Jak se nenechat napálit výrobci kosmetiky

Co je bio, to je „in“. Platí to dnes nejen o biopotravinách, ale i o bio či přírodní kosmetice. Ta by neměla obsahovat parafín, vazelínu či jiné ropné produkty, ani žádné umělé konzervační látky či barviva. Suroviny by neměly být testovány na zvířatech, ani pocházet z mrtvých zvířat. Jenže řada výrobců kosmetiky si přívlastky "bio" či "přírodní" ke svým produktům přidává, aby se lépe prodávaly.

Dlouhodobý průzkum společnosti Median ukazuje, že prakticky každá druhá žena v Česku při nákupech cíleně vyhledává výrobky, které nepoškozují životní prostředí a že je ochotna si za ekologicky přijatelné produkty připlatit. Nejvíce ze všech skupin obyvatel jsou ochotni si za takovéto produkty, které chrání přírodu, připlatit vzdělaní odborníci a manažeři ve vyšších pozicích.

Každý kosmetický prostředek, který nese označení bio či přírodní ovšem zdaleka nemusí splňovat kritéria, která se na takové výrobky vztahují. „Používání termínů „bio“ či „přírodní“ v kosmetickém průmyslu není domácími ani evropskými zákony omezeno tak jako biopotraviny. To znamená, že si každá země, asociace či jednotlivý výrobce může definovat pojem „přírodní kosmetika“ dle vlastních kritérií,“ upozorňuje Kateřina Čapounová z PRO-BIO ligy. Pro spotřebitele je ovšem velmi obtížné se v nabídce vyznat. Pomoci by jim měly dva nové certifikáty kvality. „Ty zaručí, že inzerovaná kosmetika je skutečně přírodní produkt či přírodní produkt vyrobený částečně nebo úplně z biosurovin a nejde jen o marketingové označení, které slouží větší prodejnosti,“ říká Milan Berka, ředitel nevládní neziskové organizace KEZ, která certifikáty začala udělovat z popudu českých výrobců přírodní kosmetiky.

KEZ uděluje výrobkům certifikáty CPK (Certifikovaná přírodní kosmetika) a CPK-Bio (Certifikovaná přírodní kosmetika – Bio). Společnost už zabezpečuje rovněž odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci i v systému ekologického zemědělství. Prvními českými certifikáty pro biokosmetiku se teď mohou honosit výrobky společností Botanicus, Salus (Saloos) a Nobilis Tilia. Celý proces certifikace trvá podle Gabriely Kotové z organizace KEZ maximálně 60 dní a v prvním roce přijde výrobce na 5000 korun pro jeden výrobek, později se k této ceně přičítá procento (cca 1,3%) z obratu za prodej výrobku.

Zatímco u biopotravin musí být veškeré suroviny a proces výroby produktu BIO, u biokosmetiky to je podle specialisty na kosmetologii Petra Svobody jinak. „Kosmetika je směsí desítek látek, které se přidávají třeba kvůli udržení viskozity (roztíratelnosti). Zajistit, aby všechny suroviny pokud možno rostlinného původu pocházely z ekologického zemědělství, je například u krémů obtížné. Jakost bio by byla dodržena za cenu špatné jakosti pro spotřebitele (obtížná roztíratelnost, pomalé vstřebávání, rozpad emulze aj.),“ vysvětluje Svoboda.

Certifikovaná přírodní kosmetika se proto dělí do více tříd, zpravidla podle podílu ekologických složek. „Měla by obsahovat co nejvíce látek v bio kvalitě certifikovaných akreditovaným inspekčním orgánem a neobsahovat nejvíce rizikové látky (ekologicky i toxikologicky) typu některých emulgátorů, syntetických parfémů, syntetických barviv, silikonů, chemických UV filtrů,“ dodává Svoboda.

V zahraničí existují instituce, které garantují značky biokosmetiky a dohlížejí na jejich odpovídající využívání, už minimálně deset let. Pravděpodobně nejstarší známkou kvality v tomto oboru je mezinárodně uznávaná německá značka BDIH, kterou uděluje Spolkový svaz německých podnikatelů v průmyslu a obchodu.

"Výrobek s touto značkou ovšem nemusí být nutně vždy bioprodukt," upozorňuje Čapounová. Původní kritéria pro udělování známky BDIH totiž nesledovaly ekologický původ surovin jako tomu je u novějších certifikátů. Přesto už i tato značka spotřebiteli garantuje, že výrobek neobsahuje ropné suroviny, syntetické konzervanty, barviva nebo vonné látky.

Výrobky se známkou BDIH nesmějí být vyráběny z produktů získávaných z mrtvých zvířat ani se nesmí na zvířatech testovat. Také rostlinné suroviny by měly pocházet z ekologicky kontrolovaného zemědělství nebo z kontrolovaných sběrů ve volné přírodě. Další společnosti, které se ve světě zabývají certifikací přírodních produktů a kosmetiky jdou ještě dál. Třeba francouzská EcoCert či britská Soil Association Standard už uvádějí přesný podíl surovin a garantují, že produkty pocházejí z ekologicky kontrolovaného zemědělství. Na výrobcích EcoCert BIO si spotřebitel přečte, že 95 procent surovin je přírodního původu a 50 procent rostlinných složek je vyráběno ekologicky.

Evropa se už za biokosmetikou rozběhla mílovými kroky. Trh zde každoročně roste o 20 procent, nejvíce v Německu a v Itálii. Čestí spotřebitelé zatím našlapují o poznání opatrněji. Opravdu "přírodní" kosmetiku lze v tuzemsku koupit stále jen ve specializovaných prodejnách zdravé výživy nebo v lékárnách, omezeně pak v několika řetězcích. Uvidí se, zda Češi přijdou biokosmetickému sortimentu "na chuť".

Co si myslíte o bioproduktech vy? Má smysl je kupovat?