Někteří kritici projektu ale nyní nemají pravdu, když tvrdí, že sKarty nelze kvůli smlouvě po dvanáct let omezit. Naopak, lze to poměrně snadno. Není také pravda, že by se závazek ve smlouvě – výplata alespoň 98 procent dávek přes karty – týkal i důchodů.
On-line deník Aktuálně.cz po analýze smlouvy a konzultaci s nezávislými právníky nabízí přehled, jak je to s možným omezením projektu doopravdy.
Závazek jen pro ministerstvo
Ministerstvo práce a sociálních věcí se ve smlouvě zavázalo „nevyvíjet žádnou činnost, která by mohla vést k provádění výplaty dávek prostřednictvím sKarty v rozsahu menším než 98 % objemu vyplácených dávek“. A současně že „nebude vyvíjet žádnou činnost, která by vedla ke zmaření účelu této smlouvy nebo k podstatné změně okolností významných pro fungování systému“.
Tato podmínka zavazuje i všechny nástupce Jaromíra Drábka a podle oslovených právníků jde o poměrně standardní nástroj, jakým se firma alespoň částečně brání proti tomu, aby zakázka skončila ihned po výměně ministra nebo změně vlády.
Zmíněný zákaz se ale logicky nemůže týkat poslanců nebo nezávislých soudů – proti nim nelze „pojistit“ žádnou podobnou smlouvu.
Takže pokud omezení sKarty nebude prosazovat sám ministr, může k takové změně zákona dojít standardním způsobem. Omezit nebo zrušit tento projekt může také soud.
Smlouva totiž výslovně uvádí, že její plnění musí být v souladu se všemi účinnými právními předpisy po celou dobu jejího trvání. Jestliže dojde ke změně zákona nebo rozhodnutí soudu, způsobí to automaticky neplatnost příslušné části smlouvy (nikoliv nutně její zánik jako celku).
Co může spořitelna
Jak by se pak zachovala Česká spořitelna? Při „podstatné změně podmínek“ může dohodu vypovědět s měsíční výpovědní lhůtou. Podstatnou změnou je přitom taková, která může bance způsobit majetkovou újmu alespoň sto milionů korun během dalších 24 měsíců oproti původnímu plánu.
Vedle nákladů na samotný projekt by spořitelna přišla hlavně o předpokládané zisky z transakcí u obchodníků – právě na placení sKartou v obchodech chce spořitelna díky poplatkům od podnikatelů vydělávat (zájem lidí je ale zatím minimální, většina si nechá dávky hned přeposlat na svůj běžný účet).
Do majetkové újmy může spořitelna podle smlouvy zahrnout i přiměřený zisk, kterého by dosáhla, kdyby místo vývoje sKarty investovala stejné peníze na finančním trhu.
Horší pozici by spořitelna měla, když se jí nepodaří vyčíslit tuto újmu nad sto milionů. Během prvních šesti let (počínaje letošním lednem) totiž nemůže smlouvu vypovědět, ani kdyby se jí výrazně zvýšily náklady. Ministerstvo se sice zavazuje, že s ní v takovém případě bude jednat o změně smlouvy, neslibuje ale, že jí vyhoví.
Smlouva je uzavřena na dvanáct let, ale teprve počínaje sedmým rokem není spořitelna vázána poskytovat služby za současných podmínek, kdy od státu nechce ani korunu. Pokud by se pak nedohodla na jiné ceně, může smlouvu vypovědět.
Celý článek si přečtete na Aktuálně.cz; foto Isifa
Sdílejte článek, než ho smažem