Kolik musíte spořit, abyste si
našetřili na…
Ještě doporučujeme:
Inflace: zabiják úspor
Dluhopisy, akcie, komodity, podílové fondy... Přes množství investičních příležitostí mají Češi stále nejradši spoření v bance. Fondy získaly do své správy „pouhých“ 250 miliard korun, banky drží šestkrát tolik. Češi do nich uložili 1,6 bilionu korun. Co s nimi provádí inflace?
Bezpečí, pohodlí, důvěra a jistota výnosu – to jsou hlavní důvody, které Čechy k bankovním domům přitahují. Po sérii bankrotů, vytunelovaných investičních fondech a ztrátách, které investoři utržili kvůli bublinám posledních desíti let, je asi pochopitelné, že Češi zkrátka zůstávají tam, kde to znají. Pro laika je velmi těžké odhadnout, jaká investiční nabídka je důvěryhodná, a tak radši zůstane za pecí. Jenomže pro zhodnocování peněz a vytváření rezervy na stáří bankovní účty prostě nejsou ta pravá volba. Proti sice jistým, ale relativně nízko úročeným produktům pracuje zákeřný nepřítel: inflace. Jak na sebe tyto dvě protichůdné síly – zhodnocování a inflace – působí?
Kdo s koho?
Představte si, že vložíte do banky na spořicí účet na 30 let milion korun. Roční výnos po zdanění (z každého připsaného úroku si stát strhává 15 procent) bude 1,5 procenta. Po třiceti letech budete v bance mít 1 563 000 korun. To nezní špatně, že? Jenže je tu druhá strana mince. Schválně, jakou si myslíte, že bude ten milion a půl mít reálnou hodnotu a kupní sílu? Řekněme, že po těch třicet let na vaše úspory bude působit inflace ve výši 2,5 procenta (v posledních desíti letech vychází průměr na pěkných 2,25 %)? Co se stalo? Hodnota měny klesla na 0,47 hodnoty původní! A vy si fakticky můžete koupit za uspořené peníze míň, než nyní za svůj vklad. Váš milion a půl má hodnotu dnešních tří čtvrtí milionu.
Inflace 2001–2011
Nebo to zkusme ještě jinak, málokdo má milion, který by celý ulil na spořicí účet. Představme si zodpovědného mladého člověka, který bude od svých 30 do 60 let odkládat měsíčně 1 000 korun na účet, jehož úročení po zdanění vyjde na 1,5 procenta. Za třicet let bude mít na účtu 450 tisíc korun, z toho 360 tisíc je součet jeho pravidelných vkladů, 90 tisíc je zhodnocení. Tedy – papírové zhodnocení. Pokud totiž inflace v oněch třiceti letech dosahovala v průměru 2,5 procenta, pohltila za tu dobu víc než polovinu hodnoty úspor. Za naspořených 450 tisíc si střadatel za třicet let koupí zhruba totéž, co dnes za 211 tisíc korun.
Paradox vysokých čísel
Vyzkoušejte naše inflační kalkulačky
Jedna z nich vám poví, jak se na vašem pravidelném spoření projeví inflace. Můžete počítat i s tím, že se spořená částka bude pravidelně navyšovat).
Kalkulačka: spoření a inflace
Druhá dokáže spočítat, jak se proměnila libovolná částka v korunách za uplynulých více než padesát let. Víte, že dnešních deset tisíc korun zhruba odpovídá tisíci korunám v roce 1967?
Kalkulačka: znehodnocování české koruny
Proč tedy lidé nechávají své peníze ležet v bankách? V posledních čtyřiceti letech se projevuje zajímavý paradox. V dobách, kdy je inflace nízká, a tudíž jsou nízké i úrokové sazby, lidé spořit nechtějí. Úrok ve výši pouhého jednoho nebo dvou procent ročně je pro ně demotivující. V období, kdy sazby vystoupají výš, se chuť obyvatelstva spořit zvyšuje. Jenže vzestup sazeb jen napodobuje vzrůst inflace, úroky jsou pořád na nižší úrovni než ona. Lidé zkrátka milují vysoké cifry, ale moc nepřemýšlejí, co za nimi reálně stojí. Tedy například, že „pěkný“ úrok poráží velice nepěkná inflace.
Z dlouhodobého pozorování můžeme odvodit, že průměrná výše nejlepších úrokových sazeb bývá ve výši dvou třetin inflace. Pokud je tedy inflace 2,5 procenta, dosáhneme úroku kolem 1,5 procenta. Pokud se inflace vyšplhá na 10 procent, sazby se pohybují kolem 7 procent. Moderní bankovnictví sice přineslo řadu příjemných služeb, nabídnout úrok větší než inflace však neumí.
Co je to inflace
Inflace vyjadřuje růst cenové hladiny v čase. Měří se podle změny cen více než 700 produktů v takzvaném spotřebním koši. Váha, která je jednotlivým cenovým reprezentantům ve spotřebním koši přisouzena, odpovídá podílu daného druhu spotřeby na celkové spotřebě domácností. Pokud dojde k celkovému zvýšení cen ve spotřebním koši, hovoříme o inflaci. Procentuální změna pak vyjadřuje, jak velká inflace je. Pokud by došlo k poklesu cen, hovoříme o deflaci.
Co patří do spotřebního koše
Do spotřebního koše je zařazeno potravinářské zboží (potraviny, nápoje, tabák), nepotravinářské zboží (oděvy, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické a drobné zboží, zboží pro dopravu a volný čas, zboží pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotnictví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a služby finanční).
Vraťme se tedy ještě jednou k odpovědnému mladému člověku, který si odkládá peníze na stáří. Kam by měl investovat, aby zachoval kupní sílu svých úspor a porazil inflaci? Ani laický investor by se neměl bát odložit část odkládaných prostředků do aktiv, která poskytnou vyšší výnos. Ideálním produktem jsou široce rozložené akciové fondy, které dosahují na dlouhém investičním horizontu (20 let a více) výnos přes šest procent. Pokud by náš mladý muž ukládal 800 korun do banky a 200 korun měsíčně investoval na akciovém trhu, získá touto kombinací na horizontu 30 let částku přibližně 550 000 korun. To je částka, která znamená, že fakticky je střadatel na nule.
Co z toho všeho plyne? To už je na vás.
Autor je finanční poradce Partners For Life Planning; psáno pro Lidové noviny
