Dobeš na odstřel. Co si o tom myslíte?

Podle některých jde o nejlepšího ministra školství od roku 1989 a velmi schopného manažera, který bez problémů zvládal náročnou práci ve firmě s miliardovými obraty. Jiní ho naopak považují za největšího tragéda, jaký kdy školství šéfoval. Dalo by se říct, že současné dění spíš dává zapravdu těm druhým. Tak či onak, jedna věc je jistá: Světla bodových reflektorů nyní neomylně míří na jedno místo v Nečasově vládním kabinetu. Josef Dobeš je nová mediální „hvězda“, o které se denně píšou články a točí reportáže.

Z průšvihu do průšvihu

Málokterému ministrovi se podařilo nasbírat za krátkou dobu tak velké množství průšvihů. Dobeš napsal seminární práci své asistentce, nejbližším spolupracovníkům rozdal v době úsporných škrtů (a jako člen „vlády rozpočtové odpovědnosti“) statisícové odměny, odpustil postih problematické soukromé vysoké škole, ředitele a náměstky na ministerstvu vyměňuje jako na běžícím pásu, každou chvíli přijde s nepochopitelným návrhem na vylepšení školského systému, poštval proti sobě celou akademickou obec a na žalostné projekty jeho týmů odmítla Evropská komise vyplácet miliardové platby ze svých fondů. Na jednoho člověka skutečně slušná porce, nemyslíte? Každý další problém je navíc vždy o něco závažnější. Na jednu stranu si z „nejlepšího“ ministra kdekdo utahuje, na druhou stranu si všichni začínají uvědomovat, že veškerá legrace končí.

Minulý týden jsme psali o jiném populárním politikovi. O ministru práce a sociálních věcí, který se rozhodl šetřit na složenkách, kterými se vyplácejí sociální dávky některým lidem. Ročně na nich ušetří čtvrt miliardy. Což je asi výhodná cena za to, že se data milionu příjemců dávek (zatím milionu?) svěří do rukou soukromé bance a že přes soukromou banku všechny ty peníze potečou.

Mimochodem – ta čtvrtmiliarda korun, uspořená za složenky, to je o pár desítek milionů víc, než činil zisk České pošty za rok 2010. Neocitne se nám státní podnik po Drábkových zásazích rázem v minusu?

• Sockarta jako vstupenka do soukromí milionu domácností. Za čtvrt miliardy ročně

Knížku za výjimečný komentář bychom tentokrát rádi poslali vlkovi za postřehy, doplnění a promyšlení dalších souvislostí. A rádi bychom ji výjimečně poslali ještě jednomu diskutérovi, jasanovi, kromě jiného za vervu, s níž se pustil do shánění dalších informací o projektu. Jenže jasan nám nenechal na rozdíl od vlka mejl.

Kdekdo chce jeho hlavu...

Vládní strana TOP 09 a zástupci opozice žádají Dobešovu hlavu. Premiér Nečas mu však dal čas do dubna, do té doby musí ministerstvo školství vyřešit trable s problematickým čerpáním miliard z evropských fondů. Má ale smysl držet ve funkci člověka, který svou práci očividně nezvládá? Stojí za to obětovat další dva měsíce, kdy bude pacientovi jménem „české školství“ zbytečně dál slábnout tep? Ne že by ve ztracených letech dva měsíce představovaly nějak podstatný čas, nedá se ale moc předpokládat, že by se po dvou měsících Dobešův výkon výrazně zlepšil, naopak, pokud tlak neustane (a neustane), těžko věřit, že pod ním ministr neudělá další hrubou chybu. V horším případě ještě vypadne ze skříně jiný kostlivec. Nejde navíc jen o evropské dotace a chyby v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Alarmující je i situace kolem reformy vysokého školství. A Dobeš už několikrát ukázal, že s vedením univerzit nedokáže profesionálně komunikovat. Ve chvíli, kdy jsou obě strany „uražené“ a dotčené, se dohoda hledá těžko. Měl by se tedy proto urychleně najít člověk, kterému se podaří nastalou situaci stabilizovat a připravit půdu pro potřebné reformy. Čím dřív Dobeš odejde, tím líp.

... ale doopravdy mu po krku jen tak někdo nepůjde

Pokud by Dobeš neodcházel z vlastní vůle, ale pod nátlakem koaličních stran nebo pokud by ho premiér odvolával, politika by rázem napodobila aktuální počasí: pořádně by přituhlo. Dobeš je totiž chráněnec Víta Bárty a Věci veřejné budou za nejlepšího ministra bojovat do posledního dechu. S nejvyšší pravděpodobností bychom se dočkali další skřípavé variace na evergreen Sbohem, lásko, nech mě jít a výhružek rozpadem koalice. A protože kvůli nějakému školství přece Petr Nečas s Miroslavem Kalouskem neohrozí svoje životní dílo, tedy reformu penzí, daní, zdravotnictví (zkrátka těch oblastí, kde se na rozdíl od školství točí opravdové peníze, a ne pár ušmudlaných miliard z EU), dá se čekat, že dokud si Josef Dobeš sám dokonale nepodřízne větev, nikdo se ho nebude vážně pokoušet ze stromu setřást. I kdybychom ho na švestkách nachytali ještě stokrát.

Nejlepší personalista

Nejhorší je, že ani Dobešův odchod nic neřeší. Staví nás totiž před palčivou otázku: Kdo na jeho místo? Osiřelé křeslo ministra školství by si nejspíš dále nárokovaly Věci veřejné. Vytáhne snad Vít Bárta z rukávu opravdové eso, které „nejlepšího ministra“ během zbytku funkčního období zcela zastíní? Zcela nepochybně. Ve firmě ABL jistě takových osobností byly aspoň desítky. Ostatně – personalistiku tam měl na starosti... Cože? Josef Dobeš?