Spoření: Nejtěžší je začít

Spořit, nebo utrácet. Řešení tohoto dilematu se zvláště na konci každého roku přesouvá spíše k variantě utrácet. Jenže výhodnější je ani na konci roku nepolevit a část výplaty dávat stranou.

Spoření, je z ekonomického hlediska odkládání spotřeby. Dnes si něco nedopřejeme a ušetřené peníze uložíme. Ty zhodnotíme a někdy v budoucnu si budeme moci pořídit více zboží. Princip je jednoduchý, buď si koupíme něco teď, nebo si užijeme někdy v budoucnu, ale o něco více.

Spoření má ale ještě jednu vlastnost. Dává větší jistotu, že se v budoucnu nedostaneme jen tak do finančních problémů. Ten, kdo žije „od výplaty k výplatě“, se vystavuje vcelku velkému riziku. Co když výplata nepřijde včas? Pokud má někdo na účtu nulu, velmi těžko se řeší náhlý výpadek příjmů, nebo růst výdajů. Vánoce a konec roku vůbec jsou toho dobrým příkladem. Máme výdaje, ale nemáme na ně.

Cesta „od výplaty k výplatě“ přináší také obavy ze vzdálenější budoucnosti. Jaké budu moci mít výdaje, až nebudu pracovat? Jaké budu mít příjmy, až se bude blížit důchodový věk?

Alternativou je „cesta rezerv“. Je pro ty, kteří hledají jistotu, a znamená jediné: část vydělaných peněz uspořit. Úplně stačí spořit třeba deset procent z příjmů, což zpravidla výrazně neovlivní životní úroveň. Nejtěžší ovšem bývá se rozhodnout a začít peníze odkládat. Pak je ještě důležité pár měsíců vydržet, než si na to zvykneme.

Po čase se začne tvořit rezerva, z které vzniká zajímavý kapitál . Za rok už nemusíme čekat na výplatu jak na smilování, protože máme rezervu. Pokud budeme třeba nemocní, nebude to pro nás závažný finanční problém. Za tři roky už budeme mít kapitál tak velký, že si můžeme dovolit skončit v práci a několik měsíců hledat práci jinou. A za pár let budeme mít jistotu, že část příjmů bude zajištěna z našeho kapitálu. Proto si nemusíme prací zajistit sto procent svého živobytí. Třeba těsně před důchodem tak můžeme volit práci, která je méně placena, ale která nás baví. A v důchodu se nemusíme bát, že by naše životní úroveň dramaticky klesla.

Existuje ještě třetí cesta a to je „cesta dluhů“. Je to extrémní upřednostňování dneška na úkor zítřka. Dnes si užijeme a o zítřek se nestaráme. Tato cesta vede k blahobytu dnes, ale ke starostem zítra.

Je na každém, aby se rozhodl, jestli je pro něj důležitější přítomnost než budoucnost. Nebo jestli raději bude mít dnes o deset procent nižší výdaje, aby získal vyšší jistotu, že nenadálá událost v budoucnu ho nepřekvapí a navíc, že si bude moci koupit o něco více než dnes.

Autor je lektor a analytik společnosti KFP.