Obchodům nabízejícím za nízkou cenu potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti se v Česku daří. Jejich existence budí vášně. „Přiblblé reklamy o tom, jak ceny klesají, a kvalita zůstává, jsou dle mého názoru trestuhodné. Ideálně bych nechal všechny manažery diskontních prodejen v této zemi jíst produkty, které nabízejí. Zajímalo by mne, za jak dlouho by pánové nákupčí a manažeři dostali vyrážky,“ vyjadřuje svůj názor Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu. Opačný postoj pak logicky zaujímají provozovatelé obchodů s levnými potravinami. „Domnívám se, že stále více spoluobčanů zjišťuje, že nákupy v síti našich provozoven nejsou nic podřadného či nedůstojného. Naopak lze u nás najít zboží, které se běžně v síti nenachází – exportní výrobky neodebrané zahraničním zákazníkem, výrobky krachujících firem, výrobky s kazovými etiketami – a v podstatě se jedná o plnohodnotné výrobky,“ říká Hana Havriljaková, jednatelka společnosti Levné potraviny, s. r. o.
Nabídku obchodů s levnými potravinami netvoří jen zboží s prošlou dobou minimální trvanlivosti, v sortimentu najdeme i produkty těsně před vypršením této doby. Prošlé zboží však představuje většinu nabídky, podle paní Havriljakové zhruba 60 až 70 procent sortimentu jejích provozoven. Proto se zaměříme právě na tyto potraviny. Nejprve bude nezbytné se podívat na rozdělení potravin a definovat, jaké prošlé zboží lze prodávat a jaké ne.
Na obalech naprosté většiny potravin najdeme buď datum použitelnosti (DP), jemuž předcházejí slova „Spotřebujte do“, nebo datum minimální trvanlivosti (DMT), uvedené poznámkou „Minimální trvanlivost do“. „Datem použitelnosti potraviny je datum ukončující dobu, po kterou si potraviny podléhající rychle zkáze zachovávají při dodržování skladovacích podmínek své specifické vlastnosti a kriteria zdravotní nezávadnosti. Datem minimální trvanlivosti se rozumí datum vymezující minimální dobu, po kterou si potravina zachovává při dodržování skladovacích podmínek své specifické vlastnosti a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost,“ říká profesor Vladimír Kocourek z Ústavu chemie a analýzy potravin Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Toto rozdělení má zásadní význam, neboť prodávat potraviny s prošlým datem použitelnosti zákon o potravinách zakazuje, zatímco potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti lze při dodržení jistých podmínek do oběhu uvádět. Do jaké kategorie se konkrétní druh zboží řadí, určují prováděcí vyhlášky k zákonu o potravinách. „Obecně lze říci, že potraviny, které podléhají rychlé zkáze, vyžadují uložení při nízké teplotě, případně jsou epidemiologicky rizikové, musí mít označení DP, trvanlivější a méně rizikové pak DMT. Neplatí to ale vždy, například mražené ryby mají u nás DMT, zato na Slovensku DP),“ vysvětluje Kocourek a upozorňuje na možné rozdíly v legislativě jednotlivých zemí.
Kuriózní je, že zákon nestanoví pro nabízení potravin s prošlou DMT žádné časové vymezení. Teoreticky je tak lze mít na pultě až do skonání věků, nebo dokud jim nenarostou nožičky a neodejdou samy. Podle toho, co bude dřív. Existují však i potraviny, které nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti ani datem použitelnosti. „Jedná se o čerstvé ovoce a zeleninu, konzumní brambory, některé alkoholické nápoje, pečivo k rychlé spotřebě, sůl, některé cukrovinky a sladidla a některé další výrobky, s nimiž ale běžný spotřebitel nepřijde příliš do styku,“ doplňuje Michal Spáčil, mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
Jakým normám musí vyhovovat potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti a co musí splnit jejich prodejce? „Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti lze prodávat, pouze pokud jsou zdravotně nezávadné. Musí být zřetelně označeny jako prošlé a umístěny odděleně od ostatních potravin, přičemž označení slovem ‚sleva‘ či ‚akce‘ není dostačující,“ říká Spáčil. Například obchod společnosti Levné potraviny v pražské Veletržní ulici upozorňuje zákazníky na prošlé zboží tím, že na cedulce s cenou konkrétního druhu potraviny je černý puntík. Na stěnách obchodu pak visí na dvou místech papír vysvětlující význam tohoto symbolu. Jak si ukážeme dále, ne všechny potraviny jsou však v této prodejně řádně označeny.
Zodpovědnost za zdravotní bezvadnost potravin tedy spočívá na bedrech prodejce. V případě podezření, že mu v krámě prodali zdravotně závadné zboží, se spotřebitel může obrátit na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Jak je to ale s jakostními znaky jako chuť, vůně, křupavost, barva atp.? Pokud potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti nesplňují požadavky technických norem na jakost, není to z právního hlediska problém. „Se žluklými oříšky nebo nechutnou bonboniérou si může spotřebitel stěžovat jedině sám na sebe,“ konstatuje profesor Kocourek.
Velmi třaskavou otázku představuje prodej prošlých potravin pro tzv. zvláštní (tedy zejména dětskou a kojeneckou) výživu. „Uvádět po uplynutí doby minimální trvanlivosti do oběhu potraviny pro dětskou a kojeneckou výživu není příliš vhodné. Mohou se spíše nabízet k ‚jinému než původnímu použití‘, například pro dospělou populaci,“ vysvětluje Vladimír Kocourek a dodává, že v takovém případě musí být u potravin zřetelně uveden doporučený způsob použití. Dříve zákon zakazoval prodej prošlé dětské výživy pro původní použití, nyní to povoluje. „Zákonodárce zřejmě v poslední době usoudil, že je na rodičích, zda své dítě vědomě ohrozí prošlým výrobkem,“ konstatuje profesor Kocourek a upozorňuje, že dětský organismus je mnohem citlivější než dospělý. Aby výrobek přestal být prodáván pro svůj původní účel, musel by laboratorní rozbor nejprve prokázat, že nesplňuje speciální požadavky na složení a nutriční hodnoty dětské výživy. „Tyto požadavky jsou velmi rozsáhlé a přísné a je pravděpodobné, že by některý parametr dodržen nebyl,“ říká Kocourek.
Že se nejedná o hypotetický problém, nýbrž tvrdou realitu, dokazuje zkušenost z prodejny ve Veletržní. Výrobek Hami Mlíčko s kaší, určený pro děti od ukončeného 4. měsíce, s minimální trvanlivostí do 30. května 2011, zde bylo možné koupit v půlce září (sic!). „Jsem přesvědčen, že umožnit prodej takového výrobku je přinejmenším neetické, i když dnes už formálně nikoli nezákonné,“ má jasno profesor Kocourek. Asi jen hodně krkavčí rodič by dítě krmil něčím, co div nebylo prošlé dřív, než jeho robě vůbec přišlo na svět. V tomto případě navíc u potraviny v regálu nebyl ani symbol černého puntíku!
Pozici levných potravin podobné excesy, zdá se, nijak neohrozí a obchody budou nerušeně fungovat nadále. Zákazníků bude dostatek a jejich motivace k nákupu bude stále různorodá; od tíživé finanční situace až po falešnou představu, že vlastní tělo lze ošidit a prošlé potraviny jsou pro ně dostačující, takže proč neušetřit? Právě neustálé opájení se pohádkami o potravinách, které si zachovávají stále stejnou kvalitu, i když jsou na hraně trvanlivosti či za ní, dává celé problematice až tragikomický rozměr.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
27. 9. 2011 13:22, jezevec
myslím že autor nepochopil, že tyto potraviny lidi obvykle kupují pro slepice, prasata, a neznačková domácí zvířata. představa, že by někdo nakoupil prošlou dětskou výživu skutečně pro dítě, je značně bizarní - zatímco domácí micina to sežere s chutí a bez jakékoliv újmy.
dále je třeba si uvědomit, že doba použitelnosti má samozřejmě nějakou rezervu - snad ani pan Vaněk z Pražského kulinářského institutu si nemyslí, že nějaká konzerva s trvanlivostí tři roky by byla bezvadná přesně jen do data doporučené spotřeby, a týden (měsíc) poté by se její obsah změnil na páchnoucí lezoucí a životu nebezpečnou materii. v tom limitu mezi datumem, kdy potravina je garantována jako bezvadná, a mezi datumem kdy se začne kazit či měnit - musí být desítky procent rezerva.
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.