Student živnostník: dvojnásobný parazit! Nebo ne?

Seznamte se s Karlem. Je mu dvacet a už je dvojnásobným parazitem. Nejen že Karel („za peníze nás všech“) studuje vysokou školu, ale už rok taky podniká. A drze uplatňuje vysoký – šedesátiprocentní – výdajový paušál. Neplatí žádné daně. Přesto ho stát dře z kůže víc než jeho lenivější spolužáky, které živí rodiče.

Jak vidí kauzu živnostníků parazitů Michal Kašpárek?

• Ani paraziti, ani sůl země. Ať živnostníci platí podobně jako zaměstnanci

Za studenta prezenčního studia do šestadvaceti let platí zdravotní pojištění stát. Sociální pojištění je mu odpuštěno a doba studia se mu počítá jako náhradní doba pojištění. Ovšem právě řečené neplatí v případě, že student začne podnikat a nedejbože v podnikání něco vydělávat – jako náš Karel. V prvním roce podnikání byl ke Karlovi státní moloch velkorysý, nenutil ho platit zálohy na zdravotní ani sociální pojištění. A Karel si pískal. Jako grafik na volné noze sice trávil večery u počítače, ale získával zkušenosti v oboru a dokázal si vydělat průměrně patnáct tisíc měsíčně. Hodně tím ulevil rodičům, kteří mu nemuseli platit živobytí a mohli si dovolit víc utrácet jinde.

Mluviti zlato!

Za dobré slovo knížku

Minulý týden jsme v rubrice Co si o tom myslíte? psali o sedmi plánech ministryně práce a sociálních věcí, jak zatočit s nezaměstnaností. Ostatně o jednom se zmiňujeme i tady.

• Ministryně Müllerová v boji s nezaměstnaností. Sedm statečných plánů za sedm miliard

Ptali jsme se, co si o tom myslíte. Líbil se nám diskuzní příspěvek od paní podlesní. Vybíráme z něj: „(...) Naprosto nedostatečná praxe po škole, za našich mladejch byla praxe přímo v provozu naprosto samozřejmá věc (...). Ovšem ruku v ruce s těmito změnami to chce zjednodušit legislativu a neměnit vždy po každých volbách pravidla, aby člověk nemusel neustále číhat, co za zákon či kýho čerta se zas změnilo. (...) A taky spíš mnohé problémy řešit regionálně, lidi v místě sami nejlépe vědí, co a jak a nemusí být všichni kdovíjací politici...“

Karlovy „růžové“ bitvy

Rok se s rokem sešel a Karel zjistil, že má daleko víc starostí než spolužáci. Musel se popasovat s růžovým formulářem, podat daňové přiznání a přehled o příjmech a výdajích pro sociálku a zdravotní pojišťovnu. Daně díky uplatnění šedesátiprocentního výdajového paušálu neplatil. Zato zdravotní pojišťovně a sociálce musel zpětně za první rok podnikání (štědrému paušálu navzdory) doplatit přes patnáct tisíc korun – čili celý jeden měsíční výdělek. Těžko chápal, že za jeho spolužáky, kteří se nechají živit od rodičů, to všechno zaplatí stát. A on je v nevýhodě. Jen proto, že chce už při studiu získávat praktické zkušenosti a nezůstávat rodičům na krku.

Před týdnem si Karel na Peníze.cz přečetl článek o tom, jak by ráda ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová zatočila s nezaměstnaností.

• Ministryně Müllerová v boji s nezaměstnaností. Sedm statečných plánů za sedm miliard.

Když četl, že chce ministryně dotovat zaměstnavatele, kteří dají práci nezaměstnaným do třiceti let a že chce vyplácet osmdesát tisíc těm, kteří jsou evidováni na úřadu práce a rozhodnou se stát podnikatelem nebo živnostníkem, kroutil hlavou. Kdyby za něj stát, navzdory tomu, že podniká, po celých pět let na vysoké škole platil zdravotní a sociální pojištění, dalo by to dohromady (za předpokladu, že by Karel trvale vydělával patnáct tisíc měsíčně) zhruba osmdesát tisíc. Stát ale radši počká, až se student stane nezaměstnaným, skončí na pracáku a pak se rozhodne (s nulovou zkušeností), že začne podnikat nebo to aspoň šikovně předstírá – a na základě toho mu stát vysází osmdesát tisíc na ruku jako dotaci. Vždyť v té době už může mít Karel vybudovanou malou firmičku a dát práci dvěma nebo třem dalším.

Motivace versus solidarita. To jsou často dvě strany jedné mince. Samozřejmě, že Karla finančně nepoloží, když jeho jeden měsíční příjem schramstne sociálka a zdravotní pojišťovna. Od podnikání ho to neodradí. Přece jen si žije celkem slušně a měl by být s ostatními solidární. Kdyby si stejné peníze vydělával v rámci hlavní činnosti (tedy kdyby pouze podnikal a nestudoval), musel by na odvodech ročně zaplatit ještě o sedmadvacet tisíc víc. Nehledě k tomu, kolik by odvedl jako (neparazitující) zaměstnanec.

Propojeno

Nezaměstnanost mladých straší celou Evropu!

A rodí se roztodivné plány, jak s ní zatočit. Evropská unie kupříkladu nedávno přišla s návrhem, aby členské sáty povinně zajišťovaly práci nebo dodatečné vzdělávání pro nezaměstnané do pětadvaceti let: ber, kde ber.

• Očima expertů: Práce pro všechny mladé! EU bojuje s nezaměstnaností

Můžeme se na to ale podívat taky jinýma očima. Kdyby byl stát ke studentům živnostníkům a podnikatelům alespoň tak velkorysý, jako je ke všem ostatním studentům, mohlo by to leckterého z nich motivovat, aby se vrhnul do podnikání a zařídil se jako Karel. Třeba by pak hašení následků vysoké nezaměstnanosti absolventů nedalo tolik práce. A nestálo tolik peněz.

Co si o tom myslíte vy? Je Karel dvojnásobný parazit? Co by zasloužil? Větší přísnost, nebo velkorysejší podmínky? Nebylo by účinnější než vyplácet sociální dávky a následně dotace pro nezaměstnané absolventy vytvořit jim motivační podmínky k podnikání už v době studia? Své postřehy pište do diskuze. A nezapomeňte nám nechat kontakt. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou z nakladatelství Grada. 

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...

Libuše Neščáková. Zákoník práce 2013 v praxi – komplexní průvodce

V jedinečné publikaci vám autorka poradí, jak řešit nejčastější problémy, které v praxi přináší nový zákoník práce. Obsahuje praktické vzorové dokumenty.

Svatopluk Galočík, Oto Paikert DPH 2013 – výklad s příklady

Publikace poslouží všem, kdo se s daní z přidané hodnoty setkávají. Pro snadnější pochopení výklad doplňuje bezmála 300 příkladů z praxe.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem