obchod s oblečením pro vozíčkáře. Na českém trhu totiž chybí. Plánů mám spoustu. V Česku je toho zatím pro vozíčkáře ve srovnání s tím, co funguje v zahraničí, málo. Takže možností je hodně.

Vy ale přeci jen nejste „obyčejný vozíčkář“. Každému asi televize nenabízejí moderování vlastního pořadu. Znáte zkušenosti svých přátel? Jak těžko se vozíčkáři na trhu práce uplatňují?

Možnosti určitě jsou. Stát podporuje firmy, které zaměstnávají zdravotně postižené. Takže to poměrně funguje. Třeba v Centru Paraple nám poskytují seznamy firem, které práci vozíčkářům nabízejí. Dokonce tu probíhají vzdělávací kurzy, kde vás naučí vše, co budete v práci potřebovat. Pomáhá také Českáasociace paraplegiků. A dál zkrátka musíte hledat sami, třeba na internetu. Myslím si, že práce se najít určitě dá. Větší šance jsou samozřejmě v Praze, ale to platí pro všechny stejně.

Do jakých sportů se Martin Zach po úraze vrhnul? Kam se chystá na dovolenou? A co jsou to Kolečka na cestách? To všechno se dočtete v druhé části našeho rozhovoru už příští týden. 

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+45
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

19. 6. 2012 10:53, MichelleMB

tak si to tu čtu a nestačím se divit... Copak už ten český národ je tak zabedněný, že dokáže slovy takhle ubližovat? Zamyslete se kurník nad sebou ! Když už vám něco vadí na tom, že človek je na vozíčku, ať se to stalo jak se to stalo! tak si to probírejte se svým stejně blbým kamarádem! Uvědomte si jak Martin bojoval a stále bojuje (a moc ho za to obdivuju a přeju jen to nejlepší :) ) a nepotřebuje slyšet nebo si číst kraviny co tu píšete! To že je slavný a mluví se o něm a rozebírají to ve člancích a tel. pořadech je jedine dobře, třeba se skrz něj dostane více možností i pro ostatní vozíčkáře či jinak postižené lidi. ALe jestli o tom rozhodují stejně pitomý lidi jako jste vy tak ... to nejspíš nemá ani cenu! I já mám v rodině někoho na vozíčku, kdo si to nezpůsobil skokem z u-rampy ale nedělám absolutně žádné rozdíly!(Proč taky všichni jsou na tom stejně!!! ) A ten kdo je dělá je zabedněnec co jen zavidí nepřeje a hlavně je bez srdce... takový člověk nebude nikdy opravdu šťastný i když si to třeba bude myslet! A nic jiného si ani nezaslouží ! Držím pěsti Martine a obrovská pochvala článek je skvělý.. jen tak dal ! :)

Reagovat

 

+278
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

16. 6. 2012 8:56, Petr

21 tisic mesicne jsou pekne penize, znam dost lidi co takovy prijem za kazdodenni praci prijem nemaji. 60 procent zamestnancu nedosahne na prumer a za sveho skrovneho prijmu se skladaji na postizene, kteri si sve zraneni privodili laskou k adrenalinu vyplavovanemu pri provozovani adrenalinovych sportu, jako p. Zach, ktery skakal na lyzich do rybnika z jakesi U-rampy. Melo by se prihlizet k tomu, jakym zpusobem postizeny ke svemu zraneni prisel, penize vyplacene takto poztizenym by se mely prerozdelit ve prospech tech, kteri se zranili jinak, nez pri naprosto zbytecnem riskovani, ktere je nejakym zpusobem vzrusuje a bavi. Takovi by meli dostavat mene.

Reagovat

 

-112
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (31 komentářů)

4. 7. 2012 | 6:00 | jiří

Myslím, že stát se stará dobře. Člověk po takovémto úrazu stráví obvykle 2-3 měsíce v nemocnici, poté až 6 měsíců v rehab. ústavu. Během této doby se dá vyřídit vše potřebné od příspěvků, důchodu, až po nutnou úpravu bytu....více

21. 6. 2012 | 13:02 | fery

Kdyby nebylo toho nešťastnýho skoku, tak po něm ani pes neštěkne. Co si stěžuje, že byl 1 roku bez peněz??? A co ty tisíce za rozhovory co od začátku bere. Prej v Kladrubech dostával 15 000,- za rozhovor. Dostal důchod kolem...více

21. 6. 2012 | 1:43 | petr

Přesně tak Aleši. Kolik z nás, co nehýbe nebo jen zčásti hýbe rukama, má 4. st. po Drábkově reformě i po jejich přezkoumání ? A on si v klidu bere 4. st. a řídí. Já potřebuji 16h. denně asistenta (těch zbylých 8h. musím spát)...více

21. 6. 2012 | 0:16 | Aleš

Zdravím, po přečtení článku si neodpustím komentář a hlavně uvedení některých informací na pravou míru. Na vozíku jsem sedm let a mám už docela přehled. Pan Zach žije v dost růžovém světě, realita je bohužel jiná.
...
více

20. 6. 2012 | 9:05 | Radek

Je MichelleMB opravdu tak zabedněná, že dokáže slovy takto ubližovat? Kromě ní jsou prakticky všichni ostatní lidi blbí, pitomí, zabednění, bez srdce, závistiví, mají stejně blbé kamarády a k tomu navíc ještě nemůžou být...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Oprávky, Šek na řad, Budoucí kupní smlouva, podnikání, itálie, jan raška, banky, vladimír vaňo, Miloš Zeman, visa credit classic, rok, pád, administrativní komplexy, hotovostní platby, dividendový, Spořící konto, Intershop, příměstský tábor

7B77777, 2B70026, PETRA275, 66666666, 4AI0297

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK