Léčba sociálním šokem

Výstřelem od boku vystrašil v televizní debatě předseda poslaneckého klubu ODS a stínový ministr financí Vlastimil Tlustý nejen skutečného ministra financí, ale i ekonomy a prostý lid. Navrhuje vyplácet 3500 až 4000 korun měsíčně každému od 18 let do konce života, ale navíc už nic. Tuto základní dávku by tedy měli pobírat všichni: studenti i staří, nemocní i nezaměstnaní, zaměstnaní i podnikatelé, bezdomovci i milionáři. Jedněm by sloužila k přežití, ostatní by si ji měli spořit na časy horší, až nebudou (moci) pracovat. Násobilka skutečně funguje: na sociální péči včetně důchodů jde dnes ročně kolem 350 miliard korun, což děleno osmi miliony dospělých obyvatel a dvanácti měsíci vychází 3646 korun.

Kde na to vzít?

Tlustý má tedy pravdu v tom, že by takový systém nezatížil státní rozpočet víc, než v současnosti vyplácené sociální dávky. A pokud by se "navíc ušetřilo" i jím zmiňovaných 50 tisíc úředníků, ještě by dávka o 20 korun vzrostla. Pravdou také je, že současný systém sociálních dávek a podpor je složitý a velmi málo "prorůstový". Bez zásadní reformy se rozhodně neobejde. Uvidíme ovšem, zda i tento revoluční nápad pronikne jako další prvek (vedle rovné daně) do alternativního návrhu reformy veřejných financí, na níž ODS pracuje pod zatímním názvem "Modrý úděl".

V první reakci člověku maně vylétne ruka k charakteristickému poklepu na čelo… ale – nevylévejme s vaničkou i dítě. Pochopitelně v "nápadu" chybí mnohé, zejména řešení výplat dnešních důchodů, které polykají cca 220 miliard ročně. Po odečtení nové rovné části (paradoxně její "kus", tzv. základní výměra 1310 Kč je již v dnešním výpočtu důchodu, jen se k ní připočítává procentní výměra) by chybělo něco kolem 80 miliard ročně.

Další otázkou jsou parametry sociální pojistného – zůstaly by jako dnes se stejným zatížením zaměstnavatele, anebo by také byly "rovné"?

Není penze, jako penze. Projděte si její základní typy v tomto článku. Slovenskou cestu důchodové reformy jsme vám představili v článku Tygr zařval od Tater a doplnili rozhovorem s ministrem práce, sociálních věcí a rodiny SR.

Nemenší otázkou je "míra dobrovolnosti" dobrovolného spoření na špatné časy – většina lidí by peníze utratila a co potom? Víra, že se lidé o sebe umějí nejlépe postarat sami, je sice hezká, ale… Princip chudinské renty (tuším anglického krále Jiřího I.) skutečně není v kontinentální Evropě běžným nástrojem státu blahobytu, ač bychm stokrát vzdychali, bohužel.

Sociální asociál

Zcela odbourán by byl nejen prvek sociální potřebnosti, ale také i určité pojistné prvky, na kterých systémy sociálního pojištění přece jen stojí. A nezapomeňme na přímo zvrhlé (de)motivační momenty typu "utrať, co můžeš" či "po nás potopa". Věcně však jde o možná zajímavý nápad, zejména kdyby se zúžil jen na penzijní reformu a parametricky nastavil právě onen minimální důchod (na Slovensku se hovoří o 1,2násobku životního minima). Podobně jako na Slovensku by ovšem každý svůj příspěvek "musel" někde šetřit.

Jde-li pak u některých představitelů ODS o průzkum bojem, bylo by na místě označení "testování nálad" a možná i "zkouška ohněm volebních preferencí". A ve věcné diskusi bychom možná nakonec mohli dospět k určitému kompromisu, který vymysleli akademici v USA a nazvali "zápornou daní". Ta totiž spojuje sociální oblast s daňovou (stát lidem "doplácí" do určité hranice příjmu), zachovává však přitom motivaci k výdělku jakékoli částky – kdo si vydělá třeba i malou částku, pobírá vždy víc než samotnou dávku. A vnitřní motivační prvky jsou podstatou efektivního fungování jakéhokoli "veřejného" systému.

Co si o nápadu Vlastimila Tlustého myslíte vy? Líbil by se vám takový asociální systém? Jak byste řešili sociální dávky vy? Podělte se o své názory!!!