Fakta hovoří jasně. Zadlužený a stárnoucí český stát své důchodce dlouhodobě uživit nedokáže. Proměna důchodového systému směrem k větší odpovědnosti každého z nás je nevyhnutelná. Kdo si během produktivního života nevytvoří dostatečné rezervy, bude v penzi třít bídu s nouzí. Víte, kdy je nejlepší čas začít? Včera bylo pozdě!
Možná to bude znít podezřele, ale celý život je kombinací dvou kapitálů. Kapitálu lidského, říkejme mu třeba „práce“, a kapitálu finančního, ten můžeme pracovně nazvat „koláče“. „Práce“ a „koláče“ se v každém okamžiku našeho života vzájemně doplňují. Pod lidským kapitálem si můžeme představit schopnost pracovat a vydělávat peníze. Pod finančním kapitálem pak výši našich rezerv. Mladí lidé mají hodně „práce“, naproti tomu „koláčů“ je málo. Rodina, zájmy, zábava a bezstarostnost zkrátka něco stojí. S tím jak stárneme, by se v optimálním případě měly pomyslné váhy převážit směrem ke „koláčům“: starší lidé se hůře uplatňují na trhu a možností, jak si vydělat, je čím dál méně. Hlavní roli proto začnou hrát „koláče“, které jsme si napekli, když jsme ještě byli plní elánu. Teorie je tedy jasná: V mládí zhodnocujeme primárně svůj lidský kapitál a finance jen sekundují, ve stáří se role obrátí. Co to ale znamená v praxi? Pokud (a dokud) můžete vydělávat, měli byste si tvořit rezervy na dobu, kdy se bude váš životní standard odvíjet od toho, kolik „koláčů“ máte ve spíži.
1. Kdy bych měl začít?
Dlouhodobou rezervu byste si proto měli začít vytvářet takřka okamžitě poté, co si najdete první stabilní práci a našetříte si dost, abyste pokryli krátkodobý výpadek příjmů. Zatímco krátkodobou rezervu – minimálně tři měsíční platy pokud jste sám, šest platů pokud máte rodinu – si vytvoříte relativně snadno, zajištění na stáří je běh na dlouhou trať. Stáří ale není žádné překvapení a čas hraje v případě dlouhodobého spoření zcela klíčovou důležitou úlohu. Pokud například ve třiceti letech odložíte své rozhodnutí začít si pravidelně spořit na penzi o deset let, stoupnou vaše měsíční náklady na vytvoření stejně velké rezervy o 130 procent! Místo dvoutisícovky tak budete rázem muset ve čtyřiceti začít odkládat čtyři tisíce a ještě šest stovek k tomu. Obecně tedy platí: čím dříve začnu, tím lépe a hlavně levněji si zajistím dostatek „koláčů“. Svým klientům proto vždy radím, aby začali ideálně mezi dvacátým a třicátým rokem svého života.
2. Kolik si mám odkládat?
Čím vyšší má člověk příjem, tím vyšší musí očekávat rozdíl mezi platem a důchodem, který dostane od státu. Toto základní pravidlo je třeba mít na paměti a přizpůsobovat mu výši částky, kterou si pravidelně ukládáte. Pokud ve své první práci vyděláváte patnáct tisíc, stačí spořit pětistovku, menší částka smysl nedává. S tím, jak porostete na kariérním žebříčku, byste však měli částku zvyšovat. Pokud budete vydělávat padesát tisíc, pětistovka měsíčně vás od zásadního propadu životního standardu v důchodu neochrání.
3. Kam si mám odkládat?
Důležité je zvolit takový produkt, který dokáže svým potenciálem výnosu pokrýt inflaci a vydělat ještě něco navíc. Tyto dva základní parametry splňují například programy pravidelného investování, ideálně životního cyklu, které dokážou vhodně sladit investiční horizont s rizikovým profilem. Naopak, konzervativní nástroje, kam patří bohužel i penzijní fondy, nejsou pro investování příliš vhodné. Rovněž takzvané spoření přes pojistky (investiční životní pojištění) není příliš efektivní z důvodu vysokých nákladů na administraci, kterými jsou pojistné smlouvy zatíženy.
4. Jakou roli hraje inflace?
Bohužel velkou. Pouze pro představu, na třicetiletém horizontu ukrojí průměrná dvouprocentní inflace přes 40 procent z hodnoty vašich úspor. Dosáhne-li průměrná meziroční inflace tří procent, ztratí vaše úspory na stejném časovém horizontu dokonce téměř 60 procent. Proto je třeba velmi pečlivě zvážit, kam budete své prostředky ukládat a dlouhodobě spořit. Nezapomínejte ale na to, že pokud si peníze zašijete do matrace, ničemu nepomůžete. Právě naopak! A více méně stejně dopadnete, i když necháte peníze ležet ladem na běžném účtu.
5. Co dalšího je dobré vzít v úvahu?
Tvorba finanční rezervy, respektive hromadění „koláčů“ ve spíži, je jen jednou stranou mince. Minimálně stejně důležité je i to, jak rychle budou „koláče“ ze spíže mizet: je tedy třeba myslet i na minimalizaci budoucích výdajů. Prvním krokem ke spokojené penzi je vlastní bydlení, které vám ve stáří významně sníží neustále se zvyšující náklady na domov. Vlastní nemovitost lze navíc dále pronajmout, prodat, koupit jinou, menší, a přebytek použít k vlastní spotřebě nebo na dorovnání nezbytných výdajů nad rámec přiznaného důchodu.
Autor je finanční poradce; psáno pro Lidové noviny
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 10. 2011 8:35, Petr Jindra
Vážení .Pravidelně pročítám články týkající se důchodu a nemohu se ubránit dojmu,že pan Bezděk žije v úplně jiném světě nebo alespoň zemi.
Radí nám kdy a kolik máme spořit na důchod. Měl by poradit těm lidem , kteří nemají plat ani 15 000,- hrubého a žijí z ruky do huby-těchto lidí je naprostá většina.Vydat navíc třeba jen 500,- Kč. Je pro ně neřešitelný problém.Pan Bezděk se na tento problém dívá z pozice horních deseti tisíc.
Stále se argumentuje ,že populace stárne,ale proč? Protože mladí se v této době bojí založit rodinu proto ,že by ji neuživili-potom se samozřejmě děti nerodí. Průměrný věk se prodlužuje-ano ,ale podívejte se na většinu těch starších lidí,v jakém jsou zdravotním stavu(díky medicíně vydržíme déle ,ale ještě pracovat?)Prodlužováním věku odchodu do důchodu docílíte hlavně toho , že staří se budou zuby nehty držet svého místa a mladí budou sedět doma na podpoře a vůbec nezískají pracovní návyky.
Můj asi naivní názor je ten,že Vládu si volíme hlavně proto ,aby se starala o pracovní místa pro lidi a o maximální podporu rodin s dětmi.
Jenom dostatek mladých dokáže uživit starou generaci.Pokud to vláda nedokáže nemá tam co dělat. Rozhazovat zbytečně miliardy umí každé dítě.
Pane Bezděk. Vžijte se do situace , že máte 15 000,- hrubého a potom raďte.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
12. 10. 2011 12:03, Michal Kára
Jelikož medián hrubé mzdy je někde lehce pod 20.000,- tak těžko bude mít "naprostá většina" lidí pod 15.000.-
Lidé nezakládají rodinu ne proto, že by ji neuživili, ale proto, že by jim narozením dítěte klesla životní úroveň, nebo děti prostě nechtějí. A funkci rodiny jako zajištění na stáří zdestruoval průběžný penzijní systém.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.